Putování po zříceninách Malých Karpat

Cestopisy

Konečně víkend a my můžeme vyrazit na první,skoro jarní výlet.Vyrazili jsme asi kolem jedenácté směr Hodonín. Odtud pak po silnici č.51 přes Holíč,Senici do Jablonice. Pak jsme odbočili na silnici č.501 na Obec Cerová a zastavili až v obci Rozbehy na úplném kopci. Trapně,neturisticky vylézáme z auta a míříme po žluté ke zřícenině hradu Korlátka. Po cestě zkoušíme výhled z místní,nedávno vystavěné rozhledny. Fouká dost nepříjemný vítr a tak si narážím čepici až k očím,rukavice a putujem dál. Hrad je už opravdu jen kousíček po rovině. Je vidět že se o něj začali starat. Musel být hodně zarostený jak stromy,tak i keři,ale vylouplo se z ně docela zachované torzo hradu.Jak čtu na ceduli před hradem,první zmínky o něm jsou již z druhé poloviny 13.století. Prolézáme a zkoumáme každý kousíček,fotíme jak zběsilí a litujeme, že je tak špatné počasí, protože se nemůžeme pokochat výhledem. Poslední fotky a vracíme se zpátky k autu.

Jedeme zpět do Cerové a dál pokračujeme po pětsetjedničce směr Rohožník. Projíždíme obcí Prievaly do Bukové a hledáme info o hradu. Hurá, našli.Ještě kousek jedeme,po cestě fotíme krásné stádo jelenů a už zatavujeme,sbíráme foťák a jde se. Konečně vidíme hrad a váháme jestli to nevzdat. Po zimě ještě trochu líní,ale přemáhám se a hlasuju pro hrad. Jé,kdybych věděla do čeho jdu.. Pod kopcem cedulka neurčitého druhu jen s názvem hradu Ostrý Kameň. Ještě,že tam nenapsaly počet kilometrů:-).Cesta ze začátku pohoda,a pozvolna začíná stoupání. Po chvíli jsme už dosti vysoko,polykám snad poslední slinu a přítel velí "jdem po zkratce"..Souhlasím i když vidím ten šílený kopec.Sakra,začíná sněžit,už ani necítím že mi byla zima. Leje ze mě jak v létě a hurá jsme tu..Konečně trochu rovina. Hmm,hrad zajímavý. Dosti rozlehlý, všude různá zákoutí, říkám si přece to stálo zato. Á další cedulka, čtu a zároveň odpočívám. Hrad postavili také v průběhu 13.století. Opět přichází na řadu foťák, fotky o chlup lepší, sem tam svitne sluníčko, tak chytáme paprsky a vyhříváme se jak kočky. Naproti hradu se nám zalíbila jistá skála, chvilku obdivujeme a zjišťuju že je tu rozcestník. Schválně se jdu mrknout jak jsme vysoko a sakra, 562m.n.m. Skála co se nám líbí se jmenuje Záruby. Ta už je vyšší, 768m.n.m. Odpočinutá se ji vrhám zdolat, přítel za mnou klopýtá, ale neprotestuje. Po chvíli jsem opět trochu znavená a tak mě předbíhá. Ale nelitujeme, výhled nádhera. Škoda jen toho počasí, troufám si říct, že by mohli být vidět i Tatry. Poslední pokochání pohledem a začínáme se vracet zpět. Po cestě začíná sněžit a mě už to vůbec nevadí, tento výšlap za to stál. Jako poslední fotíme vodní nádrž Buková a už jen posloucháme křupání zbytků sněhu pod nohama. K autu přicházíme krásně utahaní, ještě fotím sněženky v trávě a už si to upalujem k domovu. Při zpáteční cestě už plánujeme další cestu, protože tyto dva hrady tady v tom krásném okolí jistě nebyli poslední.