To nejlepší z Jávy - Yogyakarta, Borobudur, Prambanan
Vždy jsem chtěla vidět největší buddhistický chrám na světě Borodubur. Dnes se mi toto přání splní. Letíme z Bali na Jávu. Suki vše zařídil (letenky,průvodce a zároveň šoféra na Jávě) . Na letišti jen zaplatit vnitrostátní poplatek, projít kontrolou a letíme. Letěly jsme (my dvě dámy, aby to nikoho nepletlo, že někdy píši -y), stejně jako na Komodo, něco přes hodinu. Jáva nás nepřivítala moc vlídně. V Yogyakartě pršelo, jen se lilo. Zato náš místní průvodce nás přivítal mile. Sedli jsme do auta a projížděli městem směrem k sultánovu paláci. Zde byla první zastávka a prohlídka. Jelikož jsme měli chvíli čas, dali jsme si s průvodcem kávu. Já si vzala jím nabízenou cigaretu, zdála se mě trochu sladká. Byla to totiž cigareta z koření hřebíčku. Palác yogyakartského sultána Hamengkubuwane IX. je komplex úžasných pavilonů a nádvoří. Je to vlastně muzeum, kde můžete vidět osobní věci, fotografie sultána a celé rodiny, dále vyznamenání, která obdržel na návštěvách různých států, nebo dary státníků a porcelán. Lustr v kanceláři sultána je určitě český křišťál, v hudebním pavilonu jsou nástroje hráčů v orchestru gamelan. I když jsme mezi pavilony chodily s deštníky (v muzeu vám ho půjčí), než jsme dojeli do Borobuduru, po dešti nebylo ani památky. Jeli jsme asi 1,5 hod. nejdříve kolem obchůdků podél silnice, pak krásnou přírodou kolem rýžových polí. V Borobuduru jsme dostaly půjčit šátky, které jsme si ovázaly kolem pasu a mohly jít na prohlídku. Borobudur je imposantní chrám z 9. století a je to památka UNESCO. Když vystoupáte po schodech k úpatí chrámu a ohlédnete se, naskytne se vám kouzelný pohled na protější sopku Merapi. Prohlídka chrámu má svůj systém, takže jsme poslušně šly za průvodcem. Nachází se zde spousta reliéfů (skoro 3000) a asi 500 soch Buddhy v různých sedacích polohách (různě zkřížené ruce a nohy). Na úplném vrcholu je hlavní stupa obklopená 72 sochami Buddhy, kteří sedí uvnitř menších stup. Téměř jsme prohlídku nedokončily, protože se kolem nás nahrnula spousta mládeže a všichni se s námi chtěli fotografovat. Přidaly se i maminky s dětmi nebo i celé rodiny. Musím přiznat, že i my jsme se s nimi rády fotily, vždyť jsme jedni pro druhé exotičtí. Po chutném obědě v místní restauraci jsme pokračovali do Prambananu. Indonésané, kteří se zde jdou modlit nebo skládat obětiny, odloží svrchní šat a musí udělat očistu těla, včetně nohou. Chrám v Prambananu (asi kolem r. 850 n.l.) je zase největší hinduistický chrám v Indonésii a je rovněž památkou UNESCO. Na hlavním nádvoří je 6 chrámů, tři hlavní jsou zasvěceny bohům. Chrám boha Šivy je vysoký 47 m a uvnitř má sochu ležící krávy, chrám boha Brahmy - 33 m - se sochou husy a Višnu - bájný pták. Tento komplex obklopuje ještě 10 menších svatyň. Druhé nádvoří s 224 svatyněmi se restauruje. Průvodce nám zde dělal sympatický mladík, který se zajímal, odkud jsme. Když jsme řekly, že z České republiky, ptal se nás jak se řekne to nebo ono slovo česky a pak si vše ukládal do svého mobilu. Až prý přijdou další Češi, bude s nimi moci mluvit trochu česky. Náš průvodce-šofér nás pak zavezl zpět do Yogyakarty a protože byla ještě nějaká volná chvíle k odletu, nasměroval nás do obchodního domu. Hned u vchodu byla cukrárna a co myslíte? Odolaly jsme, nebo ne?