Chaty a chalupy
Mapa Praha a okolí
Praha v barokním rouše Petra Brandla i sousedů z Bavor
Období, kdy starý rok přenechával vládu svému mladšímu příbuznému, se Praha – jistě se souhlasem pana předsedajícího, samozřejmě - rozhodla věnovat baroku. A nebála se to také celému světu opakovaně sdělit; zejména když připustíme možnost, že celý svět sleduje Toulavou kameru a televizní kanál ČT Art. Naše Matička stověžatá má sice pozoruhodných barokních památek sama více než dost, ale tentokrát si raději navíc pomohla, a to nejen v zemích koruny české, ale také za jejími hranicemi. Například v Bavorsku …
Rozhodně však platí, že snad každý, bohužel, musel zaznamenat výstavu „Petr Brandl – Příběh bohéma“, která se koná ve Valdštejnské jízdárně. Pro nás v tomto případě, bohužel, platilo právě to bohužel. Díky již zmíněným iniciativám naší veřejnoprávní televize a jistým zdravotním problémům některých z nás jsme se do Prahy vydali o dva měsíce později než jsme původně plánovali. A jestliže naši přátelé se mezi Brandlovými plátny procházeli téměř sami, my už to měli s frontou před vstupem, frontou před pokladnou a další u šatny. I pracovníci Národní galerie byli docela zaskočeni tím, kolik lidí najednou zatoužilo po bližším kontaktu s barokním výtvarným uměním.
Osobně se musím přiznat, že příznivcem baroka zrovna moc nejsem; už jen proto, že ve většině našich kostelů vytlačilo „nabubřelé“ baroko sloh krásný a čistý, tedy gotiku. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že mnohé stavby a mnohá jména dělají i baroku jen čest a slávu. Malíř Petr Brandl mezi ně určitě patří. Navíc byl tento vynikající umělec přelomu 17. a 18. století skutečnou rockovou hvězdou své doby. Ono macháňovské „největší potěšení, větší na světě není, největší potěšení, jsou děvky a chlast“ mu rozhodně nebylo cizí, stejně jako „soudní obsílky“ týkající se hlavně dluhů a neplacení alimentů. O Brandlovi se říkalo, že jeden den se vezl ve zlatém kočáře a druhý den se už jen válel v příkopě u cesty, hladový a zcela bez prostředků. Ale (nejen) Múzy ho milovaly.
Výstava ve Valdštejnské jízdárně sice představuje „pouhopouhých“ 63 exponátů (a to má u nás Brandl výstavu po 50 letech), ale je skvělá. I pro naprosté odpůrce baroka by zde jistě nebylo problémem přiznat, že je min. fantasticky nasvícená a snad poprvé se někomu povedlo udělat popisky k exponátům tak, že jsem si je bez problémů přečetl i já (jindy si svítím mobilem nebo se snažím alespoň vytušit „vo co go“). Navíc se zde nedozvíte jen informace o díle samotném, ale většinou také nějakou „pikantní historku“ z mistrova života.
Výstava Národní galerie nabízí monumentální oltářní plátna, portréty i žánrovou malbu a k vidění je zde také několik „novinek“ v podobě nedávno objevených Brandlových děl. Český Rembrandt a nejlépe placený umělec své doby (tedy min. v Čechách) prostě stojí za vidění. Jediné, co nám zde silně vadilo, byly komentované prohlídky. Za tu dobu, kterou jsme na výstavě strávili (necelé 2 hodiny) proběhly hned tři. Hlasitě vykřikující „průvodkyně“ prostě ruší a skupina jejich 20 posluchačů na jednom místě zdržuje a zavazí. Myslím, že by nemohl být takový problém stanovit pro jeden den v týdnu speciální časy pro komentované prohlídky (jejichž smysl a zajímavost tímto nijak nezpochybňuji, protože jsem se jich sám také několikrát zúčastnil).
