ROMANIA-FAGARAŠ 2011

1.září 2011 "zas do světa jedem letos s novým členem"

Milionu a půl školáků končí prázdniny,ale pěti mírně ujetým severočeským ogarům právě začínají. Tentokrát,nezvykle,Ondra přišel s návrhem RUMUNSKO, konkrétně pohoří FAGARAŠ a PIATRA ,nu proč ne...
Cestovní horečka vrcholila sháněly se poslední zásoby. Naše zkušenosti s výpravou tipu "plná polní a hurá na hřebeny"byly téměř nulové,tak jsme se snažili nic nepodcenit. Chomutovská sekce,toť já a Jánoš,vyrážela z Chomutovského nádraží v pravé poledne,sraz s Děčínskou sekcí,toť Ondra,Houska a nově přijetý člen Příba,byl v Ústí nad Labem. Tam jsme měli cca hoďku času,kterou jsme strávili stylově,v místním malém pivovárku na Rychtě, který je vzdálen asi 5 minut chůze od nádraží,což se nám výborně hodilo do krámu. Dali jsme každý po dvou pivech a chystali jsme se na odjezd.
EC HUNGARIA směr Budapest se řítil na Ústí a my už jsme se nemohli dočkat, až se nalodíme na jeho palubu. Ve vlaku jsme potkali bandičku,která mířila do cíle naší loňské dovolené,a to na zakarpatskou Ukrajinu.Bylo o čem si pokecat ,při vyjevování dojmů z loňské dovolené,jsme se správně naladili na tu která nás čeká.Cesta do Pešti proběhla úžasně rychle.
Příba ještě cestou absolvoval přijímací rituál do naší neoficiální skupiny potulných severočechů. Kdo čeká nějakou slaboduchou pitomůstku,jistě nebude zklamán.Náplní onoho rituálu,jedná se nákup alepsoň deseti piv místních značek během pobytu vlaku ve stanici BRNO hl.n.Onen pobyt činí dle jízdního řádu 2 minuty .Úkol věru nelehký. Příba uspěl na výtečnou,nejen že piv nepřinesl deset ale dvacet,navíc vše zvládl ještě s mírnou rezervou .Je to borec hodný naší společnosti a my jsme poznali,že s ním nikdy žízní trpět nebudeme....
Na závěr dne nás ještě čekal v Peštei přestup na rychlík DACIA ,kterým jsme jeli do stanice SIMERIA. Cesta proběhla v pohodě,krásně jsme se prospali do příštího dne.Přejezd Maďarsko-rumunských hranic,který býval noční můrou našich balkánských výletů,už byl pouhou formalitou EU is EU

2.září 2011 "do Sebesu cesta dlouhá stačí jedna koňská síla pouhá"

Po ranním výstupu ve stanici SIMERIA jsme potřebovali zakoupit místenky do rychlíku směr Sibiu.Bohužel v brzkých ranních hodinách,nemaje místní měny Leu,jsme byli nuceni vybrat z bankomatu neb místní železniční pokladna eura nepřijímala.

Po chvilce čekání na nástupišti jsem vyrazili moderní vlakovou soupravou Desiro směr Sibiu. Město mě příjemně překvapilo ,už nádraží velice vkusně opravené a město samo o sobě bylo překvapením ještě větším .Byla zde cítit poměrně výrazná stopa původního německého obyvatelstva. Celé centrum krásně opravené.Opravdu radost pohledět a nelze než doporučit k návštěvě.

Asi sto metrů před nádražím jsme rozměnili eura.Kurz v době naší návštěvy činil cca 5,70 kč za jedno Leu. Po dvou hodinách strávených v tomto krásném městě jsme se,posilněni obídkem a pivečkem v místní nádražní restauraci,vydali směr městečko RAKOVITZA. Vzhledem k tomu že jsme,po nastoupení do osobáku,přesně nevěděli,v kolik má vlak v Rakovitzi být ,jsme ostražitě hlídali každou vesnici „kdy už to bude“.Oprýskaná budova v poli kukuřice a před ní ještě oprýskanější cedule s nápisem HALTA RAKOVITZA (halta rumunsky zastávka). Rozluštit tento nápis,zpod nánosu rzi,byl výkon hodný rentgenového ostříže.Následoval rychlí úprk z vlaku,který už se úplně klepal,až vyrazí dál mezi kukuřičná pole.Rychle na sebe naházet krosny a posbírat ve vlaku vše potřebné není žádná sranda. Po výstupu nebyla žádná vesnice v obklopení dvoumetrové kukuřice nikde vidět ,vydali jsme se ve směru odcházejícího davu,vesnička nebyla daleko.

Byl parný letní den,naše žízeň dosahuje stabilně vysoké úrovně,a to i v méně parných dnech. Zeptali jsem se místních na nějaký „magazin“ což,snad s výjimkou Řecka,je univerzální název pro obchůdky všeho druhu po celém Balkáně. Měli jsme štěstí,magazin byl hned za rohem a jak bývá v Rumunských vesničkách běžné,otevřená vrata na dvůr, skromné posezení u domu a garáž plnící funkci obchodu. Dali jsme pivko,pokoupili trochu zásob a přehodnotili jsme plán přespat zde,rozhodli jsme se trochu přiblížit k fagarašskému masivu a přesunout se do vesničky SEBESU de SUS. Cestou z Rakovitze do Sebesu lemovanou,jak jinak,kukuřicí,jsme si stopli koňský povoz,který nám za malý bakšiš odvezl bagáž až na místo které nám kočí doporučil jako vhodné k přenocování. Místo opravdu pěkné,byli jsme spokojeni.Postavili jsme stany a já s Ondrou jsme se poté vydali do vsi pokoupit ještě nějaké zásoby.Bylo téměř samozřejmostí při této příležitosti neopomenout návštěvu místní krčmy .

