Poslední neuznaná oáza v Evropě a neprávem opomíjený ráj – Severní Kypr podruhé

Cestopisy

075 • Fotografie (70) • Foto: Bubinga

Vstoupit do fotogalerie (70 fotografií)

076

077

Vstoupit do fotogalerie (70 fotografií)

(foto 075) Severní Kypr je z hlediska turistiky rarita ve Středomoří. Nezastavěná místa a nedotknutelnou krajinu by mu mohli závidět v zemích, kde se bouří proti množství turistů.
(foto 076) Snídaně na balkóně. Kyperský ayran a jogurt z obchodu, zbývající je včerejší kyperská úroda.
(foto 077) Buffavento castle je zřícenina hradu z 11. století v horách nad městem Çatalköy. Že se jim chtělo stavět tenkrát na takovém kopečku. Já jdu nahoru bez nákladu a bohatě mi to stačí.
(foto 078, 079) Z parkoviště v nadmořské výšce 715 metrů se musí k hradu v nadmořské výšce 850 metrů po schodech. Těch je přibližně 600. Odměnou za tu námahu jsou úžasné výhledy na půlku ostrova a na Středozemní moře.
(foto 080, 081) Také úzká příjezdová silnička na zmíněné parkoviště v horách má své kouzlo. Ale určitě není nic pro slabší povahy. Její srázy po jedné straně naštěstí nemusíme testovat, jelikož se nepotkáváme s protijedoucím autem.
(foto 082) Severní pobřeží Kypru je skalnaté a rozeklané do malých zátok. Přesto se nám daří najít jednu kouzelnou pláž. Jmenuje se Alagadi. Opět je zde málo lidí, krásný písek, čistá voda a pohodový přístup do klidného moře.
(foto 083) Beylerbeyi (Bellapais) je malá vesnice v severní části Kypru. Na parkovišti je sice několik autobusů, přesto nás tady vítá poklidná atmosféra.
(foto 084) Vesnice byla několik let domovem anglického spisovatele Lawrence Durrella, který psal o životě na Kypru ve své knize Bitter Lemons. V románu popisuje mimo jiné pohodu a klid místních obyvatel a to, jak trávil čas pitím kávy pod „Stromem zahalečů“, o kterém praví: „Kdo si do jeho stínu sedne, už není schopen žádné vážné práce“.
(foto 085, 086) Opatství Bellapais je skvostná stavba s křížovými ambity a refektářem.
(foto 087) Prohlížíme si jednu z nejvýznamnějších památek středověkého stavitelství ve východní části křesťanského středomoří.
(foto 088) Refektář opatství slouží v současnosti pro konání přednášek a koncertů. Zkoušce na večerní pěvecké představení jsme chvíli přítomni.
(foto 089) Opatství se nachází v nadmořské výšce 220 metrů a nabízí krásné výhledy dolů na Girne a Středozemní moře.
(foto 090) Tentokrát sedím sice pod jiným stromem, ale myslím, že to kouzlo nicnedělání pana Durrella platí i v areálu opatství. Nebylo by špatné mít takový stromeček doma.
(foto 091) Slunce vytrvale tlačí stupnici teploměru nad třicítku, a tak přichází na řadu další ledová kávička.
(foto 092) Co to je za zvířátko a zda má nějakou spojitost s dějinami opatství jsem zatím nevypátral.
*
(foto 093) Nejenom při čtvrtečních toulkách vidíme řadu domů v žalostném stavu, některé skoro padají, přesto v nich stále bydlí lidé. Jiné jsou vybydlené, opuštěné a změněné na smetiště.
(foto 094) Famagusta (Gazimagusa). Ve 13. století to byl rušný přístav a velmi bohaté město, centrum obchodu mezi východem a západem. Údajně tam stálo tolik kostelů, co dnů v roce. Dnes už tady je o poznání méně rušno. Některé stavby se rozpadají, jiné zarůstají.
(foto 095) Dobytí města Osmany se mimo jiné projevilo i na místní architektuře. Příkladem je gotická katedrála svatého Mikuláše, která byla postavena ve Famagustě podle vzoru katedrály Notre-Dame ve francouzské Remeši v roce 1298–1312. Následně sloužila ke korunovaci králů Kypru a Jeruzaléma. Roku 1571 ji naštěstí Turci nezbourali, ale přetvořili na mešitu Lala Mustafa Pashi.
(foto 096) Aby byla stavba v souladu s islámským náboženstvím, byl k ní přistavěn minaret a odstraněny byly téměř všechny sochy, kříže, vitráže, fresky a malby, které ji zdobily, stejně tak jako většina hrobek a oltářů, a tak dnes v interiéru nejpodivnější mešity ve Středomoří převládá jednoduchost.
(foto 097) Torzo nějakého kostela spatřujeme skoro na každém kroku.
(foto 098) Místní mohutné hradby se řadí mezi jedno z nejzachovalejších opevnění v jihovýchodní Evropě. Díky jejich síle zvládli obránci v letech 1570 až 1571 odolávat vojsku Osmanských Turků celých 10 měsíců. Nakonec ale kapitulovali.
(foto 099) Věž s opevněním je vlastně přístavním hradem. A právě tady se to stalo. Nebo o kousek dále?
(foto 100) Více by nám mohl prozradil tento pán.
(foto 101) Famagusta, jedno z nejbohatších kyperských měst, byla v době svého největšího rozkvětu údajně půvabnější než kdejaké evropské město. Není tedy překvapením, že si i významný britský dramatik William Shakespeare vybral Famagustu za místo, do kterého zasadil příběh svého legendárního dramatu.
(foto 102) Hrad Othello se nachází v severovýchodní části starého města Famagusta a přiléhá k hradební zdi obklopující nákladní přístav.

