Severní Bílé Karpaty

Střelná - Končitá - Nedašovský průsmyk - Vršatec - Průklesy - Bylnice

Jedno z nejkrásnějších míst moravsko-slovenského pomezí, severní část Bílých Karpat, leží na pomezí chladnějšího Valašska a teplejších, ale ještě drsných Kopanic. Trasa mezi Lyským a Vlárským průsmykem dá docela zabrat, zato se odmění krásnou přírodou, dalekými výhledy s minimem lidí. Nejkrásnější je za jasných dní na jaře, kdy okouzlí kontrastem mezi svítivou zelení bukových a tmavou zelení jehličnatých lesů nebo na podzim, kdy bohaté listnaté lesy září barevnou paletou podzimních barev.

Výchozím bodem je dobře dostupná zastávka Střelná na mezinárodní trati Vsetín – Púchov, ležící v nadmořské výšce cca 500 m. Lyský průsmyk je široké úvalovité údolí, výrazně ohraničené na severu výběžky Javorníků a na jihu nejsevernějším hřbetem Bílých Karpat. Proto se počáteční, červeně značená pohodová cesta vedoucí mezi poli a lesíky brzy změní ve výraznější stoupání. Trasa vede nejprve podél potoka, později stoupá lesem, který se střídá s loukami, které nabízí daleké výhledy na sever k Javorníkům, Hostýnsko-vsetínským vrchům až k Moravskoslezským Beskydům s dominantní Lysou horou. Před Končitou, která už leží na státní hranici, je stoupání čím dál prudší. Samotný vrchol 817 m vysoké Končité je skrytý v lese a moc výhledů nenabízí, za nimi je nutné poodejít bokem na některou paseku. Z vrcholu se stezka stáčí k jihozápadu, zprvu sleduje státní hranici a poté sleduje na české straně po hřeben až k samotám Požáry. Zde cesta hřeben opouští a klesá na jih lesem k Nedašovskému průsmyku. Les postupně mizí a otevírají se výhledy k jihu na členitou krajinu Bílých Karpat. Nedašovský průsmyk je přechodem, kterým prochází silnička, spojující město Brumov přes Červený Kameň s Povážím. Jak je to na česko-slovenském pomezí Bílých Karpat obvyklé, samotný průsmyk (ve výšce 565 m) se nachází ještě na české straně a státní hranice prochází údolím východněji. Je to důsledek vývoje v 16. a 17. století, kdy byla v předpolí průsmyků budována obranná stanoviště proti tureckým výbojům z Pováží na Moravu. Ze sedla se otvírá výhled k jihozápadu do širšího údolí k Nedašovu a dále bez výraznějších překážek až k moravským nížinám, zatímco na slovenskou stranu je kulisa hor výrazně členitější s dominantním vrcholem Kobylince (911 m).

Od průsmyku červeně značená cesta stoupá po karpatských loukách k jihu a posléze lesem krátce, ale prudce na vrchol Kaňúr (791 m), který leží opět na státní hranici. Dále podél hraničních mezníků klesá stezka za střídání lesů a luk do sedla a poté opět stoupá přes vrchol Kosák k okraji louky pod vrchem Okršliskem. Zde se směrem k západu otvírá výhled na hřeben Průseků, nejvyššího vrcholu severní části Bílých Karpat na české straně. V těchto místech se dá cesta zkrátit přímo k Brumovu-Bylnici.

Zkrácením se však ochudíte o nekrásnější část cesty. Je však nutné opustit státní hranici a vydat se asi 4,5 km na slovenskou stranu. První dva kilometry vedou po červeně značené cestě lesem, který ještě před několika lety připomínal prales. Dnes je bohužel vidět, že kůrovec dorazil i sem. Na konci lesa se otevře úchvatný výhled do krajiny, zejména na Chmeľovou a Vršatec, dominanty severních Bílých Karpat. Člověk si uvědomí, jak moc se liší česká a slovenská strana tohoto pohoří. Červeně značka pokračuje loukou přes sedlo k úpatí Bieleho vrchu, kde se nachází kaplička s vydatným pramenem pitné vody. Krásné místo je ze slovenské strany dostupnější a proto častěji navštěvováno, odsud směrem k Vršatci se nachází jediný úsek, kde lze potkat více lidí. Kaplička se nachází na krásném místě s výhledy i směrem k Vlárskému průsmyku do údolí potoka Vlárky s osadou Sidonie. Sem také směřuje červeně značená cesta. Dále k Vršatci je nutné zvolit zelenou. Cesta se vlní, střídají je lesíky a louky, až se za jednou ze zatáček otevře úchvatný výhled na bílý vápencový útes Vršatce.