Po návratu jsme ještě dali úžasnou koupel ve vodopádu,který byl jen několik metrů od našeho nocoviště . Poté, už příjemně znaveni a s vědomím, že zítřejší den nás čeká fyzicky zřejmě nejtěžší část výpravy,a to výstup do hřebenů Fagaraše,jsme ulehli…

3.září 2011 "takový schody do nebe tu Fagaraš postavil pro tebe"

Dnes nás čekal křest Fagarašem a trochu předběhnu –jsme rádi ,že ho máme za sebou. Po ranních proprietách jsme naložili na svá,velkou zátěží neodpaněná, záda bagáž v průměru 22 kilogramů.

Po kulaté červené značce jsme se vydali poklidně se zvedajícím údolím říčky MOASA SEBESULUI. Údolí bylo krásně vypasené od oveček a krav,klasický hnědý průvodní jev pastvin jsme elegantně přehlíželi. Říčka tvořila nádherné tůňky a meandry ,v krásném slunečním dni nás nutila k neustálým zastávkám pod tlakem těžké bagáže,ani nás dlouho nemusela přemlouvat,rádi jsme se nechali zlákat měkkou travičkou… Jánoš,jakožto expediční lachtan,a Příba, horský exibující vodomil,okusili několik tůněk na vlastní chlupatá neoděná těla.

Sklon cesty a i spád řeky se začaly poměrně prudce zvedat.Řeka tvořila krásné vodopády a cesta tvořila jakési lesní schody. Cestou jsme měli obrovské štěstí, zahlédli jsme velmi vzácného horského ne-tvora,jedná se o hnědě zbarvenou hustě chlupatou potvoru,latinsky zvanou pius caraptensis,opravdu nezapomenutelný zážitek... . S bagáží na zádech to byl opravdu heroický výkon,místy mi připadalo,že stoupáme kolmo… Když jsme dorazili na chatu SURUL,těšili jsme se na pivko,bohužel né místní ,nu po takovém výkonu jsme nepohrdli ani tuborgem.Chata byla umístěna v krásném sedle,výhledy už začali být ryze horské. U chaty jsme dali delší pauzičku,načerpali vodu a síly k dalšímu výkonu. Vydali jsme se dál ,stoupák na stoupáku pořád nahoru…Někde v osmnáctistech metrech se začala vegetace měnit na typicky horskou,a my stoupáme a stoupáme. Krizičky se,snad s výjimkou horského gripena Příby, přelívaly z jednoho na druhého. Už jsme mleli z posledního a náš cíl na dnešní přenocování se zdál být v nedohlednu. Nakonec jsme došli.Už se smrákalo. Místo k přenocování docela vhodné.Sice otevřené z obou stran,ale ty vyhlídky ,pro bohy, krásné počasí, Fagaraš nás přivítal opravdu přívětivě…

Po takto náročném dni byla dvojtá poctivá bramboračka,nastavená pytlíkem sojového masa,opravdu božskou manou.Neustále jsme si tu dobrotu navzájem pochvalovali. Večer jsem zakončili „Tuica rituálem“ a ulehli jsme….

(v Rumunských horách je poměrně slušné tur.značení.Na územích zasažených horskou turistikou,je značení klasického pruhového stylu jako u nás a navíc ještě čtverečky,trojúhelníky,křížky a kolečka.Některá místa se nám zdála ,až příliš přeznačena ,ale jak jsme později pochopili ,v mlze jako když najdeš“ ;-) Trochu problém je s ukazateli a rozcestníky.Jsou značně orezlé a v některých případech téměř nečitelné. Vzdálenosti jsou uvedeny v časech, my s bagáží jsme byli proti uvedeným časům v asi třetinovém skluzu. Všeobecně se dá říct,že značení v pohodě)

4.září 2011 "mírně exponované místo jištěné nezkušeným doporučené :-)"

