Putování za romantickými zámky Ludvíka Bavorského
Putování za romantickými zámky
bavorského krále
Ludvíka II
Start byl v půl dvanácté večer od hotelu Diplomat. Kdesi v Praze. Prý na Dejvické. Jenže já měl bezva průvodce a tak jsem si nedělal žádný problém. Měl jsem nejprve setkání s úsměvem, s Veverkou, co cestu ukázala. A tak podvečerní i to večerní čekání uteklo v pohodičce. Snad i moc rychle. Pak už jen pusa na cestu a poslední zamávání .
Autobus byl přistaven, lidé místa mají přidělena a tak každý se usazuje na to svoje bez problémů. Vedle mě sedí náhodou taky bývalý nádražák. Urychleně se představujeme a já vím,že se jmenuje Vašek. Odjezd bez potíží a tak jsme brzy za Prahou. Ještě zastávka v Berouně. Jenže v té době už jsem zamyšlenej do sebe. Prý ještě i Plzeň,to však už vůbec nevím. Ač se na sedadle autobusu moc dobře nesedí, jelikož nohy vlastní překážejí, spím, byť přerušovaně,až na německé území. Probouzím se když projíždíme Mnichovem. Žádné kličkování po křižovatkách, průjezd je v tunelech či zářezech a tak jsme rychle za městem. O půl šesté ranní u benzínky je povinná zastávka. Na protažení kostí a samozřejmé čůrání. Po půlhodině vyrážíme dál a já opět začínám přemýšlet dovnitř a tak jsem ani nevnímal že jedeme okrajem světoznámého lyžařského střediska Garmich-Partenkirchen. Autobus nás vyváží do výšky 1000 m k jezeru Eibsee. Paní průvodkyně bezvadně povídá doprovod. Paráda ji poslouchat. Ještě vybírá od všech ,kdo chtějí,peníze na vstupy, abychom nemuseli postávat ve frontách u pokladen. Fakt je dobrá.
Tak o půl osmé jsme u jezera. Vítá nás ale nevlídné počasí. Hory jsou zahaleny dost mlhou. Přesto na vrcholky pohoří Zugspitze trošku vidíme. Zugspitze je nejvyšší horou Německa i Rakouska. Pár prvních obrázků zasněžených velikánů, potom dolu k jezeru. I tady se válí mlha okolo jezera. Ale přece něco vidět je. Prostě jsme vysoko v horách. Po půlhodině sjíždíme zpět do Garmiche. Parkování autobusu je před olympijským skokanským stadionem. Takže prohlídka , nezbytné toalety a vyrážíme pěšmo do soutěsky Partnachklamm. Vstupné zajišťuje náš anděl strážný a tak my bezstarostně se noříme do úzké skuliny mezi skalami. Tady je vytesaná opravdu jen úzká cestička ve skále nad potůčkem. Ze skal crčí voda a tak nám vlastně ani nevadí ta co padá z oblak. Prolézáme několika tunely, ale je to tady fantazie. Je to trošku jiné než naše soutěsky u Hřenska na kamenici. Na druhém konci se domlouváme,že návrat bude stejnou cestou i když by teoreticky se dalo přešplhat vrchem. Tam je prý cesta trošku drsnější.
Po návratu k autobusu sjíždíme do městečka, do části Garmich. Do lázeňské části a tady je dáno volno na procházku či občerstvení . Návštěva kostela sv. Martina nemá spojení s modlením. Jen se snažím podívat se na to,co lidská ruka a um zvládly. Jdu si ještě prohlédnout místní městský park. Je krásný. Ještě kvete. Za parkem je parkoviště autobusu a tak se tam všichni scházíme a pan šofér vaří kávičky. Já si dávám ale moji oblíbenou čokoládičku. Po občerstvení a když jsme všichni, nasedáme a vyrážíme do hor ke starému poutnímu klášteru Ettal v údolí říčky Ammer. Bohužel z kláštera toho mnoho nevidíme, prohlídka je pouze v kapli,která je ovšem nádherná. Prohlídka je poměrně rychlá. Při návratu v telefonní budce před klášterem sedí trumpetista a nádherně hraje. Jen tak,pro radost. My odjíždíme do 15 km vzdáleného zámku Linderhof,což v češtině je lipový dvůr. Je to první ze tří ludvíkových zámků, které navštívíme.
