Roadtrip po severní Itálii

Nadešel čas vyzkoušet náš multivan na delší dobu než na víkend. Vyrážíme na dvoutýdenní cestu po severní Itálii. Itinerář připravený, všechno zabaleno, vyjíždíme.

Praha – Wolnzach

Vyrážíme pozdě, plánem jsou německo-rakouské hranice, přespávat v Rakousku s rizikem pokuty nechceme. Nakonec se však nedostaneme ani tak daleko a přespáváme na parkovišti u koupaliště.

 

Wolnzach – Riva del Garda

Projedeme zbytek Německa a Rakousko, kdy si u Innsbruku postojíme kvůli cyklistické soutěži a kousek za ním si postávání zopakujeme na dálnici. Konečně Itálie. Procházíme Bolzano, v Tridentu nás chytne bouřka, takže vynecháváme vyhlídku na kopci nad městem a  spokojíme se pouze s prohlídkou města. Večer se přesuneme na Gardu, nakoupíme místní víno a v poklidu ho popíjíme na břehu jezera.

 

Riva del Garda – Pavia

Po snídani vyrážíme do Verony. Vystojíme frontu na sáhnutí si na prso Julie, procházíme si arénu. Kvůli času a omezeným možnostem příhodného místa na spaní se rozhodneme nechat si Miláno na někdy příště a bereme to přímo do Pavie. Po prohlídce zakrytého mostu nás čekají dvě novinky v našem životě spáčů v autě. Prvně musíme dolévat vodu, zásoby z Prahy došly. Naplníme batoh prázdnými lahvemi a jdeme ke kostelu, kde by měl být zdroj vody. Itálie je v tomto, jak víme z předchozích návštěv, ideální, možností získat pitnou vodu zdarma bývá ve městech dost. Došlo i na hygienu, vycachtáme se v řece. Spíme kousek od mostu, na parkovišti poblíž místní piknikové zóny.

 

Pavia – Bogliasco

Dnes se prvně dostaneme k moři. Ráno se sbalíme a jedeme do Janova. Dálnice ve směru do Janova má k běžné nudné rovné dálnici hodně daleko. Každý směr vede v podstatě jinudy a ten náš se kroutí mezi kopci tak, že kdybychom neprojeli mýtnou branou, mysleli bychom, že jsme na běžné silnici. Přímo ve městě ve vyschlém korytu řeky žijí divoká prasata, pro nás velké překvapení, zpětně jsem se od svého učitele italštiny dozvěděla, že je to problém mnoha italských měst. Janov, stejně jako ta část Ligurie, kterou v dalších dnech navštívíme, je značně kopcovitý. Takovouto krajinu mám ráda, kopce zvedající se přímo od moře. Místo na spaní najdeme v městečku Bogliaco, kde se i prvně koupeme v moři.

 

Bogliasco – Monterosso al Mare

Dnešním cílem je poloostrov Portofino, kde se nachází chráněná krajinná oblast a stejnojmenné městečko. Místo je bohužel turisticky velmi exponované, na místě nás otáčejí, že se nevejdeme na parkoviště, máme se vrátit zpět, zaplatit předražené parkoviště v jiné vesnici a přijet autobusem. Nakonec se rozhodneme nechat auto v zálivu silnice kousek od městečka a do něj dojít pěšky. Projdeme městečko, dojdeme až k majáku, vykoupeme se na městské pláži a zamíříme do kopců. Jen co opustíme centrum města, lidí prudce ubývá. Stoupáme vzhůru. Dojdeme k refugiu, dáváme si na posilněnou kafe a zase jdeme jinou cestou zpět. K autu scházíme po zajímavé naučné stezce o zdejších vodních mlýnech. Spíme na kopci nad Monterosso, v plánu je ráno sjet autobusem do vesnice a projít si Cinque Terre, pro mě hlavní cíl této cesty.

