Putování Rakouskem X.
Předchozí díl vyprávění najdete tady.
Ried im Innkreis, česky asi jako Ried v kraji řeky Inn, zajímavý už tím, že tady vaří pivo. A také se tu potkávají vlaky ze čtyř směrů a můžete jet i do Německa přímo. Bohužel že místní dráhy, o osmé, co jsme dorazili, už se těch spojů moc nenabízí. Především pak žádný naším směrem do Schärdingu na hlavní trati na Pasov. Zvědavý čtenář by se mohl ptát, cože je tolik zajímavé na tom hnízdě nedaleko Němců. Inu, tou tratí jsme zkrátka ještě nejeli.
Nu což, plánování je stejně nejlepší žádné, což vlastně zhusta praktikujeme. Asi by bylo dobré zvolit zdánlivý směr, říkáme si, a ubírat se tam, kde bychom mohli hlavu složit. Samozřejmě pod širým nebem. Nejraději bych zvolal na Bělehrad, ale na to naše nohy nestačí. Tak je to nakonec Bad Ried, o čem teď však nemáme nejmenšího tušení. Hřát mně později může alespoň, že se shodují iniciály. Chvíli po kolejích, pak za vedle nich. Tak dnes venku, chce se nám zvolat do počínající noci, když už jsme měli takové hoře předtím.
Řečí o stvořiteli, co všemu velí, si odpouštíme. Bylo toho dost. Možná už zoceleni, možná s kapkou resignace přijímáme nezbytné. Že padají kapky, poohlížíme se po čekárně či kryté zastávce dráhy. Ta následující je hermeticky uzavřena, proto putujeme těmi Horními Rakousy dále.
Další vzdálena několik kilometrů musí být naše, protože prostě musí. A tak ji nenápadně obsazujeme, pro tu dnešní noc. Dlouhá lavice ze dřeva by se jednomu mohla zdát příliš tvrdá. Ne tak nám, co jsme spali na horším a podstatně tvrdším. Tady netlačí šišky, ani se nemusíš bát další, co tě trefí do čela.
Ráno se zdá ještě ubrečenější než předchozí den. Tak to bude vlak bez jasného cíle, radujeme se!