Sinaj-země šarmu a porozumění
Sinaj
země šarmu a porozumění
V přelidněné a slunečním žárem rozpálené Káhiře je orientace cizinců po místních autobusových nádražích namáhavá. Výjimku tvoří jen Abbasiya Station. Není tam patrný žádný spěch. Jen tu a tam naloží autobus turisty, aby je odvezl za romantikou na Sinaj.
Vladimír Chilčenko
Snímky autor
Sinajský poloostrov, trojúhelník spojující Asii s Afrikou. Na ploše necelých 60 tisíc čtverečních kilometrů tam žije pouze 50 tisíc stálých obyvatel. Tato vyprahlá země tvořila odedávna most mezi kolébkami lidských kultur v Egyptě a v Mezopotámii. Její historie sahá až 5 tisíc let zpátky.
Otroci se již tehdy zavrtávali do Sinajských hor, aby těžili zlato, měď a tyrkys. Dodnes se tam nachází zbytky hornických měst, ruiny chrámů, posvátné jeskyně a také nápisy, snad nejstarší na světě, jako vzpomínka na zašlé civilizace-staroegyptskou, chaldejskou a nabatejskou. Tam byla ta země bohů starých Egypťanů, tady Isis hledala Osirise a odtud pocházela i bohyně Hathór.
V novodobých dějinách se přes Sinaj čtyřikrát přehnala smršť arabsko-izraelských válek. Po šestidenní válce v roce 1967 území obsadila vítězná izraelská armáda. Po podpisu egyptsko-izraelské mírové smlouvy v roce 1979 byla Sinaj vrácena zpět Egyptu. Poloostrov navštívila i řada českých cestovatelů. První byl český šlechtic Kryštof Harant z Polžic, který zemi procestoval už v roce 1598.
Kouzelný podmořský svět
Sinaj dnes přitahuje stále více příznivců sportovního potápění. Rudé moře je křišťálově čiré a celý rok teplé. Potápěčská centra okolo Sharm el Sheikhu, Dahabu, Nuweiby nebo Taby se už stala známými pojmy. Národní park Ras Muhamed na nejjižnějším cípu Sinajského poloostrova je považován za nejkrásnější místo pod mořskou hladinou na světě. Korálové útesy tam tvoří vysoké podmořské katedrály a potápěči se podle nich pohybují jako horolezci. Ale i amatéři, kteří si nasadí šnorchl a vezmou potápěčské brýle mohou hned u pobřeží obdivovat překrásný podmořský svět. Hejna korálových ryb si už zvykla na lidskou společnost. Stačí se ponořit… Chutného pamlsku se na nás dožaduje téměř dvoumetrový pyskoun vlnkovaný. Nebojácně se také přibližuje hejno krásně zabarvených pomocí prstenčitých (Holocanthus L.) Pod námi je kanic ametystový a ještě dále ostýchavá klipka vlajková ( Chaetodon Seifer), která je nápadná prodlouženým pátým paprskem hřbetní ploutve. V trsech korálů lze spatřit i ostny jedovatého perutýna, hlavu murény nebo i žraloka útesového. Potápěčské školy v okolí hotelů nabízejí řadu výletů nebo krátkodobých kursů. Celodenní výlet na jachtě ke korálovým útesům, včetně oběda a dvou ponorů vyjde asi na 40 dolarů. Tedy podstatně méně než v sousedním Izraeli.
Beduíni-znalci pouště
Místy na pobřeží, ale především ve vnitrozemí Sinaje, vidíme velké plátěné stany Beduínů, kteří po tisíciletích vedou kočovný život v nehostinném životním prostředí. Kolem stanů bývá uvazováno vždy několik velbloudů. Zvířata, která vypadají jako nevzhledný žertík přírody, jsou i dnes někdy v poušti nenahraditelná. V místech, kde i terénní vozidla uvíznou, pokračují velbloudi kolébavým krokem dál. Bájné karavany o tisíci velbloudech však už dávno nenávratně zmizely a jejich funkci nahradila speciální terénní auta. Důvody jsou hlavně ekonomické. Zatímco jeden velbloud ujde se šedesátikilogramovým nákladem asi padesát kilometrů za den, ujede jedna osmitunka kilometrů desetkrát více a uveze náklad, který by neslo stádo korábů pouště.