Klasické horské ráno,vlhko jak v pralese.Měl jsem strach vykouknout ze stanu, jaké bude počasí-toť alfa a omega každého pobytu na horách.Strach byl naprosto zbytečný.Obloha absolutně bez mráčku,čistá jak alabastr a východ slunce? no byl a stál za to, pohled pro bohy,ale dost horské romantiky jde se balit. Dnešní plán nebyl fyzicky tak náročný ,ale jak se později ukázalo tak pro většinu výpravy a pro mně obzvláště,byl významný nad očekávání :-)
Po snídani jsme vyrazili z místa nocoviště sedla SAUA SURULUI k jezeru AVRIG ,až do sedla SAUA SCARA.Poměrně nenáročná tůra ,alespoň co se kilometrů týče. Podmínky cesty k jezeru Avrig byly naprosto dokonalé ,krásné počasí,výhledy až do hloubi Rumunska. Asi po hodině cesty jsme v údolí zahlédli menší jezírko.Byli jsme překvapeni ,že byl Avrig tak blízko-no nebyl :-) Byla to jen nějaká méně významná horská louže... Po chvíli jsme došli do sedla PORTA AVRIGULUI.Z něj byl krásný pohled na to pravé smaragdově zelené Jezero Avrig. Po prudkém svahu jsme sestoupili až ke krásně zabarvenému jezeru. Příba samozřejmě nelenil a v rouše adamově jezero obšťastnil svou přítomností :-) .I ostatní členové výpravy využili vod jezera k omytí . Jánoš předvedl nevídaný vodní rituál.Nikdo jsme nechápali,co se děje.Všechny nás dokonale zaskočil.Zmohli jsem se jen na nechápavé pohledy,kterými jsme se na střídačku častovali mezi sebou.Nejsem si zcela jist,zda podrobně popisovat tento rituál patří na tyto stránky..... :-) Krásné místo jsme využili na poobědvání a vydali jsme se dál.
Hned za jezerem nás čekal přechod svahu.Říkali jsem si, že po vrstevnici ,žádné stoupání , bude to snadná záležitost. No záležitost to byla, ale rozhodně ne snadná. Bylo to docela maso,snad jen Ondra,znám svým mírně posunutým pudem sebezáchovy,neměl větších problémů. Cesta byla spíše necestou,místy jen udusaná hlína na dvaceticentimetrové chodidlo k dispozici patnáct centimetrů plochy,přes sebe klouzající kousky břidlice a to vše zakončeno stoupákem ve skalní průrvě,který měl být dle průvodce zajištěn řetezi- nebyl :-) Těsně vedle cestičky- necestičky sráz jako kráva...zakončený pro jistotu převisem,takže dolu,snad i naštěstí,nebylo vidět. S odstupem času se dá říct, že technicky to až tak náročné nebylo,problémem byla spíše psychika,pramenící navíc i z nezkušennosti s lezením po horách s dvacetikilovou zátěží na zádech. Prošli jsme po výstupu na planinku po onom úseku "jištěném řetězy" jsem pronesl poutavý výrok rovnou od srdce.....bylo to něco ve smyslu,že něco dokázat,nemusí být vždy tak úžasné,jak se zdá,i když je to zdánlivě úctyhodný výkon. Po tomto čtyřsetmetrovém kousku skály jsem byl naprosto vyčerpán a to vše v průvodci označeno jako "mírně exponované" místo.Toto označení nás pak provázelo po celou dobu pobytu v Rumunsku a vlastně následuje dodnes.... :-)
Další výstup k vrcholku Hory SCARA ,už byl pastvou pro oči a odpočinkem pro psychiku. Z vrcholku už byla vidět útulna v sedle SAUA SCARII,kde jsme měli v plánu přespat. Byli jsme na místě nocování poměrně brzo. Bylo krásné počasí a úžasné pohledy na obě strany sedla přímo vybízely k lenošení. Bouda 4na 4 metry,v ní stolek a 14 míst k přenocování na dřevěných pryčnách .Žádný luxus ,ale ten v Karpatech asi nikdo z nás neočekával a hlavně ani nevyhledával. Už v době našeho příchodu byla v boudě zabydlena dvojka francouzů.Chvilku po našem utáboření se z vrcholků snášela další dvojka. V tichém horském prostředí bylo už z velké dálky možno rozpoznat češtinu. Dan z Plzně a Michal z Ostravy,docela pohodoví maníci.Navzájem jsme na přivítanou ochutnali zásoby domácích šnapsů,dali večeři, partičku prší kartama v azbuce a šli jsme zalehnout...

5.září 2011 "delší cestou jíti,piva dříve míti"

Ráno se,co se počasí týče,vyvedlo náramně.Útulna vypadala večer nadějně ,ale rozdíl mezi touto boudou a stanem nebyl nijak výrazný.Po ránu byla poměrně velká zima ,ale tak už to v září na horách chodí,slunce nás naštěstí rychle rozehřálo.
Dnes byl v plánu poměrně náročný výstup na vrcholek NEGOIU,na který jsem si, po včerejším "mírně exponovaném" zážitku,netroufl. S Houskou jsme zvolili sice fyzicky náročnější a delší cestu ,ale bezpečnější.Ještě jsem potřeboval vydýchat včerejších psycho 400metrů. Pokud by se zadařilo,měli jsme v plánu sejít do doliny,znovu vystoupat na hřebeny a poté se opět spojit s druhou částí výpravy. Dnes byl nocleh naplánován u jezera CALTUN,kde měla také být útulna, podobná té,kde jsme strávili včerejší noc. Podle časových ukazatelů jsem byli s Houskou přesvědčeni ,že se tento smělý cíl dnes zřejmě nevyplní.
Aby nám těch kilometrů navíc nebylo tak líto,měli jsme proti vrcholářům jedno velmi významné +.Po poměrně náročném sestupu do doliny jsme vystoupali lesem po hřebeni k místu,kde se ono "+"mělo odehrát....a je to tady, CABANA CALTUN ,neboli horská chata(rumunsky cabana),kde jsme se samozřejmě zastavili a pohostili se dvěma vychlazenými Ursusi. Dle časových údajů na rozcestníku u chaty CALTUN jsme neměli šanci se s kluky dnes setkat.
Vyrazili jsme.Začátek v lese byl docela překvapující.Průhledné rošty,pod nimi stometrové propasti,žebříky z půlkád ,feraty cca 2 km úsek ála Slovenský ráj,dojmy ještě znásobené dvěma plnotučnými pivy.
Po výstupu z lesa se před námi otevřelo obrovské ,až majestátní,horské údolí.Slunce pálilo,byli jsme jako v kotli.Prudké stoupání na vyhřátých kamenech několik hodin. Údolí se svíralo, ze všech stran Ostré vrcholky ,věděli jsme ,že půjde do tuhého.Čekala nás "strunga",toť velmi prudký výstup a poté zase sestup v úzké průrvě mezi skalami povětšinou,a i v našm případě,jištěný řetězy. Jiné cesty nebylo,STRUNGA CIOBATENUL musela být zdolána. Po slezení strungy jsme si moc neodpočinuli,čekali nás poměrně náročné hupy přes skalní ostrohy.
Slunce už se pomalu uchylovalo za obzor a tak jsme se podvědomě začínali poohlížet po místu vhodném na noční bivak. Jeden skalní ostroh s blízkým pramenem vody se zdál být ideální.Bylo už po páté ,dle ukazatele nemělo cenu snažit se dojít k jezeru Caltun.Tak jsem postavili stan převlékli se do suchého oblečení,povečeřeli jsme a chystali se ulehnout. Spojení s klukama se celý den nepodařilo navázat.
Při večeři jsem zahlédl skupinku tří sestupujících osob.Zkusili jsme zakřičet a hle ,naši kluci.Křičeli ,že jezero je cca 300m za hřebenem.To v Ondrově měřítku znamenalo tak 700m a ještě tři čtvrtě hodinový výstup.Ale vidina ,že spočineme v pevné budově všichni spolu silně přehlušila nechuť k balení stanu a ostatních propriet a vydali jsme se k "nedosažitelnému"Caltunu.
A opravdu ,cca. za 45 minut jsme byli u Caltunu.Útulna byla evidentně staršího data než ta z předešlého dne,docela bordýlek ,ale na Rumunsko pořád pohodička. Jezero hned za boudou parádně dokreslovalo atmosféru horského sedla.Spali jsme ve výšce 2130m. Už když jsme přicházeli viděli jsme vedle budovy postavený stan,byli to naši spolunocležníci z předešlého dne. Já s Houskou už jsme byli po večeři,a tak jsme klukům u jejich večerní hostiny jen asistovali.Pak už jsme si jen vyměnili několik nejintenzivnějších zážitků z uběhlého dne a šli jsme spát...

