Sázava - Banánová řeka
Tři dny volna, předpověď počasí optimistická, Sázava za humny, tak nám to s přáteli nedalo a vyrazili jsme na vodu. Ve čtvrtek odpoledne vlakem do Ledečka a odtud kilometr a půl pěšky na louku pod hotel Alex, kde jsme přespali. Byl teplý večer a byli jsme tam sami, co dodat.
Ráno okolo deváté, po snídani v Alexu jsme vyrazili na vodu (61,7 km toku). Řeka byla nádherná vody dost, sluníčko svítilo, po cestě sice jen dva sjízdné jezy (Budín a Černé budy), ale jinak pohoda. Večer jsme přistáli ve veřejném tábořišti KORMORÁN (Zlenice) (37,6 km toku). Tam už jsme nebyli sami, ale místa bylo pro všechny dost, tábořiště upravené, čisté a velmi dobrá restaurace (mohu jen doporučit). Sešli jsme se zde se známými vodáky a večer mezi přáteli utíká rychle.
Ráno, opět okolo deváté, po velmi dobré snídani jsme z Kormoránu vyrazili na vodu. Opět krásný den, sluníčko, k tomu nějaké to vykoupání. Akorát voda nic moc, pár jezů, bohužel většina nesjízdných a řeka, no, spíš dlouhý rybník, ale i to k vodě patří. Odpoledne, pádlováním a sluncem zmoženi, těšíce se na odpočinek jsme přistáli v posledním kempu před úsekem Krhanice - Pikovice, v Týnci nad Sázavou (19,7 km toku). Byla to naprostá katastrofa, takový pajzl jsem ještě neviděl a to jsem už zažil hodně. Ve čtyři už nebylo místo, kam postavit stan. Tábořiště vypadalo spíše jako smetiště, o hygienických podmínkách a restauraci ani nemluvím. Již nikdy více, to raději kempovat nadivoko. Je vidět, že majitel dobře ví, že jsou poslední kemp před Pikovicemi a vodáci jinou volbu nemají. Klientelu mají zajištěnou, tak proč se snažit.
Ráno jsme co nejrychleji z hnojiště vypadli a vyrazili na jeden z nejhezčích úseků Sázavy, Krhanice - Pikovice. A tam dostala Sázava nové jméno - Banánová řeka. V Týnci nad Sázavou je půjčovna lodí Bisport, která půjčuje pouze kanárkově žluté lodě. Představte si souvislou kolonu, odhaduji několika set žlutých lodí před námi, za námi, okolo nás, dlouhý žlutý banán, kam jen oko dohlédne. Nejsem konzervativní škarohlíd, nevadí mi to, koneckonců, nebylo to ani tak ošklivé jako nezvyklé. Ale když jsem to viděl, cítil jsem, že romantika Sázavy ztrácí svůj půvab, stává se z ní stejně jako z Vltavy Aquapark.
Neříkám, že se Sázavou končím, ale určitě to už není ta Sázava, kterou jsme my starší, kteří pamatujeme dřevěné kánoe znali, a kterou ti mladí asi už nikdy nepoznají.