Polabím do Drážďan a zpět, retro 2006 pt. 1

Vlastně se na začátku přímo přiznám, že k této vzpomínce mě přimělo posledních 14 dní kdy více či méně se zatajením sleduje skoro celá republika (i část okolí), co se děje v NP Švýcarsko. Je to totiž vzpomínka na cyklistickou cestu, kterou jsme podnikli i za účelem návštěvy oblasti polabských pískovců. Shodou okolností se mi podařilo objevit bez většího pátrání i stručné zápisky, takže kromě mohutné fotodokumentace mi zbyl i nějaký ten slovní doprovod.

 

Začněme ale od začátku.

4.–5. 8. 2006

Předem uvádím údaje z cyklotachometru: STP 2:47:10 (pro vysvětlení doba jízdy), MAX 38,6 (nejvyšší dosažená rychlost), TRP 46,57 (ujetá vzdálenost), AVS 16,71 (průměrná rychlost).

 

Ráno vyjíždíme dle plánu ze Zábřeha, směr hlavní vlakový koridor, cíl Roudnice nad Labem. Cestou jsem nabrali asi 30 minut zpoždění, ale zřejmě zvýšeným úsilím se podařilo železničářům ztrátu dohnat. Bohužel v cílovém městě nás zastihl déšť ( a bohužel ve valné části daného období jsme se museli s tímto živlem potýkat častěji), pročež prvních několik desítek minut trávíme v restauraci Na Zavadilce. Jak čtu v poznámkách, konzumaci tvořil údajně dobrý Březňák za neuvěřitelný obnos 13,50. Roudnici jsme víceméně prohlédli letmo, nemůžeme ovšem vynechat pohled na mohutný lobkovický zámek. Původně hrad se dnes projevuje svou barokní přestavbou a uvádí se jak čtvrtý největší zámek v našich končinách. Dlouhá léta zde sídlila vojenská hudební škola, jak čtu tak dva roky po naší přítomnosti škola zanikla, dne se dá v zámku prohlédnout jízdárna, obrazová galerie, kaple nebo prodejna vína. Neunikl nám samozřejmě původně gotický kostel Narození Panny Marie, kde tradičně objevuje interiér jen zpoza mříže. Stručně míříme i k objektu zvonice z roku 1715 a Hlásky, která sloužila i ke kontrole plavby na Labi.

Přeci jen déšť narušil časový harmonogram, takže delší pobyt není možný, protože dle itineráře bychom měli dorazit ještě do Litoměřic.

Přejíždíme na pravý břeh Labe a víceméně ve směru silnice 240 s okresními tahy sledujeme tok našeho veletoku. Pozornosti neujde poněkud zanedbaný ale o to půvabnější kostel Nejsvětější Trojice na návrší u Zahořan. Jde o raně barokní objekt se samostatnou zvonicí. Vystavěn v l. 1653–57. Od kostelíku se nám naskýtá pár vyhlídek po krajině, když už se mírně projasní obzor. V povzdálí se zvedá nám neznámý vrchol někde v Českém středohoří, dvojice věží odhalí Hazmburk a všemu ještě pořád dominuje více než velký Říp.

Kratší prohlídka města je kombinovaná se svačinou v Asijském bistru. K noclehu se přesunujeme na mírné návrší západně od města k zahrádkám poblíže bývalé podzemní továrny Richard, jejíž část slouží k odkládání nebezpečného odpadu. V noci to párkrát vypadalo na nějaké přeháňky. Naštěstí se hrozba nevyplnila, ale nad ránem už vskutku hrozí větší sprška, což nás nutí k rychlejšímu sbalení a přesunu k vydatnějšímu průzkumu města.

Litoměřice jsou samozřejmě sídelním městem biskupa, takže zdejší hlavní kostel můžeme směle nazvat katedrálou, ale postupně. Ještě včera jsem stihli nahlédnout do menšího kostela sv. Jakuba, původně součástí františkánského později dominikánského kláštera.

Nemohli jsme minout barokní dvojvěží kostela Zvěstování P. Marie od Octavia Broggia a na dnešní den ještě čekají další pamětihodnosti- Snídaně se konala v Cafe restaurantu U Zlatého bažanta, s 12°Budvarem i tou kávou. Více prosluněné náměstí s dominantou radnice a vyhlídkovou věží Kalich. Díky mši je přístupný (s omezením) kostel Všech svatých a Panny Marie což je zmíněná katedrála. Původ stavby je románský z 12. století, ale následovaly gotické a barokní přestavby, což je vše na památce viditelné.

 

5.8.–6.8.2006

Litoměřice – Děčín

STP 3:00:22, MAX 38,1, TRP 50,55, AVS 16,81

Podél Labe, spíše od Labe do brány Čech, chcete-li Porty Bohemiky. Cestu opět komplikuje déšť, takže v poznámkách vidím, že někde poblíže Sebuzína konzumujeme 3 Zlatoprameny. Pokud zrovna neprší tak se kocháme skalisky podél řeky, z nichž některé odhalila těžební činnost. Už v roce 2006 je po pravém břehu občasná cyklostezka, která nás vede pod mohutnou polozříceninu Střekova. Ten střeží od jihu krajskou metropoli Ústí nad Labem. Pod hradem se můžeme obdivovat velkolepému Masarykovu zdymadlu, což je skoro malá přehrada (6 m rozdílu).

Ústí nemáme nějak v plánu zkoumat, vlastně i kvůli stálým časovým ztrátám a navíc celkem rádi zrychleně přejíždíme tenkrát ještě dosti nový Mariánský most. Jede se kolem čtvrti Krásné Březno (kde mají pivovar), ale vzhledem k tomu že v Březnu je i tenkrát ještě slavná matiční ulice, je pádný důvod se příliš nezdržovat.

Pokračujeme tak v jízdě již po levém břehu Labe, tak abychom byli navečer poblíž Děčína. Rok 2006 byl ještě rokem, když jsme pravidelně jezdili spíše pod širák (stan má datum nákupu 2007), takže jsme museli vyhledávat nějaké to přístřeší, což poskytl železniční most a odložená vlečka se zbytky slámy (nebo sena), coby poduška…

 

6.8.–7.8.2006

Děčín – Dresden

STP 4:30:03, MAX 44,7, TRP 69,05, AVS 15,34

raní nákup v Děčínském Tescu. Zase prší, čili i prohlídka města je taková nouzová. Hlavně tedy zámecký areál s Růžovou zahradou a promenádou zv. Dlouhá jízda. Poblíž zámku pak kostel Povýšení sv. Kříže s vymalovanou kopulí. Paní v informacích nám říká nepěknou věc, prší do té doby, dokud zůstávají zahalené blízké vrcholky okolních kopců. Ty jsou bohužel zahalené neustále. A protože bychom rádi dojeli aspoň do Hřenska, nezbývá než se s touto skutečností smířit. V tehdy ještě celkem českém (ne tedy vietnamském) centru jsme navečer. K noclehu musí stačit dvojice protilehlých autobusových zastávek. Moc to platné není v noci prší fest. Což je zatím konec první části v Čechách.

P.S.
Kolega se v diskusi pozastavuje na podobný článek, který jsem už kdysi zvežejnil. Při úklidu jsem totiž objevil nějaké zápisky, které původní text rozšířily.

Pt. 2


Pt. 3