Potulka "tropickým" Zlínem, hlavně jeho parky
Vlna tropického vedra, která naši republiku „zaplavila“ v půlce července, nás naprosto odradila od výletu někam do modrých dálav a my se v sobotu rozhodli jen pro menší procházku Zlínem. Poněvadž jsem ženě slíbil, že ji ukážu novou podobu největšího zlínského parku (12 ha), usedli jsme do „trajflu“ a nechali se jím vyvézt na točnu na horním konci sídliště Jižní Svahy. Tady jsme naši procházku za ještě přijatelné dopolední venkovní teploty odstartovali.
Okolo nových obytných budov jsme sestoupili k začátku parku, kráčejíce pak dolů svahem po širokém chodníku pro pěší i cyklisty, který po kilometrové délce končí u druhého Segmentového domu. Dolů k České ulici park spadá tzv. „Kozlovým žlebem“ s původním stromovým porostem a keři, jinak už se všude v areálu nachází nová zelená výsadba. A také sedmero sportovních hřišť určených hlavně pro míčové hry a jedna cvičná tenisová stěna.
Ústřední část parku je tvořena plochou s lučinami, solitérními dřevinami, lavičkami, dětským hřištěm s lanovou pyramidou, horolezeckou stěnou a dalšími atraktivitami. To vše obklopuje množství květinových záhonů. Nachází se tu i několik piknikových míst, sloužících k relaxaci a občerstvení, novinkou je volné připojení k WIFI. Novou podobu získal prostor po zbourání nikdy nedokončeného torza obchodního komplexu, které dlouhá léta hyzdilo horní část sídliště. Dominantní částí parku se stala terénní úprava tzv. „Kráteru“, kde vznikl přírodní amfiteátr s multikulturním využitím a západně od něj úžasný vodní biotop v podobě umělého jezera.
Já jej obdivoval už při loňské podzimní procházce a Jana mne nezklamala, protože nad ním taktéž projevovala příznaky velkého nadšení!
Jedná se o vodní nádrž, dosahující délky 70 m a největší šířky 15 metrů, která se rozkládá pod obloukovitým travnatým svahem připomínající val. Do nádrže byly nasazeny vodní rostliny, ze spodní strany je lemována kamenným dlážděním a z té vrchní ji po celé délce provází perforovaná nízká zídka, sloužící k posezení. K odpočinku samozřejmě slouží i obyčejné lavičky.
Nový vodní biotop má především chladící funkci: odpařováním hladiny se zmenšuje teplota v parku i na sídlišti, některé střechy domů jsou využívány k odvodu srážkové vody. Ta z nich odtéká samostatnou kanalizací do akumulační nádrže, udržující stále stejně vysokou hladinu jezera.Vodní nádrž ale nesmí být využívána ke koupání (a to nejen lidí, ale i psů), neboť se jedná o uzavřený ekosystém a ten by se tím mohl narušit.
V každém případě se tato vodní plocha stala významným krajinotvorným prvkem (však do sídliště Jižní Svahy sedla jak prdel na hrnec!) a obzvláštnila procházky tímto novodobým a svažitým zlínským parkem.
Dalším zajímavým prvkem je témě půlkruhového valu tyčícího se nad nádrží. Byla na něm totiž zbudována originální vyhlídková lávka, z níž se lze potěšit výhledy na park, část sídliště Jižní svahy a na protější návrší se zástavbou Mladcové a siluety několika výrazných kopců Mladcovských vrchů. Za dobrého počasí lze odtud spatřit i Chřiby.
Za stále vzrůstajícího tropického vedra jsem pak dosáhli konce parku, na blízké zastávce sedli do trolejbusu a nechali se jím odvézt dolů do města na náměstí Práce.
Tento novodobý rynek se nachází na dohled od slavné „Jednadvacítky“ (zlínského mrakodrapu) a od éry obuvnického magnáta Bati k němu neodmyslitelně patří i slavná okolní čtveřice budov, tvořená Velkým kinem, hotelem Moskva (po vpádu Rusů na Ukrajinu byl přejmenován na „Hotel Zlín“), tržnicí a Obchodním domem.
V něm manželka pracuje, a tak si tam odskočila něco rychle vyřídit. Já zatím počkal venku a v duchu si v mozku přehrával fakta, která o něm vím.
Vznikl dle plánů architekta Františka Lýdie Gahury v roce 1931. Za minulého režimu se změnil na Prior, a tak tomu bylo až donedávna, kdy prošel generální rekonstrukcí. Oprava se protáhla na 16 měsíců a příšla na 430 milionů korun. Postupovalo se dle návrhu arch. Jaroslava Ševčíka. Kvůli špatné statice se musely zesílit stropy, zbourána a znovu postavena byla přístavba v zadní části objektu a pod ní vznikla dvě nová podzemní patra. Původní zůstal jen železobetonový skelet budovy. Jinak se vše vrátilo do doby vzniku Obchodního domu a nyní jej zvenčí opět krášlí sněhobílá omítka a stejná okna.
