S koloběžkou na Veliš přes pramen Mrliny na Ervínův hrad.

Je nedělní odpoledne a po čtvrteční prvomájové štrece po Českém ráji mám opět choutky zdrhnout s brndou někam pryč. Jsem na vážkách, protože venku už není takové super počasí jako ve čtvrtek. Fouká poměrně silný studený vítr, ale touha nakonec vítězí a po 14 hodině vyrážím. To jsem ještě nevěděl, že třičtvrtě trasy bude foukat protivítr a to je nejen pro koloběžku slušně řečeno - né moc fajne:)

Start: Robousy přes Jičín, okolo rybníku Kníže pokračuji jižním směrem na Čejkovice. Tam mě mile překvapil nový, asi kilometr dlouhý asfaltový povrch silnice. Když jsem tudy jel naposled (asi dva roky) byla to tu samá díra. Stoupám do obce Veliš. První písemná zmínka o Veliši je z roku 1143, kdy tehdejší osadu zakoupil pražský biskup Jan II. a následně ji daroval nově založenému klášteru na Strahově. Zastavuji se u místního hřbitova kde fotím nádhernou hrobku rodu Šliků, kde jsou uloženy ostatky hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, popraveného na Staroměstském náměstí v roce 1621.

Další trhání nohou je náročnější, jelikož na vrchol stejnomeného kopce je to pořád do kopce. Kde končí cesta a začíná strmý výstup zvažuji co s koloběžkou. No, přece jí neochudím o ten výhled:) Beru jí do "teplejch" a oba stoupáme vzhůru. Vrchol Veliše 429 m.n.m. pokořen. Výhled je dobrý, tak fotím jako o život. Z vrcholu je krásný výhled na Jičín, Český ráj, Trosky, Krkonoše, Ralskou pahorkatinu a na nížinu směrem na jih k Nymburku. Nebe je plné větroňů, no aby né v takovém větru:) Výhledy opravdu stojí zato.

Trochu z historie hradu Veliš, z kterého se do dnes dochovalo jen velmi málo. Hrad Veliš stával na vrchu téhož jména, jenž je dnes narušen čedičovým lomem. Dnes jsou zde jen nepatrné zbytky zdiva bašt, věže a západního paláce, které jsou pevně spojeny s čedičovým základem, nejasně vyznačené přístupové cesty a terasovitě upravený jižní vrchol. O vzhledu hradu Veliše si můžeme učinit představu podle nejstaršího vyobrazení na pergamenovém plánu dvora Vokšice, který vypracoval v r. 1698 zemský měřič Andreas Bernard Klauser. Protože toto vyobrazení vzniklo asi dvacet let po zboření hradu, kdy ještě stály jeho podstatné části a kdy ještě žilo dosti pamětníků, lze zobrazení považovat za věrohodné. Podle Klauserovy kresby tvořila hlavní část hradu velká hranblovitá věž, krytá sedlovou střechou s cimbuřím, umístěná asi uprostřed hradního komplexu. K věži přiléhaly na západě a východě dva paláce ukončené dvěma menšími věžemi, z nichž k východní byla připojena kaple. Na severu byla předsunuta pevnostní budova s Ochozem a střílnami. Přístupová cesta k západní bráně byla chráněna palisádami. No to vše ale odnesl čas, jak zpíval Walda. Snáším koloběžku a frčím konečně z kopce.

Projíždím obce Bukvice, Střevač, Nadslav, Štidla až do Příchvoje, kde za obcí odbočuji do pole a asi po 90 metrech jsem u svého dalšího naplánovaného cíle, u pramene řeky Mrliny. Pramen se nachází 378 m.n.m. pod vrchem Čakan. Mrlina teče královéhradeckým a středočeským krajem a je pravým přítokem Labe, do kterého se vlévá po 51,6 km u Nymburka. Někdy příště jí celou na brndě taky pokořím. Pár fotek, lehké ochutnání ledové vody z pramene (doufám, že to bude bez následků) a jede se dál.

Severním směrem, opět nová asfaltka a krásný sjezd, při kterém moje Kostka vyvinula rychlost 53 km/hod. Podjíždím státovku a přes Samšinu, Zámostí a Blata odbočuji do lesa. Zelená turistická trasa mě ve do kopce, který není sjízdný pro kolo, natož pro koloběžku, atak opět sesedám a stoupám. Na cházím se na samém okraji Prachovských skal. Mím cílem je skalní vyhlídka Ervínův hrad. Asi po kilometru v "supr" terénu jsem na místě. Nikdo tu není - pohoda - klídek a bez tabáčku fotím tu všudepřítomnou krásu.

Ervínův hrad se nachází V západní části Prachovských skal. Nejde však o žádnou hradní zříceninu, jak by se podle jména mohlo zdát, ale o skalní vyhlídku umístěnou na jedné z vysokých skalních věží v souboru několika skal, které svým vzhledem připomínají hradní zříceninu. Na plošinu skalní věže se pohodlně dostávám i se svou koloběžkou přes skalní trhlinu dřevěným mostkem. Samotná vyhlídka je zajištěna kovovým zábradlím. Z vyhlídky lze přehlédnout západní část Prachovských skal, hlavně pak hluboké údolí vinoucí se od lesního koupaliště Pelíšek. Částečné výhledy pak poskytuje i pohled západním směrem do otevřené KRAJINY, na tuto stranu však ve výhledu částečně vadí vzrostlé stromy. Konec kochání a jede se dál.

Chvilku pěšky, chvilku na brndě cesta pomalu, ale jistě ubíhá dále po zelené turistické značce KČT až pod Malou Svinčici a Šikmou věž. Klesám až k hotelu Šikmá věž, kde je také liduprázdno. Chvilku váhám - dám pivko, nedám pivko, ale nakonec frčím dál. Následuje sjezd do Horního Lochova. Napojuji se na cyklotrasu č. 14 a sjíždím přes Holín do Jičína. Čeká mě posledních 5 kilometrů.

Po 3 hodinách a 7 minutách pám pro dnešek padla. Celkem 46 kilometrů v poměrně někde náročnějším terénu. Bylo to ale super, škoda jen toho "luftu":) Už se těším na další štreku. Na druhé květnové svátky razíme do Liberce. Ubytko je na rozhledně a sjíždět se bude Ještěd. Tak teď už jen to počasí aby dopadlo.

Zdarec příště optimista.

Minimální nadm. výška: 261 m
Maximální nadm. výška: 441 m
Počáteční nadm. výška: 289 m
Koncová nadm. výška: 290 m
Stoupání: 630 m
Klesání: 629 m