Skandinávie (Norsko, Švédsko, Dánsko)

ŠVÉDSKO, NORSKO, DÁNSKO

6. - 13. 8. 2007

pondělí 6.8.

Z Děčína jsme odjeli v 10:50h (s jednohodinovým zpožděním). V 11:30h jsme překročili Česko/Německé hranice.

Celkem bychom měli ujet asi 5.500 km.

Nejprve jedeme 650km přes Německo, pak z přístavu Puttgarden (u Lübecku - Travelmünde) 45 min trajektem do Gedseru v Dánsku.

Ve 21:36h jsme opustili trajekt a placatou noční krajinou jsme ujeli přibližně 240km přes Dánsko. Z dánského Helsingoru jsme se plavili do Švédského Helsingborgu 20 minut (4km) trajektem "Tycho Brahe" [viz foto 1] do Švédska.

úterý 7.8.

V 01:01 jsme vyjeli z trajektu na švédskou pevninu. Následně jsme urazili asi 300km směrem ke Göteborgu - 2. největšímu městu Švédska, hned po Stockholmu. Parkovali jsme u sportovního stadionu Ullevi, kde se Jan Železný stal poprvé mistrem světa (v hodu oštěpem) a měl zde i své rozloučení s aktivní kariérou.

V 7h ráno jsme vyrazili na prohlídku města. Viděli jsme starý německý luteránský kostel Christiane Kyrta ze 17. st. - jedna z nejstarších a nejvýznamnějších památek v Göteborgu [viz foto 2]. Dále pak jsme viděli hlavní katedrálu, velké "kulturní" náměstí, které obklopují: knihovna, divadlo, hlavní muzeum a koncertní sál. Uprostřed je veliká fontána s obrovskou sochou Poseidona.

Vsuvka o životní úrovni: "špinavý" dělník, který na stavbě uhlazuje hráběmi beton má BMW X3! (Pro zajímavost: Důležité a významné švédské značky: Volvo, Saab, Grippen, Scania, Ikea, Sandwik, ...; Školstvi - od 7 - 16 povinna školní docházka. Od 3. třídy angličtina. V celém království je jednotná výuka.)

Ve 13h odjíždíme směr Norsko se zastávkou ve švédské rybářské vesničce Fjällbacka, oblíbená vesnice herečky Ingrid Bergmanové, která zde má i pomník (asi proto, ze sem často jezdila...). Cestou do vesnice jsme z autobusu viděli u silnice pasoucího se soba, ale bohužel jsem ho nestihl vyfotit. Krajina tu už naštěstí začíná vypadat trochu „skandinávsky“. Byli jsme na vyhlídce nad městem [viz foto 3].

a u místního zmodernizovaného kostela. V 16:20h odjíždíme z Fjällbacky na skalní malby v místě zvaném Tanum, které je i v seznamu Unesco. Projíždíme krásným přístavním městem Grebberstad. V Tanumu procházíme po obrovských kamenech a chodníčcích mezi nimi. Na kamenech jsou vyryté a vybarvené obrazy ze života v době bronzové.

Pak následuje cesta na sever, konečně cesta do Norska, na místo, kde budeme dnes (konečně) spát mimo autobus, do kempu ve Skjebergu.

V 18:32h vjíždíme do Norska. Hned za hraničním přejezdem Svinesund jedeme po velkém lanovém mostě přes zatím první fjord [viz foto 4]. Hned za ním míjíme město Halden, které má ve znaku tři srdce. Tento znak dostalo za statečnost, se kterou v dřívějších dobách bránilo hranice.

K večeru přijíždíme do našeho prvního kempu ve vesničce Skjeberg. V kempu jsou však pouze čtyřlůžkové chatky [viz foto 5], což jsme nečekali. Navíc hned za nimi vede železnice. Ale i tak to bylo příjemné. Spali jsme s jedním manželským párem z Plzně.

středa 8.8.

