Fotografie (1)  • Foto: tomasklodner

Slovinsko 2014 - okolí jezer Bled a Bohinj (26. - 30.7.2014)

Pro rok 2014 jsme si jako cílovou destinaci naší letní rodinné dovolené Vybrali Slovinsko, konkrétně oblast překrásných ledovcových jezer Bled a Bohinj. V rámci nízkonákladové dovolené jsme se rozhodli tentokrát pro ubytování ve vlastním stanu v kempu a celkově jsme zde strávili jen 4 noci, protože počasí nám nebylo příliš nakloněno. Ale i tak si myslím, že to byl, i když krátký, tak velmi příjemně strávený čas. Účastníky je kompletní rodinka – já s manželkou, dcerka (13 let) a synek (5 a půl roku).

1.den – sobota (cesta do Slovinska, prohlídka kempu Šobec)

Vyrážíme v sobotu kolem šesté hodiny ranní, i když původní plán byl vyrazit již tak mezi druhou a třetí. Bohužel se však budíčku nepodařilo nás vzbudit, a tak jsme se na cestu vydali alespoň více odpočatí. Dotankovávám do auta plnou nádrž pohonných hmot a kompletně nabaleni, včetně stanu a kempingového nábytku, vyrážíme směr Brno a dál na Vídeň. Zatím je slunečné ráno a i když už je trochu provoz, cesta celkem pěkně ubíhá. Kousek za Vídní si na odpočívadle dáváme snídani a kávu a pokračujeme po dálnici dál na Graz a Klagenfurt. Zde odbočujeme z dálnice a přes Slovinské hranice projíždíme bezplatnýmtunelem Loibl (slovinsky Ljubelj), vyhloubeného pod stejnojmenným pasem do pohoří Karawanke. Na slovinské straně pak kupuji v obchodě dálniční známku za 15 EUR a pomalu sjíždíme od tohoto přechodu do údolí. Do našeho cíle, kempingu Šobec, přijíždíme po jedné hodině po obědě a bez problému vyřizujeme ubytování na recepci. Nacházíme si klidné místo v blízkosti elektriky a toalet a bez váhání se dáváme do stavby stanu. Obloha je již troch zatažená a při stavění se začínají ozývat první hromy. Déšť nakonec opravdu přichází, naštěstí až ve chvíli, kdy stan už stojí a většina věcí má své místo.

Kapky bubnující na stan v kombinaci s únavou po cestě uspávají většinu rodiny, jen já zůstávám vzhůru a otvírám si lahvové pivo. Stavím z celty přístřešek proti dešti a pod něj rozkládám kempingový stoleček a židličky. Prší asi dvě hodiny a po dešti a po probuzení zbytku rodiny vyrážíme alespoň na obhlídku kempu. Šobec je velký kemp asi 5 km od jezera Bled, v blízkosti městečka Lesce. Je položen přímo v meandru řeky Sáva Dolinka, která je zde hojně využívána vodáky i rybáři. Spousta návštěvníků kempu je tu právě z těchto důvodů. Další velké množství hostů kempu je tu za cyklistikou. Nevím sice jak dobře zde mají značeny Cyklotrasy, ale určitě je zde mnoho cílů, kam se člověk může na kole vydat. Zbytek návštěvníků jsou pak většinou buď rodiny s dětmi, ale také různé tábory a soustředění. Kapacita kempu je však opravdu veliká, a tak ani v hlavní sezoně není problém zde najít místo na nocleh.

My tedy procházíme kempem k řece a podél ní pak na začátek k recepci, jdeme se podívat na místní obchůdek, který má otevřeno od sedmi ráno do osmi do večera každý den. Před kempem jsou stánky, kde je možno si přes den zarezervovat rafting, canyoning a další adrenalinové zábavy. Pomalu se vracíme kolem restaurace zpět ke stanu, krátce se ještě zastavujeme na pláži místního jezera. Zde je možno se koupat, slunit na travnaté pláži a děti si mohou hrát hned vedle na dětském hřišti. Přes jezero je pak natáhnuté lano a za 7 EUR můžete toto jezero přejet na lanovce. Kolem minigolfu a hřišť na fotbal, basketbal a beachvoleybal se vracíme ke stanu, pojídáme nějaké pochutinky a pomalu se odebíráme ke spánku. Doufáme, že zítra bude lepší počasí a podnikneme nějakou tu výpravu.

