Loading...
Bohusleden je 360km dlouhý trek který začíná pod Gothenburgem a vede až do městečka Strömstad u začátku Švédsko Norských hranic.
Jdeme tři, a na zádech máme krosny se stanem a vším vybavením.
Několik postřehů z cesty
Den třetí - úsek 26 - 25
Moskytiéra kterou máme nataženou, buď pomáhá, nebo nejsou komáři (kdo by v takovém počasí létal že..). V noci jsme slyšeli asi jen dva.
Ranní káva, kolem mokro, ale neprší. Dnes by se mohlo počasí udržet.
Přes lesy, po sliničkách a přes malé osady se dostáváme až k mohylovému pohřebnímu poli z doby kamenné jménem Massleberg.
Je zde taky kamenný dům, neolitická památka která zřejmě sloužila k pohřbívání.
Jen malý kousek od těchto míst jsou ve skále vyryty a červeně nabarveny obrázky.
Jsou zde vyobrazeny lodě, lidé a různá zvířata z doby bronzové.
Nějakou dobu se zde zdržujeme. Za mraky vykukuje sluníčko. Vypadá to dnes na krásný den.
Odkládáme vrstvy oblečení, a pokračujeme dále.
Jdeme přes lesy plné velkých hub. Poté přecházíme vřesoviště a skály, až dorážíme k bažinám či rašeliništi. Jdeme přes něj po lávkách.
Poté začínáme stoupat na nejvyšší kopec zdejšího kraje. Výška 222 metrů nad mořem.
Na něm se nachází rozhledna s rozhledem na okolní lesy, jak švédské, tak norské, a je zde taky přístřešek.
Hned za přístřeškem začínají první kameny pravěké mohyly.
Nějakou dobu přemýšlíme že zde přespíme, ale je docela pěkně, a dole pod kopcem je vesnice Krokstrand. Vesnice u hraničního fjordu s Norskem.
Protože nám dochází voda, a neodvažujeme se ze zdejších rašelinových potoků nabírat, rozhodujeme se, že si tady odpočinem, a poté sejdeme dolů do vsi, nabereme vodu, a usadíme se v dalším přístřešku na břehu jezera o pár kilometrů dál.
Brzy po rozhodnutí přichází velká skupina německých skautů, kteří hodlají ve zdejším přístřešku spát.
Naše volba je tedy ujištěna. Všichni se tam nevlezeme, a tady na skalnatém kopci spát ve stanu nechceme.
Chvíli si povídáme, a poté vyrážíme dolů do vsi.
Už ani nevím kolikáté jezírko, nebo jezero míjíme. Přestal jsem to počítat.
Ve vesnici se nachází hospůdka, taky vidíme norsko přes fjord.
Zatím jsme nejblíž k hranicím.
Chceme nakoupit nějaké zásoby, ale nenachází se zde žádný obchod.
Je nám sděleno že nejbližší je ve Strömstadu, hodinu jízdy autem.
Mno zásoby ještě máme tak nás to moc netrápí.
Doplňujeme vodu a občerstvujeme se zde. Využíváme také bezedný kafe šálek.
Díváme se jak nějaké mladé holky přijíždí na lodi z Norska, dávají si jídlo, a opět odjíždějí. Asi je to jediné zařízení tohoto druhu v okolí, nebo sem prostě jezdí.
Zvedáme se a míříme k přístřešku u jezera Sandvatten. Další etapa za námi, a načínáme novou.
Cesta je místy dost bahnitá díky předchozím dešťům.
Přicházíme k jezeru, a pěšinkou na břehu se blížíme k přístřešku.
Už zdálky vidíme že je pod střechou poněkud plno. Je tam hlava na hlavě.
Stavíme proto stan vedle, rozděláváme oheň, vaříme jídlo, koupeme se.
Na zítra je plánovaný odpočinek.
Den čtvrtý - úsek 25 - 24
Ráno je pod mrakem, ale neprší.
Necítím potřebu odpočívat. Spánek mi stačil. Proto ostatní nechávám v táboře, a vydávám se na průzkum okolí. Rád bych viděl soba v přírodě.
Nejdu zcela stezkami, a brzy poznávám že to není nejlepší nápad. Vysoké borůvkové keře v kombinaci s podmáčenými mechovišti a skalami a jejich prohlubněmi nejsou zrovna bezpečné.
Opatrně tedy procházím divočinou. potkávám dalších několik jezer, vidím bobry a jejich dílo.
Nakonec narážím na stopu soba. Okamžitě si rozmýšlím setkání s tímto zvířetem. Mé přání se mění. Hlavně nepotkat soba.
Po několika pádech a jiných příhodách se raději vracím na nějaké ty pěšiny.
Prohlížím si opuštěnou pilu, a nakonec se vracím k ostatním. Tam využívám loďku na břehu jezera a jedu se projet po vodě, a navštívit skalní ostrůvek.
Po pohledu do vody se mé přesvědčení o mělkosti vytrácí. Hloubka je tu nečekaná.
Poté už ostatní uznávají, že by šli taktéž dál.
Přecházíme tedy až k dalšímu přístřešku. Tam se rozhodujeme že zůstáváme na noc.
Je teprve odpoledně, a do tmy daleko.
Starost o naše věci a jídlo je prvořadá.
Já se ještě vydávám navštívit Norsko. Vydávám se směrem k hranicím a přecházím je.
Jelikož jdu cestami neznačenými, nikoho nepotkávám.
Po cestě zpátky potkávám rozhlednu odkud můžu přehlédnout okolní kraj. Všude samé lesy.
Potkávám v lese opuštěnou loď a auto. Nakonec zjišťuji že je poblíž obydlí.
S malými obtížemi se vracím do tábora k přístřešku. Trošku bloudím, ale nakonec vše dobře dopadá.
Jelikož zase prší, dávám si teplé nápoje a jídlo, a odpočívám.
Prší zase vydatněji.
Dnes už nikam nepůjdeme.
Uleháme a jdeme spát.