Šumná Brtnice

Šumná Brtnice
Šumná Brtnice není zeměpisný název českého či moravského města. Šumný znamená v nářečí pěkný nebo také hlučný. A věřte, že oba významy na město Brtnici sedí jako přišité.
Trochu historie nikoho nezabije

Brtnice s 2.300 obyvateli leží na polovině cesty z Třebíče do Jihlavy či naopak. Byla povýšena na město teprve v roce 2000. Místní název je odvozen dle jazykozpytců od místa, kde stávaly včelíny zvané brtě. První zmínka o obci, která vznikla jako mnoho jiných na dávné trase tzv. „Haberské stezky“ vedoucí z Prahy přes Čáslav, Kolín, Havlíčkův Brod, Jihlavu a dále na jih, je z roku 1234. Takový letopočet se dobře pamatuje, že? Musela však vzniknout mnohem dříve, protože český král Václav I. ji toho roku daroval již jako obec trhovou cisterciáckému klášteru v Předklášteří u Tišnova. V roce 1410 se stala majetkem významného českého šlechtického rodu pánů Brtnických z Valdštejna. Brtničtí vlastnili Brtnici více než dvě stě let a nutno přiznat, že v té době město díky obchodu a řemeslům jen vzkvétalo a do třicetileté války (1618-1648) patřilo k nejbohatším městům na Jihlavsku. Ale poslední dědic panství Zdeněk, jinak velmi zcestovalý, vzdělaný a politicky, vlivný se ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě. Zúčastnil se totiž v letech 1618-1620 protihabsburského stavovského povstání, které skončilo bitvou na Bílé Hoře. Měl však štěstí v tom, že nebyl s ostatními pány popraven, ale dostal pouze doživotní žalář na Špilberku, v němž po tříletém tuhém a útrpném režimu zemřel. Císař Ferdinand II pak konfiskovaný majetek v ceně 206 857 tolarů, což představuje hodnotu cca 6.000 kg stříbra, daroval italskému šlechtici Rombaldu Collaltovi za jeho válečné zásluhy. Před tím si však pozval stěhováky, kteří mu do Vídně odvezli alespoň nádherný zámecký nábytek. Ve vlastnictví Collaltů byl zámek až do roku 1945.
Peripetie Brtnického zámku

Brtnický zámek, který se vypíná na ostrožně nad městem je samostatnou kapitolou. Původně jako gotický hrad jej nechal postavit Zdeněk z Valdštejna náhradou za hrad Rokštejn, který byl nucen v roce 1423 opustit po obléhání jihlavskou katolickou hotovostí. Gotické přestavby probíhaly zhruba ve třech fázích, při nichž se hrad zdokonaloval a hlavně rozšiřoval. Z tohoto období zůstaly dodnes tři mohutné dělostřelecké bašty. Další přestavby se již konaly pod vedením italského renesančního architekta Baltazara Maio da Ronio, který stavěl i pro Rožmberky a pány z Hradce. Za panství Collaltů se na zámku kromě některých barokních úprav vynucených zpustošením za třicetileté války především malovalo. Shromáždili tu rozsáhlou rodovou obrazárnu čítající na 200 obrazů od Karla Töppera, který ztvárnil i dvě návštěvy habsburského panovníka Ferdinada II., jehož pozval z vděčnosti na svůj zámek Rombald Collalto. Těmto obrazům byl věnován dokonce zvláštní sál. Při poslední návštěvě však císař ochořel a uzdravil se údajně vodou ze zámecké studně, která je dodnes zvaná jako císařská. V zámeckém parku před vstupem do areálu je řada vzácných stromů. Bohužel současný návštěvník si může prohlédnout zámek pouze zvenčí. Na otázku proč, nedokáže odpovědět ani Krajský soud v Jihlavě, který sice určil vlastníka, ale tomu dosud nebyly předány klíče. Spor se vleče již od roku 1991 a nikým neudržované budovy trpí více než za třicetileté války.
Brtnické kostely
Renesanční zámecká kaple z roku 1588 nacházející se na 3. zámeckém nádvoří byla v první polovině 17. století přestavována italskými mistry a posléze byla upravena ve druhé polovině 18. století. Bohoslužby se tu však nekonají. Zajímavější pro návštěvníky je farní Kostel sv. Jakuba Většího, který byl původně gotický, ale koncem 18. stol byl barokně přestavěn. V jeho interiéru se nachází překrásné dřevořezby od Davida Liparta, a to pieta z roku 1718 a o tři roky mladší socha Anděla Strážce.
Šumné město

Sestupme nyní do podzámčí, kde si můžeme prohlédnout neméně zajímavé kulturně-historické památky. Na náměstí, kterým protéká říčka Brtnice jejíž břehy jsou vzájemně propojeny mosty, jeden s barokními sochami od již zmiňovaného Davida Liparta se kromě radnice z konce 16. století nachází i řada zachovalých renesančních a barokních domů. Nepřehlédnutelný je Hoffmannův dům č.p. 263, který uzavírá náměstí na východní straně. Je v něm expozice Moravského zemského muzea o životě a díle významného brtnického rodáka architekta profesora Josefa Hoffmanna, který se proslavil ve světě návrhy designu skla, porcelánu, bytového textilu a nábytku, a exponáty z jeho vídeňské dílny uměleckých řemesel, kterou v roce 1903 založil, se nachází v mnoha světových muzeích. Dodnes inspirují i mnohé světové výrobce užitkového zboží. Palác, jím navržený a postavený pro bruselského bankovního úředníka pana Stockleta byl zapsán v roce 2009 na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Muzeum je otevřeno od středy do neděle od 10-17 hod..
Brtnická kovadlina
A dostáváme se ke druhému významu slova šumný, a to hlučný. V celku poklidné město pořádá každoročně v červnu akci zvanou „Brtnická kovadlina“, na níž soutěží mezi sebou přední umělečtí kováři nejen čeští ale i cizozemští. Při soutěži, která přiláká každým rokem i několik tisíc diváků vznikají z výhní na kovadlinách opravdu jedinečná skvostná umělecká díla. A kdo z vás naposled viděl okovat koně nebo vykovat obyčejný hřebík? I tyto discipliny jsou na programu soutěže, při níž bývá samozřejmě i trochu hlučno.
A pokud se nám šumná Brtnice bude zdát příliš hlučná, vyjděme do okolí a můžeme si ji prohlédnout i z ptačí perspektivy. Pěkné výhledy na město jsou z okolních kopců Malín, Brtnického vrchu s lyžařským vlekem nebo z vrchu Strážka.

Brtnice s krásným okolím je zobrazena na turistické mapě č. 79 - Jihlavsko vydané v měřítku 1: 50.000 v Edici Klubu českých turistů.
Text i foto: Ing. Rostislav Novák