Poznáváme Slovensko – 3. den – dopoledne: Bratislava/Děvín - zřícenina hradu a archeologické vykopávky

I když v noci neklesla teplota pod 22, spali jsme docela dobře. Oba jsme se vzbudili v půl páté. Včera večer Ota vykřikoval, že vstaneme v 5, abychom ještě za ranního chladna byli v Bratislavě. Teď prohlásil, že ještě není vyspalý. Otočil se a spí dál.

Vzbudila jsem ho v 7. Venku to po rámu skoro studeně fouká. Již v půl deváté odjíždíme. Mám vytypované parkoviště, odkud bychom mohli vyrazit do Starého města i na Bratislavský hrad. Nejdřív Ota nestačil odbočit. Když se nám s minimálním zdržením podařilo se vrátit k vytypovanému místu, tak se tam něco děje, silnice je uzavřená, na parkoviště se zajet nedá.

A teď to začalo. Ota jede dál, já se snažím zorientovat v mapě a nasměrovat nás do parkovacího domu. Tam by to mohlo být fajn, byli bychom i ve stínu. Jenže Ota na můj pokyn Odboč jede dál z města ven. Že zaparkujeme někde na okraji. Marně říkám Odboč, Zastav, ať něco vymyslíme. Nakonec zastavuje na velkém parkovišti téměř na okraji, kde za hodinu chtějí 1 Euro. Denní sazba je o něco menší.

Když jsem já včera chtěla Bratislavu zrušit kvůli horku, to neprošlo. Dnes Ota Bratislavu vidět už nechce. Prý sem zajedeme někdy vlakem, až budeme na Moravě. Aspoň jsme viděli most s otočnou restaurací, katedrálu sv. Martina, kde byla korunována Marie Terezie, a včera z dálky samotný bratislavský hrad.

Ota se tváří hrozně a chce pryč. Nesměle jsem navrhla, zda zajedeme aspoň na Děvín. Tam chci skoro raději než do města. Kupodivu, to prošlo. I tu cestu jsme zvládli perfektně. Dokonce na mnou vyhlédnutém parkovišti blízko přístaviště na Dunaji se neplatí. Ota se v autě ještě tvářil všelijak, ale když to vše vyšlo, ožil a už je zase spokojený.

Scházíme k řece a jdeme po cyklotrase. Za chvilku vidíme první věž hradu, za chvíli už dvě věže a hradbu, která je spojuje. Nevím, kam se dřív dívat. Zajímavý je i provoz na Dunaji.

Naši pozornost upoutala pravděpodobně soukromá vila s majákem. Před ním je sedící socha vojáka Rastislava. Marně jsem hledala, zda má nějakou souvislost se Štefánikem. Až pak jsem si uvědomila, že Rastislav byl zakladatelem zdejšího hradu.

Vpravo míjíme mohutnou stavbu Památník regulace Dunaje z r. 1896. Byl postaven ze žulových kvádrů při tisíciletém výročí příchodu Maďarů do Karpatské kotliny. Postavili ho státní a soukromí regulátoři toku řeky.

Podle silnice jsou různé převážně kamenné skulptury. Mezi nimi vyniká obrovské srdce z ostnatého drátu tzv. Srdce Evropy. Jeho vznik souvisí s Něžnou revolucí a pádem komunismu. Původně byl na rakouské straně Dunaje, kam ho dne 10. prosince 1989 instaloval mladý výtvarník Daniel Brunovský. Tam prý byl plot z ostnatého drátu, který odděloval Československo od západních států Evropy a který se 1. prosince 1989 začal symbolicky stříhat. V 90. letech 20. století ho odnesla povodeň. Proto o 20 let později si výtvarník tuto výrobu zopakoval a znovu vytvořil z ostnatého drátu srdce, které bylo k 20. výročí Sametové revoluce odhaleno na Hviezdoslavově náměstí a sem později přestěhováno. Je vysoké 4 m, široké 5 m a váží přibližně 4,5 t.

Přicházíme k soutoku Dunaje a Moravy, která přitéká po česko-slovenské hranici. Toto místo je tzv. Děvínská brána, kterou Dunaj cestou z Rakouska protéká, aby dál pokračoval na Slovensku, i když dost často na slovensko - rakouských hranicích.

Pod hradem – blízko soutoku byl 17. listopadu 2005 odhalen památník Brána svobody na památku čtyř stovek mužů a žen, kteří zemřeli na hranicích bývalého Československa při pokusu o útěk za "Železnou oponu" v letech 1945 – 1989 nebo byli násilně ze své vlasti vyhnáni. Památník znázorňuje rozstřílenou bránu, uvnitř které je zbytek zdeformované kovové mříže.

