Srí Lanka na 3 týdny

Srí Lanka na 3 týdny - střed a jih

Peníze:

Měli jsme ještě pár euráčů jako zálohu, tu jsme nepoužili. A taky samozřejmě kartu, ale nemusel jsem nakonec nikde vybírat. Doporučuje se hlavně nikde kartou neplatit, je snadný ji zneužít atd.  Prachy je dobrý vyměnit všechny na letišti, je jedno u který banky, všichni maj podobnej kurz a je lepší než jinde. Navíc to pak člověk už nemusí řešit. Dobrý je si říct i o nějaký menší bankovky. Je to dobrý na placení v busech, na ulici ve stánkách, vlastně kdekoliv.

Víza jsme zaplatili ještě v Čechách přes net, je možnost si je koupit i na letišti, ale jsou o něco dražší a bývá tam i fronta. Srí lančani jsou většinou hrozně milí a pohodoví  lidi, ale všechno jim děsně trvá, jejich „srílanka time“ je vtipnej, ale člověk si zvykne, zvláště když nikam taky nespěchá.

Doprava: Všude jsme jezdili místníma busama s místňákama. Jsou sice pomalejší (záleží na trase), ale neuvěřitelně levný, jezděj skoro pořád, můžeš na ně mávnout a zastavěj úplně všude. Jsou pekelně narvaný, ale když člověk jede z první stanice, tak si sedne. Jsou tři typy. První státní červený (to jsou vraky, který prý dotáhly z Pakistánu, kde už s nima borci odmítali jezdit), ty jsou nejlevnější. Pak jsou ty stejný, ale bílý (soukromý), stejná cena, stejná kvalita. Na delších trasách maj i TV a furt tam jede šílená bollywodská hudba, nebo nějaká náboženská J Pak jsou takový menší s klimatizací, ty jsou jednou tak drahý, ale stejně je to hrozně levný. Tím jsme jeli ale jen jednou, červený a bílý jsou zábavnější. Posádku tvoří řidič a nahaneč, kterej kasíruje. Dá ti papírek, nebo vyjede lístek. Ceny jsou vtipný. Nejvíc busů jezdí dopoledne, k večeru frekvence slábne. Když nevíš, jestli to je ten správnej bus, zařveš na borce, co visí ze dveří a on ti za jízdy řekne, jestli tamtudy jedou nebo ne. Nebo ti poraděj na zastávce místní.

Na kratší vzdálenosti, hledání ubytka po městech apod. jsme používali tuc tucky (motorizovaná rikša). Cenu je nutný dohodnout předem a platí se až po odvozu. Cena je asi 100 rupií za kilometr, s větší vzdáleností se dá usmlouvat i nižší cena. My jsme jednou jeli i patnáct kiláků za 200 rupií J borec jel vyzvednout nějaký klienty, a aby nejel prázdnej, tak nás vzal za tuhle symbolickou cenu.

Jezdili jsme i vlakem, ale jen na horách. Dá se předem zarezervovat první, nebo i druhá třída. My jsme si koupili normální druhou a část cesty stáli, byl skvělej výhled. Cena je taky směšná. Třetí třída je pro místňáky a je tam vždycky pekelně narváno. Vlaky ani busy nemaj zavřený dveře, takže do nich furt někdo naskakuje a vyskakuje. U okýnka při koupi lístku je potřeba mít ostrý lokty, normálně narvat prachy do okýnka a cpát se, jinak tam strávíš mládí.

Jídlo a pití: Maj skvělý čerstvý džusy, vynikající čaj, skvělý kokosy k pití „king coconut“, hnusný kafe a drahý pivo. Z alkoholu je nejznámější  arak, to je jejich pálenka z kokosu, chutná trošku jako tuzemák. Vodu jsme kupovali balenou na ulici, cena 70 rps. za 1,5 l flašku. Jídlo je lepší v guest housech, nebo přímo v rodinách. Restaurace jsou takový všechny stejný. Nejlepší jsou takový ty největší díry, tam maj speciality, zaplatíš, co sníš. U moře maj skvělý čerstvý ryby, krevety atd. Snídaně v ubytku  jsou na výběr mezi  kontinentální a srí lanskou - srí lanská je mnohem lepší než tzv. kontinentální, nebo západní, to je jen toust, džem, omeleta atd., kdežto srí lanská jsou placky, nudle, kokosová sambal, curry dhal atd. – skvělý.  Specialita je curry rice, servírujou obrovský porce, nedá se to sníst.

Naše cesta  – 3 týdny:

Letiště – Kalpithia – Anuradhapura – Dambula – Sigiriya – Kandy – Nuwara Elliya – Dalhousie (Adams Peak) – Ella – Uda Wallave – Tangalle – Mirissa  - Galle – Hikkaduwa – přes Kolombo na letiště. (na východě je momentálně – leden- monzunový období, Jaffna byla daleko a na víc dnů, a Kolombo jsme vynechali záměrně, je hnusný a je tam mrtě lidí)

Mezinárodní letiště je třicet km od Colomba, takže jsme se popovezli tuc tuckem na nádraží do Negomba, a od tamtud jsme vyrazili na sever do Kalpithie. Jezděj tam odtud, ale i busy do Colomba. Kapithia je poloostrov, trochu díra, ale je tam klid a žádný turisti. Pláže jsou ale dost špinavý (bordel, mrtvý ryby, hlavy rejnoků atd.), jen místní rybáři a spousta komárů. Pro náš účel, oddech po příletu, to bylo ale dobrý.

