Slovensko 2010

Slovensko 2010 - Slovenský ráj, Nízké a Vysoké Tatry

Se svým bratrem jsem byl loni v Římě (viz zveřejněný cestopis). Po roce jsme se rozhodli vyjet opět někam spolu. Tentokrát jsme zvolili Slovensko. Hlavním cílem byly Nízké Tatry. Plánovali jsme přechod hřebenu, který zabere tak 5 dní. Už před odjezdem jsme se rozhodli jet na 14 dní. Ve středu 21. 7. nás táta odvezl do Prahy na ÚAN Florenc. Nasedli jsme do žlutého autobusu společnosti Student Agency a s krátkým zpožděním jsme krátce po 21:00 vyrazili. Do Popradu (stejně jako před 2 lety - viz Slovensko 2008) jsme dorazili zhruba ve 4:15 s nečekaným dřívějším příjezdem o celou hodinu. Už doma jsme našli, že vlak, který staví asi 3 km od kempu ve Slovenském ráji, jede v 6:22. Měli jsme ale štěstí a jeli v 5:00 asi 15 mn do Vydrníku. Do kempu Podlesok, který je nejvhodnějším výchozím místem pro všechny túry, jsme dorazili po další hodině a pár minutách. Krátce po osmé jsme vyrazili na Prielum Hornádu. Za přechod 11,7 km dlouhého údolí se platí 1,5 € za osobu. Šli jsme přes několik mostů a stupaček a dřevěných žebřících (spíš po hatích). Kousek za stupačkami pod Lanovou lávkou je křižovatka, kde se k modré značce připojují zelená a žlutá na Kláštorskou roklinu. Pokračujeme po modré k Letanovskému mlynu (513 m. n. m). Mlýn zde byl dříve a nyní tu je jen pár chat. Některé z následujících stupaček jsou přímo na Hornádem. Chvíli jsme po svačině odpočívali. Pak se pomalu spustil déšť. Nejhorší z něj jsme přečkali v lese. Následující zastávkou byl Tomášovský výhľad. Po výhledu jsme opustili modrou a šli po zelené. Po nějaké době jsme došli na Kartuziánský most, který je vedle Letanovského mlynu. Do kempu jsme šli stejnou cestou - Prielum Hornádu. Cesta nám připadala delší než předtím. Ušli jsme 15 až 20 km. V pátek 23. 7. jsme vyrazili na Suchou Belu. Na začátku jsme opět platili. Je to poplatek, který slouží k obnově stezek. Stále jsme šli korytem říčky. Cesta je možná jen proti proudu. Díky říčce jsme šli přes mnoho dřevěných žebříků. Cesta námzabrala díky velkému počtu turistů přes 2 hod. Přes kovové žebříky jsme překonali 3 vodopády - Misové (3 menší za sebou), Okienkový (nad vodopádem je skalní okno, přes které vede cesta) a Korytový. Kousek pod vrcholem Suché Belé jsme se najedli. Pak jsme překonali 9 výškových metrů a došli na Suchou Belu - vrch. Je zde jen přístřešek s lavičkami. Chtěli jsme jít přes Malý Kysel' a Kysel'na Kláštorisko po modré. Nakonec jsme po ní šli ve směru Glac - Malá Pol'ana. Kousek před Glacem jsme cestu změnili na žlutou. Pak jsme se měli napojit na zelenou. Chvilku jsme šli opačně, ale včas jsme se vrátili (jinak bychom si to opět jako první den dost prodloužili). Šli jsme kolem Sokolie doliny, která je opět jen jednosměrná (byli jsme na špatném konci). Náhle zelená skončila. Vrátili jsme se tedy na vrch Suché Belé. Je to tu totiž přeznačené. Místo modré je nyní žlutá (tím směrem bylo Kláštorisko). My však již vyrazili po žluté, což byla asfaltka. Měli jsme se napojit na červenou. Nic jsme však nenašli a došli do kempu. V sobotu se Ondrovi nikam nechtělo. Odpoledne jsem chtěl jít na ranč, kde jsou jízdy na koních. Začalo však pršet a brzy byl déšť velmi vydatný. Pršelo až do večera a pak celou neděli. V pondělí 26. 7. jsme na Kláštorisko vyrazili asi ve 12:00, došli jsme po necelých dvou hodinách. Po svačině jsme si prohlédli zbytky kláštera, kde bylo nejméně 9 cel. Poté jsme šli po modré na křižovatku se žlutou. Po ní jsme si udělali krátký okruh kolem říčky Kysel'. Pak jsme se vrátili na Kláštorisko. Chtěli jsme jít po delší červené, ale o trochu jsme ji minuli, proto jsme šli stejnou cestou do kempu, kam jsme dorazili až po 19:30. V úterý odpoledne jsme jeli vlakem do Popradu navštívit Aquacity, které jsme dost dlouho hledali. Nakonec jsme zde strávili asi 5 hodin. Ve venkovní části jsou termální prameny, které mohou mít až 38°C; teploměr ukazoval o 2 stupně méně. Do kempu jsme dorazili krátce po půlnoci a strávili zde poslední noc. Druhý den jsme se měli přesunout přes celý Slovenský ráj do dalšího kempu - Dedinky, kde je rybník Palcmanská Maša. Před 12:00 jsme měli jet asi 6 km busem. Neodhadli jsme však balení, tak nám bus ujel. Proto jsme šli pěšky. Ze silnice jsme po chvíli sešli na zelenou. Později byly řetězy a žebříky, které končily ve vodě. Ondra se lehce namočil, zatímco já to obešel. Pak jsme došli opět na silnici, kde byla zastávka. Bus měl jet až za hodinu, proto jsme pokračovali pěšky do Hrabušické Píly, kam jsme měli dojet. Původně jsme chtěli jít přes Vel'ký Sokol a Kamenné vráta, pak jsme to změnili na Malý Sokol. Chtěli jsme být brzy v kempu, proto jsme opět udělali změnu a šli po červené do vesnice Vernár. Dorazili jsme však asi hodinu před setměním. Pokračovali jsme po červené a zakrátko našli zalesněný kopec, kde jsme se rozhodli strávit noc. Bylo to ideální - nikdo nás nemohl vidět.