Tím jsme splnili nejdůležitější bod programu a mohli na chvíli baroko opustit. Člověk se potřebuje občas i najíst a napít (dobré je zvolit nějaký nápoj bohatý na vitaminy, např. pivo) a pokochat pohledy méně „baňatými“, zdobnými a dynamicky se vlnícími. Nejprve nás čekal Banksyho svět – tedy rozsáhlá expozice World Of Banksy v bývalém staroměstském kostele sv. Michaela Archanděla. Moc se nám zde líbilo (je ale nutno číst popisky a občas si na ně raději posvítit), i když to není o originálech, ale spíše o pocitu a jednom neznámém street – artovém umělci, který je možná skorosousedem mého synovce v Bristolu. Dobře udělaná záležitost … a navíc patří i k tomuto baroknímu vyprávění. Středověký kostel sv. Michaela totiž prošel svého času barokní přestavbou a prý tu snad viselo oltářní plátno od Petra Brandla.
V Praze nás ještě čekala troška naší moderny (té úplné, současné, i té z období rondokubismu), něco málo Škrétovy grafiky i procházka místy, která máme dlouhodobě rádi. A také pár úplných novinek (zejména na Královských Vinohradech), které sem zase až tak moc nepatří, protože tento cestopis prostě je o baroku (asi proto jsme krátce zamířili také k malostranskému chrámu sv. Mikuláše nebo k Loretě).
Je tedy logické, že druhým hlavním bodem našeho programu (naštěstí vícedenního, protože najednou by to asi nešlo – tedy časově a fyzicky ano, ale psychicky by to zřejmě člověk už moc nedával) byla výstava Národního muzea nazvaná Baroko v Bavorsku a Čechách. Jedná se o společný projekt s Domem bavorských dějin, navazující na výstavu v Regensburgu. Zajímavě pojatá přehlídka 218 uměleckých děl z Česka, Německa, Rakouska i Holandska (snad jsem na nikoho nezapomněl) je rozčleněna do šesti tematických celků umístěných ve čtyřech sálech a nazvaných Prolog: Světla a stíny, Bouřlivé časy, Prostor baroka: Velké staveniště, Barokní divadlo světa, Epilog: Baroko v Bavorsku a v Čechách a Barokní skvosty ze sbírek Národního muzea.
Z vystavovaných děl je potřeba zmínit minimálně dřevořezbu Kalvárie od Matyáše Bernarda Brauna, dřevořezbu Jana Nepomuckého v životní velikosti od Jana Brokoffa, Dientzenhoferův skicář, alegorický obraz Jacoba Gerritsze Loefa Loď Církve, kostým Pallas Athény z divadla zámku Český Krumlov nebo lamelový trojportrét Bernada Ignáce z Martinic a jeho dvou manželek. Výborné jsou různé architektonické modely i interaktivní prvky, např. rozpohybované barokní obrazy. Za své hlavní favority bych asi označil – kromě výše uvedeného skicáře a Lodě Církve - mramorovou náhrobní desku v podobě kostry v životní velikosti ze salcburského muzea, malou past na blechy, kterou barokní dámy nosili ve svých neméně barokních róbách, a Tiepolův obraz David a Abigail.
Poslední chvíle času v Národním muzeu jsme využili k výstupu do kopule, pohledy na sluncem zalitou Prahu a krátké nakouknutí do stálé expozice. Takže byla nakonec i ta gotika a mamut.
A potom už jsme museli pádit na nádraží pana Fanty ...
Závěrečné PS: Velice nás překvapilo, že ať jsme se hnuli kamkoliv, všude byly „davy“ lidí. Potěšitelné je, že všech věkových kategorií. Toto konstatování se ale týká jen výstav, muzeí a hospod. Ve venkovních prostorách bylo tentokrát v Praze naopak celkem volněji, na některých místech dokonce téměř liduprázdno ...
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Praha v barokním rouše Petra Brandla i sousedů z Bavor
