Poslední den výletu na závěr dovolené - z Pikovic podél Sázavy do Petrova - Chlomku
Poslední den výletu na závěr dovolené – do Pikovic a podél Sázavy do Petrova – Chlomku.
Nastal nám poslední den na výlet a tak jsem navrhla, že bychom mohli vyrazit do Davle, kde je soutok Sázavy s Vltavou, pak malý ostrůvek, kde se nacházel v dávných dobách klášter sv.Kiliána, jenže k němu by se muselo dát dojet jedině na kanoi, což pro nás neexistovalo, ale sám ostrůvek byl krásně vidět a malé pozůstatky zdiva kláštera ze silnice též, neboť byl nepatrný kousek od silnice a bylo o něm i povídání na Poučné tabuli. Naproti se nacházel kostel sv. Kiliána a výklenková kaple, u silnice přímo restaurant sv.Kiliána a dál byla možná ještě prohlídka obce a i starý historický most pro chodce. Tímto nápadem na výlet jsem nezaujala a tak jsem nabídla další výlet do obce Pikovic, dál pak do Hradištka a odtud dál ke Štěchovicím. V Hradištku se nachází bývalá renesanční tvrz z r. 1571, která byla v 18. století přestavěna na zámek. Majiteli byli premonstráti ze strahovského kláštera a v jejich vlastnictví byl zámek do r. 1945. Dnes sídlí na zámku obecní úřad, je tu i vinárna a pro vzdělávání knihovna. Nevím, zda ale podávám pravdivé informace, neboť jsem slyšela, že se měli stěhovat, tak jak je to teď přesně nevím. Bývalý zámek obklopuje zahrada, na jejíchž ohradních zdech, je několik výklenkových kaplí. Nutno také podotknout, že v oblasti Hradištka by měl být také někde zakopán „štěchovický poklad“, což dělá obec velice zajímavou a dává jí ten správný punc. Však se o něm již několikrát vysílalo i v televizi.
A pak jsem si myslela, že bychom mohli pokračovat do Štěchovic, neboť z Pikovic do Hradištka je to jen 1 km, a dál do Štěchovic další 3 km, kde je další památka – kostel sv. Jana z Nepomuku a známá štěchovická přehrada. Samozřejmě obcí bychom našlapali o trochu víc, ale to bychom zvládli, byť jsme již v důchodovém věku a Maxík na beton! Ale za to bychom viděli zas okolo Vltavy krásnou scenérii. Je to zajímavá obec, spíš městys, kde se do Vltavy vlévá říčka Kocába, okolo níž je mnoho trampských osad a jak jinak, krásné výhledy v přírodě, která v tuto dobu přímo svítí zelení a rozveseluje dušičku a srdíčko. Zkrátka bychom si tu užili krásné podívané.
Ale zůstalo jen při mém tak říkajíc snu. Nesetkala jsem se ani tady s pochopením. I když vyloženě neprotestovaly, ale ani nesouhlasily. Asi se to zdálo mým kolegyním moc km na chození a tak když jsme přijeli do Pikovic a sešli ze zastávky k mostu, který jsme přešli samozřejmě s rozhlížením se okolo, viděli ukazatelé jak do Hradištka, tak do Štěchovic a když jsem slyšela: „A co tady?“ Tak to už ve mně hrklo a řekla jsem si: „Děvče, je to špatně“ a tak jsem kolegyním navrhla, že se tedy můžeme jít naobědvat a poté jít podél Sázavy do Petrova – Chlomku. Takovou sice hezkou, ale pro mě už několikátou procházku a krátkou. Bylo to jen něco okolo 2 km, což je úplné nic a tak jsem byla zklamaná, neboť jsem se těšila, na další poznávání dvou obcí, Hradištka a Štěchovic, které rozhodně měly co ukázat a určitě by se jim tam líbilo.
No nic, vydám se tam jednou sama, nebo s dcerou až za ní pojedu. Docela mě to mrzelo, neboť můj pobyt nesplnil moje očekávání výletů, kam jsem se chtěla podívat a partu jsem trhat nechtěla. Ve více lidech se těžko hledá souznění. Každý máme holt jinou představu.
Takže jsme se po příjezdu do Pikovic zašli najíst do restaurace „ U Dolejších“, která byla v pořadí třetí od vlakové zastávky, ale nejlepší. Míjeli jsme staré statky, bylo jich tam víc, ale jen jeden mě víc zaujal, ty druhé byly takové skoro ošklivé a neupravené barabizny. I když ten, co mě zaujal, taky nehýřil zrovna výstavností, ale byl tak hezky začleněn do souboru budov okolo a tak byl tím víc okázalejší. V restauraci jsme zvolili venkovní posezení, aby tam mohl být taky Maxík, můj psí kamarád a dali si obídek na posilněnou před tou pro mě krátkou a známou procházkou. Po nasycení jsme se zvedli a vraceli se znovu přes pikovský most, sešli za ním po menším sešupu dolů na „Posázavskou stezku“.