6.září 2011

Dnes v plánu přesun k jezeru CAPRA. Na tento den jsem se opravdu vydatně vyspali.Kdyby nás nevzbudili naši kolegové z plzeňsko-ostravské skupiny,tak spíme snad až do oběda.Ze spacáků jsme se vysoukali po půl desáté.Další den v horách se nesl v podobném duchu jako předchozí,krásný terén i počasí.Už po pár kilometrech bylo jasné,že náš dnešní cíl asi nestihneme a zaplatíme mírnou daň vydatnému spánku.Ale nevadí jsme mistři improvizace a když nedojdeme"tam",dojdeme určitě "jinam". Hned první výstup po snídani byl poměrně drsný.Zdolali jsme vrchol CAITEL (2390m),pak poměrně "exponovaný" úsek k rozcestí,jehož jeden směr se svažoval k jezeru BALEA.Tam mělo být podle našich informací k dostání pivčo a měli jsme v plánu i něco lepší pojíst.Na rozcestí jsme se rozdělili.Ondra s Příbou si dali menší obchůzku přes vrcholek PALATINULI(2399m) Záviděli jsme chlapcům ten"zážitek ".V mlze jako vix si to jistě užili.
My jsme při poměrně strmém sestupu viděli, že to nebude jen tak obyčejná horská cabana. Dokonalé výletní místo po rumunsku.Místo se nachází u vstupního portálu tunelu,který protíná masiv Fagaraše a je součástí transfagarašské magistrály- dva hotely ,stanice lanovky, asi patnáct stánků z místními pochutinami, pět stánků suvenýrů a různé jiné kýčovité veteše.Normální horské středisko jak ze žurnálu. Dlouho jsme se nerozkoukávali.Našli jsme první stánek s pivem a ledový Ciuc už se ohříval v našich rukách. Spustil se pěknej přívalovej deštík a kluci ještě nebyli v dohledu.No my jsme se zaCiucovali ve stanu.Po chvíli se vyřítil Ondra z deště a chvilku po něm i Příba. Jánoš si při nákupu kafča všiml ,že v místní chalupě rumunské horské služby SALVAMAT-je nocleh za 20leu(cca 120kč). Šli jsme to z Příbou omrknout a hned jsme věděli,že je vyhráno.Útulná ,vyhřátá kuchyně,kachláky,matrace měkoučké jako doma,pohodovej chlapík s dobrou angličtinou. Nečekaně útulné bydlelní potěšilo všechny. Večer jsme ještě zašli na pivo a polévku do hotelu a šli jsme spát. Ještě před spaním jsme se domluvili ,že příští den bude relax.Tak se nám tady zalíbilo,že si tady dáme ještě jeden bonusovej den navíc....

8.září 2011

Ráno,ještě v "ráji",se neslo v duchu možného útoku na MOLDOVEANU.Podle informací,které jsme měli od našich ostavsko -plzeňských kamarádů,se to za jeden den dá zvládnout i s poměrně"exponovanou" zastávkou na chatě PODRAGU. Odhad kluků nám přišel poněkud odvážný ,ale chtěli jsme to zkusit. Po snídani,kterou jsme naplánovali docela brzo,jsme vyrazili.

Na začátek nás čekal poměrně náročný výstup od jezera Balea na hřeben. Hřebenovka ve velmi proměnlivém počasí-vítr,prudké slunce,bezvětří,hustá mlha a vše se střídalo s pravidelností chronometru,stejně tak jako různorodost hřebenovky-náhorní plošinky,úpatí hor,úzké spojovací hřebínky půl až metr široké a po obou stranách několika set metrové propasti.Opravdu zajímavý pocit když na obou stranách není NIC .

Ale dnešním "psychovrcholem" byl úsek ze sympatickým názvem "Tři kroky od smrti".Opravdu to stálo za to!Feraty,řetězy,těžká krosna na zádech pod vámi propast,která sice asi někde dno má ,ale vy ho nevidíte.Byla to paráda.Člověk v takové chvíli pozná až na morek kosti stavy,kdy se totální euforie z adrenalinu střetává s pocitem "co já tady vlastně dělám" V takové chvíli zatoužíte po tak obyčejné věci jako projet se na kole nebo si zahrát tenis....A hned jak máte to nejhorší za sebou,vám je vlastně líto, že už to je za vámi.... Když začal Houska trochu panikařit,působilo poněkud komicky Ondrovo uklidňování,řeči o síle pudu sebezáchovy ,který tě vybičuje k neuvěřitelným výkonům.Což je sice pravda,ale když máte pod sebou propast bez dna a před vámi pomníčky z převážně českými jmény,si říkáte "kdepak měli asi tihle pud sebezáchovy"

