Směřujeme na severovýchod republiky – 14. den – Náměšť na Hané-pivovar Jadrníček, Králíky-Kopeček - klášter Hedeč Hora Matky Boží a kostel Nanebevzetí Panny Marie

Večer už jen poprchávalo, v noci nepršelo. Ráno svítilo sluníčko a dokonce hřálo. Trochu jsme si přivstali, už v půl osmé běháme mezi autem a barákem, v autě to přerovnáváme, větráme, vyháníme vlhko, doplňujeme vodu a pod. Dostáváme na cestu i spoustu rajčat. Až pak jdeme snídat. To už přijela Hedy dcera s vnučkou a doma dělanými zákusky. Ještě chvilku si při kávě s dortíky povídáme.

Okolo 10. odjíždíme. Nejdřív jedeme nakoupit něco k jídlu, pak do OBI, protože potřebuji koupit do auta ještě jednu přepravku, aby se to tam lépe srovnávalo.

Pak už konečně odjíždíme z města. Všechno pivo, co jsme v autě měli, jsme společně vypili. Abychom měli co pít dnes a zítra večer, zajíždíme do Náměšti na Hané, kde je pivovar Jaderníček. Byl založen r. 2014 a navázal tak na tradici vaření piva v Náměšti, které se zde vařilo již od r. 1590. Poslední, kdo tady vařil pivo, byli Kinští. Jenže jim na paty šlapaly nové velkopivovary a tak r. 1900 vaření piva ukončili a objekt přestavěli na výrobnu sladu. Tu dokonce využíval po válce i n.p. Moravské sladovny. Pivovar Jadrníček začal pivo vařit ve vlastních prostorách, kde od r. 2001 měli palírnu. Je to zhruba 100 metrů od zaniklého panského pivovaru, kde sladovna prý funguje dodnes. V objektu mají hospůdku a velké venkovní posezení.

Pro nás to znamená jen nepatrnou zajížďku. Měli by mít otevřeno od 11 hodin. Když jsme po 12. hodině dorazili, bylo zavřeno. Od 1. září je změna. Chvilku tam trochu zklamaně přešlapujeme, koukáme do dvora, kde vidíme otevřená vrata. To už neváháme a jdeme se pozeptat, zda bychom si mohli koupit nějakou petku. Vše dopadlo dobře. Paní nám otevřela restauraci, abychom se dostali k lednici a mohli si vybrat. Nabídku měli poměrně velkou – spodně i svrchně kvašená piva, dokonce višňovou jedenáctku. Tu musím ochutnat – nejsem moc velký pivař, ovocné ležáky mi většinou chutnají. A navíc vše, co šlo okolo višní, to miluji. Ota si samozřejmě také něco vybral. Víc se ve městě nezdržujeme a spokojeně odjíždíme.

Pak už bez přestávky jedeme do míst, kde jsme naše cestování přerušili. Jedeme přímo k baroknímu klášteru na Kopeček, který jsme v neděli viděli, jak vystupuje z mraků. Na parkovišti jsme lehce pojedli s tím, že budu vařit až večeři. Hned potom se jdeme podívat do kláštera.

Je to moc hezký areál a má i zajímavou historii. V nedalekých Králíkách bydlel Tobiáš Jan Becker, který se na kopec, tehdy s názvem Lysá hora chodíval s kamarády modlit a zpívat mariánské písně. Moc se mu tam líbilo a již tehdy tvrdil, že tam postaví kostel. Když se stal knězem, zjistil, že oblíbenost Lysé hory mezi poutníky stoupá. Po kraji se šířily zvěsti o tajemných úkazech - především o tajemné záři, která z kopce vychází. Proto r. 1696 začal se stavbou velkého trojlodního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Stavba trvala až do r. 1700. Tehdy tam byl donesen milostný obraz Panny Marie Sněžné, který byl namalován podle obrazu v římském chrámu Santa Maria Maggiore. V letech 1701–1704 již čerstvě vysvěcený biskup Tobiáš Becker tu nechal postavit ještě čtyřkřídlý ambit, kde v letech 1706–1710 zřídil klášter Servítů, tj. služebníků P. Marie. Na cestě z Králík nechal postavit sedm kapliček křížové cesty. Hned toho roku sem přišlo již 10 tisíc poutníků, mezi nimi byla i hrabata a biskup, kteří přišli prosit o záchranu před morem.

