Přes tři vrchy Českým Středohořím

Přes tři vrchy Českým Středohořím

Je první březnová sobota. Náš All Starc Team v síle šesti ke všemu odhodlaných mužů vystupuje z autobusu na rozcestí pod Oparnem. Oparno je vesnice asi šest kilometrů severozápadně od Lovosic, kam jsme dojeli vlakem.

Procházíme vesnicí a před kaplí uhýbáme doleva na kopec a Doprava na modrou turistickou která nás záhy přivede ke zřícenině hradu Oparno. Tam je většina z nás poprvé takže plusové znaménko a skupinové zříceninové foto. To docela ladí.

Od hradu dál po modré a u železničního viaduktu doleva, pár metrů za ním Červenodolský mlýn. Tady Doprava po zelené Oparenským údolím podél Milešovského potoka. Klidnou klikatící se cestou k rekreačnímu středisku Jordán a za ním u rozcestníku z cesty Doprava vzhůru lesem k rozcestí Pod Lovošem a odtud po modré k vrcholu. Docela solidní zabíračka.

Věděl jsem to už dřív ale po příchodu na vrchol vidím definitivně že s focením žádnou díru do světa neudělám. Navzdory optimistické předpovědi viditelnost téměř nulová a druhdy tak nádherné výhledy na celé okolí a středohorské dominanty topí se v husté mlze. Co nadělám.

Jakous takous náplastí na zklamání je už po desáté hodině otevřená restaurace kde rádi spočineme u kafe a piva a dobré bramboračky. Poté se vydáváme po modré zpět na rozcestí se žlutou a po ní pokračujeme na další vrch, tajemstvím opředený Boreč.

Asi po třech kilometrech lesem přicházíme k silnici, přes jeden z dohotovených úseků Dé osmičky, kolem osady Bílinka, Struženka, do Režného Újezda.

Od rozcestníku v Režném Újezdě jdeme po značkách NS Boreč, za vsí stoupáme do lesa, čteme infotabule a na okruhu, který tvoří NS se dáváme cestou vlevo k vrcholu. Tam je docela živo, soudím že o tuto přírodní anomálii je docela zájem. Infotabule u průduchu ji však vysvětluje docela prozaicky. Po chvíli zkoumání sestupujeme kousek za vrcholem kamenitou cestu dolů k silnici a po ní na kraj Borče ke žluté turistické.

Procházíme vesnicí kolem zpustlého zdevastovaného zámku, na němž cedule hlásá že je ve vlastnictví státu či tak nějak. Jak signifikantní. Britská vozidla, doubledecker, hasičské a policejní vozidla, která byla atrakcí zdejší vesnice už nevidíme, zbytečně jsme si kvůli tomu prodloužili cestu.

Záhy za Borčí se noříme na lesní, občas blátivé cesty a po necelých třech kilometrech přicházíme pod vrch se zříceninou, Košťálov. Ten je na výstup náročný nejméně. Zato jsou z něj při dobré viditelnosti fantastické výhledy po celém Středohoří. Což není dnešní případ. Mha přede mnou, mha za mnou.

Po sestupu zpátky k rozcestí Pod Košťálovem jdem po zelené směrem k Radosticím (nebo Radostici?) která nás už vede zpátky k Lovosicům. I tady je víc blátivých úseků než bychom si přáli. V Radosticích za rybníčkem doprava na Vchynice a tam na modrou už jen po silnici do Lovosic a přes město k nádraží. Ještě zbývá čas na jedno pivko v nádražní hospodě a pak už hupky dupky zpátky k domovu.

Co dodat. Ty vrchy byly vlastně čtyři, ale Oparno nepočítáme, nebudeme troškařit. Jinak až na mlhavé počasí jedničkový výšlap, Středohoří nezklame a nabízí spoustu zajímavých tras, takže někdy příště zase jinudy.

Tak zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy