Toulky Gironou - městem barev a romantických zákoutí

Cestopisy

Girona • Fotografie (8) • Foto: katafr

Vstoupit do fotogalerie (8 fotografií)

Katedrála Panny Marie

Barevné domky na nábřeží

Vstoupit do fotogalerie (8 fotografií)

V kopcovité krajině necelých 100 km severně od Barcelony stojí na soutoku řek Onyar a Ter Girona – město s bohatou historií a nádhernými barevnými stavbami různých stylů, kam si míří odpočinout od ruchu velkoměsta nejen obyvatelé Barcelony, ale i turisté s romantickou duší. Není se čemu divit. Toulání starými uličkami a objevování romantických zákoutí dá zapomenout na každodenní starosti a přenese nás v čase o několi století zpět.

V dobách, kdy Římská říše ovládala středomořská pobřeží a oblastí procházela obchodní cesta Via Augusta, nechali Římané vybudovat nad řekou Onyar opevněnou citadelu, jíž dali jméno Gerunda. Do dnešní doby se z tohoto období zachovaly jen části Městského opevnění.

Po pádu Římké říše se města zmocnili Vizigóti a poté Maurové. Roku 785 osvobodil Gironu z maurské nadvlády Karel Veliký. V 11. století byla Girona povýšena na město.

V 9. století se začínají v Gironě usazovat židé, kteří si zde vybudovali významné postavení. Ve 12. století se Girona dokonce stala jedním z nejvýznamnějších středišek výuky kabaly v Evropě, a to díky legendárnímu komentátorovi Bible, rabínu Moše ben Nachmanovi, který zde působil. Až do 13. století bylo soužití židů a křesťanů v Gironě bez větších konfliktů. Pak se ale vlivem hospodářských problémů začala situace vyostřovat a židé, kteří byli do té doby pod přímou ochranou krále, byli napadáni, jejich domy byly vypalovány a roku 1492 na základě ediktu Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského přikazujícího přijmout křest nebo opustit zemi museli židé z Girony odejít.

V roce 1809 obsadila město napoleonská vojska, která zde setrvala až do roku 1813.

Dnes je Girona správním centrem stejnojmenné provincie a oblíbeným turistickým místem.

Procházka starým městem

Objevovat krásy staré Girony začneme na kamenném mostě Pont de Pedra, odkud je jeden znejkrásnějších výhledů na Gironu. Řeka Onyar se líně line prostředkem starého města. Z obou břehů se jakoby nad ní sklánějí staré měšťanské domy různých tvarů s oranžovo-okrovo-červenými fasádami. A nad nimi se na kopci jako strážce tyčí bělostná katedrála Panny Marie. Modrá obloha v pozadí všechny barvy ještě zvýrazňuje a nám nezbývá než jen zírat na ten výjev před námi. Ne nadarmo byla Girona inspirací pro mnohé umělce, jejichž díla si můžeme prohlédnout v místním Muzeu umění.

Přes řeku se ve staré části Girony klenou ještě další čtyři mosty, ze kterých si lze z blízka prohlédnout zajímavé domy na nábřeží.

Z mostu se vydáme na procházku uličkami pravého břehu řeky nazývané Barri Vell. Začneme procházkou po promenádě Rambla de Llibertat lemované z obou stran obchůdky, restauracemi a kavárnami s příjemným posezením ve stínu stromů a s bohatou nabídkou místních pokrmů. Vynikající jsou například tradiční španělské tapas.

Rambla de Llibertad přechází v Carrer de l`Argenteria (Ulice stříbra), která je jednou z ulic, které svým názvem připomínají doby, kdy byla Girona cechovním městem s množstvím trhů. Ulice stříbra se po několika metrech zužuje a stáčí do prava, kde se kříží s ulicí Ballesteries, Cort Reial a Quatre Cantons. Pokud se vydáme ulicí Ballesteries vedoucí dál podél domů na nábřeží, dostaneme se náměstí Plaça de Sant Feliu, jemuž dominuje kostel Sant Feliu vystavěný v 13. – 17. století. Kostel ukrývá hrob městského patrona Sv. Narcíse. Na náměstí před kostelem stojí napodobenina sloupu zobrazujícího kamennou lvici, ke které se váže místní rčení:“jen ten, kdo políbí lvici pozadí, bude v Gironě přivítán jako občan“.

Vydáme-li se opačným směrem ulicí Cort Reial, dostaneme se do labyrintu středověkých uliček kolem promenády ukrývající zajímavé obchůdky.

A pokud budeme pokračovat ve směru po kraťoučké uličce Quatre Cantons, dostaneme se do staré židovské čtvrti El Call, která je nejrozsáhlejší a nejzachovalejší svého druhu v Evropě.

