Poznáváme Slovensko – 3. den – odpoledne: Bratislava/Rusovce – zámek, evangelický kostel, kostel sv. Marie Magdalény, hradiště Gerulata – památka Unesco, Rusovské jezero

Po prohlídce Děvína zajíždíme ještě do Rusovců. Nyní jsou městskou částí Bratislavy. První písemná zmínka o původně samostatné obci je z r. 1266. I když to byla tehdy zemědělská obec, je tam spousta historických památek. My začínáme postupně. Tu nejstarší si necháváme na konec.

Vystupujeme z auta na velkém neplaceném parkovišti v centru u hlavní silnice. Tady jsme mezi domy a je tu neskutečné vedro. Ty tři zajímavosti, ze kterých se vyklubaly čtyři, jsme zvládli obejít snadno.

U parkoviště je park, kterým procházíme. Je tady Mariánský sloup z r. 1742. Socha na vrcholu není původní – je z r. 2000. Na konci parčíku je sloup Nejsvětější Trojice z r. 1748. Některé sochy byly poškozeny v 50. letech 20. století. Při rekonstrukci v letech 1998 - 2004 byly na sloup umístěny kopie soch. Ty chybějící byly vytvořeny podle zachovaných fragmentů a fotografií.

Za chvilku jsme u zámku. Podle historických pramenů tady byl již r. 1266 hrad, který byl r. 1656 přestavěn na pozdně renesanční zámeček. Do dnešní podoby neogotického - tudorovského slohu byl přestaven v letech 1843 – 1850. R. 1881 byl rozšířen i stávající park. Jenže zámek je ohrazen nevzhledným vlnitým plechem a je nepřístupný. Pokud by byl opraven, byla by to moc hezká stavba.

Vracíme se zpátky. Nejdeme po hlavní, ale procházíme městečkem okolo evangelického kostela, který je zdejší nejmladší sakrální stavbou. Byl postaven v 20. letech 19. století. R. 1904 k němu byla přistavěna věž se zvonicí. Uvnitř je dřevěná křtitelnice a varhany z r. 1885.

O kousek dál a vpravo je farní kostel sv. Máří Magdalény. Byl postaven ve stylu raného baroka r. 1668. Zhruba v 80. letech 17. století panství získali Zichyové. Až do začátku 20. století jim kostel sloužil jako rodinná hrobka. Jejich erb je nad vstupním portálem i na hlavním oltáři. Renesančně barokní hlavní i boční oltáře sloupového typu pochází z 2. pol. 17. století. Ze stejné doby jsou i renesančně barokní kazatelna a křtitelnice. Varhany jsou z r. 1857.

Před vchodem do kostela stojí morový sloup se sv. Antonínem Peduánským, který sem byl umístěn r. 1719 na památku morové epidemie z r. 1713. U kostela je i novodobá Lurdská jeskyně, která byla zhotovena r. 2011.

Okolo tohoto kostela procházíme k tomu nejzajímavějšímu – do míst, kde byla antická Gerulata - jedno ze starořímských opevnění na Dunaji, které mělo chránit pevninské hranice Římské říše na počátku našeho letopočtu. Byl tu vojenský tábor, strážní věže, civilní osada, pohřebiště a pravděpodobně i říční přístav. Z původních objektů se bohužel moc nezachovalo. Jedinou památkou jsou zbytky pozdněantické pevnosti, která byla vestavěna do severního rohu Gerulaty ve 2. polovině 4. století. V červenci byla tato lokalita zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Základy se staly r. 1988 součástí muzejní expozice v moderní výstavní síni, která byla vybudována r. 1985. Prohlídka v muzeu by byla určitě zajímavá, jenže máme pocit, že dnes těch památek už bylo dost. Slečna nás nechala si základy prohlédnout zdarma. Dokonce nám potvrdila, že v nedalekém Rusoveckém jezeře je voda vhodná na koupání, jen se tam nenechá zajet autem.

Ale to nám nevadí. Popojeli jsme tedy jen kousek na jiné parkoviště ve stínu, vzali si plavky, ručník a malou svačinu a jdeme. Je to sotva kilometr, cesta vede lužním lesem, takže ve stínu.

Rusovecké jezero není veliké, ale voda je čisťounká, nádherná. Na dně jsou oblázky, dno prudce klesá. Voda se zdá docela teplá. Lužnice by byla určitě studenější. Je to úžasné osvěžení. Ani se nám nechce z vody. Cachtali jsme se hodně dlouho.

 

Cestou k autu jsme zašli ještě do města koupit pivo. Ota nemá žádné a to je tragedie. Kupuje plechovky, ty jedině tady mají chlazené. Já si koupila Desperada – to je pivo s tequilou. To jsem prvně ochutnala v Karibiku, když jsme vybírali, co si tam v jednom občerstvení dáme. Tohle bylo pití jedno z nejlevnějších a docela mi chutnalo. Občas si ho někde dávám a vzpomínám při tom na perfektní dovolenou.

Při placení jsme zjistili, že plechovky jsou zálohovány 15 centy. Ještě že jsem koukla na účtenku. Tohle by nás nenapadlo, takže bychom je určitě sešlápli. Jen paní pokladní se tvářila silně neochotně, když jsme se podivovali.

Odjíždíme na místo, kde jsme spali již na dnešek. Byl tam klid, víc nepotřebujeme. Nic lepšího asi ani nenajdeme. Je stále teplo, ještě v 18 hodin je 30 stupňů, občas se to zatáhne, ale neprší. Tvrdí, že má pršet zítra celý den, že se má ochladit, ale o víkendu už má být zase horko. Tak uvidíme, co nám další dny připraví. Zítra by nám ten déšť tak moc nevadil.

Parkujeme opět pod stromy, tady jsme trochu schovaní. Po nedaleké polní cestě projeli policajti. Čekáme, zda se tu nezastaví při zpáteční cestě. Ale asi se to nechá projet jinudy. Nás buď neviděli nebo jsme jim ukradení. Venku je srovnatelně se včerejškem, jen snad není takové dusno. Zato já už v 8 hodin usínám pomalu ve stoje. Pravděpodobně to má na svědomí ta očekávaná změna počasí. Raději si jdu lehnou, usínám aspoň vleže. Jen slabě registruji Otu, který jde spát v půl desáté. Opět nechává otevřené dveře.

Poznáváme Slovensko – 3. den – odpoledne: Bratislava/Rusovce – zámek, evangelický kostel, kostel sv. Marie Magdalény, hradiště Gerulata – památka Unesco, Rusovské jezero na mapě