I tak jsme ráno vyrazili kolem sedmé. Pokračovali jsme po červené do Nízkých Tater. Červená začala brzy stoupat, po chvíli velmi prudce. Mířili jsme na Král'ovu hol'u, která je na prvním dni cesty hřebenem Nízkých Tater. Trasa však nezačíná ve Vernáru, ale v Tergártu. My to měli mnohem dál. Původním cílem byla turistická útulna Andrejcová, ale bylo jasné, že tam nestihneme dojít. Proto jsme chtěli přespat na Král'ově hol'e (1948), která je nejvyšším místem hřebenu. Ve Smrečinách jsme pokračovali po modré. Bylo ale již celkem pozdě, proto jsme museli někde přespat na divoko. Opět jsme měli štěstí a našli pěkně skryté místo kousek od Trí studní, místo bylo akorát pro stan. V pátek 30. 7. bylo již od rána zataženo, hned po zabalení začlo pršet. Déšť jsme přečkali pod stromem. Pak bylo stále zataženo a později i mlhavo. Na Král'ově hol'e teploměr ukazoval 11°C. Chtěli jsme dojít do Telgártu, odkud bychom jeli vlakem do Dedinek. Kvůli mlze a špatnému značení jsme někde na Král'ové skále (1690) sešli ze zelené. Cesta chvíli byla dobrá, ale zanedlouho jsme šli přes kluzké kameny a prodírali se kletí. Díky dlouhému oblečení jsme byli poškrábáni jen na zápěstích. Začalo se pomalo stmívat. Proto jsme se rozhodli zůstat na místě. Stan se nedal postavit, proto jsme se moc nevyspali. Vyrazili jsme asi v 9:30. Ironií osudu bylo, že jsme byli asi hodinu od značky. Než jsme tam došli, udělalo se pěkně. U cesty jsme sušili věci. Cestu do Telgártu jsem plánoval tak na 2 hodiny, ale šli jsme to přes 4 hodiny. Opět díky špatnému značení jsme trochu bloudili. Sešli jsme přes pastvinu (bez krav). Do městyse to byl ještě kus cesty. Na vlak jsme čekali přes hodinu, během které byla opět krátká přeháňka, ale zakončená duhou. Večer jsme konečně dorazili do Dedinek do kempu, kde jsme strávili dvě noci.

V pondělí 2. 8. jsme kolem 13:30 jeli busem do Rožňavy a pak do Popradu. Tatranskou elektrickou železnicí (TEŽ) jsme dojeli do Staré Lesné, kde je kemp Rijo, kde jsem byl předloni. Je celkem dobrým výchozím místem na túry ve Vysokých Tatrách. Druhý den jsme se vydali do Tatranské Lomnice, kde jsme koupili lístky na električku a jeli na Štrbské pleso. Po svačině jsme vyrazili na Predné Solisko (2093). Já na něm byl, proto se mi až nahoru nechtělo a na Ondru jsem počkal na chatě Pod Soliskom (1840). Zpátky jdeme Furkotskou dolinou. Ve středu 4. 8. bylo celý den zataženo, tak jsme šli jen nakoupit. Druhý den jsme plánovali velký výlet na Rysy (2499), čímž bychom byli nejvýše ve Vysokých Tatrách. TEŽ do Starého Smokovce měla jet v 8:38. Vystoupili jsme na zastávce Vyšné Hágy. Šli jsme nejprve po žluté a brzy jsme začali stoupat. Na křižovatce s červenou (Tatranská magistrála) jsme šli doleva směrem k sedlu po Ostrvou (1966), kam jsme dorazili asi po 1,5 hodině. Na Ostrvu Ondra nechtěl, tak jsme začali hned sestupovat k Popradskému plesu (něco přes 1700). Bylo zde jako obvykle hodně lidí, proto jsme jen popošli k rozcestí na plesem, bylo krátce před 15:00. Na Rysy to byly ještě 3 hodiny, proto jsme se jich museli vzdát, jinak bychom šli zpátky za tmy. Po svačině jsme se vrátili na pleso. Zašli jsme se podívat na symbolický cintorín (horoletecký hřbitov). Nejstarší neštěstí, které jsme viděli se stalo 8. 8. 1907, nejmladší pak loni v červenci. Pak jsme se šli podívat do malé kaple. Vrátili jsme se k plesu a po modré došli na zastávku TEŽ.

Původně jsme v pátek chtěli ještě někam jít, ale nakonec jsme nešli. Asi v 17:30 jsme vyrazili do Tatranské Lomnice a pak jeli vlakem do Popradu. Na autobus jsme čekali skoro 3 hodiny, ještě bylo zpoždění. Do Prahy jsme dorazili krátce po 5:00. Do Liberce jel autobus až v 7:00. Škoda, že nám víc nepřálo počasí, jinak to bylo dobré.

Fotogalerie