2. den – neděle (návštěva města Bled, procházka do městečka Radovljica)

Nedělní ráno je sice zatažené, ale zatím to vypadá, že snad nezaprší. Ráno snídáme, probíhá ranní hygiena a už vyrážíme do města Bled. Toto místo bylo právě to, proč jsem pro letošní dovolenou vybral právě tuto lokalitu. Bled je lázeňské městečko na břehu stejnojmenného jezera, uprostřed kterého je na ostrůvku postaven starý kostelík. K tomu všemu se nad jezerem vypíná na skalním útesu nádherný starý hrad. Fotografie tohoto místa nechybí snad na žádné pohlednici ze Slovinska a je jedním s prvních cílů turistických průvodců. My přijíždíme až na nábřeží jezera a parkujeme na dvě hodiny za 3 EUR přímo u břehu. Hned na první pohled se slova turistických průvodců potvrzují, protože se opravdu jedná o nádherné malebné místo. Voda jezera je tak průzračná, že vidíme plavat i velké kapry přímo pod našimi nohami. Chvíli se kocháme pohledem na vodní ptáky a celou tuto scenerii a pomalu procházíme po nábřeží směrem pod bledský hrad. Míjíme přístaviště pleten, místních zastřešených loděk, které Vás za poplatek zavezou na ostrov a zpět, a rozhodneme se vystoupat k místnímu neogotickému kostelu sv. Martina. Zde už jsme přímo pod schody na bledský hrad, a tak se cvičně jdeme podívat právě tam. Čeká nás dlouhé stoupání po pěkně udělaném schodišti a na konci dorážíme přímo pod bledský hrad k parkovišti, kam jsme si klidně mohli dojet autem. Jdeme až ke kase se vstupenkami, ale tam rozhodujeme, že návštěvu hradu zatím necháme na jindy. Synek celou dobu vyžaduje jízdu na lodičce, a tak se jen chvíli kocháme výhledem na bledské jezero a po stejných schodech sestupujeme zpět na nábřeží jezera.

Protože nechceme využít drahých služeb pletnařů, rozhodujeme se zapůjčit si vlastní pramičku a doveslovat s ní na bledský ostrov. Půjčovnu loděk nelézáme hned po sestupu od hradu, vedle přírodního koupaliště. Za 15 EUR půjčujeme na hodinu lodičku a vydáváme se k ostrovu. Veslování se ukazuje poměrně náročné a vzdálenost ostrova obrovská. S vypětím všech sil vesluji asi 25 minut, než dorazíme k cíli. Výměna veslařů na loďce nepřipadala celkem v úvahu, protože by s velkou pravděpodobností došlo k převrácení lodičky a nechtěnému koupání. Abychom stihli loď včas navrátit máme tedy na prohlídku ostrova s kostelem Nanebevzetí panny Marie jen asi 20 minut, protože můžeme dojet do přístaviště s desetiminutovým zpožděním. Jdeme tedy rychle ke kostelu, kde raději místo jeho návštěvy a možnosti si zazvonit na zvon přání (vstup je zpoplatněn 6 EUR za dospělého a 1 EUR za dítě) kupují děti obrovské zmrzliny a chvíli se jen tak kocháme úžasným prostředím a neskutečně čistou vodou jezera. Čas ale letí a my musíme veslovat zpět. Nad jezerem se ztahují mračna a já jen doufám, že nás uprostřed plavby nestihne bouřka. Naštěstí vše dobře dopadá a já kupodivu zvládám dokormidlovat zpět do přístaviště včas. Navíc nám akorát končí předplacené parkování a už se blíží čas oběda, a tak odjíždíme do kempu, kde si chystáme na elektrickém vařiči jídlo.

Po obědě již zase synek vyžaduje nějakou aktivitu, pro tuto chvíli si vybral nedaleký minigolf. Manželka se tedy uvolí a jde s dětmi na jedno kolo minigolfu. Počasí se postupně vylepšuje až nakonec je celkem slunečné teplé odpoledne. Děti neváhají ani chvíli a už se ženou k místnímu jezeru na koupání. Voda však je dosti studená a hlavně dcerka má problémy se do vody ponořit. Nakonec oba chvilku ve vodě dovádějí, ale po chvíli již jsou úplně zmrzlý a tak musí ven. U stanu si dáváme malou svačinku a rozhodujeme se pro večerní vycházku. Cílem má být městečko Radovljica a cesta je značena hned od kempu. Nakonec se ukazuje, že značení to bylo jediné, které jsme celou cestu potkali, a tak celou dobu jdeme trochu v nejistotě. Po prvních kilometrech po lukách v okolí soutoku řek Sáva Dolinka a Sáva Bohinjka dorážíme na asfaltovou silnici, po které jdeme dalších několik kilometrů. Tato část cesty není nijak záživná a jsme hodně rádi, když dorážíme k cílovému městečku, které se tyčí na kopci před námi. Stoupáme tedy z posledních sil do prudkého kopce, abychom konečně stanuli v historickém centru města Radovljica. Odměnou je nám pohled na nádherné malebné náměstíčko, jakoby časem nedotčené. Poměrně vysílení vycházkou hledáme nějakou občerstvovací stanici, děti by prý rády pizzu. Kupodivu se nám daří nalézt restauraci, kde si dáváme dvě veliké pizzy, já pivo a ostatní nealko a vodu. Lehce odpočatí a pořádně najezení vyrážíme zpět do kempu, tentokrát daleko kratší cestou, která ovšem opět není nikde značena. Naštěstí se nám daří dostat se na správný okraj městečka a dokonce potkáváme místní domorodce a ti nám ukazují správnou cestu. Po chvíli jsme v kempu, já si tradičně dávám ještě nějaké to pivko pod přístřeškem a postupně jdeme všichni spát.

