Tádž Mahal

Když vroce 1631 při porodu čtrnáctého dítěte zemřela Mumtáz Mahal, její milující manžel Šáhdžahán, muslimský panovník dynastie Mughalů, pro ni truchlil natolik, že mu zešedivěly vlasy. Poté slíbil, že jí postaví hrobku, která by na světě neměla obdoby. Tenkrát snad ještě netušil, že zjeho smutku vyroste daleko více než jen pomník. Tádž Mahal se stal turistickým symbolem Indie a po egyptských pyramidách nejfotografovanější hrobkou světa. Jménem Tádž se dnes honosí stovky hotelů po celé Indii, objevuje se na známkách, krabičkách sfilmem Fuji i čajových etiketách.

Stavba začala vÁgře ve stejném roce a byla dokončena o 22 let později, vroce 1653. Celkem se na pracích podílelo 20 000 dělníků zIndie a střední Asie. Hlavním architektem se stal pravděpodobně Isa Khan zíránského Šírázu a jeho pomocníky byli dva evropští experti - Austin zBordeaux a Veroneo zBenátek. Budova je postavena zbílého mramoru, který bylo nutno dopravit z 300 km vzdálených kamenolomů, uprostřed rozlehlé zahrady svodními kanály. Barva mramoru je vkaždou denní dobu jiná, mění se podle výšky slunce na obloze od růžové přes namodralou až oranžovou. Povrch je navíc zdoben ornamenty zčerného mramoru a barevných polodrahokamů.

Vnitřek je poněkud prostý. Vdolní kryptě, veřejnosti dnes nepřístupné, leží hroby Mumtáz a Šáhdžahána. Vhorním podlaží jsou umístěny hroby falešné, které měly zmást zloděje. Vykradači hrobů jsou také zodpovědni za relativní jednoduchost vnitřní výzdoby. ZTádže odnesli drahokami, perly zMumtázína náhrobku, zábradlí ze zlata a dokonce i stříbrné dveře. Kdyby však vyšel plán lorda Williama Bentincka, tehdejšího guvernéra Bengálska, zmizel by Tádž do posledního kamene. Bentinck vminulém století navrhoval celou stavbu rozebrat a po moři mramor odvézt do Londýna kprodeji. Od myšlenky naštěstí upustil, protože po mramoru nebyla vAnglii poptávka.

Říká se, že si Šáhdžahán chtěl na druhém břehu řeky Jamuny postavit stejnou hrobku zčerného mramoru pro sebe. Než však mohla stavba začít, prodral se kmoci jeho syn Aurangzéb a zavřel otce do ágerské pevnosti. Ze svého okna se potom mohl Šáhdžahán dívat na pohádkový výtvor až do své smrti.

Mnoho faktů o Tádž Mahalu je stále nejasných, stejně jako stovky historek pojících se kslavnému monumentu. Vprůvodci jsem našel tzv. apokryfický příběh o tom, jak přišel vrchní architekt oznámit Šáhdžahánovi dokončení stavebních prací. Netrpělivý panovník chtěl co nejdříve velkolopé dílo vidět, Tádž byl však stále zahalen bambusovým lešením a architekt jeho odstranění odhadl na několik měsíců. Šáhdžahán prohlásil, že každý, kdo slikvidací lešení pomůže, si bude moci vzít rozebrané díly domů. Pomník byl do večera od bambusu dokonale osvobozen.

Fotogalerie