Tato stezka byla renovována, jak mě zeťák sdělil telefonem po loňských záplavách. A hned to bylo vidět. Byla rozšířená, a jak jsme tak procházeli, byly tam nainstalovány lavičky, které tam dříve nebyly, protože stezka byla úzká a vinula se zarostlou travinou a místy i kopřivami. Ale byla to jinak kouzelná procházka okolo Sázavy, jen ta nová úprava jí letos dávala extra punc a moc jí slušela. To jsem tedy koukala…Byla tam nainstalovaná na sloupku i poučná tabule o Sázavě.
Z povzdálí se nám ukazoval vrch Medník, zase v jiném pojetí z obrácené strany. Míjeli jsme úzký a dlouhý ostrůvek, který někdo vlastnil, na jehož konci byla chatka, tedy ještě vloni před záplavami. Ta tam již ale nebyla, jak jsem se doslechla od dcery, loňská záplava ji definitivně smetla... Takže ostrůvek byl bez stavení, ale asi někdo z majitelů tam byl utábořen a pokoušel se o štěstí – ulovit nějakou tu rybu. Na dalšího rybáře jsme natrefili po chvíli při naší cestě, ten se zase pokoušel chytit na udici něco přímo z pramice. A další seděl zas s dvěma pruty na stoličce u řeky, kde byla nainstalovaná nová lavička a tak jsem na chvíli usedla a koukala po té okolní scenérii. Ale protože jsme nemohli prohodit slovo, abychom jej, nebo spíš případnou kořist na udici nerušili, a on na nás pak nenadával, že jsme mu překazili lov, tak jsme pokračovali dál. Sázava měla teď zelenozlatohnědou barvu. Slunce na ní pražilo a my šli chvílemi ve stínu stromů, ale taky i v žáru slunce, což nebylo zrovna příjemné. Tu zajímavou barvu řeky Sázavy způsobuje odnášení jílovité půdy, což je nejlépe vidět u soutoku Sázavy s Vltavou v Davli. Vltava je tam skoro průsvitná a Sázava má tu svoji specifickou zlatohnědou barvu, kvůli níž ji vodáci překřtili na Zlatou řeku. Dcera mě dokonce tvrdí, že Sázava je oproti Vltavě o hodně čistší. Prý je to doloženo měřením. Tak nevím, jestli ji mám tohle zase věřit já…No, bydlí u ní, tak se o ni zajímá, tak snad je to pravda, ale pohledem na ni bych to netvrdila. Mimochodem délka toku Sázavy je 225 km, ale ne všechny km jsou úplně sjízdné. Myslím tím sjíždění na kajacích, nebo kánoích. A pro zájemce o řeku Sázavu ještě dodávám, že pramení jako Stružný potok ve Žďárských vrších v nadm. výšce 757m. Ještě spolu s dalšími potoky napájí rybník Velké Dářko a pak z něho vytéká už jako řeka Sázava.
Takže jsem Vás trochu poučila, samozřejmě jen ty neznalé, protože vodáky se mě poučovat ani nesluší, neboť Ti to znají…
No a my došli pomalu do chatové oblasti Petrov- Chlomek, chata jedna výstavnější než druhá, byli to už dávní „zabydlenci“, někdo ji už měl opravenou po záplavách, někoho oprava teprve čekala. A ten kdo tam dlouho nebydlel, a vlastnil ji jen krátkou chvíli, ji nejen opravoval ke své představivosti, ale i po těch záplavách.
Takže náš malý výlet končil mezi chatami malým výstupem na kopeček, kde byla vystavena nová vlaková zastávka v podobě srubu, krásná, ale bohužel bez laviček. No, kdo tohle mohl takto vymyslet, to tedy nevím. Buď chtěl ušetřit na financích, které potřeboval převést jinam, anebo že by se už nedostávaly? Buď jak buď, z doslechu jsem se pak dozvěděla, že si lidi stěžovali a že tam lavičky mají být dodány, jenom ale kdy??
A tak skončila moje týdenní dovolená v chatce v Lukách nad Medníkem, byť nebyla podle mého plánu, tak, jak jsem si ji já představovala, i když nevím, zda důchodce může mluvit o dovolené, kterou má vlastně pořád, když už dal zaměstnání definitivní vale.
Tak se s Vámi loučím a někdy zase nashle tady na stránkách Turistiky.