V noci ze 7. na 8. srpna 1846 udeřil do kostela blesk. Shořelo veškeré vybavení, zničena byla i celá výzdoba. Jen obraz Panny Marie Sněžné zachránili. Později byl vybaven pseudorenesančním mobiliářem. Když byl klášter r. 1883 zrušen, nastěhovali se tam redemptoristé. R. 1950 tam byl zřízen internační klášter pro řeholníky, které komunisté vyhnali z jejich působišť, po r. 1960 tu žili řeholnice. Vše samozřejmě nikdo neudržoval a to chátralo.

Po r. 1989 byl klášter vrácen řádu redemptoristů, kteří začali s jeho opravou, prostředky věnoval i stát. R. 1993 byl v sousedství otevřen poutní dům. Redemptoristé tady žili od r. 2002 až do r. 2013. Nyní klášter spravuje biskupství královéhradecké, které ho zpřístupnilo veřejnosti. Původně jsme se chtěli jít dovnitř podívat, jenže prohlídka právě probíhala. Mezitím jsme zjistili, že je volně přístupný kostel, rajská zahrada, kaple Svatých schodů. Jen do ambitů se jít nedá. Do jedné části se však nechá nakouknout. Shodli jsme se na tom, že jsme toho viděli dost, že nám to stačí. Možnosti podívat se do muzea - památníku obětem internace jsme nevyužili. Ve vitrínách je vidět výstroj a výzbroj ostrahy a některé vzácné předměty osobní potřeby a části pozůstalostí řeholníků.

My jsme obešli celý areál až k vyhlídce severním směrem, podívali jsme se alejí, kudy vede křížová cesta. Na louce jsme si všimli čehosi kamenného. Vedla k tomu cestička, ale na ukazatelích u kláštera o tom nic nebylo psáno. O to víc nás to zajímalo. Je to kamenná socha – ale ani u ní jsme se nic dalšího nedozvěděli. Každopádně jsou od ní nádherné výhledy. Jsou vidět rozhledny Val a Stezka v oblacích na Dolní Moravě a samozřejmě spousta kopečků, vč. Králického Sněžníku.

Tím jsme vyčerpali dnešní nenáročný program. Jedeme na parkoviště Pod Klepáčem, abychom zjistili, zda se tam skutečně nechá přespat. Parkoviště je malé, ale na kraji na rovince se místečko pro nás najde. Odtud zítra chceme na výlet - přes rozhlednu Klepáč a Malý Sněžník na Králický Sněžník. Pršet už nemá, trasa je však dlouhá s velkým převýšením. Nevím, co tomu řeknou moje kolena. Už máme nalezena i úniková místa, tak uvidíme, jak to zítra dopadne.

Dáváme pivo, kocháme se výhledem na klášter. Je vidět i rozhledna Stezka v oblacích, kam Ota pozítří musí. Já tomu říkám příšerné monstrum. Na Lipně se mi rozhledna Stezka korunami stromů nakonec docela líbila, v lese byla docela nenápadná, ale tahle se mi zda strašná. Strašně tam vyčnívá. Přemýšlím, zda tam vůbec půjdu. Ale na rozmyšlení mám ještě čas. Raději jdu chystat večeři a také na zítra pořádnou svačinu, raději dvě. Ať se ráno zbytečně nezdržujeme. Musíme vyrazit brzy.

Spát jdeme před devátou, venku je 14 stupňů. Však jsme také ve výšce 850 metrů. Tady bude zima. Na zítřek se však už těšíme.

Směřujeme na severovýchod republiky – 14. den – Náměšť na Hané-pivovar Jadrníček, Králíky-Kopeček - klášter Hedeč Hora Matky Boží a kostel Nanebevzetí Panny Marie na mapě