 

Monterosso al Mare – Montemercello

Vstáváme na budík, ať stihneme autobus. Přes noc se nám ale vybila autobaterka a ani druhá není v nejlepší kondici. Přehodnocujeme plány, je potřeba jet. Cílem se stává původně neplánované Porto Venere. Jsem unešená, byla by škoda toto místo vynechat. Na okraji města na skalním výběžku stojí kostel a pevnost. Auto necháváme v La Spezia a vlakem se přesouváme do Monterosso al Mare, odkud se budeme národním parkem Cinque Terre přibližovat zpět. Postupně procházíme a projíždíme vlakem (kvůli opravám turistické trasy nejsou 2 etapy průchozí) všech 5 vesniček. Je to tu tak krásné jako na obrázcích. Pozdě k večeru přicházíme do poslední vesničky Riomaggiore a vlakem se vracíme zpět k autu.

 

Montemercello – Pisa

Snídáme u moře, pak se od něj vzdalujeme do hor. Jedním z dnešních cílů jsou mramorové doly v okolí Carrary. Kupujeme prohlídku dolu uvnitř skály, kam vjíždíme vlastním autem, a poté máme s ostatními posádkami společný výklad o těžbě, cenách, kvalitě… Celé vnitřní prostory jsou monumentální a za návštěvu rozhodně stojí. Vracíme se ještě na skok k moři, na poslední koupačku na západním pobřeží. Najít veřejnou pláž byl obtížný úkol, jsme v hodně turistické oblasti, pláže tu jsou až na výjimky resortní. Večer plánujeme strávit v Pise, a protože je pátek, vyzkoušet místní noční život. Po týdnu v dodávce a mytí se pouze pod studenými sprchami na pláži docházíme k závěru, že bychom se mohli na ten večer trochu zvelebit. Najdeme bazén a po složitých registracích a rezervacích vstupu jsme vpuštěni dovnitř. Chvíli plaveme, ale hlavním cílem jsou teplé sprchy, za které jsme si ovšem museli připlatit. Voňaví a svěží opouštíme bazén, přeparkováváme do aleje na břehu řeky, kde budeme trávit noc, a vyrážíme do centra. Hlavní party se odehrává venku, na nábřeží hraje DJ, a místní večerka všechny ochotně zásobuje pivem. O půlnoci se party rozpouští, snažíme se od místních zjistit, kde by se dalo pokračovat, ale kluby tu evidentně moc populární nejsou. Dáváme si tedy poslední pivo na Piazza Dante a jdeme spát.

 

Pisa – Florencie

Po snídani a ometení auta od mravenců, v oné aleji se nám jich pokusilo dovnitř nastěhovat půl mraveniště, kupujeme kompletní vstupné na vše, co Piazza dei Miracoli nabízí. Procházíme tak baptisterium, katedrálu, Camposanto, dvě muzea a hlavní atrakci – šikmou věž. S krátkou zastávkou v Lucce, která nás zase tolik nezaujala, přijíždíme do Florencie. Parkujeme nad centrem poblíž hřbitova, kde by neměl být problém strávit noc. Po jídle scházíme dolů do centra. Oproti Pise je tu přelidněno, ulice jsou plné turistů, prodavačů a pouličních umělců. Projdeme si centrum, máme však v plánu vrátit se sem za denního světla.

 

Florencie – Lago di Bilancino

Po ránu se kocháme výhledy, přímo od auta, celou Florencii máme jako na dlani. Ještě jednou scházíme dolů do centra, chceme se podívat do Duomu. Bohužel zjišťujeme, že nejbližší volný termín je za 5 dní, tohle jsme podcenili. Navštěvujeme alespoň interaktivní muzeum Leonarda da Vinci. Odpoledne vyrážíme směrem k Bologni, ale nechce se nám trávit další noc ve městě, volíme tedy parkoviště u jezera a podvečer trávíme na pláži.

