Týden na Šumavě - 4. den: Kašperské Hory - hřbitovní kostel sv. Mikuláše; okruh 9 km - část NS Vchynicko-tetovský kanál: Mechov - zaústění kanálu - vodní zámek - odtokový objekt - akumulační nádrž - Srní - miniatura Hauswaldské kaple - Mechov

Pondělí 27. 5. 2024
Nakonec jsem večer usnula docela rychle a spala jsem dobře. Když jsem v 8 hodin viděla, že Ota ještě spí, otočila se a ještě usnula. Vstáváme v půl 10, to je děsné. Je tu však klid a spalo se nádherně.

Dokonce je i pěkně teplo. Je polojasno, ale má prý dnes pršet, uvidíme.

Po snídani doplňujeme spotřebovanou vodu, prý je pitná. Také si jdeme prohlédnout zdejší okolí. Včera na to nebyl čas. Dorazili jsme pozdě a pak jsme už sledovali hokej.

Spali jsme u hřbitova na okraji Kašperských Hor. Chalupa, která jako jediná tady stojí, je skutečně veliká. Možná je zajímavá i její historie, ale nikde se tu o ní nepíše. I když cedulka na jedné jeho štítové straně je zavádějící. Samozřejmě se týká Járy Cimrmana, který zde údajně 23. srpna 1905 přespal. Na východní straně oplocení domu je barokní výklenková kaple z 18. století.

Jdeme se také podívat na hřbitov a hlavně na kostel, který se nám zdá na hřbitovní neobvykle velký. Je tady i hřbitovní kaple. Jedná se o cenné historické památky. Tento původně gotický kostel sv. Mikuláše pochází z období před r. 1330 - postavili si ho horníci místních zlatých dolů na vyvýšené poloze nad městem. Z té doby je i zdivo, klenby a kamenné portály a dochované nástěnné malby. Kolem r. 1700 byl upraven barokně - z této přestavby je jedinečný dřevěný barokní strop s malbou květinových ornamentů a se znakem města. Není bohužel přístupný, takže vše z té krásy nám je utajeno.

Hřbitovní kaple sv. Anny pochází z 30. let 16. století. Byla postavena na místě starého poutního místa, úprava je ze 17. století. Strop má freskovou výzdobu z poč. 18. století, při barokní úpravě r. 1756 byl změněn vstupní portál, okna, kruchta. V té době bylo postaveno i hřbitovní ohrazení. Dnešní brána je asi z konce 19. století.

Na mapě, ale i večer při cestě jsme si všimli dřevěné stříšky nad Mikulášskou studánkou. Samozřejmě se jdeme podívat i k ní. Je však zamčená. Zato jsme si všimli, že jsme spali v údolí pod hradem Kašperk. Je krásně vidět.

Tenhle nocleh se nám skutečně povedl.

Když jsme si vše prohlédli, odjíždíme na parkoviště Mechov. Je to hezky umístěné parkoviště, parkuje se zde zdarma, ale je to možné pouze v době od 6 do 21 hodin. Je zařazeno do skupiny parkovišť Zaparkuj a jdi. Přesně to chceme udělat. Chceme si projít část naučné stezky Vchynicko - tetovský kanál. Tento kanál je technická památka. Byl vybudován v letech 1799 - 1801 knížetem Schwarzenbergem, majitelem Prášilského panství, který potřeboval z místních lesů plavit dřevo. Kanál propojil Křemelnou s Vydrou, obešel tak nesplavnou část Vydry. Je dlouhý 14,4 km, koryto je až 5 m široké, částečně vyzděné. Dlouhá polena se pak na Otavě na vazišti vorů nakládala na vory a toto palivové dříví se vozilo do Prahy. Poslední plavba se uskutečnila r. 1958. Nyní kanál přivádí vodu k turbínám vodní elektrárny. Na několika místech se dochovaly původní klenuté kamenné mosty i zbytky vyzděného koryta. Na trase jsou nyní i další technické stavby.

Opouštíme auto po naučné stezce severním směrem. Hned u parkoviště je jeden z původních kamenných mostků. V tomto úseku je kanál rovný jak podle pravítka, ale není to pravidlem.

Začínají padat první kapky. Dávám pláštěnku na batoh, vytahuji deštník. Včera to pomohlo, nepršelo, dnes to nefunguje. Za chvíli prší tak, že i Ota vytahuje deštník. Po chvíli kdesi vlevo od nás začíná bouřit. Bouřka se blíží, ale obchází nás zezadu. Vzápětí se zleva blíží další hromobití. Když se nám otevře výhled na nedaleké kopečky, tak je vidět, jak z lesa stoupá pára. Nebo to jsou nízko se válející mraky? Vypadá to stejně.

