Podzimní východní Kanada 2.díl Montréal
Na dálnici sjíždíme na sjezdu číslo 96 dálnice č. 417 směr východ, jak je zvykem psát vzhledem k velkým vzdálenostem a řadou míst kam se dá dostat se jednoduše píše hlavně směr silnice takže buďte v obraze, jestli jedete na sever, jih, západ či východ. Nájezd je plynulý, na mé zkušenosti z evropských dálnic je provoz celkem nepatrný, auta jsou zhruba na dohled. Trochu mám strach při předjíždění traků, jednak jejich rychlost je běžně přes 100 km/h a předjíždět rychleji než 115 si netroufnete, mnohdy se jedná o tzv. vlaky, kdy za návěsem je ještě jeden návěs, a je tu i větší nebezpečí vybočení.
Rozdíl oproti Evropě je i v tom, že na řadě míst prostě nevidíte protisměr a to i několik kilometrů. Mezi vámi a druhým směrem dálnice bývá pás lesa i stovky metrů široký, no prostě na prostor tu nikdo nekouká. Cesta ubíhá v klidu a plynule, jedeme rovinatou krajinou. Občerstvovací stanice nebývají na odpočívadlech, ale na sjezdech z dálnic, někdy vás směrovky vedou až na kraj obce. V některých provinciích je přímo na poutačích rovněž značka firmy provozující občerstvovnu, takže se můžete ještě na dálnici rozhodnout, kde zakotvíte. Nejrozšířenější je krom klasického McDonaldu původně kanadský řetězec Tim Hortons.
Přejíždíme do provincie Québec, což znamená, že se ontarijská dálnice č. 417 mění na quebecké číslo 40. Mimchodem obě jsou součástí tzv. Trans Canada Highway, což všem zjistíte jen při troše pozornosti, dálnice je označena malou jen zelenou cedulkou s javorovým listem, názvem silnice a označením směru. Před sjezdem č. 12 nás zaujme upozornění na infocentrum (v Kanadě jsou tato označena bílým otazníkem v modrém poli) a tak u města Rigaud sjíždíme z dálnice.
Infocentra v Kanadě jsou obvykle ve velkých městech, dále na hranicích provincií u dálnic a důležitých silnic (obvykle otevřena celoročně) a jsou i v menších obcích, tam je ale pracovní doba většinou omezena jen na sezónu nebo některé dny v týdnu. Nemusíte se bát, že by se vám nikdo nevěnoval, obsluha se vás nejprve zeptá, jaký je váš plán, jak dlouho se chcete zdržet a jestli víte co zhlédnout a potom vám doporučí ta nejzajímavější místa k návštěvě, s věnováním řady mapek a prospektů. Obvykle v infocentrech najdete prospekty z celé provincie, hlavně velkých měst včetně jejich plánů a to zdarma. Nakonec padne obligátní otázka odkud jste, což si obsluha pečlivě zaeviduje.
Protože jsem zatím nenašel supermarket, kupuji nápoje na místní čerpací stanici. Je to drahé, ale momentálně není jiná možnost, ale zjišťuji jinou věc, dají se tu téměř na všech čerpačkách zakoupit adaptéry do zásuvek v ceně od 4 CAD. Vracíme se zpět na dálnici a pokračujeme dále směr největší quebecké město. Na předměstí Vauldreuil Dorion se k nám připojuje dálnice od Toronta a dále už pokračujeme po šestiproudé dálnici k cetnru města. Provoz houstne a jízda se zpomaluje, ale ne natolik, abychom stáli v zácpách.
Transkanadská dálnice prochází Montrealem tak trochu jako jižní spojka v Praze. Vede severozápadně od tzv. Downtownu, tedy centra a pak na výjezdu 80N se stáčí na jihovýchod. Můj plán byl zaparkovat někde poblíž této dálnice, i poblíž stanice metra. Parkovacích domů je v Montréalu celá řada, ceny začínají na 3 CAD za půl hodiny, pak se ale zvyšují, obvykle přes 3 hodiny parkovaní je už pak jednotná taxa která se pohybuje 12 až 25 CAD v centru města. Druhou variantou je zaparkovat někde u supermarketu, kde je parkování zdarma. Po ujištění, že pokud nenechám v autě viditelně drahé věci, mi nebezpečí vykradení vozidla nehrozí, jsem zkusil tedy tuto možnost.
Z dálnice jsem sjel na výjezdu číslo 5 a zaparkoval jsem hned u blízkého hobbymarketu Canadian Tire. Odtud je to asi 300 metrů pěšky na stanici metra Radisson. Montréalské metro je v provozu od roku 1966, kdy byly zprovozněny části prvních 2 linek. V současné době jsou v provozu 4 linky. zajímavostí je, že montréalské metro jezdí kompletně na pneumatikách. Pro přesuny v rámci Montrealu doporučuji městskou dopravu, jednak ohledně parkování, hustoty provozu i toho, že celodenní jízdenka je relativně levná stojí 10 CAD včetně daně. Pokud chcete krom centra navštívit také Olympijský stadion, nebo ostrov Svaté Heleny, je použití podzemní dráhy v podstatě nutnost.
