Srbsko – země dobrých lidí, skvělého jídla a lahodného vína
Když jsem získal možnost zúčastnit se novinářského vinobraní v Srbsku, mé srdce cestovatele zaplesalo radostí. Země, která nám není příliš vzdálená kilometry, je mě osobně a myslím si že i většině Čechů, velmi vzdálena povědomím o ní. Každému se sice vybaví válka v 90 letech, sportovním fanouškům fotbal, možná i házená či volejbal, gurmánům Plejskavica a Čevabčiči.
O tom, že to rozhodně není všechno, se s kolegou vyrážíme přesvědčit do městečka Novi Bečej v srdci největší autonomní oblasti Vojvodina, nedaleko její metropole Novi Sad. Vojvodina tvoří čtvrtinu celé země a jde o rovinatou, převážně zemědělsky využívanou oblast. Navštívíme zde několik turisticky zajímavých lokalit a hlavně vinařství ležící na břehu řeky Tisa nazvané podle ní „Tiská perla“.
Z Prahy vyrážíme nejlepší možnou cestou, stále po dálnici přes Bratislavu, Budapešť až na Maďarsko – Srbskou hranici Röszke/Horgoš. Z předpokládaných 8 hodin cesty se nečekaně stala 13 hodinová cesta plná popojíždění v kolonách a čekání na hranicích. Překvapivě za to nemohla naše slavná D1, kterou jsme projeli jako po másle, ale strastiplné kolony ve zúžených úsecích v okolí Budapešti. A jak jinak, nikdo na rekonstruovaných úsecích nepracoval. Srbsko není v evropské unii ale k radosti kolegy, který těsně před odjezdem zjistil, že má propadlý pas, stačí pro vstup do země občanský průkaz. Před Srbskou hranicí jsme, naivně si myslící, že odbavení bude rychlejší , sjeli z dálnice na menší hraniční přechod. Bohužel, po hodině čekání ve stojící koloně, kdy jediným zajímavým bodem byl příjezd starého kloubového autobusu Ikarus, který by byl u nás nasazen na nějakou nostalgickou linku, jsme zjistili, že odbavení na tomto přechodu funguje v rytmu 4 auta ven ze Srbska, jedno dovnitř. Přičemž jedno auto trvalo cca 15 minut a kolona před námi byla opravdu dlouhá. Vrátili jsme se zpět na dálnici a zde odbavení již proběhlo vcelku rychle. Do Srbska vjíždíme za šera a překvapují nás celkem příjemné silnice na hlavních tazích a dlouhatánské vesničky táhnoucí se i několik kilometrů podél těchto cest. A pozoruhodně, na-rozdíl od našich vesnic, to zde žije. Před kavárničkami či hospůdkami je veselo, hraje hudba, lidé posedávají a postávají venku a živě se baví. Člověk z toho hned cítí takovou tu ,,jižanskou” krev a radost ze života. A to i přes to ( nebo možná proto) že Srbský venkov působí velmi chudě a zanedbaně. Rozhodně je znát, že tato země má do EU ještě daleko a každý, kdo říká jak dobré by bylo evropskou unii opustit, měl by se sem zajet podívat.
Novi Bečej
Městečko Novi Bečej ležící na řece Tisa je dobrým výchozím bodem pro výlety do okolí. Najdete zde na místní poměry vcelku kvalitní hotel Tiski cvet a širokou nabídku ubytování v soukromí. Nečekejte ale obdobnou kvalitu jako u nás. S největší pravděpodobností nepůjde o samostatný apartmán, jak jsme zvyklí, ale ,,vyfasujete” pokoj po dětech, které odešli studovat do města. Včetně autentického vybavení. Něco jako když jste kdysi přijeli k tetě na prázdniny a spaly v pokoji bratránka. Pro nás Čechy již vcelku nezvyklé, ale o to víc autentické a osvěžující.