V 6:45h jsme vstali, spáchali hygienu, nasnídali se a zabalili. V 8:06h vyrážíme směr Oslo. Přejíždíme řeku Loma, největší v Norsku. V 9:24h přijíždíme pomalu ve veliké koloně kolem Oslofjordu do Osla ke zdejším muzeím. Prošli jsme muzeum lodi Fram a norské námořní muzeum s promítáním filmu „Norské pobřeží letecky“. Také je zde muzeum Kon-Tiky, kde jsou vystaveny obě lodě Thora Heyerdahla a další věci a materiály z jeho dobrodružných výprav a ještě muzeum vikingských lodí a také malý skanzen s pěkným dřevěným vikingským kostelem. Do posledních dvou ani do skanzenu jsme se však z časových důvodů už nedostali. Ve 13:07h odjíždíme z poloostrova Bygdoy, na němž se kromě zmíněných muzeí nachází i luxusní čtvrť a též královský statek a letni sídlo panovnické rodiny. Nad městem je vidět Holmenkollen - největší z několika místních lyžařských středisek. Je to ještě součást Osla přesto, že je to již docela daleko. Vede tam dokonce i metro. Nyní jedeme do Geila, což je výchozí turistické a sportovní středisko na Handargervirddě, obrovské norské náhorní plošině (největší v Evropě - cca 3.500 km2).

Ještě zastavujeme na vyhlídce nad městem Drammen. Cestou nahoru jsme projeli spirálovým tunelem. Sice nevím, je-li to nejdelší spirálový tunel v Norsku, ale i tak je obdivuhodný. Má 6,5 otáčky (2.340' kolem své osy), překonává 150m převýšení, je 1.650 m dlouhý a hloubili ho 9 let (1957 - 1966) [viz foto 6]. Zajímavé je, že v tunelu prší.

Nahoře je pěkná malá dřevěná restaurace s rybími specialitami [viz foto 7] a vyhlídka na město Drammen a údolí řeky Drammenselva (ústící do Norsfjordu). Je opět horko, téměř 40°C na slunci. Dříve zde byla 4 velká děla, která sloužila k obraně vodní cesty do města [viz foto 8].

Také je zde výchozí bod pro mnoho běžkařských tratí. Ve 14:37h se vracíme skrze spirálový tunel a pokračujeme do Geila. Netrpělivě očekáváme typickou norskou přírodu, ale "pravé Norsko" prý uvidíme až zítra, dnes jsme byli ve městech a zakončíme to na Handargervidě v turistickém centru Geilo. Jedeme k městu Kongsberg, kde se těžilo stříbro. Kdysi, v 18. století, to bylo druhé největší město Norska. Byla zde vybudována i první velká silnice (mezi Kongsbergem a Oslem).V 15:18h míjíme peřeje přímo ve městě Kongsberg na řece Lágen [viz foto 9]

a starou mincovnu.

Pokračujeme dál na sever a krajina začíná byt stále zajímavější. Do Gejla je to ještě asi 160 km. Projíždíme údolím Numedal Ralen a začínají se pomalu objevovat hory a horské bystřiny. I silnice je o poznání užší a dokonce se zatáhlo, ochladilo a na přední sklo spadlo pár kapek. V 16:32h se však již přímo rozpršelo.

Do Gejla zbývá ještě asi 80 km. Míjíme jednu z mnoha vodních spádových elektráren. Domov nám tu připomíná docela velké množství traktorů značky Zetor. Dle našeho průvodce jich tu prý jeden čas bylo více, než krásných holek... V 16:57h zastávka ve vesničce Uvdal, kde je malý dřevěný vikingský kostelík, malá tkalcovská a pletařská dílna a též malé nákupní centrum s malou poštou. Po krátké přestávce pokračujeme dále našim směrem. V 17:39h jsme dorazili na Hardangerviddu, zhruba do výšky 1.100mnm. Bohužel cestou do Gejla zase asi o 400m klesneme. Je 17:54h, přestalo pršet a do Gejla je to ještě 21 km. Během sjezdu do údolí Gejla byl malou chvilku v mracích daleko před námi vidět ledovec Hardangerjokulen. V 18:50h jsme přijeli do kempu v Gejlu.

V porovnání s minulým kempem máme nyní chatu se superluxusní kuchyní (sporák, trouba s grilem, Lednice, varná konev, překapávač na kávu a čaj, myčka nádobí, veškeré nádobí i příbory, ...), obývacím pokojem s krbem, třemi ložnicemi, koupelnou s WC, úklidovou místností a dřevěnou terasou s posezením [viz foto 10].