Beduíni i v současné době ctí rodinné tradice. Několik příbuzných rodů vytváří klan, seskupené klany pak kmen. V jeho čele stojí šejch. Ještě nedávno bylo jeho slovo zákonem. Dospělí muži jsou navzájem v rovnoprávném postavení a také beduínské ženy mají více svobody, než je v arabských zemích obvyklé. Synové pouště mají pro Evropana až nepochopitelný smysl pro svoji čest. Říká se jí šarád. Stačí urážka a jsou schopni sáhnout i po noži. Pokud se s nimi jedná rovnoprávně, nebývá problém si získat důvěru, přátelství a pohostinnost. Za samozřejmost se považuje pomoc soukmenovcům, kteří se ocitli v tísni nebo v chudobě.
Nejhorší dobou na cestování po Sinaji je pozdní jaro. V té době zuří často písečné bouře, které dokážou zavát silnice a cesty. Dny horka vrcholí v srpnu, kdy teplota ve stínu vystupuje nad 45° C a na slunci i více než 60° C. Teploměr zasazený do písku vyžene rtuť ještě o dvacet stupňů výše. Koncem října přicházejí deště. V ten čas zavládne radost, konečně je pryč vražedně horké léto. Poušť se místy zazelená, rozkvete a nomádi se svými stády velbloudů, ovcí a koz putují na nová pastviště. Ženy se oblékají do pestrých šatů a muži za pomoci vycvičených jestřábů loví králíky a gazely.
Kouzlo orientální kuchyně
Mnohá náboženství mají nějakou souvislost s kuchyní, ale jen málokteré v takové míře jako judaismus či islám. V Koránu lze najít na třicet kuchyňských předpisů. Od časů Mohamedových se v arabském světě hodně obchodovalo s kořením, ale jeho spotřeba nebyla velká. Arabové zabíjeli zvířata poměrně málo, protože byla drahocenným majetkem. Nomádi neměli rádi zeleninu a usedlé národy zase drobné zvířectvo, kterým se kočovníci z nezbytnosti živili. Dnes se obě tradice sloučily. Skopové a zelenina dominují v arabském světě. Arabská kuchyně se otevřela všem vlivům: tureckým, indickým, íránským a od doby křižáckých výprav také evropským. Záliba v tučných masech, koření a cukru je dědictvím civilizace řecko-románské.
Arabská kuchyně není jednotná. Vyznačuje se jak oblíbenými, tak zakázanými pokrmy. Tato prohibice má často původ v židovských tradicích. Je zcela zakázáno vepřové maso a maso pečené ve vlastní šťávě. Kdo chce okusit typické egyptské pokrmy, má z čeho vybírat. Chutný je kebab,šťavnaté řezy skopového a jehněčího masa. Nebo kofta, kořeněné mleté skopové maso na rožni. Opékané, nadívané křepelky a holubi, různě upravené boby a grilované ryby jsou také nejčastěji na jídelníčku. Egyptské sýry bývají přesolené.
V zelených salátech je peprný list, citrusové plody, mango, guava. A také chléb chudých a jídlo všech- datle. Datlí se rodí přes dvě stě druhů. Jedí se čerstvé, naložené i dušené. Z drcených datlí se připravuje osvěžující nápoj, ze sušených se mele mouka. Kočovníkům stačí na den hrst datlí.
Arabské cukrářské výrobky jsou sladké, syté, často polité medem a plněné mandlemi. Proslulou lahůdkou je om-ali, pečený dezert z rýže, kokosu, hrozinek a mléka. Moučník baklawa je připraven z mnohovrstevného listového těsta, plněného oříšky a medem. Jeho obměnou je atajíf, fritovaný sýrový nebo sladký moučník podávaný během Ramadánu.
Pití alkoholu mají muslimové zakázáno. Tradiční arabské nápoje jsou voda a mléko. Čaj se dostal na Sinaj v 17. století a Arabové si ho nesmírně oblíbili. Osvěžující je karkadeh, sytě červený výtažek z květů ibišku. Také káva se rozmohla až v 17. století. Kolem tohoto povzbuzujícího prostředku vznikl vleklý náboženský spor. Na rozdíl od vína, které Korán zakázal, z něho vyšla káva vítězně.
Místo pro báječnou dovolenou
Ideální podmínky pro koupání a podmořské potápění po celý rok.Až bizarně krásná pouštní krajina. Přívětiví lidé a dobrá infrastruktura. To vše jsou důvody, proč se každoročně zvyšují počty zahraničních návštěvníků sinajských turistických center.