Neutuchající stav města příjemně rozsekne krásná promenáda kolem řeky Tisi s opečovávaným válečným památníkem s raketou na piedestalu. V parčíku pod památníkem se lze připojit k bezplatné wi-fi. Místo je označeno cedulí s heslem pro připojení a takových wi-fi pointů je ve městě několik. Doporučuji využít, jelikož mimo evropskou unii jsou data celkem drahá.
Všude po městě budete narážet na potulné psy, všech možných plemen, či spíše jejich směsí. Jsou většinou přátelští a vděčný za podrbání či něco k snědku. Všudepřítomné je také veselé švitoření dětí různého věku, hrajících si sami venku. Což u nás již skoro vymizelo a děti se přemístili k počítačům. Zábavné jsou také dětská hřiště, vyrobená podomácku ze svařených trubek a pneumatik.
Vinice Tiská perla se svou nazapomenutelnou atmosférou
Za návštěvu rozhodně stojí restaurace Tiska Kuća ležící poblíž řeky s bohatou nabídkou ryb a místních specialit. Restaurace nabízí příjemné vnitřní i venkovní posezení. Ochutnat zde můžete místní populární pivo Jelen a hlavně v Srbsku všudepřítomnou skvělou, čerstvou zeleninu. Sem totiž nevozí zeleninu kamiony přes půl Evropy, ale místní farmáři přímo z pole. Chutná a voní skvěle. Doporučuji navštívit také nějaký místní trh, kde si za pár euro nakoupíte kvanta této zeleniny, skvělý Ajvar či uzeniny.
Vinařství Tiská perla
Muscat Krokan -tato jedinečná odrůda révy přežívá pouze na ostrově Perla v srdci Vojvodiny – na písčité aluviální půdě ostrova Tisy, v trojúhelníku tří měst: Novi Bečej, Bečej a Čurug. Toto víno bylo kdysi známé v celé Evropě pro svou ořechovou chuť a vůni. Kvůli jeho kvalitě a kultivovanosti se nazývalo „víno pro šlechtu“.
Arača
V širých lánech kukuřičných polí, nedaleko města Bečej, skví ve své zapomenuté kráse zříceniny románského benediktinského kostela Arača ze 13. století. Scenérie, jak z nějakého hororu. Místo s úžasným geniem loci, opuštěné a turistickým ruchem ,,ještě” nevytěžené. Nenaleznete zde žádnou pokladnu, suvenýry, občerstvení, pouze místního hlídače, spícího na zemi, ignorujícího vše, co se kolem něj děje. A tak se v klidu můžete kochat atmosférou a krásou této, bohužel již polorozpadlé stavby
Muzeum Kotarka
O způsobu zdejšího života vypovídá expozice vlastivědného muzea Kotarka v Novém Miloševu. Najdeme jej v budově, náležející k okolí hradu hrabat Karačonji. Na rozsáhlém majetku, získaném Bogdanem Karačonji ve druhé polovině 18. století, byla ve svižném tempu vybudována řada objektů, m.j. dva velkolepé klasicistní hrady (nejstarší z nich z roku 1841 je zachován dodnes), mauzolický kostel (1841), či velký obilní sklad s hospodářskými budovami z roku 1834. Mezi přístavbami vyniká Kotarka – budova ke skladování kukuřice, která si po částečné přestavbě na konci 19. století zachovala svůj autentický vzhled. Klasicistní prvky a dórská sloupoví podél delších stran budovy dodržují stylové rysy komplexu a činí jej jedinečným. Realizace myšlenky přeměnit objekt „Kotarka“ na místní muzeum začala v roce 1994. Od té doby začala intenzivní sbírka exponátů, která v současné době čítá více než 4500 předmětů. Práce na rekonstrukci samotné budovy začaly v roce 2001.Koncem roku 2006 byla dokončena část budovy se třemi výstavními sály. První představuje historii městského a architektonického vývoje města Novo Miloševo, hraběcí rodinu Karačonji, tři církevní farnosti (dvě srbské pravoslavné církve a jednu římskokatolickou), obchody a řemesla. Druhá místnost je věnována prezentaci textilních řemesel a nábytku Třetí zobrazuje dobový pokoj pro hosty. Druhá část Kotarky s autentickou dřevěnou konstrukcí byla rekonstruována v roce 2011 a je věnována zemědělství.