3. den – pondělí (jezero Bohinj, vodopád Savica, výjezd lanovkou na Vogel)

Pondělní ráno jdu do místního obchůdku pro pečivo, probíhá klasická snídaně a ranní hygiena a protože počasí vypadá vcelku přívětivě, rozhodujeme, že dnešní den absolvujeme výlet k jezeru Bohinj (asi 30 km vzdáleného), kde bychom rádi navštívili vodopád Savica a kousek odtud vyjeli lanovkou do skiareálu Vogel, kde by se měly naskýtat krásné panoramatické pohledy na julské Alpy a také nejvyšší vrchol Slovinska,Triglav (2864 m.n.m.). Jedeme tedy autem cca třičtvrtě hodiny a jako první směřujeme k parkovišti podvodopádem Savica. Platíme parkovné (3 EUR), a vyrážíme na stezku k vodopádu. Ta vede neustále do nově zrekonstruovaných schodů a trvá asi 20 minut. Je třeba říci, že toto místo je turisticky velmi navštěvované a v sezóně tu potkáte desítky návštěvníků. S blížením se k vodopádu roste i vzdušná vlhkost a v kombinaci s dvacetiminutovou cestou do schodů je výsledkem značná opocenost. Na konci cesty se nám však naskýtá nádherný pohled na asi 40 metrů vysoký vodopád Savica, který tu tryská přímo z mohutné skály. Děláme samozřejmě několik fotek a chvíli se z altánku vybudovaného u vodopádu kocháme pohledem jak na vodopád, tak směrem do údolí na bohinjské jezero a okolní horské masivy. Návrat k parkovišti již je vcelku rychlý a my přejíždíme autem zpět asi 7 km na parkoviště pod dolní stanicí lanovky do skiareálu Vogel.

Původní plán vycházky z horní stanice zpět dolů opouštíme, protože počasí se bohužel příliš neumoudřuje a je vcelku zataženo. Začínám tušit, že panoramatické výhledy se dnes příliš konat nebudou. Přesto kupujeme zpáteční lístky (pro naši rodinu to vychází celkem na 29 EUR) a velkou, vcelku novou gondolou vyrážíme na Vogel do výšky 1535 m.n.m. Lanovka jede vcelku rychle a za necelých pět minut překonává převýšení 956 výškových metrů, což už samo o sobě je docela zajímavý zážitek. Již z lanovky se nám nabízí nádherný pohled na bohinjské jezero pod námi a skalní masivy tyčící se nad ním. Při výstupu z gondoly v horní stanici je možné se pokochat tímto výhledem i na vyhlídkovém Ochozu nebo posléze hned vedle budovy horní stanice. Jak jsem předpokládal, bohužel příliš panoramatický výhled to dnes není, protože špičky protějších alpských velikánů jsou zahaleny v husté oblačnosti a výhled do bohinjského údolí kazí pro změnu značný opar. Daleko k azurové obloze, ale i tak jsou tyto pohledy impozantní. Stojíme vlastně na kilometr vysokém skalním útesu, pod námi se rozkládá nádherné ledovcové údolí s krásným jezerem a před námi se tu tyčí vrcholky hor – prostě nádhera. Dáváme si svačinovou pauzu na lavičce s títmo krásným výhledem a vyrážíme na obchůzku areálu.

