Švýcarsko 2011 - 3. den - Curych, vodopády Rheinfall a St. Gallen

Po cestovatelsky náročném předchozím dnu volíme dnes odpočinkový program. Vzhledem k nepříznivé předpovědi počasí jsme na dnešek naplánovali dopolední courání po Curychu a odpoledne, pokud počasí dovolí, máme v plánu navštívit vodopády na řece Rýn. Na zastávce nasedáme do trolejbusu a malou oklikou míříme do historického centra města. Počasí k nám není moc příznivé, mraky se honí po obloze a občas i sprchne. Historická část je jako u všech švýcarských měst vkusně upravená, plná krámků, kavárniček a restaurací. Během naší procházky se najednou začíná déšť stupňovat a my volíme útočiště v kostele Fraumünster. Naše návštěva byla odměněna v podobě ustání srážky a proto pokračujeme v procházce centrem. Suché počasí dlouho nevydrželo. Raději vcházíme do jedné z mnoha restaurací, kde si o několik chvil později už pochutnáváme na pravém Švýcarském řízku.

I po obědě stále prší a my stojíme před rozhodnutím, co dál. Nakonec se rozhodujeme, že pojedeme na plánované vodopády, třeba tam bude lepší počasí. Ve Švýcarsku je totiž počasí velice proměnlivé. Náš tah byl úspěšný, neboť po výjezdu z Curychu byla obloha světlá a místy i prokukovalo sluníčko. A čím dále jsme byli od Curychu, tím se počasí zlepšovalo. Radostně přijíždíme do městečka Schaffhausen, kde přestupujeme na lokálku. Po železničním mostě přejíždíme nad vodopády a po průjezdu malým tunýlkem se ocitáme na zastávce Schloss Laufen am Rheinfall. Zde odlovuji kešku a zjišťujeme, jak se nejlépe k vodopádům dostat. Nejdříve je potřeba zakoupit si vstupenku v hradě postaveném na skále, jenž se tyčí nad vodopády. Na hrad se musí člověk vyškrábat po svých. Po zakoupení vstupenky v částce 10 CHF na cestě zpátky dolů k vodopádům už mohou návštěvníci využít výtah.

Vodopády na Rýnu - Rheinfall jsou největšími evropskými vodopády. Výška, kterou překonává padající voda, není sice moc ohromující, "pouhých" 23 metrů, ale vodopády zaimponují průtokem. Ten činí více než 700 kubických metrů vody za vteřinu. Šířka vodopádů je 135 metrů. Prohlídku začínáme od spodní plošiny, která stojí doslova na kuří nožce nad dopadem vodopádů. Kromě toho, že zde není slyšet vlastního slova, tak díky vodní mlze valící se přes plošinu, je člověk během několika vteřin mokrý. Fotit se odtud také moc nedá, je to spíše o pořízení zážitku. Vystupujeme raději na prostřední plošinu, kde si sice také moc nepopovídáme, ale už alespoň nemokneme. Naším posledním zastavením je vyhlídka na vodopády z vrcholu skály, kde máme celý vodní živel jako na dlani. Protože počasí se je stále dobré a čas je také příznivý, zařazujeme jako další bod dnešního itineráře návštěvu blízkého města St. Gallen (česky Svatý Havel), kde je naším cílem katedrála, jedna ze švýcarských památek zapsaných na seznamu UNESCO.

Bohužel před nádražím se na nás opět snáší drobný déšť. Nenecháváme se odradit a pěšky míříme do historického centra, kde by se podle bedekru měla katedrála nacházet. Po chvilce bloudění potkáváme první mosazné cedule visící nad chodníkem. Na ceduli je název dané ulice. A právě tento způsob označovaní ulic je pro historické centrum St. Gallenu typické. Po dalších několika minutách už stojíme před katedrálou. Dnes již podruhé zasahuje vyšší moc, protože v okamžiku příchodu ke katedrále přestává pršet. Stavba je to opravdu impozantní. Vedle katedrály se staví divadelní scéna, kde by se podle plakátů měly od příštího týdne hrát opery pod otevřeným nebem. Tak kdybyste neměli co na práci, zajeďte si na Nabucco či jiné hudební lahůdky.

My však nemáme času nazbyt, takže obcházíme celou katedrálu a vstupujeme dovnitř. Uvnitř je stavba minimálně stejně úchvatná jako zvenku. UNESCO si umí vybrat dobře. V katedrále panuje naprosté ticho, které si dovolím proříznout několikerým cvaknutím mé zrcadlovky. Dostatečně ukojeni architektonickým zážitkem vycházíme ven. Počasí se opět změnilo. Po dešti ani památky a mezi roztrhanými mraky prosvítá sluníčko. Skrz historické centrum se vydáváme zpátky na nádraží, kam přicházíme už za setmění. Letmým pohledem na tabuli s odjezdy zjišťuji, že vlak do Curychu nám jede asi za patnáct minut. Na nástupišti spatřujeme ve Švýcarsku něco téměř neuvěřitelného. U vlaku naskakuje zpoždění 4 minuty. Raději si sedáme na lavičku a celí zdrcení vytahujeme tabulku čokolády. Když máme půlku v sobě, u vlaku se mění zpoždění na 7 minut. Celí netrpěliví čekáme, jak se celá situace vyvine. Naštěstí údaj o zpoždění je již definitivní. Vlak zastavuje u nástupiště 5 minut po plánovaném odjezdu. Konečně usedáme ve vagónu, ale překvapení nekončí. Na stolečku se povaluje prázdná láhev od karlovarské Aquily, v koši nacházíme obal "Pravé buráky" a visačku s cenovkou 259 Kč. Až do Curychu se vzájemně utvrzujeme, že tohle už opravdu nemůže být náhoda.

Cestou z nádraží zastavujeme v blízké Jednotě (tak jsme si překřtili obchodní řetězec Coop) a kromě jiného si zakupujeme i láhev červeného vína. V tramvaji pak přemýšlíme, jak budeme víno pít. K dispozici totiž máme pouze dva naše hrnky a jednu skleničku z vybavení koupelny (nejspíše na zuby). Kromě problému s nedostatkem nádobí už od začátku našeho pobytu musíme řešit problém s prostorem. K věci jsme přistoupili s tvůrčí kreativitou nám vlastní a postupně jsme si vymýšleli ideální rozestavení nábytku (manželská postel, malý kovový stoleček a čalouněná židle) pro konkrétní činnosti. Takže jsme měli varianty pokoje kuchyň, jídelna, obývák, šatna či pracovna.