Hned po příjezdu a vyložení batohů jsme vyrazili na prohlídku města. Byli jsme u kostela i na dvou místních hřbitovech. Také v obchoďáku a malém infocentru, to když se rozpršelo. Po návratu jsme povečeřeli a na notebooku jednoho z účastníků zájezdu si prohlédli "ještě teplé" fotky. Pak jsme se po nejnutnější hygieně asi kolem půlnoci odebrali do svých ložnic.

čtvrtek 9.8.

V 6:45h budíček, hygiena, snídaně a hurá do autobusu a v 8:12h konečně vyrážíme směr fjordy. Nejprve pojedeme k Sognefjordu a do městečka Flâm (čteno flom).

Možná, když budeme hodní (ba ne, když bude dobré počasí) uvidíme z dálky ledovec Handargenjokulen.

Projíždíme krásným údolím podél horského jezera Strandavatnet. Stoupáme svahem Hardangerviddy a cestu lemuje po obou stranách spousta malých i větších vodopádů. Skrze 3.276m dlouhý tunel vjíždíme do Aurlandskeho údolí, které je bohužel téměř celé zahaleno v mracích. Ale i tak je to nádhera. Začínáme pomalu klesat k městu Flâm u Aurlandfjordu, který je jednou ze "zátok" Sogneflordu, který je největším fjordem Norska. Cestou opět vidíme množství jezírek a vodopádů. Všude je plno hřibů, kozáků a křemeňáků a též množství borůvek, brusinek a klikví. Projíždíme několika dlouhými tunely a vždy doufáme, že na druhém konci nebudou mraky, které by přeci jen trochu omezily výhled do KRAJINY. V 10:38h jsme začali prudce sestupovat do Flâmu, k prvnímu fjordu na naší trase.

V 11:18h jsme dorazili do Flâmu a vyrážíme na prohlídku. Prošli jsme přístaviště, nádraží místní železnice i její muzeum, infocentrum, poštu i obchody se suvenýry.

Po prohlídce Flâmu ve 13:32h odjíždíme do Gudvangenu skrze dva tunely 5km a 11,4km dlouhé. Je zajímavé, že v tunelech máme na telefonech plný signál. Asi mají vysílače i v tunelech, kdyby se něco přihodilo... Z tunelu vjíždíme přímo do přístavu a turistického centra Gudvangen, nad kterým je pěkný vodopád. Po krátké zastávce pokračujeme k vodopádům Stainhaimfossen.

Ve 14:52h jsme na místě a jdeme k nim nejprve po silnici, pak po pěšině podle řeky. Po zhruba hodině pozorováni vodopádů a krásných údolí mezi nimi [viz foto]

pokračujeme skrze další dva, tentokrát neosvětlené tunely k nádhernému kaskádovitému vodopádu Tvindefossen, který je 165m vysoký. V 16:47h, po krátké osvěžující přestávce pokračujeme přes vesničku Granvin stále směrem na Bergen, k místu našeho dnešního ubytováni, do města Kvanndal u Handargerfjordu (186km dlouhý). Toto místo je jakousi obdobou našeho zemědělsky plodného Litoměřicka. Protože je omýváno Golfským proudem, je velice úrodné a zásobuje proto třešněmi, jahodami, jablky a dalším ovocem celé Norsko. K chatám jsme dorazili v 18:22h. Po příjezdu a vyložení batohů jsme se šli ještě s několika odvážlivci vykoupat do fjordu. Musím konstatovat, že zmiňovaný teplý Golfský proud se nám určitě vyhnul. Nicméně to bylo velice, opravdu velice osvěžující... Po koupeli jsme povečeřeli, zahřáli se a šli se projít po Kvanndalu. Nutno však dodat, že Kvanndal projde člověk opravdu za chvilku. Po dobré večeři na terase s výhledem na majestátně se klenoucí, zapadajícím sluncem dozlatova ozářené skalní stěny fjordu jsme se ještě šli podívat na právě přijíždějící veliký trajekt. Poté už jsme příjemně unaveni usnuli v podkrovní, krásným světlým dřevem obložené ložnici naší chaty.

