Posázavskou stezkou (část vlakem-část pěšky)

„Posázavskou stezkou“ - část vlakem a část pěšky….

Na den „Čarodějnic“ v sobotu 30.dubna jsme se vydaly s dcerou na výlet okolo Sázavy. Ne že bychom jej chtěly spolu oslavit,ale moje dcerunka ráda ráno pospává a já se ji nedivím,pracuje od rána do večera a tak když je doma a nikam nemusí,ráda si poleží.Ale tentokrát jsme měly spolu naplánováno že někam vyrazíme,když za ni přijedu a ono se jí ne a ne a nechtělo vstávat a ještě jsme musely jet nakoupit do Davle, to už bylo zdržení a tak se čas,kdy jsme už měly dávno vyrazit posunul. Po vzájemném si blahopřání k našemu výraznému svátku „čarodějnic“jsme se rozhodly že půjdeme „Posázavskou stezkou“.Tedy její částí,neboť okolo 60 km,kterou stezka čítá, tu bychom určitě najednou nezvládly. A já byla moc ráda,neboť jsem si říkala,že bych se taky na ni ráda jednou podívala…..

A tak už jsem byla celá natěšená na naše putování, protože u řeky je nádherně,díváte se a nemůžete se vynadívat jak voda plyne a bublá přes kameny tam kde je méně vody a tam kde je hluboko,zas plyne a vlnky ji čeří,sem tam propluje loďka, rybáři sedí okolo břehu a lákají ryby na své udice.A že jich tam je dost a dost,značí to,že každou chvíli nějaká rybka rozčeří hladinu a vyskakuje z vody. Příroda je zkrátka mocná čarodějka a zvlášť na jaře,kdy se to po zimě zazelení a každá ta zeleň má jinou barvičku,prostě jako kdyby to malíř vymaloval…

Sbalily jsme si tedy „saky paky“, tj.daly do batohu pití,jídlo,fotoaparát,prašule a vyrazily Podél Sázavy směrem k Pikovicům.Dcera měla zřejmě obavy,abych to ušlapala,neboť zajedno jsem již v seniorském věku a za druhé mám problémy s páteří a za třetí nevěděla kolik je můj limit v km.

Dumala,dumala…já ji nepomohla v tom dumání,neboť jsem si neuměla udělat představu jak dlouho půjdeme a kudy půjdeme…Tak jsem to nechala na ní.A tak jsme došly Podél Sázavy k pikovickému mostu a od něj zamířily nahoru k zastávce Petrov a nasedly na vlak do Kamenného Přívozu.Než jsme došly k zastávce,minuly jsme kemp,kde bylo rušno,pak most za kterým byla půjčovna lodí,zkrátka ukazovalo se,že bude krásný den a tak kdo mohl tak neseděl doma,ale vyrazil se potěšit do přírody.

Došly jsme k zastávce,kde se začali shlukovat další a další turisti.Musím napsat že zastávka bylá „nádherná“,celá pospreyovaná,měla i krytou menší halu,ale tam by si musel člověk ucpat nos,aby tam vydržel chvíli stát.Fuj,nedalo se tam vůbec dýchat……

No ale za chvíli si to přikodrcal náš vláček, nebyl to ten pravý Posázavský ale to nevadilo,snad se s ním taky někdy svezu…. a my do něj nasedly,byl plný,každý holt kdo mohl,vyrážel ven.Cestou byly úchvatné přírodní scenérie, ráda bych je nafotila,ale nešlo to. Do Kamenného Přívozu jsme dojeli okolo 12 hodiny,už docela v pozdní dobu vyrážet na výlet,ale protože bylo hezky,tak si ten dnešní den určitě i tak ještě užijeme….

Šly jsme obcí po červené značce, minuly pamětní tabuli zasazenou do skály na 80tiny našeho prezidenta T.G.Masaryka,a došly na jakousi náves,kde byla hospůdka,která už zdaleka lákala svojí nabídkou zvěřiny napsanou tabulí,tak aby byla zdaleka viditelná pro turisty, což u nás zabralo a řekly jsme si že se posilníme na cestu a pak budeme kráčet kopce,nekopce,půjde nám to raz dva….U tabule byl taky pomník na památku obětem 1.světové války.

Zvěřinu jsme si sice neobjednaly,ale kuřecí a vepřové se zeleninou na rožni s hranolkami,no, bylo to SUPER, k tomu každá pivko ale!!!!!!Mezitím se venku začalo tmět, slyšely jsme bouřit a tak jsme měly dilema,zda se vrátit nebo pokračovat dál…..ale naše touha poznat nepoznané byla daleko větší a tak jsme zaplatily a vyšly ven,už poprchávalo.Naproti měl obchod Vietnamec s vystaveným zbožím,dceři bylo zima,tak si koupila triko s dlouhým rukávem a deštník a vyrazily jsme už za řádného deště s přáním,aby se to vylepšilo a nepršelo ….Zamířily jsme po červené značce k mostu,už v pořádném dešti,ale před mostem nás upoutal na kopci romantický kostelík sv.Ludmily s krásnou hřbitovní bránou.Na to abychom k němu zamířily nebyl čas,ale kdyby bylo hezky,určitě jsme to udělaly.