V listopadu roku 2018 byl „obchoďák“ návštěvníkům znovu zpřístupněn a těm, kteří zde předtím často chodili, připravil řadu překvapení. Tím prvním bylo, že oproti dřívějším pěti prodejním etážím dnes slouží k prodeji jen přízemí a první patro. To je ale opět spojeno pojizdnými schody, které zde byly jako první v celé Československé republice instalovány už v roce 1931.
V přízemí se nachází supermarket, papírnictví, drogérie, prodejna parfémů a sýrů, knihkupectví, kavárna, trafika, zlatnictví, prodejna květin a směnárna. Návštěvníkům slouží i nové WC a chodba k němu je na stěnách vyzdobena velkými a černobílými prvorepublikovými fotografiemi.
V prvním patře je k dispozici bistrotéka, pivnice, kavárna, obchod s dárkovými předměty a holičství. Bistrotéka Valachy přitom zabírá největší prostor. Kromě běžných potravin si zde návštěvníci mohou vybrat i z produktů farmářů anebo z bohatého výběru potravin zahraničních, samozřejmě v té největší kvalitě. Součástí bistrotéky je i bar, otevřený do nočních hodin a tzv. „Kornuterie“, prodejna pochoutek, jež jsou zájemcům baleny do papírových kornoutů.
Společnost HP Tronic má v dalších čtyřech patrech kanceláře pro své zaměstnance a nad nimi má být umístěn welness hotel a na střeše Obchodního domu vyhlídková prosklená restaurace.
Tak, žena se mi vrátila a už společně můžeme na procházce pokračovat do dalšího zlínského areálu zeleně, jímž je Park Komenského.
Vznikl z areálu bývalého panského dvora a zeleninové zahrady místního zámku. Krom zeleniny a ovoce odtud bylo zámecké panstvo zásobováno i drůbeží a masem ze zde chovaného dobytka. Vlastní zámecký park (dnes Sad Svobody) existoval už na začátku 19.století, kdy feudální sídlo a statek vlastnil hrabě Breton a který mu vtiskl anglický styl.
Roku 1929 Tomáš Baťa od dalšího majitele – barona Haupta, zámek, park a dvůr odkoupil, aby podle návrhů Františka Lýdie Gahury vznikla v centru města velká plocha zeleně.
Roku 1930 byla zbourána ohradní zeď zámeckého parku a ten byl zpřístupněn veřejnosti. O rok později byl zlikvidován panský dvůr. Následně došlo k prvním úpravám na park: vysazeny byly nové trávníky, suché stromy pokáceny a po úpravě terénu vysazeny trvalky, keře, nové stromy a upraveny cestičky. V roce 1937 byl k dalším úpravám přizván i zahradní architekt a odborník na městskou zeleň Otakar Fierlinger.
Roku 1945 byly v parku pochováni civilisté a vojáci padlí při osvobozování Zlína a o rok později tady vyrostl Pomník padlým s bronzovou skulpturou partyzána od Vincence Makovského.
Není to tak dávno, kdy byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce parku (přišla na 58.5 miliónu), která jeho podobu výrazně změnila. Byla vysazena nová zeleň, starý altán zrušen a nahrazen novým moderním, v horní části parku u Štefánikovy ulice zbudováno nové dětské hřiště a park obdržel zbrusu nové chodníky. Do historického objektu bývalé knihovny se nastěhoval „Klub 204“ , v němž se schází různé hudební, taneční a jiné zájmové spolky. Před třídou T.Bati vznikla nová kruhová kašna „obklíčená“ lavičkami a přilehlá Školní ulice se stala pěší zónou.
Nás před budovou klubu zaujala hlavně venkovní expozice skulptur znázorňující stylizované lidské postavy, několik „procházejících se“ kočkovitých šelem a jeden exemplář mořského predátora - žraloka. Jejich autorem se stal pražský sochař Michal Gabriel. Bronzové odlitky jsou po celé ploše perforovány malými kulatými prohlubněmi, jež mistr vytvořil za pomoci ořechových skořápek.
Po obhlédnutí plastik jsme zamířili k zastávce trolejbusů u tržnice „Pod Kaštany“ a před odjezdem k domovu ještě z dáli obkoukli exteriér nové kavárny Park Café.
(Před pár dny se mi dostal do rukou nový Zlínský zpravodaj a v něm jsem se dočetl, že tyto městu zapůjčené sochy od M.Gabriela byly v půli listopadu nahrazeny jeho novými výtvory, tentokrát v podobě jezdce na koni a třech stejných, už neosedlaných zvířat... a že tady budou k vidění až do listopadu 2024.)