THAJSKO 2004 - RÁJ I PEKLO V.

CHIANG MAI - RŮŽE SEVERU

Dva poslední dny, které tvořily závěr naší okružní jízdy po středním a severním Thajsku, jsme strávili v Chiang Mai. Toto druhé největší vnitrozemské a čtvrté v celém Thajském království s 170 tisíc obyvatel má podobný vztah k hlavnímu městu Bangkoku jako například Brno k Praze. Pomineme-li pláže a ostrovy, je Chiang Mai druhým nejlákavější turistickým cílem po Bangkoku. Svou hrdou minulostí se může směle s touto metropolí srovnávat.

Město bylo založeno už v 9. století ne v úrodné nížině Chao Phraya, ale v hornaté severní oblasti přistěhovalým Thajci jako samostatné knížectví. Původně byla oblast obydlena kmenem Lawů, v 6. až 8. století ji začaly obsazovat kmeny Monů, které již v podstatě měly pod kontrolou celou oblast současného Thajského království a oba kmeny se vzájemně asimilovaly. Přísun Thajců z jihu dále pokračoval až do 13. století, kdy král Mengrai, vládce státu Lanna (tj. "země milionů rýžových polí") s opevněným hlavním městem Chiang Rai. Podle toho vzoru bylo budováno i město Chiang Mai, celá oblast se hospodářsky velmi rychle rozvíjela a časem se stala velkou konkurencí pro Sukhothai a později i pro Ayutthayu. Přestože na obou stranách žili Thajci, nebyly vzájemné kontakty jen povahy přátelské. Vládcové severu vedli krvavé války jak se sousedními Barmánci, tak i proti říši Ayutthaya. V roce 1556 knížectví Lanna podlehlo barmské invazi a stalo se na 200 let jejich vazalským státem.

Byl to generál Taksin, který po zničení Ayutthaye Barmánce porazil a odňal jim s konečnou platností bývalé knížectví Chaing Rai. Teprve od té doby jsou severní teritoria nedílnou součástí Siamu, pozdějšího Thajska, ačkoliv vzhledem ke špatnému dopravnímu spojení vedly stále svůj vlastní život. Až v roce 1919 bylo Chiang Mai spojeno s Bangkokem železnicí a vybudováním moderních cest se konečně přiblížilo ostatním částem země. Na řadu přišlo i moderní letiště a telekomunikace, čímž se ještě více sever země přiblížil k hlavnímu městu. Mnoho bohatých obyvatel hlavního města oceňují příjemné klima v Chiang Mai a budují si zde další bydliště, přinejmenším pro horké roční období.

Kulturních a historických památek je ve městě tolik (minimálně 200 chrámů), že by se nedaly obejít ani za celý měsíc. My jsme první den našeho pobytu vyrazili nejprve do brousírny drahých kamenů, zvláště jsem si zamilovala žlutý safír a prsten s ním stále nosím. Potom jsme se autobusem přesunuli serpentinami jen pro otrlé vysoko nad město, k nejznámější pamětihodnosti a největší atrakci provincie, k vrcholu DOI SUTHEP (1100 m n.m.), odkud prý je nejkrásnější výhled na město a je na něm nejznámější chrám WAT PHRATHAT. Z parkoviště vedou ke kláštěru často fotografované schody, které jsme použili ale až na cestě zpět, neboť přes avizované technické problémy byl v provozu i malý výtah.

Historie chrámu sahá podle legendy až do dob knížectví Lanna. Ta praví, že král Ku Na nechal v roce 1383 navěsit rozlámané relikvie na bílého slona a nechat ho hledat nové místo z božího rozhodnutí. Tlustokožec se vydal na cestu až vyšplhal na Doi Suthep, na které již od 7. století sídlili ctihodní poustevníci, a nechtěl se pohnout dále. Na tomto místě povstalo fantastické zařízení, jehož středem je 32 metrů vysoká Zlatá Chedi. Chrámová věž v barmském stylu má na špičce sedmiramenný královský čestný deštník a je vyzdobena zlatý filigránem. Pozoruhodné je zobrazení Buddhy v různých polohách, které mají pro věřící zvláštní význam. Nejkrásnější je sedící Buddha ze smaragdu, sochy bílého a šedého slona, vyhlídková terasa nad městem a řady děkovných zvonků různých velikostí. A to jsme ještě nebyli nejvýš!

Nepopsatelným dopravním prostředkem, jemuž se asi v polovině cesty zadřel motor, jsme se vyvezli ještě výše - k rezervaci horských kmenů, kde jsme vystoupali jako do Krakonošovy zahrádky k ukázce opiového máku a více jak 3 metry vysokým keřům vánočních růží. Výš už to nešlo, tak jsme se zase vrátili do města. To teda večer žilo!

Druhý den v Chiang Mai už byl ve znamení zábavy, slonů, orchidejí a hedvábí.

Na sloní farmě MAE TAENG CHANG CAMP jsme si užili všeho. Nejprve projížďku pralesem na slonech, nakoupili jsme do zásoby svazečky bambusu a trsy baby banánů a cestou jsme slony přikrmovali. Potom jsme přesedli na potahy s jaky a vrátili se zpátky na základnu. Tam jsme byli přeloženi na bambusové vory a dále jsme pokračovali vodní cestou zpět k autobusu. Poobědvali jsme uprostřed nádherné orchidejové farmy a po opět skvělém jídle jsme se přesunuli do střediska hedvábí a dále do střediska malování a zdobení všech textilií, deštníků a vlastně čehokoliv. Pro turisty všechno! Do deníčku jsme si nechala namalovat lotos a na šilt bílé čelenky červený vzor štěstí! A to nás ještě čekala závěrečná večeře KANTOKE s typickou thajskou kuchyní, tanci a písněmi severothajské kultury.

VŠECHNO PRO TURISTY S ÚSMĚVEM A OHŇOSTROJEM!