Je zde možnost vyvézt se sedačkovou lanovkou ještě do výše asi 1800 m.n.m., ale počasí je opravdu nevyzpytatelné, a tak obcházíme jen okolní horní stanice gondolové lanovky. Znovu je třeba říci, že místní značení turistických cest je vcelku ledabylé a zřejmě nebude velký problém při turistice sejít ze správné trasy. Jinak skiareál vypadá na první pohled vcelku přívětivě pro rodinné lyžování, docela mírné sjezdovky, ani jedna nemá označení černá. Vášnivější lyžaři by možná volili jiný areál, ale těžko soudit jen tak na první pohled. My si nakonec nacházíme dětské hřiště s několika dřevěnými atrakcemi, kde si s dětmi trochu zadovádíme a jdeme do restaurace na kávu. Asi ve 4 odpoledne vyrážíme lanovkou zpět dolů a sotva nasedneme do auta pro cestu zpět, začne lehce pršet.

Dorážíme do kempu, děláme večeři a děti si jdou chvíli na dětské hřiště a synek se neustále chce účastnit fotbalových utkání místní mládeže. S manželkou ještě jedeme do městečka do obchodu (přece jen obchůdek v kempu má omezený sortiment a vyšší ceny) a kupujeme čerstvé pečivo, rajčata a nějaké pivo. Po návratu ještě jdeme s dětmi posedět do kempingové restaurace, dáváme si pivo a víno, dětem palačinku a něco jako plněné pirožky s ořechy. Synek objevuje automat na popcorn a za 1 EUR si nechá připravit jeden kyblík a poté chvíli dovádí s dětmi, kterým bohužel nerozumí ani slovo, ale všichni se dobře baví. My dopíjíme a jdeme se všichni uložit ke spánku.

4. den – úterý (městečko Bled, rafting, cirkusové představení)

Čtvrtý den ráno prosvítají do stanu sluneční paprsky a my se těšíme na krásný den. Tato vidina dopomáhá k tomu, že podléháme celotýdennímu nutkání zarezervovat si plavbu na raftu. Sice to obnáší poměrně velké finanční výdaje, ale je mi jasné, že by to mohl být super zážitek pro všechny. Takto odhodlán tedy jdu ke stánkům u recepce a vybírám si služby jednoho z nich. Za 84 EUR rezervuji odpolední plavbu na raftu pro celou rodinu, se startem o půl druhé přímo v kempu. Odpolední program máme tedy jasný a na dopoledne jsme se rozhodli podruhé pro návštěvu městečka Bled, které jsme celé předevčírem ani zdaleka neprohlédli. Po příjezdu do Bledu se nadějné počasí opět začíná kazit a slunce zastiňují husté mraky. Chvíli se opět procházíme po nábřeží, když se začnou z nebe snášet první kapky. Nezbývá nám než se ukrýt v nedaleké panoramatické restauraci a alespoň toho využíváme k ochutnání místní sladké speciality –bledského krémového koláče. K tomu s manželkou vypijeme kávu a chvíli sledujeme hejna vrabčáků, kteří v restauraci čekají na zbytky po jídle. Jen co hosté odejdou, hned se jich několik slétne na opuštěný stůl a začíná hostina. Jen co lehce ustane déšť, jdeme projít několik málo krámků se suvenýry, pohlednicemi i místními produkty. Počasí se však neumoudřuje a spouští se docela hustý liják. Nechávám tedy rodinku v obchůdku se suvenýry a běžím na parkoviště pro auto. Trochu promoklý nabírám zbytek rodiny, a protože stejně je již pomalu čas oběda, jedeme zpět do kempu.

Ve stanu vaříme oběd a vyčkáváme, zda ustane déšť. Vidina raftingu za hustého lijáku nás nenechává příliš klidnými a říkáme si, že snad organizátoři za špatného počasí plavbu zruší. Naštěstí asi půl hodiny před srazem účastníků odpoledního raftingu přestává pršet a vypadá to, že žádná velká bouřka se nechystá. Vyrážíme tedy na sraz a posléze s celou skupinou k řece. Tam již jsou nachystány rafty a vodácké vybavení, které každý vyfasujeme podle své velikosti. Dokonce mají i malé velikosti pro děti. Každý se tedy oblékáme do neoprenových obleků a bot, přes oblek zapínáme plovací vestu a na hlavu každý pevně utahuje přilbu. Jsme rozděleni do skupinek a absolvujeme krátké školení na břehu. Pak už se vrháme přímo do poměrně klidné vody Sávy Dolinky. Jedeme úsek asi deseti kilometrů, během kterého máme možnost se vykoupat, zkusit plavání v řece po proudu či dokonce skočit z mostu. Námi zdolávaný úsek řeky je poměrně klidný, jen sem tam narážíme na peřeje, kdy nám voda stříká do obličejů. Synek se krčí uprostřed člunu a po chvíli obav si jízdu docela dobře užívá. My ostatní stejně tak, počasí nám přeje a kromě krátkého mrholení je vcelku příjemně, sem tam dokonce i prosvitne slunce. Na konci trasy na nás již čeká dodávka se suchými věcmi, která nás po převlečení odveze zpět do kempu.