Pak chvíli poklidná hřebenovka. Při jednom odpočinku jsme koukali naším budoucím směrem.Vysledovávali jsme,kudy asi budeme pokračovat.Cesta se ale poněkud ztrácela.Nepanikařili jsme ,věděli jsme ,že cesta se hodnotí až,když se po ní jde. Někdy to vypadá, že se cesta úplně ztrácí a pak je do hor vyřízntý luxusní metrový chodník. No na této hoře se do masivu opravdu nic nezařezávalo.Čekala nás oblízačka kamenů,nalepeni na šutrech a pod váma nic. Asi kilometr za tímto úsekem byla odbočka na chatu PODRAGU a rovně pokračovala cesta dál na MOLDOVEANU. Ondra byl přehlasován a šlo se na chatu. Chata nebyla v dolině vidět,ale nakonec se ukázala.Mlha se rozestoupila a v údolí se ukázal baráček jak vystřiženej z Tirol a přímo vyzýval k návštěvě. Jak bývá v rumunských horských chatách asi běžné velmi levné ubytování a velmi drahé pivo. Nakonec jsme jedno dali a šli jsme se ubytovat.Pryčny jak z nemocnice na kraji města 1925,ale jinak pohodička. Ondra navázal kontakt s jednou turistkou z "NDR".Jmenovala se Heike.Byla to kráska z Warnemunde. Bylo to velmi romantické,padli si do očí na první pohled,bohužel vysokohorske prostredi mlade lasce nepreje . Počasí bylo nevábné,udělali jsme večeři a znaveni jsme poměrně brzo ulehli....

9.září 2011 Vitr vane pouští naše banda Fagaraš opoušti...

Dnes byl v plánu útok na Moldoveanu.Už po probuzení jsem měl divné tušení, zda-li se nějaký útok bude dnes vůbec konat .Když jsem vyhlédl z okna bylo jasno odkud vane ono špatné tušení.Venku to vypadalo dost nehostině.Počasí že by psa nevyhnal a když jsem vyšel ven,tak to teprve stálo zato!Totální siberia. No nic,v počasí ve kterém je zákaz vycházení i v Krkonoších jsme se vydali na trek.Přeci jen volání nejvyšší Hory bylo příliš silné.
Už po chvíli mi bylo jasné ,že v tomhle se opravdu jít nedá. Začátek byl ještě zvládnutelný,ale to jsme stoupali na hřeben a byli jsme relativně schováni před tím nejhorším. Na hřebeni bylo jasno:ve větru,o který se dá opřít,se útoku na nic,natož na nejvyšší horu Rumunska,účastnit nebudu.Bylo rozhodnuto-návrat na PODRAGU.Dost jsem se divil ,že to otočil jen Houska.Kluci byli jak zdrogovaní představou zdolání nejvyšší Hory.
Po návratu na chatu jsme si objednali kafe a domluvili jsem si s paňmámpou,že zde počkáme na zbytek výpravy. Houska při popíjení kávy tipoval ,že kluci dorazí do dvou hodin zpět.Nemyslel jsem si to,ale skutečně,o něco víc než za hodinu se ve dveřích objevil omrzlí Jánoš a po chvíli za ním i Ondra s Příbou. Říkali,že vítr nahoře byl opravdu intenzivní a obzvláště v hřebenových partiích byl opravdu životu nebezpečný.
No škoda,třešnička na dosti výživném Fagarašském dortu bude bohužel chybět. Dali jsme čaj a pomalu se chystali k sestupu do městečka VICTORIA.
Sestup byl poměrně náročný,hlavně svou délkou(našlapali jsme ten den s plnou polní více jak 30 km),ale jinak nám to šlapalo skvěle.Po chvíli jsme se s Houskou tak rozšlapali ,že jsme klukům tentokrát zdrhli my-šlapali jsme jak metronom. Konec cesty už moc záživný nebyl ,skoro 8 kilometrů na rovné prašné cestě.
Na začátku Victorie jsme na kluky počkali.Čekali jsme skoro 45 minut.Přišlo mi to hodně,ale když chlapci dorazili,tak jsme se dozvěděli ,že se trochu zbrzdili exkurzí do staré štoly plné netopýrů.
Cestou do města jsme míjeli průmyslovou zónu.Na všechny padla trochu chmurná nálada.Po krásném čistém prostředí vysokých hor nížinná realita. Po příchodu do Victorie jsme spočinuli na malém náměstíčku.Bylo dost pozdě, museli jsme přemýšlet,jak to bude se spaním. Jánoš se šel mrknout do místního sportovního areálu....a uspěl .Domluvil spaní ve stanech za 10 leu. Po přivítacím pivečku SKOL kluci využili místního vyhřívaného bazénku a "smočili vrtáky".Já jsem zatím skočil do sámošky pro něco k večeři.Hledání obchodu naštěstí byla hračka byl hned za areálem a poměrně dobře zásobený. Pak už klasický večerní program-večeře v trávě, tentokrát i teplá sprcha, postavit stany a po náročném sestupu jsme zalehli a spali jak andělé....

10.září 2011 "brašovský švihák jsem já....."

