Turdská soutěska

Fotografie (4)

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

cesta dnem kaňonu je dobře upravená

na březích jsou trochu vidět odpadky, bylo jich tam plno; foceno na jaře-možná jsou to zbytky po zimním tání

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

Po několikaleté euforii spojené s otevřením západních hranic se kroky mnoha cestovatelů opět stočily na východ. Jedním ze znovuobjevených cílů se stalo Rumunsko. A nutno říci, že právem. Výjimečné přírodní krásy, převážně srdeční lidé, příchuť dobrodružství a zatím příznivé ceny jsou faktory, které posouvají laťku atraktivity značně vysoko. Jedním z míst, které se nám určitě vryje nesmazatelně do paměti je Turdská soutěska. Najdeme ji velice snadno. Cestujeme-li Sedmihradskem z Kluže (Cluj-Napoca), nyní pečlivě restaurovaného velkoměsta, směrem na jih, ohromí nás při sjezdu do lázeňského města Turda mohutný vápencový masív, který je ve svém středu rozetnut na dvě poloviny. A právě onou jizvou je Turdská soutěska (Cheile Turzii). Bylo-li regionální zařazení zcela naprosto jasné, u horopisného se veškeré prameny liší, v lepším případě doplňují. Jediný společný údaj zní – Východní Karpaty, horský systém Apuseni. Lze se setkat jak se zařazením k pohoří Trascau, tak Gialu či Muntele Mare. Co je ale neoddiskutovatelné, je to, že milovník ticha a samoty nalezne v těchto končinách to pravé uspokojení. Díky snadné dostupnosti, nenáročným trasám a ubytovacím možnostem se soutěska stala vyhledávanou rekreační oblastí s rušným denním a ještě rušnějším nočním životem. Proto tu lze snadno nahlédnout pod pokličku současného rumunského dění. Nám se například podařilo proniknout na večírek sbližování rumunské armády s řeckou, v rámci začleňování Rumunska do NATO. Celá sláva spočívala v popíjení dobrého sudového vínka u vysoké hranice a za doprovodu folklórního souboru. Základnou hranice byla pneumatika traktoru, do které se vrhaly dýmovnice. Tedy něco na způsob našeho pálení čarodějnic. Přísedícího důstojníka, který se nás ochotně ujal, však tento večírek příliš nenadchl, neboť při minulém s maďarskou armádou šlehaly plameny do patnáctimetrové výše, zatímco dnes jen do poloviční. Jako pravý balkánský patriot nám popsal nepřeberné množství zajímavých míst a tipů k výletům, ovšem pouze v Transylvánii, neboť jiné části Rumunska příliš neuznával. Vlastní přístup k Turdské soutěsce je možný několika způsoby. Z Turdy přímo po pláních či turistické značce směrem západním. Druhá varianta je vhodná pro motoristy. Opět z Turdy silnicí směrem na Cimpeni, proti proudu řeky Aries. Je nutné pozorně sledovat směrovky. Za vesnicí Mihai Viteazu odbočíme u ukazatele Cheile Turzii Doprava na úzkou rozbitou asfaltku. Dobrým vodítek je také žlutý reklamní poutač turistické chaty Cabana Cheile Turzii. Překonáme dlouhý most přes řeku Aries a projíždíme okrajem obce. Ves Cheia nás svými blátivými silnicemi, prostými chalupami s vysokými střechami, zahrádkami plnými barevných květů a pobíhajícího domácího zvířectva zavede o několik desetiletí nazpět. V několika vskutku drobných koloniálech jsou k dostání nejen základní potraviny, nýbrž i čerstvé zákusky. Mléko lze bez obtíží koupit u domorodců. Po levé straně míjíme areál povrchového dolu na sádrovec, který se zde vyskytuje ve vláknité formě selenitu, především ale ve formě nádherného alabastru, z něhož lze po návratu z dovolené za dlouhých zimních večerů vytvářet pomocí pilníků a rydel nápadité figurky. Zdejší sádrovec se ale zpracovává především na sádru. Za lomem se panelovka, která nahradila asfaltku, mění v prašnou cestu a po několika serpentinách začínáme prudce klesat. Náhle se otevírá amfiteátr ústí kaňonu s objekty turistické základny. Cesta pokračuje vyklučenými holými pastvinami s osamělými skalními bloky, což ještě více zdůrazňuje mohutnost vlastního masívu, přestože jeho výška 500 až 800 metrů není nikterak závratná. Turdská soutěska je ideálním místem pro rodinnou turistiku. Louka s planými jabloněmi a hrušněmi poskytuje