Suva - metropole jižního Pacifiku

Suva je hlavním městem Fidži od roku 1877. Má téměř 90 000 obyvatel. Aglomeraci zahrnující i města Nasinu a Nausori obývá přes 300 000 lidí a je, s výjimkou Austrálie a Nového Zélandu. největší zurbanizovanou oblastí v Oceánii.

Do Suvy jsme se vydali autobusem ze Sigatoky. Jedna jízdenka stála 10,25 dolaru (1 FJD = cca 10,50 CZK). Cesta po Queens Road trvá přes dvě hodiny, takže jsme do sytosti mohli obdivovat pohled na moře z jedné strany a horské scenérie ze strany druhé. Autobusy společnosti Pacific Transport jsou klimatizované, ale cesta v tropickém vedru je pro našince i tak únavná. Uvítali jsme proto kratší přestávku v Pacific Harbour, kterou jsme využili i k nákupu pití a jídla.

Po příjezdu do Suvy jsme si k Fiji Muzeum vzali taxík. Muzeum je obklopeno botanickou zahradou Thurston Garden, která také stojí za prohlédnutí. Samotné muzeum, resp. jeho sbírky rozhodně stojí za prohlédnutí. Mj. mne zaujal zbytek lodi Bounty a také expozice věnovaná vojenské části kariéry Lala Sukuna. Tohoto významného fidžijského politika zastihla 1. světová válka v Británii, kde studoval na Oxfordu. Chtěl vstoupit do armády, ale Britové jej odmítli. Vstoupil do francouzské Cizinecké legie. Za svou statečnost byl vyznamenán nejvyšším francouzským vojenským vyznamenáním Croix de Guerre, což mu vytvořilo dobré předpoklady pro další politickou činnost, směřující k vyhlášení nezávislosti Fidži. Sám se toho nedožil, zemřel v roce 1958. Zajímavá a vzhledem k napjatým vztahům mezi Indy a Fidžijci možná překvapivě rozsáhlá je i expozice věnované historii indické komunity na Fidži. To o kanibalských tradicích se dočtete jen „mezi řádky“. Albertův park poblíže muzea je jen travnatá plocha, sloužící ke sportovním aktivitám a piknikům. V době, kdy jsme v Suvě byli, tam vojáci a námořníci nacvičovali na přehlídku k oslavám výročí vyhlášení nezávislosti.

Asi 2,5 km cestu zpátky na autobusové nádraží po Victoria Parade a Scott street jsme absolvovali pěšky. V Suvě lze potkat i žebráky, ale i ti zapadají do obrazu přátelského Fidži. Přilepila se na nás zjevně opilá somračka, která nás prosila o peníze na jídlo pro svých pět dětí. Dali jsme jí sušenky a krekry, které nám zbyly z autobusu. Poděkovala nám, i když se jí nepodařilo skrýt zklamání, že nedostala peníze.

V Suvě jsme byli necelých pět hodin, takže jsme nestihli si prohlédnout vše, co by za prohlídku stálo. Navštívit hlavní město hospodářsky nejrozvinutějšího post koloniálního státu Oceánie, které si právem říká metropole jižního Pacifiku, stálo i tak za to.