(Příhoda z kempu: K řidiči, který právě domyl autobus a chystal se odměnit cigárkem po té fušce, přistoupil jeden účastník zájezdu, naklonil se k němu a velice potichu mu řekl:"Prosím vás, koupím jednu cigaretu, ale opatrně, ať to manželka nevidí." Řidič mu ji samozřejmě daroval, dokonce mu i připálil a pán s neskutečně šťastným výrazem a zadrženým dechem děkovně přikývl a rychle odběhl za chaty vykonat neodkladně svou potřebu.)

pátek 10.8.

Ráno, opět v 6:45h vstáváme, fotíme krásné ráno nad fjordem a po snídani vyrážíme v 8:02h do Bergenu. V dálce vidíme ledovec Folgefossen. Cestou, zhruba v polovině cesty zastavujeme u vodopádu "Nevěstin závoj" (Steinsdalfossen). (Vsuvka: Jedni manželé, architekti, neustále zdržují všechny odjezdy, protože vždy u nějaké přírodní zajímavosti, jako například u tohoto vodopádu, nabírají energii. Teď také byli poslední a běželi k autobusu. Jeden pán, když je viděl, suše prohlásil: "No a teď jak běží, tak se zase vybije."). V 9:38h pokračujeme dal na Bergen.

Těsně před 11h jsme dorazili do centra Bergenu. Centrem města je přístav s obrovským trhem, kde se dá sehnat všechno možné, ale hlavně ryby a jiné další mořské speciality. Postupně jsme ochutnali uzeného a marinovaného lososa, krevety, krabí maso, uzeného tuňáka se zeleninou a dokonce i uzeného mořského ďasa [viz foto].

Též jsme (v hojné míře...!) ochutnali čtyři druhy losích a sobích klobás. Protože nás prodavač nutil pro srovnání opakovaně ochutnávat opravdu mnoho velkých kousku klobás, koupil jsem si jednu šištičku, aby to nevypadalo tak blbě... Také zde prodávali všemožné krásně vyhlížející ovoce. Obří maliny a gigantické norské třešně jsme opravdu museli ochutnat... Navštívili jsme i velikánské infocentrum se spoustou prospektů map a zajímavých infoletáků.

Z památek jsme prošli městskou část Brigen, což jsou staré dřevené domky, domy a bývalé sklady po pravé straně přístavu. Cela tato dřevena čtvrť je v seznamu Unesco. Dříve byla stejná zástavba i na druhé straně přístavu, ale během války zde vybuchla německá vojenská loď s munici a celou levou část to srovnalo se zemí.

Také jsme byli v bývalém královském paláci, v přilehlých sadech a u pomníku prvního krále svobodného Norska, Hâkonena 7. Dále je zde ještě zajímavá místní katedrála a ještě jeden "nepravidelný" kostel kousek od přístavu. Ve druhé části přístavu pod královským palácem kotvila obrovská plachetnice a dvě velké velrybářské lodě. V Bergenu je také spousta muzeí, mimo jiné i muzeum lepry. V žádném jsme však z časových důvodů nebyli. Další atrakce, kterou jsme navštívili, byla vyhlídka Floyen nad městem. Je z ní krásný pohled na Bergen, na přístaviště i na pobřeží v dáli. Nahoru jede lanovka, podobně jako v Praze na Petřín, ale je mnohonásobně rychlejší. Zajímavou, ale nejdražší a pro nás, vzhledem k našemu rozpočtu, nedostupnou atrakcí je světoznámé obří akvárium, kde jsou ryby téměř z celého světa. Dále byl pro mnoho účastníků našeho zájezdu atrakcí velký obchodní dům Kaleriet. V 16h odjíždíme z Bergenu zpět do Kvanndalu. Cestu je fjord konečně na naší straně autobusu a tak můžeme za jízdy fotit například mořské sádky na lososy a na ústřice, velké lanové mosty, vodopády, náhony k vodním elektrárnám a také zajímavý, žlutý, středně veliký katamarán.