Na stanici Radisson je jakýsi dopravní terminál pro autobusy. U vchodu do metra sedí bezdomovec, což je ovšem nezbytný kolorit většiny stanic. Jak jsem byl ovšem později upozorněn, mnozí z těchto bezdomovců skrývají pod obnošeným starým oděvem klasický civil a po „pracovní době“ shodí svršky a jdou domů. Taky forma přivýdělku. Kupujeme si denní lístek na MHD, je to vlastně papírová kartička s čipem a po přiložení k turniketu jsme vpuštěni dovnitř. V odborných kruzích se mluví o tom, že pneumatiky jsou v metru méně hlučné, než klasická kovová dvojkolí, mně to ovšem přijde opačně. Přijíždí 8-mi vozová modrá souprava a veze nás na stanici Viau, což je jedna za dvou stanic obklopující olympijský stadion.
Olympiáda byla v Montréalu v roce 1980, já jsem tu byl ve svých deseti letech o rok později a tehdy ještě nebyla hotova věž nad stadionem ve tvaru létajícího talíře. Dnes sice věž, ze které se na stadion spouští střecha při nepřízni počasí byla hotova, ale práce probíhaly na jejím obložení tmavými okny. Kanaďané si údajně stěžují, že stadion i skoro 40 let po olympiádě není hotov a ono na tom něco bude. Mám trochu strach aby bylo otevřeno, ale nakonec jsem v klidu. Hlavním magnetem je výjezd na rozhlednu ve věži.
Vstupné je trochu dražší stojí kolem 25 CAD pro dospělého, quebečtí residenti mají slevu. Procházíme přes bezpečnostní rámy zevrubnou prohlídkou (vše z kapes) a čekáme na kabinu, která nás vyveze po hřbetu šikmé věže na vyhlídku. Kabina je dvoupatrová, notně prosklená a nabízí nádherný výhled na okolí stadionu. Z vyhlídky na vrcholku věže je pak vidět i silueta mrakodrapů v centru města. Bohužel díky oparu výhled není úplně nejlepší, teploty taky tento den atakují 30°C, což je na druhou půlku září v Kanadě docela extrém. Na vyhlídce je i prodej suvenýrů a jednoduchého občerstvení. Po pořízení fotek a pokochání se pohledem po okolí sjíždíme dolů. V areálu lze ještě navštívit Biodome, kde jsou ukázky ekosystémů Kanady a lze tu prohlédnout i olympijská sportoviště a zasportovat si.
Vzhledem k tomu, že na Montréal máme jen půlden, vyrážíme dál. Tentokrát jedeme ze druhé „olympijské“ stanice s názvem Pie-IX a přijíždíme do centra města na St.Laurent tedy Svatý Vavřinec. Tady vystupujeme a ocitáme se v centru města obklopeni hlavně mrakodrapy a univerzitními budovami. Montréal je město univerzit. Procházíme kolem budovy jedné z nich UQAM, což je quebecká univerzita Montréal. Přicházíme na náměstí umění tedy Place des Arts, kde na jedné straně stojí zajímavé budovy a sídla uměleckých těles, například montrealského symfonického orchestru, velkého kanadského baletu a dalších a na druhé straně plocha samotného náměstí s fontánkami a uměleckými skulpturami.
Další cestou směřujeme na druhý hlavní punkt dnešního dne, horu Mont Royal. Procházíme po ulici svaté Kateřiny obklopeni výškovými budovami a ulicí McGill college až k další montréalské univerzitě. Univerzita pojmenovaná po obchodníkovi Jamesi McGillovi byla založena roku 1821. Protože už začal školní rok,v přilehlých parcích posedává mnoho studentů a připravují se na vyučování. Procházíme kolem budov jediné anglickovyučující univerzity v Montréalu, jejíž budovy mi trochu připomínají Anglii. Projdeme jejím parkem a začínáme pomalu stoupat na Mont Royal. Hora je rekreačním místem pro obyvatele města, hodně tu sportují a on už jen výstup nahoru se dá počítat za sportovní výkon. Ze strany od univerzity zde vedou stovky schodů. Nicméně výhled stojí opravdu za to. Vyhlídek je tu několik, dá se odtud vidět jednak centrum města s mrakodrapy ale dohlédne se i k olympijskému stadionu.
Po patřičném zadokumentování a nabažení se pohledem scházíme zpět do centra města. Tentokrát přicházíme k muzeu Quartier tedy muzeu výtvarných umění. Další cesta pak vede opět po ulici svaté Kateřiny až k Dorchester Square. Tady se nachází místní infocentrum. Vyzbrojeni letáky pokračujeme dále. Po levé straně máme Edifice Sun Life, což je 122 metrů vysoký historický věžák z roku 1931, přes ulici pózuje barokní katedrála Marie Reine du Monde a na pravé straně pak Place du Canada s několika památníky. Ještě se zmíním o mrakodrapu ve tvaru kříže stojícím na Place Ville Marie. Nachází se na něm ve výšce 185 metrů panoramatická vyhlídka. Vstupné je ovšem opět trochu vysoké 19 CAD bez daně a jelikož hora Mont Royal posloužila stejně dobře, jdeme dále.
