Tiské stěny a Děčínský Sněžník

Tiské stěny a Děčínský Sněžník

Vlakem do Ústí nad Labem a tam na autobus ještě dobré půl hodiny do Tisé. Dlouhá cesta ale prohlídka Tiských stěn za to stojí.

Vystupujeme v Tisé na rozcestí Sněžník a jdeme pár desítek metrů doleva ke kostelu sv.Anny kde začíná okruh NS Tiské Stěny. Míjíme ještě památník obětem 1.světové války a odbočujeme doleva na malý okruh NS Tiské stěny.

Ty jsou vlastně Přírodní památkou (PP) a patří do komplexu CHKO Labské pískovce. Procházíme po okraji stezky na hranici lesa nebo úzkými pískovými chodníčky mezi pískovcovými velikány s bizardními jmény Herkules, Golem, Prašivec, Dvojčata, namátkou jen některá. Malý okruh nás přivede k pokladně kde si koupíme vstupenky hodné našeho věku a pokračujeme dál po naučné stezce.

Kousek za pokladnou ohromný pískovcový komplex ve kterém bych poznal Slona i já. S některými jako Hubený doktor nebo Mumie už jsem na štíru. Snad ještě Afrika, Želva nebo Bota, ty jsou dost charakteristické. Samozřejmě výčet není zdaleka úplný, zastavení a jmen je tu něco kolem šedesáti. Nechybí tu ani party horolezců pokoušejících se zdolat některý z pískovcových velikánů.

Naučná stezka nás přivede k Turistické chatě kde končí, naše dnešní výprava však zdaleka ne. Usedneme na terasu do chladivého stínu, počasí je opravdu letní, posedíme u kafe, limonády, někdo poobědvá, je kolem jedenácté. Jsou tu i stánky s občerstvením a suvenýry, z venkovního grilu se nese vůně opékaných klobás, je tu dobře. Na to že je všední den je tu docela rušno, cyklisti, dětské výpravy, výjimkou nejsou ani sousedé němečtí, mají to sem co by kamenem dohodil. Obsluha vstřícná a ochotná, hosta dlouho čekat nenechá. Březenský Zlatopramen hanbu rovněž nedělá.

Od chaty pokračujeme dál po červené směrem k dalšímu turistickému cíli, rozhledně na Děčínském Sněžníku. Za chatou jdeme lesní cestou která občas poskytne stín v rozpáleném poledni. Dalším komplexem pískovcových věží, ty bych si pojmenovat netroufl, snad jen podle mapy. Po necelých třech kilometrech cesta vychází u Ostrovských rybníků, stavujeme se u prvního z nich s kempem a restaurací Pod Císařem. Tady jako méně odolný jedinec raději doplňuji tekutiny ředěnou kofolou, slunce pálí ostošest, ne li ostosedm.

Od kempu přicházíme na silnici, k severu na hranici je to necelý kilometr. Na silnici se připojuje NS Zapomenuté pohraničí. My s ní pokračujeme k jihu a ze silnice doleva Ostrovskými skalami. Pašerácká stěna, Krtina, Policejní anton, Popravčí stěna, no hrůza.

Vystoupáme kamenitou stezkou mezi skalami a lesem širokou cestou beze stínu přijdeme na křižovatku s hotelem Hřebenová bouda. Pokračujeme po silnici do kopce k plošině Děčínského Sněžníku (723m) s výhledy k jihu na Jílové až k Českému Středohoří. K rozhledně je to už pár desítek metrů. Pod vrcholem se ještě připojuje zelená turistická značka.

V kiosku pod rozhlednou kupujeme vstupenky (30 kč) a dáváme stokorunovou zálohu na klíč. Vystupujeme úzkým točitým schodištěm na Ochoz rozhledny. Je tu o poznání chladněji a fouká příjemný větřík. Z ochozu jsou nádherné kruhové výhledy k jihu na Středohoří a k severu na Saské Švýcarsko. Na světových stranách jsou desky s popisem viditelných kopců. Přes slunečné počasí dohlednost není bohužel ideální.

Sestupujeme, vracíme klíč a za chvíli se vracíme zpět, tentokrát po zelené. Ta pod Sněžníkem odbočuje doleva a romantickou kamenitou stezkou sestupuje k jihu na louku a do obce Sněžník.

Procházíme obcí roztroušenou podél silnice a na křižovatce u hotelu Sněžník kde zelená odbočuje doleva k obci Jílové pokračujeme rovně po cyklo 3017.

Ta nás, pět členů a příznivců All Starc Teamu, asi po pěti kilometrech několika rovnými a ne příliš záživnými úseky lesní cestou přivede zpět k Turistické chatě.

Tady zbývá čas na rychlé občerstvení a zpátky k autobusu pokračujeme po červené kratší horní vyhlídkovou trasou po Ochozu Tiských stěn. Výhledy dolů na Tisou, k jihu na Středohoří a k západu na masiv Krušnohoří.

Za dvacet minut už končíme asi dvacetikilometrovou trasu a sestupujeme ke kostelu a stanici autobusu. V pozdně odpoledním žáru čekáme s dalšími turisty na autobus do Ústí a tam po půl hodině na rychlík směr Praha.

Co dodat. I když tu nejsem poprvé, rád jsem se sem vrátil a znovu si prošel atraktivní Tiské stěny a zašel na Děčínský Sněžník s jeho rozhlednou. Kdo sem vstoupí, neprohloupí.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy