Telč - čtyři dny na přelomu roku 2022/2023 – 1. den: příjezd, procházka městem a zámeckým parkem, hotel Antoň, pivovar Panský dvůr a Měšťanský pivovar Trojan

Před 5 lety jsme byli s Otovo sestrou Líbou a jejím partnerem Milošem na Silvestra v Kutné Hoře. Tehdy jsme si to úžasně užili a domluvili se, že bychom zase někdy mohli společně přivítat nový rok na nějakém zajímavém místě. Jenže nám do toho stále něco lezlo – mimo jiné i Otova operace srdce a covid. Až letos to vyšlo.
Začátkem prosince jsem na Slevomatu objevila Silvestrovský pobyt v Telči – v dalším nádherném starobylém  městě. Už jsme tam byli několikrát, dokonce i společně, ale to je tak krásné město, že bychom tam mohli jezdit klidně každý rok. Domluva proto byla rychlá a jasná. Jedeme.

Z Plzně odjíždíme krátce po osmé, samozřejmě vlakem. Líba nás přesvědčovala, abychom se sešli u nich a z Prahy jeli s nimi autem, ale to se jí nepovedlo. Rádi jezdíme vlakem a přes léto, když v autě i spíme, tak si vlaku moc neužijeme. Navíc spojení je poměrně fajn.

Z Plzně jsme vyjeli se zpožděním 10 minut, naštěstí se nezvětšovalo, takže v Praze nám zbývajících 10 minut na přestup stačilo. Pokračujeme rychlíkem, který jede až do Brna, takže je pěkně plný. Naštěstí máme místenky, jsme tedy v pohodě a jízdu si užíváme.

V Havlíčkově Brodu máme na přestup jen 6 minut. Raději kontrolujeme, zda nemáme zpoždění, ale je to dobré, to se pohybuje mezi 1 a 2 minutami. Když jsem se pro jistotu zeptala průvodčího, zda vlak na nás počká, tak jsem se dozvěděla, že 2 minuty není žádné zpoždění, že si budeme muset s přestupem pospíšit. Tak to jsou České dráhy. No, nakonec to dopadlo dobře a dle jízdního řádu v půl druhé vystupujeme v Telči.

Je okolo nuly, ale svítí sluníčko a je příjemně. Hotel máme za náměstím a za zámkem, ale město je malé. Budeme tam za chvíli. Líba s Milošem už dorazili, dokonce pro nás chtěli na nádraží přijet, ale i to jsme s díky odmítli. Moc toho s sebou nemáme a po cestě vlakem se rádi projdeme.

Do centra jdeme okolo sokolovny, která byla postavena v letech 1922 - 1924. V 50. letech 20. století byla Sokolu zabavena, získali ji zpátky až r. 2000.

Dostáváme se do míst, kde to známe. Nevolíme však tu nejkratší cestu. Jdeme podle parkánu, do města vcházíme patrovou Horní bránou, která byla součástí městského opevnění. Pochází z 2. pol. 16. století. R. 1814 bylo cimbuří nahrazeno mansardovou střechou. Z kamenného mostu z poč. 17. století vidíme vlevo zbytky hradební zdi s parkánovou baštou.

Na náměstí přicházíme okolo kostela sv. Ducha se 49 m vysokou pozdně románskou vyhlídkovou věží z 1. pol. 13. století. Ta mne vždycky přitahovala. Od r. 2018 je přístupná, ale pouze od června do září. My se tam snad budeme muset zase někdy zastavit, protože nahoře jsme ještě nebyli.

Procházíme skutečně známými místy, přesto máme pocit, jako bychom zde byli prvně. Neustále se zastavujeme a kocháme. Telčský dům s psaníčkovými sgrafity je snad jedním z prvních domů, který tady stál.

Severovýchodní strana dlouhého náměstí Zachariáše z Hradce je pěkně nasvícené sluníčkem. Tady je tolik nádherných domů s podloubím, že je radost se na ně dívat. Fotek města mám hodně, ale stejně mi to nedá. Fotím a kochám se.

Zastavujeme se v infocentru, kde jsme mimo jiné chtěli informaci, zda se nechá přes zámecký park projít k hotelu. To je snad jediné místo, kde jsme nebyli. Vždy jsme měli smůlu – park byl uzavřený. Dozvěděli jsme se, že se do parku nechá vejít na dvou místech, ale že s jistotou neví, zda je otevřen. Když je prý hodně mokro, uzavírá se. Aktuální stav neznají. Kdo jiný by to měl lépe vědět než pracovníci infocentra? Ale to by se asi museli víc snažit.

Zkusíme to a uvidíme. Náměstí opouštíme uličkou vlevo od zámku. Dnes máme štěstí. Vrata jsou otevřená. Zámecký park byl založen na přelomu 18. a 19. století na místě bažantnice. Jsou zde domácí i cizokrajné dřeviny. Nejstarším stromem je Zachariášova lípa s dutým kmenem ze 17. století. Parkem procházíme nejkratším směrem okolo Ulického rybníka. Určitě si ho ještě projdeme. U východu z parku je klasicistní zahradní skleník z 1. poloviny 19. století.

Hotel Antoň, do kterého směřujeme, je jen kousek za hlavní silnicí. Dům, který patřil k zámku, pochází ze 16. století – z té doby jsou první písemné zmínky o již zavedené výrobě potravinářského lihu páleného z brambor. R. 1945 byl zestátněný, bramborový líh se zde však nepřestal pálit. Později se zde pálila slivovice a režná pálenka. Nikdo ho neudržoval a od konce 70. let 20. století chátral. Rekonstrukce byla sice naplánována, ale nikdy k ní nedošlo. Když objekt r. 1995 koupili manželé Antoňovi, byla to ruina už určená k demolici. Při rekonstrukci se jim podařilo zachovat původní ráz lihovaru. Vznikl tak hotel s restaurací v nádherném historickém objektu.

Jdeme se ubytovat. Personál je příjemný. Jsme překvapeni, jaký je tu luxus. Pokoj je velký, na chodbě je k dispozici rychlovarka a mikrovlnka. Je tam i velká lednice, ale víc by se mi líbila malá na pokoji. To je snad jediný nedostatek.

Dlouho se nezdržujeme a chceme jít ven. Dozvídáme se, že Líbě už několik dnů není dobře, že zůstane na pokoji. Miloš jde s námi sám. Ota má žízeň, jdeme tedy rovnou do blízkého pivovaru Panský dvůr. Nachází se v areálu bývalého hospodářského dvora, který byl založen v 16. století a sloužil místnímu zámku. Po rekonstrukci areálu na podzim 2019 tady byl založen pivovar. Je tady i penzion, informační středisko, velká dětská herna, která je přístupná i veřejnosti. Mají tady 4 druhy piv. Společně jsme ochutnali tři, ale nenadchlo nás ani jedno. No, co se dá dělat. V infocentru si Pitra kupuje etikety. Aspoň s nimi je spokojen.

Dnes už po druhé se jdeme projít přes náměstí. Procházíme Dolní bránou, která vznikla při přestavbě zámku r. 1579. Původní gotická brána s vodním příkopem stála o kus níž. Domy jsou zase jinak nasvícené a zase je to krása. Nepospícháme, kocháme se. Druhou stranou náměstí opouštíme a jdeme do pivovaru Trojan, který je nedaleko nádraží. Byl založen r. 2017 v prostorách bývalé mlékárny. Výčep i posezení je v přímo prostorách varny. Před vchodem je větší letní zastřešené posezení. V areálu je i multifunkční sál s velkoplošnou projekcí, kde se konají veřejné nebo soukromé akce.

Tady nám pivo chutná. Tady jsme si chuť rozhodně zlepšili. Je tu i příjemná obsluha. Na pivu nemají klasické etikety, ale používají visačky na hrdlo. Na požádání nám jich číšník přinesl dost - některé už ani nemají v nabídce.

Aby měl Ota sadu kompletní, kupujeme ještě dvě svrchně kvašené sedmičky ve skle, ale k tomu také litrovou petku vynikajícího černého ležáku, který jsme tady ochutnali. Škoda, že to není blíž, určitě bychom zašli i zítra. Chceme vyrazit na výlet, ale na druhou stranu od města.

Odcházíme, už je tma. Vracíme se tou nejkratší cestou okolo Štěpnického rybníku. Ochladilo se, už je pěkná zima, i když asi nemrzne. Zdejší rybníky jsou však zatím stále zamrzlé.

Večeře se podává od 18 do 19 hodin. Zvládáme to na půl sedmou. Je tříchodová. Dobrá polévka, druhé jídlo nás však šokovalo: kuřecí bylinkový filet, ajvar a smažené mrkvové a celerové hranolky. Hezky to vypadá a je to vynikající. Jako moučník dostáváme obláčky s vanilkovým krémem a ovocem. Večeři jsme zapili Rufusem z Ostravaru, žádný zázrak to tedy nebyl.

Hned po večeři se rozcházíme. Líba se jde zase léčit, Ota si pouští televizi, ale já brzy odpadám. V noci jsem spala špatně. Usínám brzy. Ota spal dobře, ale nakonec u televize také usnul.

Telč - čtyři dny na přelomu roku 2022/2023 – 1. den: příjezd, procházka městem a zámeckým parkem, hotel Antoň, pivovar Panský dvůr a Měšťanský pivovar Trojan na mapě