Jen kousek dál u řeky Moravy je 3 m vysoký Památník železné opony, který je vyroben ze svařených kusů železa a bronzových desek s textem. Vznikl z iniciativy britské ambasády - královna Alžběta si přála zde při své návštěvě Slovenska odhalit památník, což se jí 23. října 2008 podařilo.

Až potud jsme hrad jen obcházeli a kochali se pohledem na něj. Snad nejvíc naši pozornost přitahuje malá polygonální osmihranná bašta s cimbuřím zvaná Jeptiška, ale také Panenská věž. Je vysoká 4,88 m a má průměr 2,8 m. K ní se vztahuje pověst: hradní pán Mikuláš unesl krásnou Margaretu. Když chystali svatbu, tak se její příbuzní lstí dostali do hradu. Oba milenci se schovali do této věžičky. Při jejím dobývání Mikuláš zahynul, nešťastná dívka skočila do Dunaje. Tím se vysvětluje jméno věžičky. Je to jediný pozůstatek několika strážných věžiček na jižním úbočí. Vpravo od ní je ve skále gotický portál, který je vstupem do tzv. tunelové jeskyně. Je dlouhá 11,5 m a vysoká téměř 9 m. Vede přes celý hradní kopec.

Hrad se vypíná na skalním ostrohu nad soutokem Dunaje a Moravy. Patří mezi nejstarší hrady na Slovensku a jeho minulost sahá až do pravěku. Již v 9. století tady kníže Rastislav postavil Velkomoravskou pevnost. Chránila nejen hranici říše, ale i důležitou křižovatku obchodních cest a oba říční brody.

První písemná zmínka o ní však pochází až z r. 1271. Majitelé se střídali, hrad se rozšiřoval. Od r. 1635 ho získal do dědičného vlastnictví Pavel Pálffy. Bylo zde však už jen správní a hospodářské centrum. Úspěšně odolával útokům. Chátrající hrad až r. 1809 zničila napoleonská vojska. Od 30. let 20. století se zde provádí archeologický výzkum. Objevují zde základy různých staveb, které dokazují postupný vývoj hradu.

Konečně se blížíme ke vstupu do hradu. Ota se diví, že tam chci jít. Dnes mám pocit, že se z něj zblázním. Vím, že na hrady moc nechce. Vždy se diví, co na těch pár kamenech, co tam zbyly, vidím. Buď mne nechá to prolézat samotnou, nebo ho to chytne a prolézá to se mnou. Jenže to se většinou vstup neplatí. Teď má asi pocit, že za těch pár kamenů, co viděl zdola, bude platit v Eurech. Moc to nechápu, běžně se neprojevuje jako velký šetřílek. Jenže tohle není normální hrad a já tam chci. To jsem dala dost zřetelně najevo. Nakonec jde se mnou.

U pokladny je pár lidí, ale paní to jde hrozně pomalu. Vidím, že Ota by nejraději odešel, ale už mlčí a trpělivě čeká. Když jsme zjistili, že důchodci platí polovinu, tedy 4 Euro za osobu, jsme příjemně překvapeni. Jen jsem se domnívala, že ke vstupence dostaneme plánek areálu, ale nic takového nemají, ani to tu nevisí. Já mám s sebou naštěstí svůj tablet, kde jsem si na mapy.cz vyznačila cestu přes všechny památky. Tak snad nic nevynecháme.

Vstupujeme do dolního hradu. Jen kousek od vstupu je vpravo nějaká dřevěná stavba na kamenné podezdívce. Šipka nás upozorňuje, že tam jsou základy raně křesťanské kaple již ze 4. století, které byly objeveny při archeologickém výzkumu r. 1975. To Otu zajímá. Na chvilku ožil.

Všichni návštěvníci pak odbočují vpravo do kopce k vlastnímu hradu, Ota chce samozřejmě jít za nimi. Netuší, co vše objevíme, když půjdeme rovně. Sama si nejsem jista tím, co uvidíme, tak mu raději nic neslibuji. Jen jsem prohlásila, že se tam půjdeme podívat, když tam vede cesta. Konečně skutečně ožívá. Před námi vidí odkryté základy různých budov a u toho vždy zajímavé povídání. Konečně je ve svém živlu.