(foto 103) Nad vchodovou bránou do hradu je osazena kamenná deska s vyobrazením lva sv. Marka, symbolem patrona Benátek jako upomínka na dobu, kdy ostrov ovládali Benátčané.

(foto 104) Hrad Famagusta získal své proslulé jméno Othello sice až během britského koloniálního držení Kypru, ale odkazuje to na dobu dřívější a vše souvisí samozřejmě se známou tragédií „Othello“. Podle ní benátský velitel Othello, který byl vyslán na Kypr, aby ostrov bránil před Turky, ze žárlivosti uškrtil svou manželku Desdemonu. Legenda o tomto zločinu je spojena s dramatickými událostmi v životě kyperského guvernéra, poručíka Christofora Mora, který ostrovu vládl v letech 1505-1508.

(foto 105, 106) Stoupáme až na vrchol pevnosti, odkud se nám nabízí nádherný výhled na město, jeho okolí i přilehlý přístav, který je největší na ostrově.

(foto 107, 108) Cestou z pět jsme „zavadili“ o další katedrálu, která slouží jako mešita.

(foto 109) Na závěr naší návštěvy staré části Famagusty ochutnáváme köfte (cöfte) – placičky z mletého masa. Ayran samozřejmě nemůže chybět na našem stole.

(foto 110) Nejenom tady potkáváme ochotné a příjemné lidi, kteří mají radost, že k nim zavítali turisté.

(foto 111) Varosha, asi nejznámější část Famagusty, je významný politický symbol ostrova Kypr. Tato čtvrť se před padesáti lety pyšnila nekonečnými plážemi, luxusními hotely a zábavními podniky, kam jezdila odpočívat a bavit se hollywoodská smetánka. Nic lepšího na ostrově nebylo.

(foto 112) Dneska jsou v této oblasti na ploše 6 km2 chátrající stavby obehnané plotem a výstražnými cedulemi.

(foto 113) Osud někdejšího luxusního přímořského letoviska zpečetila v roce 1974 invaze turecké armády, která na ostrov vnikla po kyperském státním převratu z důvodu ochrany turecké menšiny.

