Syrakusy, Castello Maniace.

Naposledy jedeme z našeho hotelu do Syrakus a chceme se ještě jednou projít starým městem, ale především máme zájem navštívit pevnost Castello Maniace. Za okny autobusu se nám odehrává již důvěrně známý obraz sadů a polí. I když do Syrakus je to více jak 20 kilometrů, přesto tu platí jízdenky městské Dopravy, kus za 1, 20 euro a může se na ní jezdit 120 minut. Město nás dnes přivítalo trochu zamlžené, smog zřejmě znají i v těchto končinách. Vybíráme si nábřeží při západní straně Ortygie a za necelou hodinu stojíme před pokladnou pevnosti. Vstupné je celkem přijatelné 4 eura pro moji ženu a já, jako senior nad 65 let, jdu zadarmo.

Pevnost leží na jižní straně ostrova, který tu vybíhá jako trochu nalomený šíp do moře. Tak tady to všechno vlastně začalo. Bylo to jistě to nejpříhodnější místo pro vylodění a v následných obdobích velmi důležité pro obranu města. Jsem přesvědčen, že předchůdkyni dnešní pevnosti tu již postavili první osadníci z Korintu. Vhodnější místo při pohledu na mapu nikde v okolí není. Jak první stavba vypadala, je ve hvězdách, ale je jisté, že další vládcové ostrova, přikládali pevnosti mimořádný význam. Vládli tu Arabové, kteří o ostrov bojovali s byzantinci. Jedním z úspěšných dobyvatelů byl i byzantský generál Georgie Maniakes, který město dobyl v roce 1038. Jeho jméno nese pevnost do dnešních dnů.

Jednu z nejvýraznějších stop tu zanechali Normané. Pevnost se dokonce stala královským palácem. V letech 1232 až 1240 tady bylo na příkaz krále Fridricha II Štaufského postaveno pod vedením Richarda da Lentiniho královské sídlo. Fridrich II. ( 1194 až 1250) byl velmi zajímavou osobností, která v Syrakusách vládla. Jeho neustálé spory s církví došly tak daleko, že byl z církve exkomunikován. Sídlil zde i Petr III. Aragonský ( 1239 až 1285), ten byl vládcem Sicílie od roku 1282. A další vládci a králové Sicílie tady žili až do roku 1536. V dalším období se z paláce stala vojenská pevnost. V roce 1704 došlo k výbuchu střelného prachu, který pevnost značně poškodil. V 17. století byla budovám pevnosti odbourána patra. Určitou dobu zde také bylo vězení a poté i kasárna italské armády. V roce 2004 se dostalo na rozsáhlou rekonstrukci a dnes se návštěvník prochází objektem nejen zajímavým, ale i dobře udržovaným.

Za pokladnou se vstupuje na rozlehlé volné prostranství, které je obklopené hradbami. Součástí opevnění je hluboký a dosti široký příkop. Po hradbách s různou výškou se dá procházet a je odtud hezký pohled na nábřeží města. Již tady zaujme množství různých druhů rostlin, některé si toto místo vybraly sami, jiné zasadila lidská ruka. V době naší návštěvy právě kvetly celé koberce štírovníku. Po mostě se třemi oblouky se vejde do hlavní části pevnosti. Centrem je budova, skoro na čtvercovém základě, postavená v gotickém slohu. Její klenbu nesou zdobené sloupy, jaké se jen tak nevidí. Je zjevné, že některé části klenby byly dokončeny při poslední rekonstrukci. Zajímavá je kopie sochy bronzového berana. Pokud jsem to správně pochopil, originál by měl být v palermském muzeu. Sloupy, mohutné zdi s gotickými oblouky a původní okna s průhledy na mořskou hladinu se objeví hned několikrát. Poté následuje labyrint chodeb, tunelů a můstků jak v podzemí, tak i na hradbách, který končí u hradby s majákem. Hodina, kterou jsme měli na prohlídku, se protáhla na dvě. Cestou na nádraží procházíme uličkami tohoto kouzelného města, na které si jistě často vzpomeneme.