Anurádhapura (bydleli jsem v Lake View Gust Housu za 1500 rupií a skvěle vaří), pěkný historický město, je rozlehlý, tak jsme si půjčili kola a bylo to skvělý. S úbytkem není problém, není tam moc turistů. Vstup do historickýho města cca 3000 rupií.

Dambula – díra, ale je tam na kopci chrám se spoustou soch budhů, pěkný.

Sigiriya – vesnička podél cesty,(bydleli jsme v Nilmini Lodge, levný ubytko už nebylo, tak jsme měli zahradní domek za 3500rupií), opět jsme si půjčili kola a vyprdli se na placení 3700 rupií za vstup na Sigiriyi, a vylezli na protější kopec Pidurangu (je tam chrám a nahoře na skále krásnej výhled přímo na Sigiriyi a žádný turisti a vstup 200rp.). U silnice ve vesnici dělá ženská na ulici skvělý čerstvý rotty! Doporučuju ochutnat.

Ze Sigiriye jsme s přestupem v Dambule jeli do Kandy. Větší město, trošku bordel (tuctukář nás vzal do Travelers Nest, super lidi a dobrý ubytko hnedka u jezera), je tam chrám svatýho zubu, pěkný jezero, na kraji města botanická zahrada a udělali jsme si výlet na slony. Většina lidí jezdí do sirotčince do Pinewally, my ale jeli do vedlejší Millenium Foundation, míň turistů a dá se tam na slonech i jezdit a maj tam zajímavost, malou továrničku, kde ze sloních hoven dělal papír a z něj spoustu věcí J Vstup taky 3 000 rupií a pak musíš dát něco mahutovy a průvodcovi.

Z Kandy jsme jeli do Nuwary Elliy (čti Nurélie), je to dost poničený bývalý koloniální městečko v horách. Tamilové a sběračky čaje, ale bordel. Maj tam trh s outdorovýma hadrama, ale nejsou moc kvalitní, nic jsme nekupovali. Dobrá je restaurace Grand India, výlet do Pedro Tea Factory, k vodopádům Lover´s Leap nebo procházka k Heritance hotelu, bývalý továrně na čaj. Lepší než N. E. je ale Ella, o tý později). Určitě nebydlete v Glen Fall Inn, je to peklo. Daleko lepší ubytko je víc na kopci nad městem. Je tam večer celkem kosa, takže na Hory sme si brali mikču a nepromokavou bundu.

Busem jsme jeli do Nanu Oyu na vlak (N. E. nemá vlastní vlakovou zastávku), pozor cesta je rozkopaná, takže to trvá celkem dlouho, a vlakem do Hattonu. Nádherný scenérie a výhledy! V Hattonu je před nádražím vždycky bus, kterej jede do Dalhousie, nástupní místo na Adam´s Peak. Cesta se klikatí okolo dvou jezer, taky pěkný. V Dalhousie jsme bydleli ve White House GH, cena 3000 za ubytko incl. Snídani i večeři. Ve 2.15 jsme vyrazili na vrchol, kouknout se na východ slunce. Cesta trvá cca 2,5 hodiny. Po návratu snídaně a pak odjezd zpátky do Hattonu, odtud vlakem do Elly.

Ella, malá vesnička, okolí je nádherný!!! Little Adams Peak, výhled na Ella Gap, tea factories (nejlepší je Uva Hallpewalle), nine arch – vlakovej most, caves, temples atd. Výhoda je, že člověk vyjde z baráku a hned je v přírodě, skvělý procházky po čajovejch plantážích. Asi nejhezčí místo na Srí Lance. Vynechte jen vodopády Ravanela falls, to je shit. Nejlepší ubytko, který jsme měli na SL bylo tady. Freedom Guest Inn, nejčistější, nejnovější, krásný pokoje, majitel pan Nelson byl borec, jeho maželka skvěle vařila! Má bílej tuc tuc, novej, tak jsme hned na nádraží běželi za ním. Byli jsme tam i na Ayurvedický masáži, sranda J

Z Elly jsme jeli do národního parku Uda Wallave na divoký slony, resp. na slony ve volný přírodě. Dobrý je nechat se busem vyhodit přímo u brány parku, tam jsou připravený džípy. Platí se džíp, pak zvlášť za vstup a za průvodce. Nás to stálo dohromady 10 tis. rupií, ale bylo to dobrý. Viděli jsme asi 50 slonů a další zvířata. Uda park má bejt nejpodobnější parkům v Africe, jen je asi stokrát levnější J Dobrý je třeba sharovat džíp s někým jiným, my měli smůlu, byli jsme tam zrovna sami. Je dobrý tam bejt dopoledne. My jeli brzy ráno z Elly, cca v sedm, pak Uda, a ještě jsme se stihli přesunout na jih k moři.