Někteří turisté přijedou pouze za bílými plážemi Středozemního moře na severu země, k městu Al- Arish.Většina však míří na jih,k Rudému moři. Velkým magnetem je i klášter sv.Kateřiny v hornaté poušti. Tam je údajně to místo, kde Bůh promluvil k Mojžíšovi z trnitého hořícího keře. Tady měla být popravena dcerka pohanských rodičů Kateřina, která přistoupila na křesťanství. Až v roce 313 n.l. uznal císař Konstantin Veliký křesťanství za státní náboženství. Císařovna Helena, jeho matka nechala postavit u údolí kapličku a nad „hořícím keřem“ přístřešek. Je zajímavé, že zelený keř, jediný svého druhu tam roste dodnes a všechny pokusy o jeho přesazení byly neúspěšné. V době císaře Justiniána v 6. století tam byl postaven opevněný klášter. Stále je veden ortodoxními řeckými mnichy, kteří po staletí úspěšně odráželi útoky dobyvatelů jiné víry. Dříve žilo v klášteře až tři sta mnichů, dnes je jich jen necelá dvacítka.
Klášterní knihovna vlastní na tři tisíce cenných rukopisů, včetně řeckého přepisu bible ze 4. století, Kodexu Sinaiticu. Je tam také vzácná sbírka dvou tisíců ikon. Mimo vlastní klášter se zde nachází zahrada a ubytovací prostory pro návštěvníky. Nad klášterem se tyčí hora sv.Kateřiny, která je vysoká 2637 m (Mojžíšova hora, která se ztotožňuje s horou Sinaj, je vysoká 2285 m). Na jejím vrcholu přijal Mojžíš z rukou Boha kamenné desky Desatera. Každou noc vystupují po vytesaných kamenných schodech na vrchol Mojžíšovy Hory zástupy poutníků, za neobyčejným pohledem na klášter a pouštní krajinu v prvních ranních slunečních paprscích.
Nedaleko od kláštera jsou v poušti hrady jako Al Tor z 15. století nebo oázy. Jedna z nich s názvem Feiran vyniká nejrozsáhlejšími palmovými háji, které jsou znakem života v poušti. Dávají datle, poskytují stín a z listů se vyrábějí klobouky a rohože. Když stromy přestanou rodit, stanou se jediným stavebním materiálem v poušti.
Další zastávka většiny turistů je pobřeží Rudého moře. Někteří volí Sharm El Sheikh na samém jihu Sinaje. Hotelové komplexy zátok Najma Bay a Shark Bay nabízí především luxusní ubytování a služby. Od Sharm El Sheikhu leží na sever 80 km vzdálený Dahab. Letovisko, kde si dávají dostaveníčko především mladí lidé z celého světa.Pro některé návštěvníky může připadat jako déjá vu z doby hippies před čtyřiceti lety,kdy „květinové děti“ jezdily do Kábulu, a indické Goy za volností a levnými drogami. ubytování v beduínských vesnicích je velmi levné a v rybářské vesnici Assala je za pár dolarů možné pronajmout si ratanový bungalov. Vysoký horský masív v pozadí hýří v sluneční záři všemi barvami.
Devadesát kilometrů od Dahabu, v Nuweibě, je možné nastoupit na trajekt do Jordánska. Vedle řady hotelů je možné se levně ubytovat i v nedaleké ekologické vesnici Basata. Z Nuweiby je možno navštívit jednu z přírodních pozoruhodností Sinaje- Barevný kaňon, barvami hýřící propast, kam se lze dostat pouze jeepy nebo na velbloudech. Dále, na hranici s Izraelem, leží malé městečko Taba. Trajektem je možno navštívit Ostrov faraónů. Po dobytí Jeruzaléma v roce 1187 n. l. byl Saladinem přebudován zdejší hrad na mohutnou pevnost k obraně proti křižákům. Z pevnosti se nabízí krásný pohled na pobřeží Izraele, Jordánska a Saúdské Arábie. V Tabě je možné bez problémů překročit egyptsko- izraelskou hranici.
Ani Taba však nebyla ušetřena teroristických útoků. V roce 2004 byl luxusní hotel přímo na egyptsko- izraelské hranici výbušninou teroristů skoro celý zničen. Obětí na životech bylo tehdy mnoho. Atentátníci však nepocházeli z řad místních obyvatel.
Dodnes lze na Sinaji lze vedle přírodních krás a přívětivých lidí najít i pohodu a klid. Zatím… I když globalizace se svými negativními vlivy postupuje i tam.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Egypt
Půjčovna aut