Plni dojmů se vracíme ke stanu a chystáme večeři. Synek ještě ne zcela unaven jde opět na fotbalové hřiště a já kupuji za 10 EUR u stánku, kde jsem rezervoval rafting, fotky na USB náramku z naší plavby. U stanu uklízíme po večeři, umýváme nádobí a jdeme s dětmi k restauraci, kde má být dnes na programu cirkusové vystoupení. V kempu je každý den nějaká organizovaná akce, ať už turnaj v šachu nebo vystoupení s lidovými tanci. Stejně tak je možné přihlásit děti do klubu, který pro ně na každý den nachystá asi dvouhodinový program. Když dorazíme na místo, je již v plném proudu škola žonglování a spousta dětí se zde učí roztáčet talíř na tyčce nebo žonglovat s balónky. Naše děti se hned přidávají a pod vedením dvou žonglérů, hlavních postav cirkusu Čupakabra, zkouší kouzla s balónky i manželka. Kupujeme si v restauraci pivo a čekáme na představení. Při něm se skvěle bavíme, nejdříve zábavnými mimickými scénami proloženými žonglérskými vystoupeními a nakonec po setmění i úžasnou ohňovou show. Tím zakončujeme skvěle strávený den a uleháme do stanu k zaslouženému odpočinku.

5. den – středa (hrad Bled, odjezd domů)

Ve středu ráno nás budí vytrvalý déšť, prší již od noci a obloha je kompletně zatažená. S manželkou se domlouváme, že dnes raději už stan zabalíme a odjedeme domů, protože za neustálých přeháněk bychom nakonec taky mohli strávit celý den ve stanu a zaplatit zbytečně další noc. Déšť ustává asi v deset hodin a my zahajujeme bourání stanu. Do hodiny máme kompletně sbaleno a vyrážíme na recepci zaplatit náš pobyt. Za 4 noci platím něco málo přes 160 EUR, kupuji si tričko za 10 EUR, a protože se počasí trochu ustálilo, jedeme ještě naposledy do městečka na prohlídku hradu Bled, kterou jsme první den neuskutečnili. Autem jedeme až na parkoviště pod hradem, které je bezplatné a za 22,50 kupujeme rodinou vstupenku do hradu. Procházíme přes první nádvoří se studnou, s ruční výrobnou papíru a příjemným posezením do vrchní části hradu. Zde je možnost jít si do restaurace, do obchůdku se suvenýry nebo do muzea. Všude z hradu se naskýtají nádherné výhledy buď na jezero nebo na okolní hory či městečko Bled. Chvílemi se přes zataženou oblohu objeví i paprsky sluníčka, a tak nám návštěva hradu krásně vychází. Zakončujeme ji nákupem lahve místního vína v hradním sklípku a již směřujeme z hradu zpět k autu.

V Bledu ještě utrácíme poslední eura za občerstvení (kebab, hot dog a sladké pečivo) a nabíráme směr Lublaň, Maribor, Graz, Vídeň, Brno a domov. Cesta probíhá dobře, občas projedeme bouřkou a u Vídně stojíme chvíli v zácpě, ale domů dorážíme včas a hlavně ve zdraví.

Dojmy z dovolené jsou vesměs pozitivní. Kaňkou na ní zůstává nestálé počasí s více srážkami, než by si člověk při pobytu v kempu přál. Vybraná lokalita byla však velmi zajímavou a šlo by zde podnikat nespočet dalších zajímavých výletů, nemluvě o tom, že moře je odsud vzdáleno jen hodinu a půl cesty. Zmiňované počasí nám však nedopřálo užít si krás této krajiny v okolí jezer Bled a Bohinj dosytosti. Přestože např. v Rakousku jsou přece jenom o krůček dál (především třeba ve značení turistických cest), určitě bych rád ještě někdy Slovinsko navštívil, ať už pro pěší turistiku, cykloturistiku, pro vodní sporty či poznat další spousty přírodních zajímavostí.

Kompletní fotogalerii můžete nalézt zde.

Menší videoprezentaci, tentokrát s několika fotografiemi účastníků, můžete shlédnout zde.

Více reportáží z cest a výletů můžete nalézt na http://jaknanudu8.webnode.cz/cestovani-a-turistika/

Autor : Doc