 

Lago di Bilancino – Padova

První zastávkou je Bologna, procházíme nejznámější památky, dáváme si těstoviny s boloňským ragú a míříme do Padovy, která do itineráře přibyla teprve včera. Máme problém najít parkování, nakonec končíme poměrně daleko od centra ve vilové čtvrti. Ve městě zjišťujeme, že se zrovna slaví svátek sv. Antonína, zdejšího významného světce, takže celé město je plné lidí. Akorát okolo nás prochází procesí se sochou. Jen to bohužel vypadá, že se do baziliky sv. Antonína kvůli davům nedostaneme. Procházíme jiné pamětihodnosti a k bazilice se vracíme, díky dnešním slavnostem je otevřeno do pozdních hodin, takže si ji procházíme později. Je vskutku monumentální, bohatě zdobená. Touláme se dál městem, které se nám velmi líbí. Nakonec kvůli pozdní hodině padne rozhodnutí přespat tady a nejet k Benátkám, jak byl původní plán.

 

Padova – poloostrov Jesolo

Po důkladné přezkoumání volíme k zabydlení se poloostrov Jesolo místo původně plánovaného Mestre. Rozhodnutí hodnotíme kladně, parkujeme pod stromy v ulici vedoucí k pláži, na vaporetto (vodní mhd) to máme pěšky cca 20 min. Kupujeme dvoudenní lítačku a vzhůru do centrální části Benátek. Couráme a jezdíme vaporetty po hlavním ostrově, Murano a Burano si necháváme až na zítra. Rychle to utíká, zpátky se vracíme až posledním denním vaporettem.

 

Poloostrov Jesolo (bez pohybu)

Dnešek je opět celý zasvětcený Benátkám, ještě chvíli trávíme v centrální části, poté procházíme Murano a zatoužíme po osvěžení ve vlnách. Přesouváme se tedy na Lido, kde jsou pláže. Koupeme se, couráme po pláži a sbíráme mušle. Začíná pršet, pro dnešek to balíme a vracíme se k autu. Od vaporetta jdeme už v pořádném dešti, ale ani to nás neodradí od další koupačky a sprch na „naší“ pláži. Déšť ustává, takže večeře a víno probíhá na kempinkových lavičkách venku.

 

Poloostrov Jesolo – Alleghe

Do jedné nám platí naše dvoudenní lítačky, takže toho využíváme a vyrážíme ještě na Cimintero a Burano. Zpět se vracíme posledním možným spojem. Dnes definitivně opouštíme moře, je tedy třeba se ještě naposledy smočit, volíme turistické Lido di Jesolo. Přesouváme se do hor, kde si ještě před návratem domů chceme dát tůru.

 

Alleghe – Passo Pordoi

Projíždíme kus dolomitské panoramatické trasy a kocháme se. Plánem je vylézt na Piz Boé, jednu z nejsnáze přístupných třítisícovek. Rozhodneme se uspořit čas i kilometry a kupujeme lanovku nahoru na Sass Pordoi. Dáváme se okruh přes Refugio Piz Boé na vrchol, poté se serpentinami suťovištěm vracíme o více jak tisíc výškovým metrů k autu. Ač už je poměrně pokročilá hodina, na parkovišti stojí několik bydlíků a vypadají, že tady v sedle chtějí strávit noc. To by se nám taky líbilo. Oficiálně se to nemá, tak se jdeme pro jistotu přeptat ostatních, zda s tím mají zkušenost. Naštěstí jsme tu mimo hlavní sezónu, takže to prý problém nebude. Večeříme tedy s neskutečnými výhledy na všechny ty hory kolem.

 

Sass Pordoi – Praha

Neskutečně to uteklo, musíme zase zpátky do běžných životů. Poslední den tedy trávíme celý na přesunu domů.

 

Ač bylo původním plánem se jednou za cca tři dny stavit v kempu, nakonec jsme celou dovolenou strávili nadivoko. Severní Itálie je pro takovýto typ cestování ideální, nikde nebyl žádný problém, vždy jsme se cítili bezpečně, pitné vody a možností umýt se dostatek. Navíc tato lokalita poskytuje pestrou směsici cílů, i hory i moře, i města i přírodní krásy.