Židovká čtvrť El Call a katedrála Panny Marie

El Call je labyrintem úzkých a tmavých, kameny dlážděných uliček s několika obchůdky s židovskou literaturou a suvenýry. V dobách největší slávy byla čtvrť městěm ve městě. Žilo zde na tisíc židů a čtvrť měla i svého starostu.

Centrální linií židovské čtvrti je ulice Força s budovou Židovského muzea (Museu d`Història dels Jueus), kde se dozvíme nejen o historii židovské komunity v středověkém Katalánsku, ale i o každodenním životě a tradicích židů v Gironě.

Z ulice Força stoupají mezi domy kamenné schody uličky Sant Llorenç. Ta nás dovede na příčnou uličku Lluís Batlle i Prats razící si cestu vzhůru mezi židovkými domy až na prostranství Plaça dels Apòstols, kde nás na první pohled zaujme katedrála tyčící se přímo před námi. Zde opouštíme starou židovskou čtvrť. Po pravé straně v těsné blízkosti katedrály můžeme vejít do Biskupského paláce, kde dnes sídlí Muzeum umění ukrývající významné středověké exponáty.

Bělostná katedrála nás upoutá svou monumentálností ještě umocněnou svou polohou na kopci nad starými měšťanskými domy. Z prostranství před vchodem je nádherný pohled na město pod námi a okolní kopcovitou krajinu s Pyrenejemi na severu. Katedrála byla postupně budována v několika architektonických stylech od 11. do 18. století a je výjimečná tím, že na rozdíl od jiných svatostánků své doby má jen jednu loď. V interiéru převládá gotika a baroko. Prohlédnout si můžeme nejen křížovou chodbu, kostelní loď s monumentálními obrazy, ale i klenotnici, v níž je vytavena napodobenina nejcenějšího místního klenotu – nástěnného koberce El Tapís de la Creació z 12. století, který vyobrazuje výjevy z Bible o Stvoření světa.

Banys Àrabs a procházka po hradbách

Sejdeme-li široké schodiště od katedrály na Plaça de la Catedral, můžeme obdivovat zezdola velikost křesťankého svatostánku. Projdeme bránou mezi městskými hradbami a ocitneme se ze kostelem Sant Feliu. Vydáme se ulicí Doprava podle šipek určujících směr k starým Arabským lázním Banys Àrabs z 12. století. Lázeňský účel plnila budova až do 15. století, kdy se stala součástí ženského kláštera a do původní podoby se lázně navrátily na počátku 20. století. Banys Àrabs jsou krásným příkladem katalánského románského stylu ovlivněného severoafrickým slohem té doby.

Přímo naproti arabských lázní začíná park linoucí se podél části městských hradeb, kde místní rádi pořádají pikniky právě kvůli malebnému prostředí. Z parku je možné na několika místech vystoupat na hradby, které tu dali zbudovat již Římané v době, kdy Gironou vedla obchodní cesta Via Augusta. Procházka po hradbách se strážními věžemi nám poskytne nádhernou vyhlídku na okolí Girony. Na vnitřní straně hradeb se pak nacházejí zahrady Jardins de la Francesa a Jardins d`Alemanys s romantickými zákoutími ideálními k odpočinku. Slyšet je zde jen třepotání listů stromů ve větru a cvrlikání ptáků.

Hradby se stáčejí jižním směrem zpět k nábřeží Onyaru, kde jsou zakončeny na Plaça General Mendoza strážní věží. Procházka po hradbách je bezpochyby jedním z největších zážitků během poznávání Girony.

Druhá část Městského opevnění pak začíná na druhé straně parku u Archeologického muzea (Museu d`Arqueologia) umístěného v bývalém benediktinském klášteře Sant Pere de Galligants. Před vnějším světem hradby chrání dvě kaple Sant Nicolau a Santa Llucía.

Cesta začínající za branou vedle kláštera je ideálním výchozím bodem na procházku po údolí sv. Daniela, kde se nacházejí ženské benediktinské kláštery, které nechala v 11. století vybudovat komtesa Ermessanda. Právě ona dala podnět na vybudování katedrály v Gironě.

Levý břeh

Čtvrť Mercadal na levém břehu říčky Onyar již nenese tolik původních staveb. V 19. století byla tato část starého města přestavena a dnes slouží její náměstíčka k pořádání trhů. Zajímavostí je park La Devesa, který je jedním z největších městských parků v Katalánsku. Zde se ve stínu stoletých platanů koná každé úterní a sobotní dopoledne trh.