Prodloužený víkend Jižní Čechy
Jedná se opět o místa, mnou již dříve navštívená. Dělám prakticky průvodce rodině mé dcery. Míříme sice do perly naší republiky Českého Krumlova, ale okruh jižními Čechami začínáme ve Slavonicích. Nemohu minout památkovou zónu města, aniž bych se s ní rodině nepochlubil. Parkujeme u Slavonického potoka poblíž centra. To jsem si vybral, abychom do něj mohli vstoupit z jihu úzkou uličkou, kde bývala Rakouská městská brána, v 19.stol zbořená. Obcházíme kruhovou zástavbu s významným kostelem Nanebevstoupení Panny Marie dominující vysokou kamennou věží, přečnívající nejbližší staré domy v kruhu kolem. Věž bývá přístupná. Z křižovatky na Horním náměstí vidíme vpravo na jeho konci městskou Jemnickou bránu, zabudovanou do Městského opevnění. Zabočujeme doleva a cestou k náměstí míjíme po pravé straně pěkně restaurované fasády renesančních domů. Vzápětí se před námi rozevře nádherné náměstí. Po obou stranách lemované historickými domy se zdobenými štíty podle italské renesance a s bohatou sgrafitovou výzdobou. Převážně se jedná o tzv. psaníčková sgafita. Uprostřed stojí kašna čtvercového půdorysu. Pod hlavním a Horním náměstím byly v historii vybudovány podzemní chodby sloužící k odvodnění sklepů. Snad i pro obranné účely. Část podzemí je přístupná. Před koncem náměstí spatříme vpravo na konci Dačické ulice veřejnosti přístupnou Severní, bebo-li Dačickou bránu s malou barokní věžičkou nahoře. Bývají v ní menší expozice – např. výstavy obrazů apod. Po návratu k autu se přesouváme do Třeboně. Tam dorážíme už za šera. O to více se vyjímá večerní nasvícení celého historického centra. Kroky pánské části míří pochopitelně nejprve do známého třeboňského pivovaru Regent ochutnat doma nedosažitelné zdejší speciality. Kvasnicový světlý i tmavý ležák chutnají znamenitě.
V sobotu prší, ale to nám nebrání v důkladnější prohlídce Třeboně. Třeboň je město bran. My vstupujeme bránou Hradeckou z r.1527. Za ní se dáváme vpravo Husovou ulicí k Augustiniánskému klášteru. Do něj ústí další velká brána. Hned za klášterem ulice končí v bráně Budějovické. My se dáváme vlevo k Masarykovu náměstí, jehož dominantou je radnice. Na náměstí dnes ráno vypukly Rybářské slavnosti. Prodej třeboňských ryb z okolních rybníků, ukázky pletení sítí, informace o rybníkářství, v okolních restauracích převažující různé úpravy jídel z čerstvých ryb. Nechybí ani běžný jarmark. U jednoho stánku s keramikou naše dámy objevují zvláštní malé talířky, s krátkými Ostrými hroty na dně, ke strouhání česneku. Zajímavý nápad. Předváděč pár tahy neoloupaným stroužkem po dně má okamžitě nastrouhaný česnek k dispozici. A hned ho používá po smíchání s tukem na opečené krajíčky chleba na vedlejších kamínkách. S langoši se člověk běžně setkává, ale topinky, to je novinka. Dámy si talířky pořizují a jako pozornost podniku všichni včetně dětí dostáváme po jedné topince. Procházením náměstí, uličkami Třeboně a po topinkách nás přepadla žízeň. Zabočujeme do restaurace Třeboňská bašta. Zde naše pánská polovina objevuje na čepu velmi vzácný tmavý Budvar. Mňam. Vynikající lahůdka. Škoda, že se jedná relativně o vzácné pivo i v jižních Čechách. Budvar ho vaří jen pro omezený počet restaurací v nejbližším okolí Budějovic. Já jsem z té dobrůtky silně posmutněl. Tento národní poklad, náše rodinné stříbro, se snaží naši politici kvůli mrzké provizi prodat úhlavnímu nepříteli Anheuserovi Buschovi? Ještě teď, když na to vzpomenu, je mi bolno. Procházíme smutní zámkem, zapsaným v