Přepadení parního vláčku na úzkokolejce z Jindřichova Hradce

Neděle 5. 7. 2009

Vážení přátelé české turistiky, právě čtete nejsmutnější cestopis z mého letošního brázdění naší krásnou vlastí.

Přes internet jsem si objednala na nádraží v Jindřichově Hradci jízdenku na speciální nedělní jízdu z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice spojenou s programem - přepadením vlaku, včasným zásahem prvorepublikové policejní jednotky a zadržením zloděje. Těšila jsem se jako malá holka.

Výlet to byl překrásný. Už na nádraží bylo plno, rezervovaná jízdenka ke koupi připravena. Vláček se stával postupně nabytý k prasknutí a mnoho lidí se dovnitř ani nedostalo. Z mašinky se krásně kouřilo, prolézala jsem postupně starobylé vagónky 3. třídy a fotila detaily jako úchytky na kabáty, popisky jednotlivých míst, police se síťkou na zavazadla, záchranné brzdy, patentní řemen na vytahování oken, vagón zepředu, zezadu, zevnitř, kouřící lokomotivku, bufetový vůz. Vtom se na nádraží vyrojili policajti v uniformách jako z Četnických humoresek, milostpaní s hochem z dobré rodiny, služebná se slušivým kloboučkem, obejda v keckách a zelených podkolenkách, skauti, dokonce několik černých uniforem i zamilovaný páreček... a já jsem fotila jako o život. Pochvalovala jsem si, jaký krásný den, i když před tím i potom bylo dost deštivo, tato neděle se z mlhy vyloupla jako malovaná. A projížďka Českou Kanadou, to byla pastva pro oči. Bála jsem se mrknout, abych o něco nepřišla. Lesíky s houbaři, kteří na nás mávali plnými košíky, cyklisti, děti na zastávkách nadšené z průjezdu parní lokomotivy... Představení začalo v Kunžaku. Z vlaku vyběhl obejda v keckách, po několika metrech byl dostižen policisty, zadržen, spoután. Za ním vyběhla z vlaku služtička, která si hrála na milostpaní, naříkala, že jí vytrhl kabelku, že jede do lázní a že v ní měla všechny peníze od manžela. "Tak manžel vás pustil do lázní, copak máte v tom kufříku?" ptali se neomalení policisté. Kufřík se "nedopatřením" otevřel a vypadlo z něj rozkošné, sto let staré prádélko. No nádherné představení. Až do Kaprounu vodili "zloděje" v poutech a "oběť" skrz vagóny. Oba krásně naříkali. Všichni fotili, i já. V Kaprounu vypochodovala četa policistů z vlaku a vzdala poctu soše pozadí Járy Cimrmana, který byl na tomto místě vyhozen z vlaku. Jaká čest, že jsem si i já na ni mohla sáhnout a vyfotit. Mašinka dále supěla kolem luk a rybníků až do Nové Bystřice. Trať se klikatila, chvíli jsem viděla lokomotivu, chvílemi konec vlaku. Povedly se mi krásné fotky bříz, odrážejících se v zrcadle vodní hladiny. V Nové Bystřici se na nádraží hodovalo na rakovinotvorných klobáskách a já jsem objevila sodovku zn. ZON. Bože, kde je mé mládí, "zonka" to bylo naše. Pěkně zelená voda s trochou bublinek. Brrr! Na zpáteční cestě byla hra na četníky a na zloděje pro velký úspěch zopakována a mnou natočena i na video.

Radovala jsem se z překrásně prožitého dne (my optimisté to máme ve zvyku!) a vrátila jsem se do Třeboně. Fotky jsem si prohlédla ve foťáku a byla jsem s jejich kvalitou mimořádně spokojená. To bude prezentace, to budou všichni koukat! To se budou děti divit, jakou mají šikovnou maminku! (To se teda divily!) Jen jsem měla pocit, že už se tam skoro žádné fotky nevejdou, tak jsem začala opatrně mazat předešlé sady, které jsem měla dávno stažené v počítači.

To nejhorší přišlo, až když jsem přijela domů na Moravu. Propojila jsem fotoaparát s počítačem a stáhla si všechny fotky. Když jsem si je začala třídit a rozřazovat do jednotlivých souborů, nevěřila jsem svým vlastním očím. Byla tam všechny, kromě parního vláčku z neděle 5. 7. 2009. Měla jsem pocit, že se lítostí nebo spíš vztekem na sebe samu rozbrečím. Jak říkával můj tatínek: "Jsem vůl a žeru seno." Fotky jsem prostě smazala. Jako kdybych fotila první den a promazávala nepodařené fotky poprvé. Ale byly krásné! Pohlídám si internet a příští rok si takovou jízdu budu muset zopakovat.

Nebo tam snad ten den - vlak byl úplně plný - byl i někdo z Vás? A byl by mi ochoten poskytnout pár fotografií z tohoto krásného výletu? Uvítala bych ji/ho jako spoluautora reportáže.

ACH JO!