Přešly jsme most a daly se Doprava po silnici,minuly jsme značnou skupinu mládeže,která šla opačným směrem proti nám a šly jsme stále v dešti…..V ohybu zatáčky měla na stromě pietní vzpomínku cyklistka,která tu zahynula.Dokonce tu visela i její medaile.Těch smutných upomínek okolo silnic v naší zemi je dost a dost,bohužel.

Po silnici se nechodí dobře,nehledě jak na provoz aut,tak na to,že to není dobrá cesta k provozování turistiky.….

Ale posléze jsme zatočily doprava a šly mezi domy a chatami a cesta nás dovedla k lesu,kde to již bylo daleko lepší, pod námi jsme občas slyšely Sázavu,jak se valí přes kameny,ale měly jsme k ní daleko,byly jsme dost nad ní..

Pokračovali jsme stále po červené značce,bylo strmé a šikmé stoupání po blátivém terénu, kde se nedalo čeho chytnout,ale zvládly jsme to, já s obavami,abych neuklouzla a dál jsme pokračovaly již po lepší cestě.Došly jsme k Raisově vyhlídce…jak nám tato tabule napovídá…že spisovatel rád navštěvoval tato místa….Z vyhlídky byla vidět Sázava. Další zastavení byla Klimentova vyhlídka. A kdo byl Josef Kliment?Tabule nás zase seznamuje s tím, že to byl učitel a dlouholetý pracovník KČT a autor Průvodců. Z vyhlídky bylo vidět v údolí ohbí řeky…. to byla nejkrásnější vyhlídka ze tří vyhlídek,které tu jsou. Na řece pluli vodáci, nádherná krajina okolo,skály,na nich jak orlí hnízda spousta chatek,vskutku úžasná podívaná…Dlouho jsme tu stály a nemohly oči utrhnout od toho nádherného – kaňonu, je to pastva pro oči,vodáci jeli jeden za druhým,projížděli pod námi a my se nemohly vynadívat….

Ale čas kvapil a tak jsme pokračovaly dál. Stezka pokračuje dost vysoko nad údolím,někdy byla širší,někdy jen úzká a zatáčí k řece.Cestou byly vidět Naučné tabule, které nás seznamovaly s přírodou,jak faunou,tak florou i obcemi okolo Medníka,což je zalesněný kopec,vysoký 416 m. Těch naučných tabulí tady byla spousta, takže turista je dobře obeznámen s těmito místy. Posléze jsme došly ke schodům, také už několikátým,zapomněla jsem se o nich zmínit v předchozím líčení, ale těmito schody jsme již sestoupily úplně k řece a šly podél ní…..A to byla teprve nádhera.Na vrcholku skal,které byly sem tam rozhozeny okolo řeky byly postaveny chatky vysoko nad námi jak na našem břehu,tak na protějším a k nim byl i krkolomný výstup….Jak jsme tak občas zatáčely,tak jsme najednou narazily na čarodějnici, která byla vysoko nad našimi hlavami vysunutá před chatou na nějakém laně,nebo drátě, seděla tam na koštěti,v lidské podobě i velikosti…..no,na co lidi taky nepřijdou.Bylo to moc hezké…

Po pár krocích jsme narazily na studánku s pitnou vodou, nad ní na kameni byly dva hrníčky,tak jsme se napily,byla to vodička vskutku výborná….osvěžila nás a my pokračovaly dál podél řeky,naproti možná byla i osada Ascalone,neboť chata nesla její jméno..kdoví???Známá to trampská písnička…..A zas další chaty vysoko na skále,podívaná nám brala až dech….a taky na jednom kusu skály destička se jménem a svíčka……

V jednom místě byly u řeky ohromné balvany,jako kdyby to bylo u moře,takové nádherné zákoutí to tvořilo…..

Naše cesta se pomalu chýlila ke konci…míjely jsme na protějším břehu skálu „Jehlu“ ,kde tkví na vrcholu kříž, lezly na ní zrovna dva horolezci.

Docházely jsme k malému bistru,které si udělal majitel u svého domu a tak jsme si daly zase pivko abychom se zchladily, trochu odpočinuly a vydaly se už k Pikovicím,které byly už skoro na dohled. Ještě jsme si pročetly pár naučných tabulí,došly k pikovickému mostu,přešly jej a vydaly se Podél Sázavy do Chlomku,kde končilo naše putování.Celá ta trasa,kterou jsem prošly čítala 16 km.Byla to nádherná procházka,byla jsem nevyslovně nadšená….příště chceme vyrazit „Povltavskou stezkou“……