Voda teče někdy ve vyzděném korytě, jindy to vypadá skoro jako přirozený vodní tok. Cesta se najednou od kanálu vzdaluje, aby se na rozcestí U Sedla s ním zase sešla. Na chvilku. Tady kanál přecházíme, ten po chvíli laicky řečeno končí zaústěním kanálu. Je tu betonový kulatý otvor zahrazený mříží, kam dnes kupodivu voda už neteče. Cestou se někde ztratila. Na mapě je znázorněn kanál jako čárkovaný a ústí po 520 m dlouhým trubním skluzem do Křemelné. Podle toho, co jsem se dočetla, tady kanál v době jeho výstavby pokračoval až do Křemelné. Jenže brzy se zjistilo, že toto ukončení je příliš strmé a tak po několika letech provozu - r. 1807 byl zkrácen vybudováním nového, Sekerského skluzu. A tento původní skluz dřevěné konstrukce chátral.

Dříve totiž Sekerský potok byl přejmenován na Plavební potok a vlévá se do Křemelné. Okolo tohoto skluzu jsme asi procházeli, ale my to brali jako nějakou odbočku z kanálu. Bohužel žádná cedule nás na to neupozornila, stejně jako nic tady nevysvětluje toto zaústění kanálu. A to jdeme po naučné stezce. 

Dnes zde viditelné zaústění kanálu bylo vybudováno v letech 1937 - 1938 v souvislosti s budováním dalších staveb a vodních elektráren. To jsem se však nedočetla v těchto místech, ale pátrala jsem, jak se dalo. Jsem totiž tvor zvídavý a snažím se pochopit i to, co občas pochopit nemohu. A tak pátrám a pátrám. Stále se dozvídám nové věci a dá mi práci to vše nějak v hlavě skloubit. Ale asi se mi to povedlo.

Vodní kanál tedy podle naší cesty dál nepokračuje, pokračuje však naučná stezka. I kdy prší, zdá se nám, že se to před námi jasní. Za chvíli vycházíme z lesa, je po dešti. I ta bouřka v dálce utichá. Viditelnost stále není nejlepší. Je teplo, voda se odpařuje, jinde se snad válí mraky. Dlouho se bez deště neradujeme. Ještě jsme nepřešli louku s několika rozstroušenými šumavskými chalupami osady Sedlo, zase začíná bouřit. Tato osada byla založena r. 1710, kdy si první osadníci vypalovali část koupeného lesa, aby získali první půdu pro svá chudá políčka. Jsou tu původní šumavské chalupy, které byly dříve pobité šindelem. Typická zvonička na střeše těchto horských samot však zůstala dodnes.

Ještě jsme nedošli k lesu, už zase prší.

Původně jsme tady chtěli odbočit po neznačené cestě k zimnímu pozorovacímu místu Beránky. Má tam být dřevěný srub, ze kterého je možné pozorovat divoká zvířata, samozřejmě převážně v zimě. Dnes bychom tam sotva zvířata viděli, i když ten srub se mi na obrázku líbí. Cesta je však silně podmáčená a cestu si zbytečně v dešti prodlužovat nechceme.

Pokračujeme tedy po naučné stezce, ale ani ta není o moc lepší. Je mokro, bláto, chvílemi jdeme po podmáčené trávě. Po loňských zkušenostech v Babiččině údolí se snažím jít opatrně. Loňský pád mi stačil. Nechci si ho zopakovat.

Vycházíme z lesa na rozcestí Klostermannova vyhlídka. K ní odbočuje i naučná stezka - je to úzká pěšinka samozřejmě v mokré trávě. U lesa vidíme lavičku. Má být odtud překrásný výhled do údolí Otavy, Vydry a na protější Dračí skály. Dnes by to taková nádhera asi nebyla. Stačí nám to, co vidíme. Kopce, údolí, lesy. Je teplo, voda se odpařuje. I když taková krajina není moc fotogenická, nám se i tyhle pohledy líbí.

Na tomto rozcestí je umrlčí prkno, postavené na památku Mgr. Jakuba Svěráka, který na invalidním vozíku procestoval celou Evropu s Viktorkou Plzeň. Umrlčí prkno, to je asi specifikum Šumavy, kde lidé žili v místech vzdálených od civilizace, v zimě dokonce od této civilizace naprosto odříznutí. Když někdo v té době zemřel, tak ho nebylo možné pohřbít do zmrzlé půdy. Zemřelého proto ve svátečním obleku položili na hladké prkno (umlčí prkno), nechali ho v chladnu, ale tak aby na něj nemohla dravá zvěř. Pohřben byl, až to podmínky dovolili. Pak rodina na prkno nechala doplnit jméno, datum narození, úmrtí a často i verš a otčenáš za duši zemřelého. Prkno se pak zarazilo do země při cestě na statek či chalupu nebo v blízkosti křížku, kaple nebo pod symbolickým stromem. Často ho zdobili malíři i řezbáři. Toto místo se pak stalo pietním místem připomínky zesnulého. S takovými prkny se v těchto místech Šumavy často setkáváme.