Ve Victorii jsme se vzbudili do krásného rána. Již z předešlého dne jsme vědeli ,že odsud nejezdí vlaky a vzhledem k tomu ,že byla sobota,tak jsme se obávali ,že i s autobusy to nebude nijak slavné. Potřebovali jsme se dostat do města BRAŠOV.Zdejší lidé nás nasměrovali na místní autobusák.Vzhledem k velikosti města jsme očekávali něco většího. Po chvíli jsme ho našli.Byl kouzelnej-železný skelet boudy 2 na2 metry na konci města. Měli jsme štěstí,asi po pěti minutách přijel autokar,který pendloval mezi městem a asi 9km vzdáleným vlakovým nádražím,o němž jsme neměli ani tušení neb naše mapa končila přesně na okraji Victorie.
Asi hoďku jsme si počkali na osobák do Brašova. Za další hodinu jsme byli na místě.Nic nás netlačilo,tak jsme si naplánovali prohlídku města. Krosny jsme si dali za 7 leu do nádražní úschovny a vyrazili jsme objevovat krásy Brašova. Centrum bylo od nádrží vzdálené cca 5 km,takže slušná etapa. Procházka po krásném ,čistém městě navíc bez zátěže na zádech byla příjemná. Cestou jsme se dozvěděli ,že se na náměstí koná nějaký festival.O to víc jsme byli zvědaví. Jednalo se o festival "KARPATSKÉ DELTY".Takže rybí speciality,místní výborné víno a pivečko+ místní "pokleslé zábavové skupiny" Opravdu jsme si užívali výborného jídla a pití za opravdu "pokleslé ceny". Seděli jsme s Ondrou,Příbou a Jánošem u stolu a vychutnávali jsme si jídlo a atmosféru.Jen Houska se nám někde zaseknul,stál ve frontě na pochutiny. Když se po delší době zjevil,měl na rtech ten známý úsměv,který věštil nějakou zábavnou "historku z fronty" : "tak pánové ,stojím vám takhle ve frontě a mrkne na mě opravdu výstavní ,krásná, mladá rumunka,hned mi to šrotuje v hlavě ,rumunsky umím akorát tak pozdravit,ale je tak krásná ,že jí nemůžu a nechci jen tak přehlížet,už jsem si představoval jak si vezu z Rumunska opravdu šťavnatý suvenýr,no máma to ňák překousne prostě svatba bude a basta,když jsem pokoupil pochutiny tak jsem se otočil a pochopil jsem....všechny ty rozverné pohledy a posunky byly směrovány na chlápka za mnou,tak z velký lásky mi opět zůstaly vrásky,no co alespoň se nebudu muset učit rumunsky...."Toho dne byl Houska přejmenován na Brašovského šviháka...
Střed města je opravdu krásný a jedinečný.Je zde cítit vliv německého obyvatelstava,které "KRONSTADT" utvářelo.
Vlak do městečka ZARNESTI,které bylo naším dnešním cílem,jezdil každou hodinu v celou,což nám zjednodušovalo orientaci. Z vyhřátého a prosluněného městečka se nám věru nechtělo. Nakonec jsme odjeli až ve 20 hodin.Přesně co jsme nechtěli-přijet do Zarnesti za tmy,neznaje místních poměrů bez ubytování. Stavět stany ve městech nebo u měst příliš nedoporučuji.V přírodě je to pohoda ,ale ve městech je to trochu adrenalin.Hrozí nebezpečí od potulných psů,kteří jsou daleko nebezpečnější než ty obludy,co v horách hlídají stáda ovcí.Ale hlavně Rumunsko je poměrně bohaté na "nepřizpůsobivé obyvatelstvo"
Po výstupu jsme zakotvili na nádraží a vyslali jsme spojky,aby omrkli město. Asi po 30 minutách se Jánoš s Příbou vrátili.Cena byla sice hraniční,jakou jsme byli ochotni zaplatit (50 leu=330,-kč).Šlo o bydlení u babči,na kterou kluci narazili v místním magazinu.Když došlo na placení,kluci se uculovali a dali babče 100 za všechny,což byla pohodička. Ubytovali jsme se v hezkém Šaučeskovsko-retro pokojíku a po pěkně stráveném dnu jsme ulehli....

11.září 2011 "piaterské FKP rumun čumí,nechápe..."