Když se rozpadla Velkomoravská říše, byla v části této oblasti vybudována osada, kde byly domy s jednou nebo dvěma místnostmi. Tady se žilo v 11. - 13. století. Jsou tu podzemní základy strážnice z 2. pol. 15. století. Přicházíme k bývalým hradbám, kde snad bývala brána. Vidíme obec Děvín, kde je dominantou farní původně gotický kostel sv. Kříže.

Míjíme bývalé obydlí s řemeslnickou dílnou z 15. století. Byla tam nalezena část velké pece. Tady byl nalezen 1247 mm dlouhý meč z let 1450 - 1470, který patří ke zdejším nejvzácnějším nálezům.

Na jihovýchodním okraji území jsou zbytky hradeb s baštami a brána, která byla vybudována v období renesance. Překvapuje nás, že jsme jen kousek nad úrovní Dunaje.

Pomalu se vracíme, ale jdeme jinudy – trošku do kopečka.

Tady je poměrně velký areál z období panství Pálffiovců – ze 17. století pocházejí zbytky muničního skladu, který byl vybudován pod úrovní terénu. Vede k němu také do země zapuštěná přístupová cesta.

Nyní z cesty odbočujeme vlevo do kopečka, kde je jednak vyhlídka, ale hlavně tam byl ve 2. pol. 9. století postaven velkomoravský kostel o délce lodě 16,9 metru. Dnes kromě základů je tam i model tohoto kostela. V průběhu následujícího století kostel pravděpodobně zanikl. V jeho blízkosti byly nalezeny základy kruhového půdorysu raně gotické kaple z 11.–13. století. Tady byl nalezen i hřbitov s hroby z období 10. - 13. století, kde byly náušnice, prsteny, náhrdelníky, přezky z pásků, mince, ale i nožíky, chrastítka a další.

Odtud je i zajímavý pohled na hrad.

Opouštíme tento zajímavý vrchol, vracíme se na cestu a míříme k vlastnímu hradu, tentokrát do jeho střední části, resp. do středního hradu. Na nádvoří byly r. 1936 objeveny základy římské stavby ze 4. století (dnes tam jsou naznačeny) a několik desítek hrobů v jihovýchodní části hradního areálu. Uprostřed tohoto prostranství je 55 metrů hluboká hradní studna o průměru 2,4 m, která byla v 15. století vysekána do skály. Stahovala se do ní říční voda, ale byla tam svedena i dešťovka. Tady je i novodobé pítko.

Dominantou jsou však zakonzervovaná zdiva renesančních paláců. V suterénu levého paláce Báthoryů se pořádají výstavy s tematikou historie hradu. Na zdi paláce je pamětní deska z r. 1936, která připomíná 100. výročí historického výletu slovenské mládeže na Děvín, kterou organizoval r. 1836 Ľudovít Štúr.

Na kopečku jsou pak zbytky paláce Garayů. Horní část je upravena na vyhlídkovou terasu, odkud se otevírá výhled do okolní krajiny – na soutok Moravy a Dunaje, ale také na malou baštu na skalním hrotu, která je známá pod názvem Jeptiška, o které jsem se zmiňovala již cestou na hrad.

Už nám zbývá jen ta nejstarší část, která je na nejvyšší hradní skále. Právě v této skále je tzv. tunelová jeskyně o délce 11,5 m, jejíž gotický portál jsme viděli zdola vpravo vedle bašty Jeptišky.

Jdeme na horní hrad – přecházíme krátký můstek přes obranný příkop. Tam jsou dnes akce pro děti. Nejstarší stavbou byla věž o průměru 9,3 m. Nahoře jsou dvě nad sebou umístěné opevněné plochy. V klenutém sklepení jsou vitriny se zde nalezenými předměty. Až tady je plán staveb areálu. Odtud je nádherný výhled na střední hrad a samozřejmě na okolí hradu.

Končíme, odcházíme již nejkratší cestou k pokladně - okolo sochy Slovanky.

 

Zvládli jsme to vše a jsme skutečně nadšeni. Já to vždy děsně prožívám. Nakonec i Ota je spokojen. Počasí nám docela přálo, tady to profukovalo, takže to horko nebylo až tak hrozné. Navíc si to kvůli tak silným zážitkům ani tolik neuvědomuji.

Plni dojmů opouštíme Děvín a jedeme do Rusovců, samozřejmě opět s problémy. Jednu obrovskou křižovatku jsme nezvládli, ale nakonec se nám to na 2. pokus povedlo. Aspoň něco.

Poznáváme Slovensko – 3. den – dopoledne: Bratislava/Děvín - zřícenina hradu a archeologické vykopávky na mapě