Technické Muzeum Žeravica
Nečekané, ohromující, úchvatné…tyto a mnohé další superlativy napadnou každého milovníka techniky během návštěvy muzea traktorů Žeravica, taktéž v Novém Miloševu. Muzeum, kde se z dospělých stávají malý kluci a z malých kluků velcí řidiči silných zemědělských strojů. Těžištěm celé expozice je 174 traktorů s hlavním skvostem celé výstavy -nejstarším dochovaným traktorem nejen v Srbsku, ale i v širším regionu, americký Hart-Parr 30 z dvacátých let. Následují četné exempláře z meziválečného období, vyráběné v evropských a amerických továrnách. Nechybějí ani traktory české provenience značky Zetor a narazíte zde i na vozidlo Tatra. Dále je zde celá řada parních strojů, automobilů, expozice věnovaná fotografii a videu, radia, televizní přijímače a mnoho dalších drobností, které Vás překvapí na každém kroku. Podrobnosti o muzeu zde.
Jídlo, pití, muzika..
Srbská pohostinnost
Tato tři slova vystihují Srbsko nejlépe. Je to země dobrosrdečných lidí, skvělé domácí kuchyně ve které se snoubí rakouské, maďarské a hlavně turecké vlivy, které dávají Srbským pokrmům ten správný orientální ráz. Oblíbené je zde vepřové maso, nejčastěji mleté, připravované na grilu.Všudepřítomné je bílé pečivo a placky plněné masem či sýrem. Oblíbený je také kefír. Pozor na něj ale u snídaně v hotelu. Ne příliš logicky byl džbán s kefírem hned vedle termosky s kávou. Přiznám se, že po ránu moc nevnímám svět a navíc předchozí večer jsem zvesela degustoval místní Rakiji…musím říct, že káva s kefírem není žádná pecka:).
Zato Rakije je v Srbsku skvělá. Ovocná pálenka, podobná naší slivovici s obsahem alkoholu 40-50%. Silná a jemná zároveň. Doporučuji k ní místní skvělé uzeniny a nakládanou, grilovanou zeleninu. A popíjení Rakije je nejlepší skloubit s posezením u živé hudby! Pro region Vojvodina jsou typičtí Tamburaši. Pokud je zahlédnete vystupovat v nějaké kavárničce, neváhejte a navštivte jí. Tambura je čtyřstrunný hudební nástroj původem z Persie. Místní hudebníci se do vystoupení dokáží opravdu vcítit a hrají plným srdcem. A pokud k tomu místní tancují, o zábavu je postaráno. Nezapomeňte některému z hudebníků přilepit nějaké to euro na čelo, zajisté to ocení sólíčkem přímo pro vás..
Srbsko není příliš turisticky vyhledávanou zemí a možná právě proto stojí za to ho navštívit. Má totiž hodně co nabídnout. A Srbsko, jak jsme ho zažili my s nezapomenutelnou venkovskou atmosférou, starými kombajny, vozy taženými koňmi, potulnými psy tu také nebude navždy. Úroveň služeb se pomalu a jistě zvedá, ceny zatím nejsou vysoké a tak za pár let zde může být turistů více, než je zdrávo. A prodírat se davy japonských turistů, jak to známe z jiných Evropských destinací, není ten pravý zážitek.
Poto navštivte Srbsko co nejdříve a zažijte ho takové jaké je, ve své surové, nenačechrané kráse.
Zbyněk Metelka
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Novi Bečej
Půjčovna autPříspěvky z okolí Srbsko – země dobrých lidí, skvělého jídla a lahodného vína