vynikající možnost táboření, schladit se lze ve vodách potoka Hasdate vytékající z kaňonu. Těm, kteří netouží spát ve stanech, může nabídnout přístřeší turistická chata se 40 lůžky, nebo miniaturní chatičky připomínající pionýrský tábor. Všudypřítomní toulaví psi jsou tu na rumunské poměry velmi mírumilovní. Pitná voda je k dispozici. Přímo u chaty najdeme informační tabuli se zdařile vyvedenou mapou a schématem značených cest, ukazatel s údaji v hodinách, pokyny pro návštěvníky a celkovou charakteristiku přírodní rezervace. Nechybí zóny se zákazem vstupu z důvodu výskytu chráněných rostlin. Počet zde zjištěných druhů dosáhl čísla 997. Příčin je několik : různorodost biotopů na malé ploše, střet více evropských provincií. Bohužel živelná turistika a neregulovaná pastva působí negativně. Turdskou soutěsku si můžeme vychutnat několika způsoby. Prvním je průchod dnem, druhým je okruh po hřebeni na hranách stametrových strží, případně kombinací. Obě trasy jsou docela nenáročné. Při okruhu nejprve absolvujeme prudké stoupání voňavým borovým lesem a následně lesem dubovým. Po zdolání tohoto stoupání se dostáváme na vyprahlou krasovou plošinu stepního charakteru. Jako kdybychom se ocitli ve středomoří. U našich nohou se krčí Turda a s ní polovina Transylvánie. Stezička se klikatí po planině s občasnými pastvinami. V bočních stržích jsou rozlehlá suťoviště, nechybí skalní okna a věže. Ve vzduchu divoce krouží rorýsi střemhlavě se vrhající do hlubin. Z neznáma vítr přihání mlhu a celá krajina dostává nádech neprostupných hor dálného východu. Jako mávnutím kouzelného proutku se krajina otevírá a po prudkém sestupu se dostáváme do zelené roviny u vesnice Petresti de Jos. Jsme u konce soutěsky. Náhlého a nečekaného. Scházíme k potoku , kde si můžeme vybrat další cestu. I zde na horním konci soutěsky se rozkládá tábořiště. Průchod dnem doporučuji, neboť je na co koukat. Šířka nejužšího místa je sotva pět metrů. Cesta není náročná, i když několik úseků je, spíše pro pobavení, zajištěno řetězy. V podzemí se pak nachází kolem 60 jeskyní, které vyhloubil potok Hasdate. Za polovinou, přibližně po 1,5 km chůze proti proudu, se naproti sobě černají otvory dvou z nich. V té napravo se roku 1709 usídlilo vojsko Mikuláše Baliky, hejtmana Františka Rákocziho. O obranném využití jeskyně svědčí zajímavé opevnění jejího vchodu dvěma hradebními zdmi s menším bludištěm mezi nimi, což znesnadňovalo vpád více útočníků. Podobnou fortifikaci má i protilehlá jeskyně. Okolní skály dnes slouží horolezcům. V posledním vedru je procházka jejím dnem velice osvěžující. Téměř po celé délce sem sluneční paprsky nezavítají, od vody vane příjemný chlad a na mnoha stanovištích stékají mechem a kapradím porostlých skal drobné praménky vody. Kromě vlastní Turdské soutěsky se v okolí vyskytují ještě obdobné přírodní útvary – Cheile Turului, a Cheile Runcului, taktéž ji můžeme využít jako východisko k přechodu Muntele Mare. A co napsat na závěr ? Doufám, že Do Rumunska budeme i nadále jezdit bez víza, neboť podobná rozhodnutí Evropu spíše rozdělují než sbližují a jsou, dle mého názoru, jen zbytečnou byrokratickou překážkou. Všem zájemcům o cestování do této oblasti doporučuji knihy M. Nevrlého (Karpatské hry) aj. Čížka a kol. (Rumunské a bulharské hory). Nikoho nezradí a velmi pomohou. Motorizovaní turisté si mohou podle jejich údajů sestavit předběžný itinerář. Navíc u každé po silnici přístupné horské chaty se rozkládá volné tábořiště, které může sloužit jako základna k delším túrám. Riziko okradení je minimální. Většinou chybí sociální zařízení, taktéž pro dřevo je nutné chodit hlouběji do lesa. Při pohybu ve městech, zejména na nádražích, je potřeba býti obezřetnější. V horách mají občas pastevci chuť získat nějaký ten suvenýr, ale častější je tradiční balkánská pohostinnost. A s ní se v běžném životě nesetkáváme každý den. Převzato z časopisu Turistika a Hory číslo 1-2/2001

Autor: jakub

Další články autora: 7

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli