Španělsko - Salamanca

Při cestě po Španělsku jsem navštívil také překrásné město Salamanca a toto jsem tam viděl a zažil. 

V 19 hodin (neděle 11.4.2010) odjíždíme dálkovým autobusem z Leónu. Silnice vede v převážně osídlené, skoro rovinaté oblasti, kopečků je zde o poznání méně. Pozorujeme okolí a odhadujeme vzdálenost do cíle. Očekáváme zastávku ve městě Zamora, ale jedná se skutečně o rychlíkový spoj a tudíž jenom projíždíme okolo. Cesta je dlouhá a žíznivá. Ve 21 hodin 30 minut jsme se dočkali. Na náhorní rovině skoro v centru země vyrůstá před námi jedno z nejkrásnějších kastilských a možná i španělských měst, Salamanca. Vzhledem k pozdní době a k velikosti města jsme rozhodnuti, ač déšť nelze očekávat, vyhledat placený nocleh. Chvíli na autobusovém nádraží zjišťujeme odjezd autobusu a posléze si necháme poradit, že to na hlavní náměstí je asi něco přes kilometr a tudíž odcházíme pěšky. Netrvá skutečně dlouho a ocitáme se na nesporném klenotu v centru města, na náměstí Plaza Mayor. Jedná se o mimořádně velké náměstí, které je opravdu jedno z nejkrásnějších a nejelegantnějších, jaké jsem kdy viděl. Jeho kouzlo vynikne především v noci, když je magicky osvětleno. Náměstí tvoří velká centrální plocha, kterou ohraničuje souvislý blok čtyřpatrových budov, na severní straně přerušený o patro nižší nádhernou budovou radnice.

Podle rady z průvodce si nacházíme ubytování v hostelu Pensión Los Ángeles. Nachází se v prvotřídní lokalitě, přímo na náměstí, ale ceny jsou zde senzačně nízké. Před půlnocí se vydáváme na průzkum nočního města. O Salamance se píše, že nežije pouze minulostí, nýbrž se má jednat o živé univerzitní město. Zdejší početná, asi padesátitisícová studentská populace bere často noc útokem. Před námi je tudíž město probouzející se k čilému nočnímu životu. Kromě úžasně nasvícených památek navštěvuje bary a pozorujeme místní lidi. Ten pravý studentský podnik objevujeme až úplně nakonec, když už se chystáme k návratu. Jedná se o rušný irský pub O´Hara´s. Hraje tady kapela - kytara, bicí a saxofon. Ve dvě hodiny po půlnoci to vypadá, že noc je ještě mladá, jakoby studentský večírek teprve začínal. Moc se nám tady sice líbí, ale z finančních a časových důvodů po půlhodince tento báječný podnik opouštíme. Když přicházíme zpět na pokoj, ručičky hodin ukazují 2 hodiny a 30 minut a tudíž je čas myslet zase na spánek.

Druhý den ráno vstáváme v devět hodin třicet minut a odcházíme na procházku po městě, tentokrát při denním světle. Kocháme se pohledem na čarokrásnou architekturu. A že je co pozorovat. Co budova, to nějaká památka nebo zajímavý objekt. Na konci každé ulice, za každým rohem je vidět něco, co stojí za pohled. Slavná historie je znát skoro na každém kroku. Většinou se jedná o renesanční zlatavě zbarvené budovy, postavené z pískovce, jež se těží v nedalekém lomu Villamayor. Jednou z velkých zajímavostí a rarit města jsou dvě katedrály, které stojí téměř vedle sebe. V 16. století byla vybudována katedrála nová (Catedral Nueva) hned vedle staré katedrály (Catedral Vieja), aniž by došlo ke zbourání té původní, jak se většinou dělo v obdobných případech. Uvnitř si prohlížíme bohatě zdobený žebrový strop, mohutnou kopuli, překrásné varhany, různé sarkofágy, všelijaké liturgické nádoby a předměty, zajímavé mříže sahající skoro až ke stropu, vyřezávané sochy a vytesané sošky, malované obrazy a spousta dalších věcí, které snad ani náboženství nemohlo potřebovat. Při toulkách po městě nelze také minout budovy univerzity, která byla založena jako první ve Španělsku a jedna z prvních v Evropě. Ve středověku se zde pojilo antické a arabské učení a univerzita patřila k nejvýznamnějším místům evropské vzdělanosti. Ne jenom lidé jsou spokojeni v tomto městě. Na několika památkách objevujeme čapí hnízda. Po jedenácté hodině jsme zpátky v hostelu. Byla to krásná procházka po ještě krásnějším městě, během níž jsme nafotili desítky, možná i stovku snímků. Balíme věci a před polednem odcházíme. Jsou na světě místa, která jsou nádherná, jedinečná, krásná i tajemná současně. Jedním z nich je Plaza Mayor. Než definitivně opustíme pokoj, ještě naposledy vstupujeme na balkon s krásnou zdobenou fasádou a zajímavým kovovým zábradlím a rozhlížíme po tomto nedostižném náměstí, které se začíná zaplňovat lidmi a kavárenskými stolečky s židlemi, na kterých usedají človíčci ze Salamanky i ze všech koutů světa. V minulosti to mohl být zajímavější pohled, konaly se tady totiž popravy, býčí zápasy a trhy.

