Skvosty Podyjí - Bítov a Cornštejn
Hrady vysoko nad vodou mě odjakživa lákaly. A když jsou dva téměř vedle sebe, pak není co řešit. Hrdě se vypínají nad řekou Dyjí hrady Cornštejn a Bítov.
Naše putování jsme začali v obci Bítov. Naschvál jsme minuli odbočku ke stejnojmennému hradu a mířili přímo ke zřícenině Cornštejna. Cesta vedla neustále nahoru a dolů a nedávala prostor nudě. Sotva jsme vystoupali na kopec, už nás značkařský vtipálek hnal do údolí. A tak jsme s jazykem na vestě a hektolitry vody na sobě, neboť slunce o sobě dávalo dost citelně znát, stanuli před branami hradu, abychom se dočetli, že je zavřeno. Cedule ale naštěstí byla z roku raz dva a aktuální otevírací doba už byla zcela jiná. Vešli jsme tedy dovnitř s cílem absolvovat prohlídku s průvodcem. Ten se nás ujal a protože většina prohlídkové trasy vedla po exteriérech, dělila se naše skupina na dvě party – milovníky slunce a vyznavače stínu, kteří se vzdalovali od průvodce, aby vyhledali chladivý stín stromů, jichž zde naštěstí bylo dost. Doporučuji vyšplhat na nedalekou vyhlídku, z níž se dá hrad nafotit zcela netradičně. Za tu námahu to opravdu stojí.
Sestoupili jsme dolů k řece a podél přehrady se ubírali k Bítovu. V kempu, který skýtal nepřeberné množství občerstvení, jsme poobědvali a vystoupali, tentokrát už naposledy, k hradu Bítov, jenž působil monumentálně. Nabízel více prohlídkových okruhů. My jsme si vybrali prohlídku paláce a zbrojnice. Bítov ale má v zásobě i další lákadla, například ZOO. K našemu velkému zklamání tu zvířat mnoho nebylo. Prý měli zahradu zdecimovanou po povodních, a tak na nás zvědavě jukal jenom papoušek, ve stínu se zašívaly lišky a nutrie a naše pohledy upoutaly vystavené bonsaje. Úspěšně jsme se vyhnuli lukostřelcům a sestoupili dolů k přístavišti.
Plavba parníkem trvala půl druhé hodiny, ale na nějakou nudu nebylo ani pomyšlení. Minuli jsme Cornštejn, propluli různými zátokami, viděli spoustu chatiček na skalách i mezi nimi. Pak už přišel na řadu proslulý most ve Vranově a sláva, nazdar výletu…