Loading...
Putování kolem Sázavy. Z Čerčan do Týnce
Je skoro polovina listopadu. Zlaté barvy října už odnesly podzimní větry a plískanice. Teď už převládá rezavě hnědá. Trochu to zachraňuje zatím ještě svěže zelená tráva.
Svou cestu kolem Sázavy začínám tam kde jsem před týdnem skončil. Do Čerčan přijíždím kolem desáté a znovu přecházím řeku lávkou pro pěší, tentokrát opačným směrem. Už doma jsem se po konzultaci s mapou rozhodl že vynechám oblouk řeky k Poříčí a zpátky k Nespekům, z řeky bych neviděl stejně nic a trapně bych si prodloužil cestu po frekventované silnici.
Hned za lávkou doleva a první odbočkou Doprava procházím krajem osady Nové Městečko. Šeď oblohy je zatím pro sluneční paprsky neprostupnou hradbou, nezbývá než doufat že bude líp. Za osadou cesta pokračuje obloukem až k rušné silnici E55 a vrací se k osadě. S trochou opatrnosti přecházím silnici a hned za ní navazuju na pěšinu s červenou k Borové Lhotě.
Tady už jsem zase v přírodě, pokračuju lesem a loukou kolem chat do osady Borová Lhota. Na návsi u kapličky s rozcestníkem pokračuju dál, osada se očividně rozrůstá, od chvíle kdy jsem tu před pár lety procházel přibylo nových i rozestavěných domů nebo chalup. Projdu osadou roztroušenou podél cesty a zanedlouho přijdu k hlavní silnici k Nespekům.
Po ní doleva a po kilometru už procházím Nespeky. Jako Odysseus mezi Skyllou a Charybdou procházím mezi dvěma hospodami, každá na jedné straně silnice skoro naproti sobě. V obou už jsem měl příležitost posedět, dnes je vynechávám, samotnému se mi nechce a do Týnce to není daleko takže dehydratace nehrozí. Pár desítek metrů za Starou hospodou konečně odbočuju ze silnice doleva a jdu s červenou a cyklo 19 podél řeky k Ledcům.
Sázava tady tvoří jižní hranici Přírodního parku Hornopožárský les od Nespek k Týnci nad Sázavou a na sever ke Kamenici. A z protějšího břehu vykouklo konečně sluníčko, cesta je hned veselejší. Nalevo luky, pastviny a řeka, napravo k severu zoraná pole s výhledem na zalesněné kopce. A samozřejmě chaty. Snažím se fotit a zachytit zbytky podzimních barev. Hezká procházka. Pak přicházím do Ledců (sakra jak se to vůbec skloňuje), napravo polovypuštěný rybník napájený Ledeckým potokem, kousek dál nalevo za zdí zastíněn mohutnými duby kostel sv.Bartoloměje.
Za osadou Ledce se pak cesta odklání od řeky, velkým obloukem obchází pastvinu a kolem chatové osady se vrací k řece. Kolem chat a za obloukem Sázavy konečně přicházím k hlavnímu bodu dnešní trasy, zřícenině hradu Zbořený Kostelec, respektive k rozcestí pod ním. Kousek odtud u ústí Kamenického potoka a na protějším břehu sleduji jakýsi stavební ruch, vypadá to že tu bude lávka přes řeku. Později se mi to doma na internetu potvrzuje, povede tudy cyklo a pěší lávka po protějším břehu do Týnce, takže odpadne cesta po frekventované silnici která mě mimochodem ještě čeká.
Od rozcestí asi dvě stě metrů vzhůru lesem pěšinou vystlanou spadaným listím odbočuju po zelené ke zřícenině. Ta stojí na ostrohu nad řekou a ústím potoka, ze strany odvrácené od řeky obehnaná hlubokým příkopem. U vstupní fortny si lze bez problémů představit padací most. Ten tu už pár set let chybí takže sestupuju do příkopu a vyhrabu se ke hradu. Sluníčko zatím poskytuje prvotřídní osvětlení takže fotím co se dá i nedá, místo neobratného popisu snad pár fotek napoví atmosféru hradu a okolí. Hezké zastavení.
Sestupuju zpátky k rozcestí a jestli chci sledovat řeku, nezbývá než absolvovat poslední asi dva a půl kilometru po silnici do Týnce nad Sázavou. Ostatně mi nic jiného nezbývá, rozhodl jsem se že tam dnešní trasu ukončím a snad na ní někdy navážu. Nicméně až na pár desítek aut celkem žádná tragédie. Hezké zpáteční pohledy ke hradu a Hornopožárským lesům a Zbořený Kostelec na protějším břehu.
Za jezem v Brodcích se cesta odklání a zanedlouho už jsem v Týnci nad Sázavou. Přecházím ještě Masarykův most, fotím řeku, hrad a kostel. Měl jsem toho v plánu trochu víc ale zdržel jsem se na zřícenině takže se vracím k nádraží a odjíždím k domovu. Hezký výlet, i sluníčko bylo milosrdné.
Zdrávi došli, zase někdy. Seventy