Na Place du Canada uhýbáme doleva a míjíme Gare Centrale tedy hlavní nádraží. I když upřímně vzhledem ke zkomírající železniční dopravě v Kanadě by se tu četnost vlaků dala porovnávat s větším okresním městem v České republice. U nádraží jsem si všiml poutače na „dvouobloukové“ rychlé občerstvení a jelikož se ozval hlad, jdeme ho přemoci. Menu v těchto restauracích stojí 10 – 15 CAD, co ovšem mě doslova praštilo do očí, v nabídkových tablech nad obslužnými pulty není kolik stojí jednotlivé sendviče, nýbrž kolik mají kalorií. Holt boj proti obezitě na všech frontách. Na druhou stranu dal jsem si dvojitý Big Mac....4 masa v jednom sendviči.
Tak bříško je plné a my pokračujeme. I sem proniká ekologické uvědomění a tak na Place Victoria pozoruji autobus, jak dobíjí baterie ze speciálního pantografu připevněného nad vozovkou...tedy pardon je to elektrobus. Na náměstí jsou rovněž budovy Komerčního centra a montréalské burzy. Ulice Notre Dame nás dovede...no přesně k bazilice Notre Dame. Novogotická katedrála z roku 1830 patří k TOP místům v Montréalu, taky se před ní ovšem často tvoří fronty. Nádherná je její vnitřní výzdoba.
V okolí katedrály je taky řada obchůdků ze suvenýry, najdete zde krom suvenýrů se znaky Kanady, nebo Montréalu taky oblíbený javorový sirup, který se dává na teplé tousty, dále řadu výrobků z tohoto sirupu a pokud fandíte hokeji, pak tu je i mnoho suvenýrů montréalského klubu Canadiens. Ovšem zadní stranu puku s emblémem klubu zdobí nápis Made in Slovakia.
Čeká nás ještě poslední návštěva kterou stihneme do setmění a to starý montréalský přístav. Při vstupu na promenádu přecházíme koleje, jak jsem si v duchu říkal dávno nefunkční, protože v řadě měst, co jsem navštívil to byla pouze němá památka, co zbyla z dob, kdy koleje protkávali všechny významné průmyslové části. Přístav dnes slouží krom kotvení jachet i jako jakési zábavní centrum, je zde ruské kolo a můžete tu zakusit i adrenalinový zážitek v překonání doku na laně, nebo se věnovat řadě dalších aktivit. Naproti přístavu se nachází budova Marché Bonsecours tedy trhu, který tu sloužil více než 100 let a jedno období tu byla i městská Radnice.
Najednou slyším zvuk zvonu. Nejedná se o klekání i když je už na to doba, ani se nevrací nějaký kanadský zedník z melouchu, zvonce jsou typické pro severoamerické lokomotivy, kteří jimi ohlašují příjezd do stanice nebo upozorňují na průjezd nebezpečnými místy. No a koleje, co jsem si myslel, že už nefungují najednou ožily. Tři lokomotivy vezou vlak s obilím z přístavu.
Stmívá se a nás čeká přesun na metro a cesta zpět na parkoviště. Ještě zadokumentujeme kapli Notre Dame a starou montréalskou čtvrť ve stylu staré Anglie. Do metra nastupujeme ve stanici Champ de Mars (tedy Martovo pole) a s jedním přestupem u Univerzity se vracíme na parkoviště. Ostrov svaté Heleny, kde se v roce 1967 konalo Expo nám bohužel už nevyšel.
Auto jsme našli v pohodě, tak vyrážíme na ubytování. Našel jsem ho v motelu v St. Hyacinthe asi 50 km za Montréalem, poblíž dálnice č. 20. Takže stačí sjet na dálnici....jenže ouha, zařazení do špatného pruhu, mě posílá asi na 2 km výlet po místní čtvrti, než najdu uličky, kde se otočím. Původně jsem chtěl ubytování v centru Montréalu, ale vetšina cenově příznivého ubytování v centru byla bez možnosti parkovat. Jedeme bez mapy tak snad to nebude problém. Naštěstí jsem chytl odbočku na St. Madelaine a hned první silnice vlevo vede na St. Hyacinthe. A motel by měl být u ní. Silnice se opravuje, kužely zúžily manévrovací prostor pro auta, co mě jen trochu vyvedlo z míry byla na několika místech stopka a to ze 70ti kilometrové rychlosti. Pak mi došlo, že to bude hlavně přes den kvůli vyjíždějícím autům ze stavby.
Motel nacházíme rychle. Jedná se o typickou přízemní budovu, kde každý pokoj má svůj vchod zvenku. Odbavení probíhá rychle, recepční se zajímá pouze o jméno a jak hodlám zaplatit (kartou není žádný problém) a pak už jen do sprchy a spát. Zítra nás čeká Québec.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Montréal
Půjčovna autPříspěvky z okolí Podzimní východní Kanada 2.díl Montréal