(foto 114) Celé město je pod kontrolou turecké armády, která dohlíží na to, aby tento symbol zůstal již navždy turecký. Město duchů hraje důležitou roli při všech rozhovorech mezi Řeckem a Tureckem.

(foto 115) V dnešní době se Varoša stává vyhledávanou turistickou atrakcí. Mnoho podobných míst se v Evropě nenajde. Procházka opuštěným luxusním letoviskem je zkrátka neobyčejným zážitkem. Kdysi otevřené obchody, banka, restaurace, hotely či kostel museli lidé opustit během velmi krátké doby.

(foto 116) Zpřístupněny jsou pouze hlavní ulice procházející městem a jakékoliv pokusy prozkoumávat jednotlivé budovy na vlastní pěst, jsou jasně zakázány.

(foto 117) Někteří lidé, kteří přišli v souvislosti s útěkem z města o svůj majetek, se soudně domáhají jeho navrácení. Severní Kypr se ale významně opírá o podporu Turecka, která vyvrcholila v roce 2021, kdy prezident Erdogan osobně Varoshu navštívil a při oficiálním ceremoniálu ji zpřístupnil turistům.

(foto 118) Varosha a její proslulá pláž, na které se kdysi možná slunila Brigitte Bardotová a další hvězdy filmového plátna, je už dnes otevřena pro návštěvníky.

(foto 119, 120) Po cestě na byt se zastavujeme v obchůdku se zeleninou. Copak to je kolokas? Vševědoucí strejda Google nám prozrazuje, že se jedná o Kolokázii jedlou známou také jako taro neboli brambory tropů.

(foto 121) Při pátečním dopoledni se vydáváme do pohoří Kyrenia, do krajiny zvláštní krásy, v níž stojí jeden ze tří slavných obranných hradů.

(foto 122) „Vstupné činí 50 tureckých lir,“ dozvídám se u pokladny.

„Bohužel tady nemáme terminál na platební karty,“ následuje další odpověď.

„Eura nebere,“ také v tomto případě je odpověď negativní. Vzápětí ale pán v pokladně ukazuje s úsměvem, že máme jít dál bez placení vstupného, když nemáme jejich měnu. Příjemné jednání, se kterým se na ostrově nesetkáváme poprvé.

(foto 123) Středověký hrad Kantara vytváří obranou osu spolu s dalšími dvěma hrady, Buffaventem a svatým Hilarionem.

(foto 124) Hrad se nachází v nadmořské výšce 613 metrů a ze zmíněných zřícenin je k poutníkům nejpřívětivější. Schodů, které je potřeba vyšlapat, je v tomto případě podstatně méně.

(foto 125) Hrad byl založen před rokem 1191, ale přesné datum není známo. Ale už ke konci 15. století přestal být užíván a začal chátrat.

(foto 126) Naštěstí si hradu na začátku 20. století všimly britské koloniální úřady a začaly ho udržovat i opravovat.

(foto 127) Od hradu posíláme své oči na dlouhou pouť okolní kouzelnou krajinou.

(foto 128) Nabízí se nám skvostný výhled, který snad nelze ani popsat.

(foto 129) „Kam to zase lezeš? To ti nestačí ta jedna zavázaná noha?“ volá na mě ženuška.

„Když právě z této skalky je nejlepší podívaná,“ snažím se vysvětlit svůj báječný nápad. Ale ani tentokrát se mi to asi nepodařilo.

(foto 130) Hrad Kantara je velice zajímavý nejenom jako stavba, ale i svým osazením do kouzelné krajiny. Tudíž je překvapení, že při jeho prohlídce potkáváme jenom několik dalších lidí. Úžasná věc, se kterou se potkáváme i na jiných místech Severokyperské turecké republiky.