Po návratu jsem se šel projít po cestě vinoucí se skalním průsmykem nad kempem. Cesta vedla úzkým kaňonem, na jehož dně tekla horská bystřina. V jedné z chatek, které jsme cestou míjeli, jsme zanechali své podpisy v knize, podobné našim kempovkám.

Kolem cesty roste velké množství malin. V jednu chvíli byla náhle velice silně cítit zvěř. Bohužel (nebo možná bohudík) jsme žádné zvíře nepotkali. Z údolí vede na vrchol vlevo nákladní lanovka. Nahoře je totiž mnoho jezer a chat. Právě z jedné z nich si na lanovce spouštěla svá zavazadla jedna Norska rodina. Lanovka je prý dlouhá asi 1km, překonává převýšení 600m a přeprava trvá 15 až 20 minut. Veškeré batohy byly zabaleny v silných igelitových vacích. Cesta od jezer dolu ke konci lanovky trvá pěšky asi 3 hodiny, takže nahoru možná ještě o něco déle. Cestou zpět se mi stala strašná tragédie (menší nehoda…), vypadla mi anténka z mého nepostradatelného Trea, ale kupodivu stále chytá signál i bez ní.

Když jsme během cesty zpět opět míjeli dolní stanici lanovky, už si na ni dávali náklad další lidé. Myslím, že to byli zásoby potravin, drogerie a dalších věcí pro chaty tam nahoře. Bylo toho opravdu hodně, ale netáhli to sem sami, o kousek níže stál vedle cesty terénní minináklaďáček [viz foto]. Po návratu kolem 22h jsme se navečeřeli, vykoupali a začali si balit věci a připravovat se na cca 48h jízdy autobusem domů. Po setmění (někdy kolem půlnoci) jsme šli spát..

sobota 11.8.

Ráno jsme museli vstávat již ve 4:50h, protože v 5:30h se začala nakládat zavazadla a v 6h byl odjezd. Jedeme do Bruraviku na trajekt "Melderskin", který nás převeze přes Hardangerfjord do Brimnes, k hlavní silnici na Oslo.

Jedeme ke konci Hardangerfjordu a opět začínáme pomalu stoupat údolím Usedalen na Hardangerviddu. Projíždíme vesnici Eidfjord, jejíž jedna část leží u fjordu a druhá asi o 1 nebo 2 km dále na vrcholu u jezera. Připadá mi to jako u nás Dolní a Horní Lhota.

Děláme zastávku u vodopádu Voringfossen?. Voda zde padá v kuse do hloubky 183m. Dívali jsme se na vodopád shora od hotelu Fossi. Pod námi byla třísetmetrová propast a před námi obrovské údolí, z něhož se ozýval ohlušující zvuk vodopádu.

Pak jsme pokračovali dál, k největší sypané hrázi v Norsku, k přehradě Sysenvant. Hráz je přes 1.100m dlouhá, 66m vysoká a zadržuje asi 3,5 mil.Hl vody pro obří podzemní elektrárnu. Hladina byla na 940,8 m.n.m. a je regulovatelná až o 70m.

Pokračujeme dál a přejíždíme nejvyšší bod na Hardangerviddě, kudy vede cesta. Jmenuje se to tu Dyranyt a n.m. výška je zde 1.250m. Na pravé straně je horská chata a vlevo na travnatém pahorku stojí veliký trol, který hlídá krajinu. Asi po 5 minutách zastavujeme u laponské osady. Je tu několik malých domečků, které spíš vypadají jako hromádky hlíny s komíny a malými okénky. Také je tu jedno tee-pee a hlavně obchůdek s kožešinami a dalšími jejich výrobky z kostí, parohů, dřeva apod. Uvnitř jsou však již i běžné suvenýry jako v kterémkoli jiném infocentru. Dokonce zde paní Laponka vystavuje i Tax Free potvrzení při nákupu nad 315~NOK. Od průvodce se dovídáme, že zde mají Laponci někdy i soby, ale dnes máme smůlu. Pokračujeme dál v naší cestě do Osla a začínáme pomalu klesat a opouštět tuto nádhernou a zajímavou náhorní plošinu.

