Přes střední Čechy na Vysočinu - 15. den: Běleč - 3 km dlouhá NS Kolem hradu Šelmberk: myslivna, zřícenina hradu Šelmberk, hradní věž (rozhledna), mlýn; Borotín - zřícenina hradu, kavárna Barokní dvůr, Starozámecký mlýn

Výrazně se neochladilo ani k ránu. V 5 hodin je v autě 21 stupňů. Přesto dveře zavíráme, aby nás nerušil ranní provoz. Okolo našeho parkoviště vede bohužel objížďka.

Při východu slunce se lehce ochladilo, ale sluníčko nám pak zase zatopilo, že po 8. hodině vstáváme. Spíme na parkovišti hradu Šelmberk, kde otevírají až v 10 hodin. Máme tedy spoustu času. Ranní pohled na nasvícené kopečky je nádherný. Jen to vedro by nemuselo být tak velké.

Včera večer jsme si prohlédli zříceninu smotného hradu, která je volně přístupná. Výjimkou je věž, kam se může pouze až po zaplacení vstupného. Tu jsme si tedy nechali na dnešek.

Hrad založili páni ze Šelmberka před r. 1318 na zalesněném vrcholku nad údolím řeky Blanice. Následně se majitelé měnili. V pol. 16. století byl renesančně přestavěn. Během třicetileté války zůstal opuštěn a od 17. století je uváděn jako pustý. Zachovaly se jen zříceniny bývalého rozsáhlého hradu. Jsou vidět zbytky obvodové zdi, valeně zaklenuté sklepy a 26 m vysoká hradní věž. Ta byla na konci 18. století upravena jako rozhledna. V přízemí byl probourán otvor pro dveře, kamenné schodiště bylo doplněno dřevěným, v posledním patře věže bylo zřízeno 8 oken. Ve 20. letech 19. století bylo přistavěno cimbuří, kam se nechá vystoupat po dřevěném schodišti. V 60. letech 20. století ve věži hořelo. Z té doby je nové dřevěné točité schodiště a nová okna v nejvyšším patře. Věž dostala novou střechu ve tvaru kužele.

Na vrcholu kopce jižně od hradu byla r. 1840 postavena klasicistní myslivna. Bylo zde sídlo Lesní správy Khuenburgů, kteří sídlili na zámku v Mladé Vožici. Po válce jim byla myslivna zabavena, bylo zde několik let muzeum, pak ho využívala KSČ pro rekreaci, později sem jezdili pionýři.

Dnes je zde zřízeno Historicko-řemeslně vzdělávací centrum, které umožňuje nahlédnout do způsobu života v 19. století, ale i ve středověku. Před myslivnou je středověká bylinná zahrádka. Za budovou jsou zčásti zachované drobné hospodářské budovy, kde je možno se seznámit mimo jiné i se středověkými řemeslnými dílnami. Je tam replika hrnčířské a chlebové pece a kovárny z 15. - 16. století i s informačními tabulemi, které se týkají těchto historických objektů a řemesel. Je vidět, že se budují další objekty - měla by zde být lazebna, papírna, kovárna, tkalcovská, tesařská, sedlářská a barvířská dílna, pivovar a infocentrum a pod.

Zatím je vše v oploceném areálu, který je přístupný po zaplacení vstupného, stejně jako samostatně stojící věž - rozhledna. Klíč k ní jsme obdrželi v pokladně proti záloze. Výhled je perfektní všemi směry. Nejnápadnější je vrch Blaník na severu a Šumava na jihu. Samozřejmě vidíme i hradní zříceninu.