(foto 131) V nedaleké obci Kantara zastavujeme u památníku a zkoumáme nápis. Jedná se o vzpomínku na cyklisty, kteří zahynuli při zemětřesení v Turecku 6. února 2023.

(foto 132) Další z památek, která postupně chátrá a po pár desetiletích po ni bude veta.

(foto 133) V městečku Iskele navštěvuje tradiční páteční trhy.

(foto 134) Příjemným překvapením je možnost platby kartou téměř u všech trhovců.

(foto 135) Stánkaři nabízejí nejenom čerstvé a kvalitní zboží za rozumnou cenu, ale také úsměv a ochotu.

(foto 136) Úžasná nabídka a ty vůně. Nelze odolat, ochutnáváme a nakupujeme.

(foto 137) Chvíli pozorujeme kuchařské umění a poté si jednu placku objednáváme. Když si člověk dává místní jídlo, tak vlastně ochutnává kousek zdejší krajiny a země.

(foto 138) A další placičku si bereme domů k večeři.

(foto 139) Pochutnáváme si na ní při našem posledním kyperském západu slunce.

(foto 140) Kromě psů spatřujeme na mnoha místech také kočky. Jsou však čisté, neotravují, prostě pohoda.

(foto 141) Při sobotním ránu poslední východ slunce a poslední koupel. Snažím se uzavřít kousek moře v sobě a udržet ho tam ještě nějakou dobu.

(foto 142) Přejezd přes hranice do řecké části ostrova.

(foto 143) A odlet domů.

(foto 144) Bylo úžasně. Severní Kypr nám nabídl labužnickou tabuli o sedmi chodech, na které byly prostřeny ty nejúžasnější lahůdky. Určitě se někdy vrátíme. Třeba na sjednocený ostrov. I když situace je problematická i pro samotnou Evropskou unii. Pořád ještě uvažuje o vstupu Turecka do Evropské unie, ale tento budoucí partner nyní vojensky okupuje část území EU, do které chce vstoupit.
*
Domů jsem si dovezl kousek pohody od moře: https://youtu.be/bacnGAE6Jeg
*
Začátek kyperského povídání: https://www.turistika.cz/cestopisy/posledni-neuznana-oaza-v-evrope-a-nepravem-opomijeny-raj-severni-kypr-poprve/detail
***
Zde je více fotografií a nějaké informace ze všech míst, která jsme navštívili:

Severokyperská turecká republika. https://www.turistika.cz/mista/severni-kypr-a-severokyperska-turecka-republika/detail

Pohoří Pentadactylos: https://www.turistika.cz/mista/severni-kypr-a-pohori-pentadactylos/detail

Britská zóna na Kypru: https://www.turistika.cz/mista/britska-zona-na-kypru/detail

Coffee lab v Ormideia: https://www.turistika.cz/rady/kavarna-v-meste-ormideia-britska-zona-na-kypru/detail

Zelená linie: https://www.turistika.cz/mista/kypr-a-naraznikova-zona-aneb-zelena-linie/detail

Salamis: https://www.turistika.cz/mista/severni-kypr-a-salamis-misto-z-legend-o-trojske-valce/detail

Iskele – ubytování: https://www.turistika.cz/rady/severni-kypr-a-ubytovani-royal-life-poseidon-a-studio/detail

Jídelna Royal Street Mardo: https://www.turistika.cz/rady/severni-kypr-a-royal-street-mardo/detail

Kamara Tou Koraka: https://www.turistika.cz/mista/kypr-a-kamara-tou-koraka/detail

Agioi Anargyroi a skalní útvar Ayioi Anargyroi Cave: https://www.turistika.cz/mista/kypr-kostelik-agioi-anargyroi-a-skalni-utvar-ayioi-anargyroi-cave/detail

Capo Greco: https://www.turistika.cz/mista/kypr-a-mys-capo-greco/detail

Sea Caves: https://www.turistika.cz/mista/kypr-a-sea-caves/detail