Ráno jsme vstali.Měli jsme objednanou snídani za 5 leu.Nečekali jsme žádný zázrak a skutečně se nestal. Po snídnai jsme zbalili věci,zašli jsme do magazinu na doplnění zásob a vyrazili jsme směr pohoří PITRA . Prošli jsme centrum podhorského městečka Zarnesti.Cestou nás napadlo zeptat se místních,zda nemají domácí tuicu ,aby bylo v horách čím desinfikovat. Hned na poprvé to byl zásah do černého.Děda nás sice poslal do magazinu,ale když viděl naše zklamané pohledy,hned pochopil "ááá tuica naturalna",sborově jsme odvětili "dááá" .Ondru s Příbou děda odvedl domů na "košt", asi po dvacetiminutové degustsci se kluci vraceli a jejich úsměvy zářily celou ulicí,v ruce litr a půl domácí tuiky. Cestou do hor jsme obráželi kdejaký magazin(a že jich bylo) a ochutnávali jsme místní piva.
Pak to přišlo...Na konci městečka se nám ukázala PIATRA v celé své kráse.Ale menší zádrhel ,přímo na prahu městečka cabana. Po týdnu stráveném "na suchu" v horách a při tak krásném počasí jaké zde panovalo jsme se rozhodli, že se počastujeme ješte jedním pivkem,než vstoupíme do hor. Jak už to tak u chlapcú "pokleslých charakterů" bývá,nezůstslo jen u jednoho.Každý jsme jich dali pět.Panovala výborná nálada,vtípky a srandičky lítaly ovzduším jeden za druhým .Jen Ondra byl trochu nesvůj.Cítil ,že osud dnešní expedice je "mííírně" ohrožen.
Po pátém jsme zaplatili a zaveleli k přesunu. Asi po kilometru cesty se ve zmeliorovaném říčním korytu ukázal jez,který vybízel ke "smočení vrtáků". Byl horký letní den a i já ,který mám vodu nejradši ve sklenici obalenou sladem a chmelem, jsem tentokrát neodolal. Když jsme,osvěženi,vylezli,tak to jánoš řekl:"pojďte,půjdem jeden kilák naostro".Až na Ondru,který byl toho dne takový taťka výpravy,jsme do toho šli. Myslim ,že na čtyři pěkně rostlí chlapíky obtěžkaný jen krosnama musel být opravdu povznášející pohled.Nutno dodat ,že se jednalo o hlavní přístupovou cestu do pohoří a hojně navštevovanou ZARNSTSK0U PROPAST a že rumuni jsou k mému mírnému překvapení turisticky poměrně činný národ.Hlavně dost rádi campují,takže jsme byli v tento poklidný den poměrně významnou atrakcí na úpatí Piatry.V rámci této "mírně exponované"etapy jsem ,již poněkolikáté,přišel o zavírací nůž a své legendární trenky se zeleným marťanemTakže kdo neměl to štestí a neviděl,bohužel už nikdy neuvidí.
Po vykoupání jsem byl krásně nabuzenej a jakási neviditelná síla mě hnala do kopců.Šlo se mi úplně úžasně a navíc jsem byl zvědav na onu Zarnestskou propast.Lidí jsem se ptal,jak je daleko a i když jsem šel dost rychle a časy,které mi byly udávány,už jsme musel dávno dosáhnout,propast pořád nikde.Asi jsem jí musel někde minout,říkal jsme si.Piatra je krásné a v rámci Karpat jedinečné pohoří.Pohledy byly uchvacující,z úplně jiného soudku než Fagaraš.Při jednom zastavení na rozcestí jsme se rozhodl počkat na kluky.Po chvíli jsem rozluštil záhadu Zarnestské propasti,čekal jsem propast tipu Macocha,do které bude strhující pohled do hlubin Piaterské duše.Skutečností byl naprostý opak!Já se nacházím na samém dni propasti a strhující pohledy se sice konat budou ,ale směrem nahoru.
Po chvíli dorazili kluci a vzhledem k pokročilé hodině a krásnému místu jsme se rozhodli v této křižovatce dolin zůstat a přenocovat.Postavili jsme stany,z okolních hvozdů jsme postahovali nějaké dřevo na večerní táboráček a šli jsme omrknout okolní skalky. Po večeři jsme rozdělali oheň.Chtěli jsme jen chvilku posedět a pak vzít lezeckou výstroj a zkusit si zdejší jedinečný vápenec trochu osahat.Ale dnes plány prostě vycházet neměly.Předsevzetí ztroskotalo na tuice.Oheň nás svou magikou přikoval k sobě a večer pokračoval přesně v duchu načatého dne. Protáhl se ve znamení snění o dalekých cestách,rozpravách o muzice a nakonec došlo i na interpretaci několika šlágrů. Šlo se spát hodně pozdě večer,či brzo ráno?? vlastně už ani nevím..

12.září 2011

Ráno bylo poznamenané včerejším večerem ,na skály se samozřejmě nikomu moc nechtělo. Tento den měl být poslední společný.Škoda ,že díky Tuica night byl trošku těžkopádný. Ondra s Příbou měli vyšetříno několik dní dovolené navíc a chtěli si v Piatře pořádně zalézt.Já s Houskou a Jánošem jsme měli v plánu už jen návštěvu středověké perly Sedmihradska SIGISOARY. Po ranním balení věcí, které nám zrovna od ruky nešlo a trvalo nám téměř do dvanácti hodin,jsme klukům předali poslední zásoby,které by se jim mohli v horách hodit,rozloučili jsme se a vydali se propastí zpět na Zarnesti.Čas nás nikam netlačil a tak jsme nijak nespěchali.Ani jsme neměli plán,kde dnes skončíme.Byl krásný pozdně letní den a tak jsme si ho v klidu užívali. V Zarnesti jsme poobědvali v restauraci na hlavní třídě,kterou jsme si vyhlédli už cestou do hor.A s vědomím ,že vlak do Brašova jezdí každou hodinu jsme se spojením nijak nestresovali. Po obědě jsme se vydali na nádraží a cca po deseti minutách přijel vlak z Brašova,který zde končí a vrací se zpět.Asi po čtyřiceti minutách jsme byli v Brašově. Po příjezdu jsme jak hladoví psi zamířili přímo ke stánku se zmrzlinou,kterou jsme ochutnali už při naší první návštěvě.
Jánoš zjistil,že vlak do Sigisoary,která byla naším dnešním cílem,jede za dvacet minut. Byla to konečně pravá Balkánská železniční nostalgie.Roztřískaná okna,narváno ,WC skanzen středověké hygieny :-) Otevřené dveře za jízdy byly samozřejmostí :-).Jízda byla pomalá a poklidná.Cirka po čtyřech hodinách plavby v kukuřičném moři jsme byli na místě. Přivítání s městem jsme si odbyli v příjemné nádražní hospůdce... Poté jsme vyrazili s Jánošem omrknout penzionek,ve kterém jsme bydleli při naší poslední návštěvě tohoto krásného města před osmi lety.Asi taky už postoupili ve svém vývoji jako celé Rumunsko a na nějaké baťůžkáře tady nebyli zvědavi. V dalším penzionku cca o 250 m dál jsme se domluvili. Na rumunské poměry né nejlevnější bydlení,ale měli jsme ještě celkem dost peněz a čekali nás poslední dva dny tak nebyl důvod k nějakému drastickému šetření. Po zabydlení jsme vyrazili,už za tmy,okouknout město.Jak jsme předpokládal všechny památky ,kterých je ve městě přehršel byly nasvíceny a byla to opravdu krásná podívaná. Šli jsme omrknout známá místa.Nejvíc mě zajímalo,jestli ještě funguje rock club na hradbách města,kde jsme si při naší poslední návštěvě pořádně užili...Bohužel,už bylo vše jinak.Většina památek hezky opravena a na alternativní kulturu místo ve středu města nezbylo... Jediná neopravená památka byla zároveň asi ta nejdůležitější a to hodinová věž .Ale vůbec to nebylo na škodu, patina středověku dodávala hradu mystiku,tak možná záměr rumunských památkářů ....
Po krátké procházce centrem jsme šli na dolní náměstí posedět do restaurace, kde byl náš základní tábor při poslední návštěvě.Tedy pokud ještě ona restaurace funguje a fungovala.... "Mírně exponovaná obsluha "která byla už z dálky velkým lákadlem na bližší průzkum jen urychlila naše kroky,stálo to zato ,tady nám bylo dobře..... Dali jsem pár kousků a vydali se zpět na pokoj s vědomím ,že tady nejsme naposledy. Houska po příchodu na pokoj naladil místní poněkud bizarní folklorní kanál a v rytmu rumunského venkova jsme ulehli...