Tangalle, taky skvělý ubytko hnedka u moře (lepší je bejt dál od přístavu směrem po pláži). Není tam moc turistů, moře je divočejší, ale paní kde sme bydleli, byla fakt přátelská a skvěle vařila!!! Nejlepší tuňák jakej sem kdy měl, kalamáry, skvělý srí lanský snídaně. Jeden večer jsme jeli i na pozorování mořských želv na pláž Rekawa (tuc tuckem), ale žádná bohužel ten den nepřiplula naklást vejce. Paradoxně jsme ji viděli posléze na turistický pláži v Mirisse.   Dobré bydlení v Tangalle i  v Gems Garden: http://www.tripadvisor.cz/Hotel_Review-g304142-d3725721-Reviews-Gems_Garden-Tangalle_Southern_Province.html .  Ubytko levný a čistý v porovnání s okolím, nejlépší ryby rozhodně v Big Crocodille po pláži ven z Tangally a nebo v bufíku na hlavní třídě -nejlevněší a good s místňákama.

Přes Mataru jsme se posunuli do Mirissi, tam jsme měli poprvé problém najít ubytko, tuc tukář nás vozil od jednoho ke druhýmu, všude narváno, nebo nehorázný ceny. Nakonec jsme to už chtěli vzdát a jet dál, ale na dvanáctej pokus jsme objevili skvělý klidný místo asi dvě minuty od pláží. Jinak Mirissa je fakt turistická, večer na pláži to je trošku jako na matějský, ale maj tam čerstvý ryby a mořský potvory. My jsme se koupali na pláži nalevo od takovýho poloostrůvku, tam to bylo klidnější. Byla tam i restaurace u hotelu, kde měli každej den speciální čtyřchodový menu, který bylo jiný než v ostatních hospodách, taky doporučuju. V Mirisse ještě doporučuju ubytování hned někde na kraji co nejblíž k Tangalle- dál už je to fakt matějská.

Udělali jsem si výlet do Galle, pěkná je stará koloniální pevnost. Zajímavý je i tržiště u autobusáku. Kousek od Welligamy jsou i ty rybáři na tyčích. Jinak welligama je špinavá pláž, pro rybáře a taky začínající surfery.

Z Mirissy jsme jeli na Hikkaduwu, taky celkem turistická pláž a nedalo se tam moc nikam utéct, ale my tam byli jen jednu noc, pak jsme jeli směr letiště. Dobře jsme si zaplavali a zablbli ve vlnách. Je to větší a s více službama než Mirissa, to je fakt jen vesnička podél cesty. Přestup v Kolombu na autobusáku. Buď jezdí bus 187 Fort – Airport, nebo 240 směr Negombo a vystoupit na křižovatce v Katunayace a zbytek dojet za 200 rps. Tuc tuckem.

Tipy co sebou:
Dobrý je mít mapu, placatku se slivkou (dezinfekce žaludku), opalovací krém 50, docela tam smaží, redukci na nabíječku (jde to i bez, strčíš tužku do horní díry a tím se povolí pojistka a pak zapneš), dobrej sprej proti moskytům!!! My jsme měli i místní SIM kartu, maj hrozně levný volání a psaní sms. Dobrý to je dohadování s tuc tukářema, a bookování ubytka, když by bylo potřeba. SIMka se dá koupit hnedka vedle směnárem na letišti, nestojí to skoro nic. 

Sbalit se dá do batohu cca 6 kg, mela jsem 50 l,  vešly se tam pak i dárky a čaje co jsme koupili. Jedinej opruz jsou moskyti, takže až na výjimku na horách, je nutný spát všude pod moskytiérou. A je tam takový všudypřítomný vlhko, takže nic pořádně neuschne.

Kam jsme nejeli a proč:

Polonaruwa – stejný jako Anuradhapura, moc dágob škodí, nechtělo se nám platit zbytečně další vysoký vstupný

Knockles Range, Horton´s Place – turistický, nic moc, drahý vstupný

NP Yala – spousta turistů v jeppech, málo zvířat, všichni kdo byli v obou nám doporučovali jasně Uda Wallave

Colombo – špinavá, přelidněná díra, jen jsme přestupovali a projížděli, úplně stačilo

Jaffna – tam jsme chtěli, ale je to dost na severu a nestihli bychom to

Unawatuna – pláž plná ruských zájezdů

Mineriya NP – momentálně tam nejsou žádný sloni

Mihintale – nestíhali jsme z Anurádhapury, radši jsme si užili pohodu tam a nehnali se za další budhistickou památkou

Labookelie tea Factory – trošku Disneyland, dali jsme přednost ne tak velkým továrnám na čaj

Sinharaja Forest – to už jsme nestíhali, deštnej prales je trošku z ruky

Štastnou cestu přeje Guru Vaňas a Ivča! Za kvalitu trasy ručí 2x Bobeš