Odcházíme hledat možnosti odjezdu. Vlakové i autobusové nádraží jsou od centra města přibližně stejně daleko, ale jiným směrem. První je na severovýchod, druhé na severozápad. My se vydáváme prozkoumat nejprve španělskou železnici. Jsme dopředu srozuměni s tím, že to nebude žádná sláva s odjezdy vlaků naším směrem, ale přesto tam jdeme. Historické centrum opouštíme záhy a jdeme normálním městem, kde to vypadá skoro stejně jako u nás. Auta jezdí a lidé přecházejí silnice. Ale přece jedna odlišnost nás zaujala a tou jsou místní semafory. Barvičky svítí stejně i zvukový signál je obdobný, ale navíc je zde ukazatel času, který zbývá do doby, než začne pro chodce svítit červená. Zajímavé. Nedaleko od našeho cíle se zastavujeme pro chléb v pekárně. Na železničním nádraží nám potvrzují, co jsme tušili. Dnes už žádná mašinka směrem k portugalským hranicím nejede. Navštěvujeme tedy supermarket, kde kupujeme pivo a zeleninu. V nedalekém parku svačinoobědváme a poté se vydáváme na autobusové nádraží. Cesta trvá asi hodinu. Zde už máme větší štěstí a tak v 15 hodin odjíždíme autobusem. Opouštíme Salamanku, toto krásné španělské město, které je nazýváno například „Matka španělské vzdělanosti“ – pro starou univerzitu, kterou zde založil leonský král Alfons IX. již v roce 1218 nebo „Malý Řím“ – pro její úžasné umělecké a architektonické bohatství. Salamanca je živé současné město, které se zabydlelo v historických kulisách.

Do podrobnějšího popisu památek jsem se nepouštěl, jelikož ten najdeme v každém průvodci nebo na internetu. Chtěl jsem upozornit na toto úžasné město, které leží mimo hlavní turistické trasy.

 

Další zajímavá místa, která jsem při putování po severním Španělsku a Portugalsku navštívil:

pohoří Picos de Europa: https://www.turistika.cz/cestopisy/pohori-picos-de-europa-na-severu-spanelska

město Porto a jeho mosty: https://www.turistika.cz/mista/mosty-v-portu

portugalské pohoří Serra da Estrela: https://www.turistika.cz/mista/portugalske-pohori-serra-da-estrela

Guggenheimovo muzeum: https://www.turistika.cz/mista/guggenheimovo-muzeum-ve-spanelskem-meste-bilbao

trhy v Portugalsku: https://www.turistika.cz/cestopisy/trhy-v-portugalsku

městečko Manteigas: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-manteigas

vesnici Posada de Valdeon: https://www.turistika.cz/cestopisy/spanelsko-posada-de-valdeon

horskou vesnici Bulnes: https://www.turistika.cz/cestopisy/vesnice-bulnes-ve-spanelskem-pohori-picos-de-europa

zajímavý kaňon Garganta del Cares: https://www.turistika.cz/cestopisy/kanon-garganta-del-cares-v-pohori-picos-de-europa

město Porto: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-porto

také krásného dekorativního umění si nelze nevšimnout: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-azulejos

procházel se okolo řeky Douro: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-reka-douro

městečko Vila do Conde: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-vila-do-conde

město Braga: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-braga

*

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/