Procházka v Praze č. 2 — zastávka MHD Písnice, Modřanská rokle, vyhlídkový komín DDM Modřany a Braník - pivovar Moucha

V pátek jsme měli v Praze v pivovaru Spojovna rodinou sešlost. Samozřejmě jsme u Otovo sestry i přespali. Večer už chceme být zase doma. Máme tedy před sebou několik hodin času. Ráno nepospícháme, stále je o čem si popovídat. V 11 už však opravdu odcházíme. Na oběd se zdržovat k velké nelibosti sestry nechceme.

Venku vyhrožují tropickými teplotami, tak ať nemusíme pospíchat. Chystáme se projít Modřanskou rokli a pokračovat až do Braníka, celkem by to mělo být zhruba 10 km. Vystupujeme v Písnici, která byla až do r. 1974 samostatnou obcí na jih od Prahy. Dnes je součástí pražské městské čtvrti Praha – Libuš.

Hned od zastávky MHD má vést modrá turistická značka. Chvíli se rozhlížíme, až konečně poměrně vysoko na jednom stožáru veřejného osvětlení vidíme turistický rozcestník. Procházíme okolo historických domů, na jednom statku jsou dokonce letopočty 1491, 1855, 1941, 2001.

Modrá značka vede podle Písnického potoka okolo rybníků Švarcák, Obecňák, Janešák (také Hoštický), Kalibárna. Všemi těmito rybníky potok protéká. Pokračujeme střídavě listnatým a jehličnatým lesem až k retenční nádrži Libušská. Byla vybudována současně s výstavbou sídliště Praha – Libuš v polovině 80. let. Hlavním smyslem je zachycení nárazových srážek na území povodí Písnického a Libušského potoka, které se nedaleko stékají. Má sypanou hráz vysokou zhruba 11 m. Při letošním vedru tam vody moc není, navíc je brčálově zelená. To předcházející rybníky vypadaly výrazně lépe.

Z pohledu naší cesty je na začátku nádrže dětské hřiště i odpočívadlo, ale také poslední zastavení naučné stezky Modřanská rokle. Vede podle Libušského potoka. Na 2,6 km je 7 zastavení s informacemi o zdejším chráněném území, o fauně a flóře i geologické stavbě.

Na hrázi je rozcestí. Zelená značka vede také k našemu cíli – do Braníka, jenže my si chceme projít celou Modřanskou rokli. Pokračujeme tedy po modré, ke které se zelená přidala a v opačném směru i po naučné stezce. Jdeme po asfaltce, míjíme řadu laviček. Cesta je oblíbená i cyklisty, je to však dost široké, takže je to fajn, nepřekážíme si. Jdeme lesem podle potoka. Vody v něm moc není, ale vzduch to přece jen příjemně ochlazuje.

NS začíná u rybníčku Lipiny. Tady končí i Modřanská rokle a začíná civilizace. Proto na lavičce ve stínu dáváme svačinku, kterou nás sestra vybavila, když jsme odmítli oběd.

Tady opouštíme turistickou značku. Zelená nás opustila už dřív, modrá vede do Modřan. Pokračujeme po rozpáleném městě. K vyhlídkovému komínu je to 1 km, to zvládneme, ostatně musíme, když tam chceme dojít. Po hlavní ulici Československého exilu se nám jít nechce. Podcházíme ji a za ní odbočujeme vpravo a motáme se po vedlejších ulicích. Je to trošku dál, ale je tam trochu zeleně a hlavně větší klid.

Jsme u divadla Na Cikorce, které je, jak se zdá, součástí areálu, kde je DDM a ZŠ a jehož součástí je rozhledna - vyhlídkový komín. Je to tu hezké, vrací se děti z letního tábora, areál je otevřený. Jen bohužel rozhledna je přístupná pouze při různých akcích, které jsou zveřejněny na internetu. Dnes je zavřeno. Ota je přesto spokojen, může si odškrtnout další rozhlednu.
Mezi domy je neskutečné horko, máme žízeň. Včera nám synovec doporučil zajít na pivo do Občerstvení U Sparty. Je to kousek od nádraží Braník a Bránického pivovaru, kde vaří své pivo pivovar Moucha. Právě toto pivo mají točit v občerstvení, kam míříme.

Pěšky je to skoro 4 km. To se nám v tom horku mezi domy zdá už moc. Jenže nevíme, co tam jede a odkud. Pokračujeme tedy pěšky. Na silnici Československého exilu je zastávka autobusu Zátišská. Máme štěstí. Na zastávce jsem stačila zjistit, že autobus odtud jede naším směrem. Než jsem stačila zjistit, kdy jede, přijel. Kdybychom si to chtěli naplánovat, takhle to nevyjde.

Vystupujeme na zastávce Nádraží Braník. Teď je to už kousek. Pokračujeme ve směru jízdy, první odbočkou se dostaneme do ulice U Kempinku, druhou doprava a jsme u Občerstvení U Sparty. Je to letní občerstvení, sedí se venku, jsou tam slunečníky, je tam příjemně. Nabízí pivo nejen pivovaru Moucha, ale i jiných menších pivovarů, mají i něco malého k snědku. To nám stačí. Hladu moc nemáme, naložený hermelín je naprosto dostačující.

S časovým předstihem raději toto příjemné místo opouštíme. Víme, že ze zastávky Nádraží Braník jezdí tramvaje do centra, ale nevíme, jak často a přesně kam. Ať nám vlak, na který máme místenky, neujede.

Vyšlo to perfektně, ještě jsme zvládli se zastavit v Sherwoodu na jedno pivo, tedy Ota, já už dávám nealko. Na vlak je to kousek. Sice měl 20 minut zpoždění, ale na nástupišti to trochu profukovalo, tak bylo docela příjemně. Zase jsme strávili v Praze příjemné dva dny a poznali trochu pražské přírody. A dokonce i další pražská piva.

Procházka v Praze č. 2 — zastávka MHD Písnice, Modřanská rokle, vyhlídkový komín DDM Modřany a Braník - pivovar Moucha na mapě