 

Teď si jdeme projít cca 3 km dlouhou naučnou stezku kolem hradu Šelmberk. Vede okolo myslivny, přes zříceninu hradu a okolo mlýna. V terénu není značená, je nutno spoléhat na vlastní mapu. Je to však hezká procházka. Jen, když to přestane foukat, je hrozné dusno. Přicházíme k Mlýnskému rybníku, na protějším břehu je Šelmberský mlýn, který patřil k zázemí hradu. První písemná zmínka o něm je z r. 1586, byla tady i pila poháněná samostatným kolem. Moc se toho o mlýnu neví, ale r. 1853 byl prokazatelně zrekonstruován. V letech 1939 - 1949 nebyl mlýn v provozu. Ale nejspíš ani potom. V 70. letech 20. století koupil mlýn od potomků posledního ve mlýně žijícího majitele nový majitel - rodiče současné majitelky Pavly Nechanické. Mlýn byl v dost zoufalém stavebním stavu. Celých 30 let ho dávali dohromady, většinou vlastními silami nebo za pomoci kamarádů. Rodiče tady trávili čas od jara do podzimu, mladí sem jezdili s dětmi na prázdniny. Jenže roky utíkaly a byla nutná další rekonstrukce - bylo nutno udělat novou střechu, fasádu a spoustu a spoustu dalších věcí. Nyní ho od května do října pronajímají. V zimě se špatně vytápí a cesta je téměř nesjízdná. Jinak se snaží mlýn uvést do původní podoby. V rybníku jejich známý chová kapry a na podzim mají vlastní výlov. Zdaleka se vším nejsou hotovi, ale baví je to a spokojeni jsou i nájemci mlýna, kteří se sem rádi vrací.

Bohužel informační panely naučné stezky jsou z dřevotřísky a jsou ve špatném stavu nebo zcela chybí. Jak jsem se při vracení klíče dozvěděla, stezka byla vybudována z dotací, peníze došly, obnovena prý asi už nebude. Je to škoda, protože některé úseky jsou moc hezké. Nejvíc se nám líbil právě úsek od mlýna k silnici na rozcestí Šelmberk - dvůr. Cesta vede na řekou Blanicí. Vidět ji sice skoro není, ale slyšíme ji.

Z rozcestí se vracíme na parkoviště po silnici, po které jsme sem přijeli, ale jiná možnost není. Naštěstí je to asi jen 600 m, tak to se ještě nechá.

Bez dalšího zdržování odjíždíme. Potřebujeme se dostat na západ. Chtěli jsme jet zpátky po silnici, po které jsme se přijeli. Jenže všechna auta jedou jen směrem sem. I když tady na parkovišti žádná značka nezakazuje tam jet, chvíli váháme. Silnice je úzká a potkat se tam s někým by asi nebylo příjemné. Raději z parkoviště pokračujeme na jih jako ostatní auta. Dojeli jsme na hlavní a chtěli odbočit vpravo. Silnice je uzavřená, tam to nejde, zpátky také ne. Přijeli jsme po jednosměrce. Jediná možnost dostat se do Mladé Vožice a pokračovat dál na západ je přes Běleč. Ale i ve Vožici kličkujeme místními komunikacemi. Centrum je uzavřené. Toho jsme se ve čtvrtek nevšimli, když jsme to tam procházeli pěšky.

Konečně jedeme do Borotína - jen kousek před obcí je zřícenina hradu, ta nás zajímá nejvíc a nejdřív. Borotín patří mezi nejstarší obce Táborska. Ve 12. století ho založil mocný jihočeský rod Vítkovců. Již r. 1333 byl povýšen na městečko. Někdy kolem r. 1356 byl postaven na skalním ostrohu nad Starozámeckým rybníkem hrad. Rybník tvořil jeho přirozenou obranu. Na ostatních stranách byl ve skále vylámaný příkop. Dál už historie obce a hradu spolu úzce souvisí, protože vždy patřili jednomu majiteli. Zhruba ve stejné době jako hrad byl v obci postaven i kostel původně zasvěcený sv. Maří Magdaléně. Byl upravován r. 1796 a r. 1863, má zachovány románské prvky (loď), věž je gotická.

R. 1434 oblehlo hrad i vesnici husitské vojsko, ale neúspěšně. Hrad byl pak ve 2. pol. 15. století přestavěn a ještě jednou v 16. století. Kolem r. 1620 hrad vypálili císařští vojáci a od té doby chátral. Jsou zde vidět zbytky věže, starého gotického paláce s klenutým přízemím i části nového paláce se vstupní bránou. Příkop vylámaný ve skále je dnes z větší části zasypán. Kolem r. 1840 se začal kámen z hradní zříceniny používat ke stavebním účelům. V letech 1980 – 1982 bylo zdivo zříceniny odborně zakonzervováno.

Parkujeme nedaleko hradu na neplaceném parkovišti. Doufali jsme, že tu najdeme nějaké vhodné místo ve stínu na uvaření oběda. Jenže je tu spousta lidí, stín tu není nikde a ani hlad v tom vedru nemáme. Jdeme si projít zříceninu. Ještě před tím procházíme okolo kavárny Barokní dvůr Borotín, která je v nádherně zrekonstruovaném hospodářském dvoře Starého zámku. První písemná zmínka o něm je z r. 1557. Nacházel se v předhradí hradu. V té době byl téměř celý ze dřeva, jen ovčín byl z kamene. Po vypálení kolem r. 1620 byl hrad ponechán osudu, ale hospodářský dvůr byl obnoven v barokním slohu z materiálu z hradu. Tato podoba (pozdně středověké nebo renesanční jádro) se z větší části zachovala. R. 1829 byl upraven klasicistně - tomu nasvědčují vykrajované štíty a červeně malované členění vnějších fasád. Hrázděná stodola byla zbourána a nahrazena dvěma nově postavenými stodolami s centrálním průjezdem. Areál patří mezi nejvýznačnější stavby tohoto druhu v  regionu.

R. 1948 byl znárodněn a využívalo ho místní JZD. R. 1993 byl v restituci vrácen posledním majitelům. Ti jej prodali, majitelé se střídali, ale o nic se nestarali, až budovy začaly silně chátrat. R. 2009 ho zakoupila společností TAKELOT s.r.o., která se pustila do rozsáhlé rekonstrukce. Domy dostávají nové střechy, dává se fasáda v původní podobě. Od r. 2014 je přístupný veřejnosti, opravy dále probíhají. Je tam kavárna s možností venkovního posezení. Jdeme se tam také trochu porozhlédnout a koupit zmrzlinu. V nabídce mají zmrzlinu café latte v kelímku. To jsem ještě neviděla. Kávu café latté mám ráda, zmrzlina je rovněž skvělá.

Konečně jdeme ke zřícenině. Je to poměrně veliká zřícenina, odkud jsou pěkné výhledy nejen na rybník, ale i na mírně zvlněnou krajinu za ním. Jsou tu místy poměrně vysoké zdi, přístupné je i gotické sklepení. Na hradě byla ke 100. výročí smrti básníka Karla Hynka Máchy umístěna pamětní deska na památku jeho návštěvy v Borotíně r. 1829. Od hradu ještě scházíme ke Starozámeckému rybníku podívat se na hrad zdola. Musel to být skutečně mohutný hrad.

Původně jsme si tady chtěli projít cca 3,5 km dlouhou okružní naučnou stezku J. E. Kypty, která vede do Borotína. Je pojmenována po zdejším rodáku, skladateli a pedagogovi Janu Evangelistu Kyptovi. Na devíti zastavení jsou informace o místní přírodě, kultuře a historii. Jenže je takové vedro, že nikam už jít nechci. Ota souhlasí. Není to proto, že bychom měli hlad. Něco studeného by se v autě určitě našlo, ale to vedro nás ničí, zvlášť mne. Dokonce se nejdeme ani podívat ke Starozámeckému mlýnu. Šli jsme okolo něj, když jsme scházeli k rybníku a viděli jsme ho z hradu pod hrází rybníka. To nám stačilo. Zdá se, že se nyní rekonstruuje, některé objekty mají už novou střechu. Ale jinak nás moc nezaujal.

Byl založen patrně již v 15. století jako součást hradu. První zmínka o něm je z r. 1517. Patřila k němu i pila a elektrárna. Postihly ho různé přírodní katastrofy. R. 1800 se za bouře zřítila věž hradu, bohužel spadla přímo na mlýn. Mlynář s rodinou to naštěstí přežili. Dne 26. srpna 1925 tak pršelo, že dalších 1,5 dne se valila velká voda a zatopila vše, co šlo. Chybělo málo k tomu, aby byl mlýn zcela zdemolován. Od 1. pol. 19. století ho vlastní rod Zelenků a pravděpodobně tam bydli i nyní.