knize památek UNESCO. Ze Žižkova náměstí projdeme branou Svinenskou na malé Trocnovské náměstí a jsme u pivovaru, kde jsme včera ochutnávali Regenty. Tam už nejdeme, před námi je brána Novohradská. Tou bychom vyšli mimo historickou část města, tak točíme Doprava k městskému opevnění, které je za rybí restaurací Šupina. Dál se pak nachází zámecký park. Popojíždíme ke Schwarzenberské hrobce v anglickém parku za jižním okrajem Třeboně. Zvenčí vypadá jako malý novogotický zámeček. Jelikož se prostor vlastní hrobky nachází pod úrovní země i hladiny rybníka, je okolo něj vybudován odvodňovací drenážní kanál. V hrobce jsou symbolicky uloženy ostatky 27 členů rodu. Nad hrobkou je kaple, ve které se sloužily mše do r.1948. U hrobky se moc nezdržujeme a spěcháme do národního pokladu, Českého Krumlova. Zde je poněkud problém s parkováním, ale nakonec nalézáme místečko. Rychle se posilňujeme a hurá na zámek a do města. U Vltavy vnoučka zajímají vodáci, jenže musíme dál. Procházíme okolo pivovaru Egenberg a Červenou bránou nahoru na zámek. Zámek s jedinečnou věží tvoří známou dominantu města. Po zhlédnutí interiéru včetně barokního zámeckého divadla a nahlédnutí do Václavských sklepů jdeme dál do zámeckého parku. Musím rodině ukázat letohrádek a Otáčivé hlediště a vylíčit problémy okolo něj. Park je pěkně upravený a hezké jsou i fontány. Zpátky z kopce do starého města to jde samo. Pod zámkem přejdeme s davem turistů most a jsme v centru vření, v historickém jádru Českého Krumlova. Už kus města na prvním břehu se všem líbil. Ale centrum je skutečný skvost. Jeden dům hezčí jak druhý. Plným právem je zapsáno v seznamu památek UNESCO. Nalézá se v něm několik muzeí – regionální, motocyklů, mučících nástrojů, loutek a loutkových divadel, voskových figurín. Nějak jsme se z toho kroužení uličkami zamotali a teprve u Budějovické brány zjišťujeme špatný směr. Už máme nožičky pěkně ucaprtané po tvrdé dlažbě, tak usedáme na parkán restaurace nad vodou a ochutnáváme tmavého nakouřeného 13° Šviháka z místního pivovaru. Zajímavá slabá chuť po kouři je dána sušením sladu nad ohněm. Také zajímavý poznatek. Po malé svačince a důkladném odpočinku se zvedáme a kráčíme k autu. Ještě se musíme přemístit na spaní na okraj Českých Budějovic.
V neděli ráno vyrážíme na prohlídku centra Českých Budějovic. I tady dělám průvodce. Na náměstí ukazuji Samsonovu kašnu a všechny vedu k bludnému kameni v dláždění náměstí. Je pozdní ráno, tak nám nic nehrozí. Pokud bychom na něj šlápnuli po desáté večer, tak pověst říká, že bychom netrefili domů. Určitě se to stává, zejména po návštěvě Masných krámů. Což je historická budova, původně řeznických obchůdků, nyní vlajková loď pivovaru Budvar. Pochopitelně jsem musel ukázat i interiér a ochutnat kroužkovaný ležák. A zase jsem zalkal nad hrozivým budoucím osudem pivovaru. Po zkušenostech s nadnárodní společností Heineken (nepitelné Starobrno a další), který skoupil množství pivovarů a poté jich 6 zavřel, zaměstnance propustil a smluvně v nich zakázal určitou dobu vařit pivo, se mi nedivte. Ještě že nám rostou minipivovary bez chemie a éček. Ale vraťme se k Budějicím. V rohu náměstí stojí pěkná radnice. Když jsme od řeky přicházeli, hrála nám zvonkohra. Z vrcholku Černé věže v jiném rohu náměstí je pěkně vidět celé město. A těch schodů! Je jich 225. Zpočátku točité kamenné schodiště ve stčední části přechází v dřevěné schody, ještě výše pak jsou úzké a strmé. Je doporučeno dolů jít bokem nebo čelem ke stupňům jako na žebříku. V