15 km je rychle za námi a my jsme pod zámkem. Šlapeme do mírného kopečka k pokladně,kde opět náš anděl strážný zařizuje vstupné a tak pokračujeme parkem až k zámku, kde nás vítá vodotrysk u bazénku. A sám zámek je uprostřed anglického parku, před ním samotným však je parková úprava francouzského stylu. Upravené záhonky, vodotrysky, za budovou je umělá kaskáda, z které stéká voda. Sám zámek je spíše větší vila. Prohlídka samozřejmě není náročná . Zámek uvnitř je doslova přepatlán zlatem na zdích a stropech. Jen je tu na naše poměry málo nábytku. Ale zase víme, kde král spával. Jeho ložnice je v modré, jeho oblíbené, barvě. Je výborné, že výklad je v češtině,byť je jen zvukový, bez průvodce. Bohužel focení je ,jako na většině zámků,zakázáno. Po prohlídce samotného zámku zájemci mohou vystoupat do kopce k umělé jeskyni,kam nám platí zakoupená vstupenka. Jeskyně je umělá stavba. Není vůbec ve skalách, je to jen navršená zemina na kovovou konstrukci. Je to však tak dokonale uděláno že v krajině okolo se vše úplně ztrácí. Ve vchodu umělý kámen,které se při vstupu odsouvá. Uvnitř je umělá krápníková výzdoba. Je však to jen kovová kostra potažená plátnem. V době svého vzniku jistě velice dokonalé. Dnes již občas je plátno rozpadlé a vykukuje konstrukce.Tato jeskyně měla sloužit především k provozování oper Richarda Wágnera pro krále. Takže je zde maličké jezírko, na němž se houpe lodička. Barevné osvětlení navazuje na děj opery. Jako součást doprovodu, který je samozřejmě v češtině, je i část Wágnerovy hudby.Po prohlídce se vracíme k autobusu. Škoda že počasí dnes focení mnoho nepřeje.
Ještě nás čeká poutní kostel ve vesnici Wiesluche. Prý největší kostel v tomto stavebním slohu. Zastavujeme na prohlídku. Tu absolvuji poměrně rychle. Po stránce církevní mi je to fuč a tak se dívám na to,co lidé dokázali postavit. Od kostela sjíždíme do nedaleké obce Steingaden,kde máme ubytování. Je v bývalém zájezdním hostinci,takže ve starobylé hospodě. Pokoje jsou po dvou lidech, ale já a kolega máme krásnou výjimku,jednolůžkáče. Bezva. Je to v prvním patře nedvorní části hostince. Jednoduché ubytování,což mi vyhovuje. Jen mi vadí,že nemohu najít záchod. Dole v přízemí není, je až nahoře v druhém patře vedle sprchového koutu. Takže poklus po schodech nahoru. Hygiena je odbytá a já si říkám,co budu od 6 večer do rána dělat. Vyřešeno. Najíst a naležato odpočinout. Sice jsem se natáhnul na chvíli kvůli odpočinku, ale ta chvíle trvala do půl třetí ráno a tak jsem to moc nepřerušoval a pokračoval do půl šesté.
Je tu ráno, venku svítí sluníčko,tak budíček s hygienou a v 7 je snídaně v hostinci. No, mají to tu hezké a dosti prostorné. K snídani jsou ,mimo jiné, krásně voňavé,křupavé a ještě teplé houstičky. No pohádka. Po snídani je odjezd k poměrně nedalekému zámku Neuschwansteinu, který nechal Ludvík bavorský vybudovat na skále proti rodinnému sídlu ve vesnici Schwangau. Romantiku kraje zvyšují jezera okolo v podhůří skal. Autobus má parkoviště pod zámkem Swangau a naše výprava směřuje do kopce za vidinou zámku Neuschwanstein. Ti méně odolní prý se do kopce mohou nechat vyvést místním autobusem za 1.8 Eura. Pěšky jsem to kdysi šlapal,jedu autobusem. Ne samozřejmě sám. Přidávají se k nám ještě nějací Japonci. Chtějí se bavit,já však jsem Čech ,jak vysvětluji a že umím česky. Přesto nějaká slova padají . Prý zná Prahu. A kouká hrdě,že mám japonský foťák . Odkývávám a na konečné si máváme. Na chvíli,neboť se hned setkáváme na mostě nad propastí naproti zámku. Úchvatný pohled na podzimní krajinu okolo zámku i na zámek sámotný. Most je pojmenován o matce krále,Mariin most. Máme smůlu na fotku zámku, rekonstrukce právě probíhá a tak je zámek zaplátován lešením a plachtami. Ještě,že mám doma staré fotky. Od mostu sbíháme dolů k zámku neboť máme zakoupené lístky na 9.25,což je nutné dodržet. Frontu na lístky za nás odbyla paní průvodkyně,rozdala lístky a my šlapeme na prohlídku romantického pohádkového zámku, který mnoho lidí zná z různých her, puzlí. Pohádkový zámek je i proto,že stavebně vlastně ničemu neodpovídá, je to jen fantazie krále a stavitelů. Takže věžičky, hradbičky a parádičky. Uvnitř je krásný rytířský sál. Prohlídka je opět v češtině. Každý dostáváme takový mobil a z něho jde povídání a tak není důležité,kdo je jaké národnosti. Každý dostal podle své řeči. Šlapeme schody nahoru a dolů a je to opět přezlacené, blýskavé, ale opět mnoho nábytku zde není. Kam se to hrabe na naše zámky, jak jsme zvyklí. Tento zámek nebyl vlastně úplně nikdy dokončen. Král Ludvík to nestihl,neboť byl prohlášen za šíleného a zbaven moci. Procházíme i jeho ložnicí, kde byl zatčen a ve svěrací kazajce odvezen na jiný zámek, kde se druhý den prý záhadně utopil i se svým lékařem, který ho původně za šíleného uznal. Nic se od té doby nezměnilo. Doktor moc věděl a tak se náhodně utopil i s králem,kterému bylo v té době pouhých 40 let. Asi neuměli kluci ale plavat.