13.září 2011 " Segešvára z kanálu pára..."

Závěr našeho rumunského výletu je tady.Dnes už žádné honění spojů ,cílů a zážitků...Už jen relax v krásném městě. Jediným cílem dnešního dne mělo být koupaliště asi uprostřed cesty mezi centrem a naším penzionkem.Byl "parný letní den"tak jsme se chtěli smočit.Předešlý večer jsme si koupálko obhlédli. Vypadalo sympaticky a po našem zážitku s koupalištěm ve Victorii jsme se těšili.Ale bohužel jsme si v noci nevšimli jedné maličkosti... :-)
Ráno jsme vyrazili s Jánošem na nedaleké tržiště ,šli jsme najisto. Na těchto místech naleznete to pravé Rumunsko, ten pravý Balkán v ryzí podobě. Tady na turistu jen tak nenarazíte.Taky na nás místní podivně pokukovali ,Jánoš by se snad pod roušku rumunských genů ještě schoval ,ale turista z Malm"o? no byl jsem trochu za exota :-) Nakoupili jsme zeleninu ,pečivo, uzeninu a posilněni jsme vyrazili na koupaliště. Paní na pokladně koukala trochu divně.Po chvilce,kdy jsme si podivné pohledy vyměňovali,ze sebe babča vyrazila"no water" A to i Houska,jako naprostý neanglofil,pochopil ,že dnes zůstanou "vrtáky nasuchu" :-)) No nic vydali jsme se do města , opravdu škoda protože bylo opravdu horko. No nic se nedá dělat no water-no water ještě ,že jsme schopni se uspokojit v horkých letních dnech i jinými tekutinami.
Sigisoara je opravdovou perlou mezi městy a to nejen v rumunském měřítku.Myslím,že ve východní Evropě najdete jen stěží zajímavější městečko. Centrum je přímo nablito zajímavostmi-známá věž s orlojem neřestí,staré hradby,kostely ,starý německý hřbitov. Bylo zajímavé sledovat,jak město za těch osm let co jsme zde nebyli,změnilo svou tvář. Jen nás trochu mrzel zmizelý rokáč ,ale dobu nezastavíš.Třeba tady někde je,jen místo na starých hradbách uvolnil. Po procházce rozpálenou Sigisoarou byla chuť na oroseného ursuse téměř samozřejmá. Ani jsme nespekulovali,kam půjdeme.Bylo jasno!Po včerejším pohodovém zážitku jsme se všichni těšili na dobré pivo ,servírka měla krásně vyvinuté ....oči ;-) Byla radost posedět ,popít a pohledět. Tady pro dnešek spustíme kotvy.Únava na sebe nedala dlouho čekat.Po pár pivkách jsme se vydali směr postel.Atmosféra v krásně nasvíceném městě byla pohodová.Opravdu krásný den. Jen nám trochu kalilo náladu,že kluci se ještě neozvali.Byla domluva,že alespoň jednou denně dají o sobě vědět.No zatím jsme nepanikařili,věděli jsme,že na vrcholcích Piatry to se signálem nebude asi žádná sláva. Večer jsme mrkli na ordinaci v růžové zahradě.... a ulehli jsme....

14.září 2011 "rychlík karpaty opouští.... nám se slzy spouští"

A je to tady poslední den našeho podkarpatského výletu je tady. Ke snídani nám jako bonus přišla sms od kluků ,že je vše v pořádku a ,že se chystaji v našich stopách směr BRAŠOV-SIGISOARA,tak se nám snídalo o něco veseleji.
Tento den už nebyl ničím zvláštní, typický den konce něčeho co se zdařilo ,domů se nám moc nechtělo,tak jsme ráno líně pobalili věci batohy jsme nechali v prádelně.
ještě jednou jsme vyrazili na rozlučkovej vandr městem. Při cestě na hrad jsme byli odkloněni od průchodu pod věží později jsme se dozvěděli a i jsme byli svědky natáčení nějakého skvělého bijáku o "hrdinné rumunské armádě" a její spolupráci-nespolupráce s wehrmachtem...opodál stála i dobo technika tak bylo alespon co zkoumat ;-)
Na oběd jsme zašli do restaurace s místní kuchyní,po městě jsme poutráceli poslední leu a pomalu jsme mířili směr nádraží.
Do odjezdu zbývají ještě cca dvě hodky,přístavem posledních chvil v Rumunsku se nám stává známá nádražní hospůdka,Houska ještě pokoupil klasickou zásobu místních piveček v Děčíně jsou jistě už všichni napjati co že jim to Pavlik letos přiveze za suvenýr :-))
A je to tady rychlík brzdí na druhém nástupišti a my na jeho palubě nabíráme směr Budapest-Bratislava-Praha -Děčín
- Chomutov

Bylo nám tu dobře tak snad,možná,někdy................ "La Revedere Romania"