Pouť na pouť, Hasištejn
Pouť na slavnost
První kroky nás vedou z malebného města Kadaně. Místo určení je ne příliš vzdálený majestátní Hrad Hasištejn. Máme sebou vše potřebné, včetně dobré nálady a rádoby důležitých lízátek. Což nechápu, ale není to moje věc. :) Kromě mě tvoří tým sestřenice, bratranec a jeho tehdy přítelkyně. Nutno říci, že její první a na dlouho poslední vandr, ji nijak zvlášť nepoznamenal. Vzali se.
Putování nám pěkně utíká. Krokem se přibližujeme k cíli, po zelené a následně modré turistické trase. Muži jsou ostřílení, ale děvčata velmi mile překvapila. Přibližný časový plán, jsme nechali daleko za sebou. U paty kopce (poslední překážka), nás však bez námahy předehnal. Tvrdohlavý beran, vtělený do sestřenky zůstal stát co tři kroky. Pauza a zas a znovu. Nic nepomáhalo. Psychicky velmi náročný výstup. (Příště jí necháme napospas divé zvěři.)
Přibýváme na v plném proudu vířící slavnost. Teď je cesta už jen k úsměvu. Klobáska, pivko, skvělá hudba, různé atrakce a stánky. Prohlížíme pozůstatky gotického hradu, včetně věže. Nenecháme si ujít ani šermířské představení a hlavní hřeb, bitvu. Opět úžasná hudba a už jsme nachystaní k odchodu. Nebudeme se vracet až do Kadaně. Po sejití, prve tak náročného kopce, se utáboříme na palouku pod lesem. A tu začíná další zajímavá část výletu. Obydlujeme podle mě solidní místo, včetně výhledu na Hasištejn nad námi. Plachtu tvoříme do poloáčka a rozděláváme oheň. Ani tato pohoda, však všechny účastníky neuklidňuje. Obavy se ještě stupňují, s příchodem vládkyně noci.
Ráno je příjemné. Hlavně pro ty, kteří čekají na vysvobození, ze spárů tmy a zimy. Jiným krásná teplá letní noc, přinesla odreagování od „nástrah“ postelí a polštářů. Osvěžení v potůčku, je velice příjemné a my se vydáváme k domovu.
Velká škoda, že je všudy přítomná elektrárna Prunéřov. Lemuje cestu k svědku dob minulých a i z hradní „rozhledny“ upoutá zraky, směřující do údolí. Čiko