Návrat k autobusu je již samozřejmě po svých,ale z toho brždění v kopci bolí nohy. Oddech je dole. Já si ještě dělám malou procházku k jezeru, někteří ,kteří mají zdravější nohy,mažou nahoru na zámek Swangau. Je kousek na skále nad námi. Jde to jen spíš o obhlídku nádvoří. Když jsme se zkompletovali, tak vyrážíme na poslední část výletu, do 250km vzdáleného třetího zámku krále Ludvíka. Dnešní slunečné počasí nám umožnilo dostatek focení. Takže památky jistě budou. Vydáváme se částečně již cestou k domovu,to znamená ,že se trošku vracíme. Na jedné důležité silnici však probíhá oprava a tak z aut je třířadý pomalý had. Přesto naši šikovní šoféři to v klidu zvládají a tak se s malým zpoždění dle plánu dostáváme k obrovskému jezeru Chiemsee. V jezeře jsou tři ostrovy a na jednom z nich je náš poslední cíl,zámek Herrenchiemsee. Spěcháme nejprve na parník ,který nás na ten ostrov doveze. Jenže někteří pomalí první parník nestihají a tak na ostrově musíme na ně počkat. Jdeme společně,zase nám obstarává náš anděl strážný lístky na loď i zámek. Od přístaviště k zámku je to si 15 minut po rovince. Sice tu jezdí i koňské potahy,ale my šlapeme přes les. Na okraji lesa se nám otvírá prostor zámeckého parku ve stylu francouzkém. Tenhle zámek je jakousi napodobeninou zámku ve Versaille , sídle francouzského krále,jehož bavorský král neskonale obdivoval. Takže nás vítají fontány s vodotrysky. Jen zámek má jaksi jednu budovu na rozdíl svého francouzského vzoru. Křídla byla plánována, zámek ,stejně jako jiné Ludvíkovi stavby je nedokončen.Pro návštěvníky je dnes k dispozici víceméně torso původně plánovaného zámku. Dokonce se ocítáme i na schodišti,které je ve stavu,kdy ho zedníci opustili a šli na oběd. Neomítnuté zdi, zazděné východy . Všechny tři královské zámky byly hned po jeho smrti otevřeny pro veřejnost, ale ve stavbách se nepokračovalo. Všechny tři zámky uvnitř jsou v podstatě stejné. Nádherná umělecká díla,někde kopie jen proto,že originály jsou ve Francii. Všude přezlaceno, až do nevkusu. Jen život v těch zámcích chyběl. Samotný panovník si tenhle zámek užil jen devět dní. Král byl podivínský samotář a královské slavnosti,královský dvůr se konal v mnichovském královském zámku. Král se tohoto života nezúčastňoval. Což byl i jeden z důvodů,proč byl zbaven moci. Vládnout z povzdálí zrovna moc nejde. Tímto zámkem ,jehož prohlídka byla samozřejmě česky, jsme ukončili naše putování a tak návrat parníčkem.k autobusu. Tady ještě občerstvení u šoféra a start k domovu. Jsme kompletní, nikoho jsme neztratili a jedeme domů.O půl šesté vyrážíme . Každý si usedá a probírá dojmy. Zájezd se povedl. Šoféři dobří a paní průvodkyně bezvadná. Vracíme se do České republiky přes Folmavu. Jen se modlím,abychom byli v Praze včas. Metro jezdí do půlnoci,a vlak jede 6 minut po půlnoci. Jinak budu nějak bloumat noční Prahou. Když už přestávám věřit,že to vyjde je tu najednou Plzeň ,po chvíli Beroun a hned Praha. Rozloučení s partou,byla bezva a prchám s Vaškem na metro. Já stihám hned ,Vašek až to druhé. Já jsem paradoxně na hlavním nádraží 5 minut po půl dvanácté. U vlaku čekám jestli Vašek to taky stihnul. Povedlo s a tak frčíme k Pardubicím,kde je blaskový přestup na motoráček do Hradce. Já vystupuju v Čeperce.Je vlastně už pondělí ráno. Hezký zájezd.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Německo
Půjčovna aut