nejhornějších patrech je umístěno celkem 7 zvonů, nejtěžší má 3,5 tuny. Věž je 72m vysoká, síla zdi u paty je 3,1m. Ještě si projdeme pár ulic s nejstaršími domy okolo náměstí a vyrážíme na nedalekou Hlubokou. Parkujeme u zadní části parku, kterým jdeme k zámku. K tomu je totiž ze všech stran skoro stejně daleko, a aspoň na nás nepraží slunce. Vysvětluji všem historii. Kdo by to řekl, že zde původně ve 13.stol. stávala jen gotická tvrz. Až koncem 15.stol. přestavěná na hrad. V 16. století ho pak přestavěli na renesanční zámek. Začátkem 18. století byl znovu upraven, tentokrát barokně. A teprve v 19. století byl celý předělán do poslední, romantičtější podoby. Trvalo skoro 40 let, než Hluboká dostala dnešní tudorovskogotickou tvář. Její vzhled nám připomíná královský zámek Windsor v Anglii, který sloužil za vzor. Každopádně její bílá fasáda krásně září za zelení parku. My na Moravě máme její menší příbuznou v Lednici. Z Hluboké dojíždíme v pohodě do královského města Písku, kde máme zajištěný nocleh s večeří ve Středověké krčmě. Parkujeme za zděným plotem objektu. Písecká krčma je velmi podobná známější krčmě v Dětenicích. Vcházíme dovnitř ze světla a zprvu nic nevidíme. Oči si rychle přivykají. Uvnitř černou tmu osvětluje jen pár svíček. Pozdrav Bůh, pocestný, zdraví šenkýř. Vlastní pivo zde zatím nevaří, ale výběr je úctyhodný. Zatím si dáváme Prazdroj, než prostudujeme nabídkový glejt. Porce jsou zde nadmíru velké, že se ani sníst nedají. Ale dobré. Po objemné večeři si dáváme neméně dobrého kvasnicového 10° Platana. Strávit večeři jdeme na malou podvečerní procházku. Po návratu před spaním ještě nefiltrovaný ležák z moravského minipivovaru Ratíškovice a jako dezert speciál Prácheňskou 14° Perlu. To se krásně spalo!
V pondělí ráno si jdeme za plného světla prohlédnout město. Zatímco ve Středověké krčmě jsem byl už párkrát při projíždění kolem, centrum jsem už asi 30 let nenavštívil. Znal jsem jen starý historický kamenný most. Písek na mně vždy působil šedivým dojmem. Dnes jsem potěšen, jaká se s ním udála změna. Pěkně upravené historické části – opevnění, bašta, hradební příkop, klášterní kostel Povýšení sv. Kříže se sgrafity, domy na náměstí, Křižíkova elektrárna-muzeum, hrad-Prácheňské muzeum, Sladovna a před ní programovaná fontána, kaskáda na Havlíčkově náměstí, hodně toho udělali písečtí! Čas pokročil, vyjíždíme na sever ke hradu Zvíkov. Parkujeme u hotelu Pivovarský dvůr Zvíkov. Parkoviště je jen pro hosty, tak kráčíme dovnitř, udělat si alibi a ukázat rodině pěkný interiér. I zde už jsem byl, tak rodinu informuji o zdejším minipivovaru. Přitom jsem sám překvapen, jak od minule rozšířili počet aktivních píp na osm. Dámy si dávají Červeného Zvíkovského pšeničného raráška malinového, já kvasnicovou Zlatou labuť 11°, zeť pšeničnou 12°. Obsluha výborná a usměvavá. Všichni velice spokojeni, já se zetěm si ještě odnášíme domů 15° tmavé Pale Ale a 20° tmavého Stouta, obě svrchně kvašené anglické typu. Po této „úhradě“ parkovného jdeme na Hrad Zvíkov. Ten se nachází na skalnatém ostrohu nad soutokem dvou ramen Orlické přehrady. Otavského a Vltavského. Zajímavé, Otavská strana je zelená sinicemi, Vltavská bez nich. Válcová věž za první bránou je tzv. břitová, s hranou, která měla odklánět nepřátelské střely. Dnes je pondělí, tudíž jsou jak
vyhlídková věž, tak i hlavní palác zavřený. K vidění jsou však ostatní části hradu, protože musí být zachován přístup k lodní Dopravě. Ze Zvíkova už jedeme rovnou domů. Rodina už toho viděla dost.