Vršatecké bradlo je místo, kde se bradlové pásmo Karpat, procházející obloukem od Bratislavy až na Zakarpatskou Ukrajinu, nejvíce přibližuje k hranicím Česka. Tvoří jej mj. v krajině velmi nápadné izolované bloky vápencových bradel. Z geologického hlediska odděluje Vnější a Vnitřní Karpaty a je patrné i geomorfologicky, neboť až za ním se prozatím mírnější charakter pohoří mění na typický karpatský s výraznými výškovými rozdíly s ostře modelovanými vrchy. Bílé útesy Vršatce připomínají trochu Pálavu a otevírají se odtud výhledy dolů k hlubokému údolí Váhu a za ním ležící Strážovské vrchy, Malou Fatru, Povážský Inovec a další slovenská pohoří. Člověk pochopí, proč Slováci nazývají Vršatec Korunou Bílých Karpat. Bradlo samotné přístupné není (je zde přírodní rezervace), navštívit se dá pouze zřícenina hradu Vršatec na jižní straně bradla. Nádherná, i když dost náročná, je strmá stezka suťovým lesem na vrchol Chmeľové, která je nejvyšším vrcholem severní části Bílých Karpat (925 m). Impozantní výhled na obě strany pohoří rozhodně stojí za námahu. Ač je Vršatec hojně navštěvovaný (je zde i parkoviště), bohužel možnosti občerstvení tomu moc neodpovídají (jen v turistické sezóně).

Zpět ke státní hranici k Okršlisku je nutné zvolit stejnou trasu. Pramen u kapličky s výbornou vodou skvěle osvěží (je to mimochodem jediný významný zdroj vody na celé trase). Z rozcestí na louce pokračuje lesem od hranice k západu žlutě značená cesta do sedla a poté následuje stoupání k vrcholu Průklesů (838 m). Za vrcholem střídá les vrcholová louka, skýtající výhledy daleko k severu na kopcovitou krajinu Valašska a k jihu na střední a jižní část Bílých Karpat. Po strmějším klesání lesem z Holého vrchu podél chat je vhodnější pro cestu k Bylnici opustit žlutou značku a zvolit neznačenou cestu vlevo, která se postupně stáčí k jihozápadu na hřebenové louky pod Tratihúští. Cesta nabízí uklidňující výhledy na karpatskou mozaiku lesů a luk k Průsekům a poté, co mine kříž, se stáčí více k západu a klesá k samotě Maděrov. Od Maděrova k Bylnici postupně klesá silnička, z níž se otevírají výhledy do hluboko položené Bylnické kotliny, za ní k masívu Javorníku, dalšího hřebene Bílých Karpat, který kotlinu ohraničuje z jižní strany a který směrem k východu členitě klesá k průlomovému údolí říčky Vláry, tradičně nazývanému Vlárský průsmyk. Říčka Vlára je jediným významnějším moravským tokem, odvádějící své vody do řeky Váh.

Dlouhé klesání končí v Bylnici, jižní části dvojměstí Brumov-Bylnice. Severněji položenému Brumovu dominuje hrad, vypínají se na kopci nad městem. V Bylnici se ale nachází nádraží, odkud je dobré spojení na jižní Moravu k Uherskému Hradišti nebo na střední a severní Moravu přes Horní Lideč.

Popsaná trasa je dlouhá asi 36 km, je poměrně členitá (převýšení je necelých 1 100 m), ale dá se zvládnout během jednoho dne. Je nutné počítat s tím, že prochází mimo civilizaci a mimo cílové body (a omezené možnosti na Vršatci) není možnost žádného občerstvení. Dále je nutné počítat s tím, že mimo kapličku pod Bielym vrchom a studánkou pod Holým vrchem není k dispozici žádný zdroj pitné vody. Odměnou za námahu je nádherná karpatská krajina, ve které po většinu cesty nepotkáte nikoho a spojená za příznivého počasí s úžasnými výhledy.