Takové povídání o ničem
Bylo - nebylo, dávno tomu, psal se rok 2003. V Podhradí nad Dyjí má svůj atelier takový zvláštní človíček jménem Lubo Kristek, ale to zda je či není zvláštní, není v tomto povídání důležité. Za svým ateliérem ve staré sklepě ve skále vytvořil cosi, co dostalo název Kristkova kaplička a bylo to jakési jeho symbolické pojetí pramene Dyje. Mořská panna držící v náručí dítě, které mělo symbolizovat právě tento pramen. Okolo této kapličky vede cestička z parkoviště nahoru na kopec k hradu Frejštejn. Kaplička byla přístupná každému a každý se v ní mohl po cestě ochladit a spustit si jakousi videoprezentaci z historie a současnosti Podhradí.
Psal se rok 2006. Na parkoviště přijel autobus s žáky z některé z brněnských škol, vyrazili po pěšině k hradu a po cestě se zastavili v kapličce. Asi nespokojeni s volným vstupem pro každého pak venku nasbírali kamení a tím vnitřek včetně soch rozmlátili, to tedy alespoň říká papír pověšený na dveřích a já tomu věřím. Dnes jsou dveře zavřené a zarostlé pavučinami, a už asi nikdo nebude mít možnost se po únavné cestě ochladit a zklidnit na tomto zvláštním a působivém místě.
Co říci závěrem, nevím, chodím po této zemi téměř padesát let. Vždy když znovu navštívím některé z míst, která mne kdysi chytla za srdce, zjistím, že to proč jsem tam opět přijel, bylo zničeno nebo nenávratně zmizelo. Odborníci tomuto jevu říkají civilizační vliv.