K autu jsme se vrátili včas, abychom si v rádiu poslechli, jak pojede kanoista Josef Dostál na OH. Dopadlo to bezvadně, je to zlatý chlapec.

Přemýšlíme, co dál, kde bychom se mohli najíst. Cestou sem si Ota všiml šipky Chotoviny. Tvrdí, že tam má být pivovar, podle mapy i restaurace. Je to sice kousek zpátky, ale to nám zase tolik nevadí. Jenže málem nevyšlo nic. Pivovar má byt v zámku, ten je uzavřený, o pivovaru tam není zmínka. Jak jsme se později dozvěděli, koupili to Rusové, všechno zavřeli a nikoho tam nepustí. Je sice hezky opravený, ale na vratech je mimo jiné i cedule Zákaz fotografování.

Kousek se vracíme k restauraci hotelu Gold. Vypadá to luxusně, luxusní asi budou i ceny. Lákají na nabídku polední menu, která je umístěna u vchodu. Ceny jsou docela normální, jenže to platí jen pro všední dny. Dnes v sobotu jsou ceny dvojnásobné. Dát si oběd za 300,- Kč, to nemusíme. Tak velký hlad zatím nemáme a při těch cenách nás zcela přešel.

Odjíždíme směr Jistebnice. Ještě jsem nestačila vytáhnout mapu, abych hledala, kde uvařím nebo kde se na jídlo zastavíme, když míjíme těsně před tratí restauraci Eden. Nabízí obědy i ubytování a vypadá úplně normálně. Jdeme to zkusit. Luxus to skutečně není, ale ten nepotřebujeme, ceny jsou perfektní, dokonce mají polední menu i na sobotu. Sice je nabídka v tuto dobu už omezená, ale kuřecí rolka plněná mletým masem s bramborem a salátem za 145,- Kč je výborná.

Jsme spokojení, dnes už nikde chodit nechceme. Jen se někde usadit, kde by se nechalo přespat. Koukám do mé mapy noclehů. Jen s malou zajížďkou to máme k lomu Obcina u Kosovy Hory, kde je perfektní koupačka a v jehož blízkosti jsme už jednou spali. Jedem tam. Auto necháváme na parkovišti kousek od lomu a jdeme se vykoupat.

 

Míst, kde se nechá dostat do vody, je tu několik, ale většina je obsazená omladinou. Už minule se nám to líbilo na severovýchodním okraji. Cesta tam a pak i do vody je trochu krkolomná, jsou tu různě poházené žulové kostky nebo desky, však se tu dříve vyráběly. Voda je však fantastická. Čisťounká a čekali jsme, že bude studenější. Ale v tom horku jsou asi i ty skály tak rozpálené, že i tu vodu trochu ohřejí.

Pak jsme si dokonce vzpomněli, kde jsme tady spali. Je to sice v lese, ale dnes to kupodivu Otovi nevadí. Za chvíli jsme na vyzkoušeném místě. Připíjíme Dostálovi k získání zlaté medaile, pak hned rozvěšujeme ručníky, plavky a otvíráme pivo pivovaru Balík. Máme dvě 1,5litrovky, to dnes určitě zvládneme vypít. Jsme zase spokojeni, jak to vše vychází. Ta koupačka nám zlepšila náladu snad o 100 %.

Dnes je teplo až do večera. Sedíme venku, je tady klid, je jasno, jen měsíček je schovaný kdesi za stromy.

Spát jdeme v 10 hodin, ještě jsme si pustili zprávy z olympiády, abychom zjistili, že Nikola Ogrodníková získala bronz v hodu oštěpem. Tak máme 5. medailí, to snad špatné není.

V autě je 23 stupňů, venku taky. Necháváme otevřené dveře a jdeme spát - dnes na posledy venku. Zítra už jedeme domů.

Přes střední Čechy na Vysočinu - 15. den: Běleč - 3 km dlouhá NS Kolem hradu Šelmberk: myslivna, zřícenina hradu Šelmberk, hradní věž (rozhledna), mlýn; Borotín - zřícenina hradu, kavárna Barokní dvůr, Starozámecký mlýn na mapě