Po několika hodinách (v 14:05h) přijíždíme do Osla, bohužel „prší kočky a psy“ (poprvé za celý pobyt ve Skandinávii prší a všichni nadávají...). Ale jakmile jsme přijeli k Vigelandparku, přestalo pršet. Jedeme jej navštívit. Je to obrovský park, v jehož středu je seskupení 212 bronzových a kamenných soch, řada fontán a spousta záhonu růží.

Je to údajně největší počet soch pod širým nebem na světě. Vše je práce norského sochaře Gustava Vigelanda (1869-1943). Byl žákem Francouze Rodena. Navrhoval i rozvržení parku, dlažby, mříže, fontány a mnoho dalších věcí v parku. Po prohlídce parku pokračujeme prohlídkou města. Začínáme u radnice, na níž jsou obrovské hodiny. V průměru mají 8,6m a velká ručička váží 200kg. Radnice stojí v čele velkého kruhového náměstí. Dále vidíme nejdůležitější památky Osla jako národní divadlo, národní galerii, královský palác a královský park, univerzitu a též nově vybudovanou moderní čtvrť, která stojí na místě bývalých doků.

Po individuálním volnu odjíždíme v 19h z Osla zase blíž k domovu, zatím směrem na Kodaň. Přibližně ve 21h opouštíme Norsko a jedeme k trajektu do Dánska.

neděle 12.8.

Ve 2:10h jsme jeli trajektem ze Švédska do Dánska. Velmi brzy ráno (4:36h) přijíždíme do Kodaně, kde musíme v autobuse čekat na parkovišti až do 7h. V 7h jsme vyrazili na prohlídku Kodaně. Začali jsme hlavním nádražím, které je zablité, smradlavé a plné (h)různých existencí, možná více než u nás v Praze. Pokračovali jsme dál, kde už na nás čekal sedící H. Ch. Andrsen. Bohužel také poblitý, jako vše okolo...

Tak strašný nepořádek, všude nablito a tolik povalujících se opilců jsem opravdu ještě nikdy nikde neviděl. Teď už opravdu vím, co to znamená rčení: "Chlastat jako Dán". Zaprasenými ulicemi jsme pokračovali k zábavnímu parku Tivoli, k radnici se 100m vysokou věží, kolem univerzity. Došli jsme až do přístavu, odkud jsme podnikli plavbu lodí po místních kanálech. Viděli jsme moderní budovu opery od stejného architekta, co dělal operu v Sydney. Pak sochu Malé mořské víly, ruskou ponorku, norský torpédoborec, navštívili jsme Pevnost tří korunek, která byla až do roku 1984 osazena 66 těžkými kanóny a sloužila k obraně přístavu. Též jsme propluli moderní čtvrť a viděli královské divadlo a také supermoderní atypickou plachetnici „Kokomo“, která byla vyrobena na zakázku v Aucklandu. Potom ještě starou a novou celnici. Po plavbě lodí jsme měli hodinku individuální volno. Ve 13:16h nakonec přeci jen vyrážíme. Hned po nalodění se na trajekt vyplouváme, opouštíme Dánsko a plujeme do Německa, do přístavu Putgarden. V 16h jsme přistáli u německých břehů a domu to máme ještě asi 650 km, což by mohlo trvat tak 10 hodin.

pondělí 13.8.

V 0:49h jsme překročili Německo / České hranice a ve 2:38 h jsme dorazili do Děčína.

___________________________________________________________________________________

Obecně:

- Viking - od slova vik - záliv, čili Vikingové jsou lidé od zálivů, z fjordů

- Doporučeno: Severské listy od Karla Čapka.

- Norové nemají moc rádi Němce, za to, co jim za války provedli. Proto se zde dá německy domluvit jen velice zřídka. Naopak anglicky umí téměř všichni. Angličtinu tu mají už od třetí třídy.

- V Norsku prý asi 300 dnů v roce prší, ale nám sprchlo jen 2x a nikdy to netrvalo dlouho. Jednou, když už jsme byli ubytováni v Gejlu a podruhé na zpáteční cestě do Osla, ale to jsme byli v autobuse, tak nám to moc nevadilo. Naopak jsme měli téměř každý den spíše vedra až ke 40°C na slunci!

- Policie v Oslu má motocykly BMW R1200 GS. Tak tady bych chtěl být policistou...