Toulky s Megy VIII. Vladař

Vrch Vladař

Nastala už bezmála polovina listopadu, ale teplo a slunečno bylo pořád jako vzáří, a tak jsem si ráno přivstal, odpracoval vdílně co bylo potřeba a naplánoval další výlet sMegy. Zněkolika kandidátů mě nejvíc zaujal vrch Vladař. Vedl jsem ho vpatrnosti od té doby, co jsem dělal rozhovor sgeologem a filozofem Václavem Cílkem, ředitelem geologické sekce Akademi věd ale pro mě hlavně autorem krásných knížek jako Krajiny vnější a vnitřní anebo Makom. Tvrdí vnich, že naše nitro je něco jako zrcadlový obraz krajiny a spisovatelé když poposunou krajinu tak často slovy, která myslí na mentalitu místních obyvatel. Psal ve své knize i o Vladaři, který považuje za téměř nejkrásnější český kopec, a tak jsem se přiznal, že pod ním bydlím a zároveň se zeptal, jak by ten kraj popsal. Řekl mi: Tahle krajina je trochu vyprázdněná, trochu nemá identitu, nemá vlastní střed a žije vní minimálně o třetinu méně obyvatel než vroce 1945. Ten kraj má krásnou monumentalitu danou právě tím, že není ještě dostavěný. Je to kraj, kde je hrozně málo reklam, protože lidé jsou tam relativně chudí. Zdá se, že tento kraj společně ještě sBruntálskem je jedním ze dvou tří nejchudších u nás. Já mám ale ten kraj velice rád - právě pro tu odlehlost. Něco jiného je ovšem mít ten kraj rád a něco jiného žít vněm. Zpáteční cestu jsem pak strávil vúvahách, jestli náhodou já sám, stejně jako mí spoluobčané náhodou také vyprázdnění, zda nepostrádáme střed a identitu. Došel jsem knázoru, že postrádáme, a že je to dobře, protože vesmír koneckonců také nemá žádný střed a identitu. Nutno dodat, že krajinou kolem Vladaře myslel pan Cílek trochu něco jiného, na západ od nás a Lubenec tvořil spíš severní hranici toho kraje, takže tam už tolik nepatří tam do těch hlubokých lesů, ale spíš do chmelařské oblasti Žatecka. Tam ovšem tvoří také jeho hranici, stejně jako území karlovarských porcelánek, Doupovských hor anebo lesů, kterým říkám Plzeňská pahorkatina. Vyrazili jsme ještě sMarkétkou a tátou, zajel jsem až úplně pod úpatí kopce, takže jsem nemusel Megy vůbec dávat na vodítko, ale vyskočila zauta rovnou na volno. Vladař jako krajinná dominanta Žluticka tyčící se 693 metrů nad hladinou moře nabízí spoustu důkazů o tom, že čemu se dnes říká největší pustina vČechách bylo před stoletíma naopak místem nejrušnějším. Zčetných archeologických nálezů lze kromě atypické pravěké keramiky vyzdvihnout zejména náhodný nález bronzové figurky, která pochází zřejmě ze severní Itálie nebo z východoalpského prostoru a tvořila trojnožku kónicky tvarované pravděpodobně dřevěné pyxidy vyrobené nejspíše podle etruských a z bronzu zhotovených předloh. Šlapali jsme až ke kamenným valům, které vybudovali halštatští předci jako jedno znejvětších vČechách zhruba tisíc let před Kristem. Opevnění se dělí na vnitřní a vnější a rozkládá se na neuvěřitelné rozloze 120 hektarů, přičemž zahrnuje na 20 kilometrů valů s pravěkým hradištěm na vrcholu. Podle archeobotanických nálezů tu došlo nejspíš kolem roku 200 před Kristem k velkému požáru a od této doby patrně začalo hradiště zarůstat a vylidňovat se, aby se znovu připomenulo v době husitské. Když na podzim roku 1421 Žižka ustupoval od hradu Krasíkova před velkou přesilou plzeňských vojsk pánů zPlavna, využil kopce i valů a opevnil se tady. Po třídenním obléhání se husitům podařilo prolomit obklíčení a prchnout do nedobytného Žatce. To ale pořád nebyl důvod, proč jsem se na Vladař vypravil. Vrch Vladař je zajímavý tím, že má na svém vrcholu jezero a nedávno byl vtom jezeře učiněn objev století, který podle archeologů přesahuje hranice České republiky - zbytky dřevěných konstrukcí které pravděpodobně sloužily pro zpevnění terénu a zabránění sesuvů půdy, což není tak zajímavé jako fakt, že pomocí dendrochronologie byly datovány do rozmezí let 777 až 390 před naším letopočtem, tedy ze starší doby železné. "Takto zachované konstrukce v Čechách nemají obdoby, navíc v takovém množství," řekl vedoucí výzkumu Libor Janíček. "Dřevěné prvky překvapují svou uniformitou, jako by vyjely z katru," dodal. Každopádně se jedná o evropský unikát a výzkumnící chtějí zapojit do práce univerzity zcelé Evropy. Vladař prý je něco jako Pražský hrad vpravěku a rovnat se mu může jen několik lokalit vEvropě. Potíž při našich toulkách sMegy a Markétkou byla ale vtom, že přece jen se jedná o plochu sto dvacet hektarů. Vrcholek kopce není ani tak vrcholek jako spíš náhorní plošina, porostlá trním a prošpikovaná cestičkami zdupanými koňskými kopyty. Hledali jsme světový unikát tak dlouho, dokud to trpělivost obou Megy vydržela, ale nakonec jsme se vraceli stím, že svoje největší tajemství kdysi tak rušný a dnes tak opuštěný Vladař zatím nevydal. Archeologové jsou, myslím, téhož názoru. Možná je dobře, že pro mě zůstane symbolem relativity.