Pokračujeme tedy po naučné stezce k budově se zajímavou osmihrannou věží - k vodnímu zámku. S klasickým zámkem to nemá nic společného. Uvnitř věže je železobetonový válec o průměru 6,5 m a výšce 15 m. Je to vlastně vyrovnávací komora vodní elektrárny Vydra. Voda se sem dostává z akumulační nádrže, ke které za chvilku také dojdeme. Odtud je odvedena 900 m dlouhým vysokotlakým potrubím do vodní elektrárny Vydra, která leží o 235 výškových metrů níže. S její stavbou se začalo r. 1937 a do provozu byla spuštěna r. 1942. Vodní elektrárna Čeňkova pila je ještě o kousek níž - u soutoku s Křemelnou. Právě s těmito stavbami souvisí nedaleko navštívené zaústění kanálu. Tady prostě všechno souvisí se vším.

Tady je dokonce i vyhlídkové místo s panoramatickými tabulemi. Odtud má být mimo jiné vidět i Sedlo, Kašperk s Pustým Hrádkem, Kavrlík, ale také Výhledy, Antýgl. My jsme rádi, že vůbec něco vidíme.

Odtud pokračujeme opět blátivou cestou k akumulační nádrži, která pro změnu vypadá jako normální rybník o rozměrech 155 x 115 m. Dokonce asi na 5 minut přestalo pršet, ale pak začalo s ještě větší silou.

Nejdřív vidíme další zajímavou kamennou budovu - odtokový objekt, kde je zařízení, které odvádí vodu z této nádrže do vodního zámku. Voda teče v zemi umístěným 500 m dlouhým potrubím o průměru 1 m.
Nízká hráz nám brání, abychom vodní plochu hned zahlédli. Stačí nám však jen pár kroků a jsme u ní. Zde se shromažďuje voda pro malou vodní elektrárnu Vydra, která sem přitéká podzemním 3,2 km dlouhým přivaděčem z Vchynicko-tetovského plavebního kanálu, konkrétně z vtokového kanálu Mosau. I k němu máme v plánu se vypravit. Dnes to však nebude, i když od auta to není daleko.

Opouštíme vodní nádrž, i když prší, tak na nás na chvilku vykouklo sluníčko. Doufali jsme, že bude mít víc síly a mraky zažene. Ale kdepak, jak jsme byli naivní.

Konečně jdeme po asfaltce. Normálně ji zrovna moc nemusíme, ale po tom dnešním blátolišti se nám líbí. Pokračujeme okolo několika hotelů a další původní roubené chalupy se zvoničkou a šindelovou střechou, která je známá díky šumavské trilogii s Tomášem Holým.

Konečně jsme v Srní. Tato dřevařská obec byla založena na poč. 18. století. Mezi nejvýznamnější památky patří kostel Nejsvětější trojice s pozdně barokními prvky, který byl postaven v letech 1804 -1805 na místě menšího dřevěného kostelíka z r. 1788. Střecha a jeho jižní strana je kryta šindelem. Téměř vše je v kostele původní - barokní. Menší úpravy objektu byly prováděny v 19. století. Když se r. 1965 zřítil strop lodi, protože do kostela neustále zatékalo, uvažovalo se dokonce o jeho demolici. Nakonec byla provedena oprava, která se protáhla až do r. 1970. Ve městě je i několik starších roubenek, které jsou kryty šindelem, a penzionů. Nás hlavně zajímá, zda tu někde vaří. Na mapě, je označeno několik možností, ale dnes je zavřeno nebo nevaří. Až jsme našli kousek od kostela penzion Panenka. Je tam samoobslužný bufet, ale to nám stačí. Hlavní je, že tam neprší. Svačinu jsme si sebou sice vzali, ale nějak jsme neměli venku v dešti na ni chuť. Teplé jídlo budeme mít v autě, dáváme polévku - hovězí vývar s nudlemi. Je hustá a teplá.

Tady naše naučná stezka končí. K autu to máme už jen cca 3 km. Už z okna jsme si všimli, že neprší. Jenže ještě jsme nevyšli z obce, už zase poprchává. Původně jsme nechtěli jít po silnici, ale po žlutě značené cyklostezce. Když vidíme tu cestu, která je samá voda a bláto, shodli jsme se na tom, že raději půjdeme po silnici. Už toho máme dost. Navíc Ota už cítí v botách vlhko.

Ve Starém Srní vidíme pěknou zvoničku, na mapy.cz je označena jako vodárna. Tak nevím, kde je pravda.

Konečně se blížíme ke křižovatce v blízkosti parkoviště. Vlevo je menší dřevěné stavení. Zda to v sezoně funguje jako infocentrum, těžko říct. Je zde vystaveno několik umrlčích prken, ale zde nejsou vzpomínkou na zemřelé, ale, jak sami píšou, dekorací a připomínkou historie Šumavy. Jsou součástí soukromé mobilní expozice.

Až tady jsme zjistili, že existují pohlednice s kreslenými vtipy (pidifrky), které zobrazují zpravidla turisticky atraktivní místo u nás, ale už prý i na Slovensku. Tyto pohlednice nějakým způsobem na sebe vodorovně i svisle navazují a vytváří tak mapu. Pokud jsou pohlednice všechny, vznikne obrovský kreslený vtip. Prostě Óbrfrk. Jen nevím, kam by to doma jeden poskládal.

Hned vedle je miniatura Hauswaldské kaple v poměru 1 : 10. Tato kaple stávala nedaleko v lesích - nad Vchýnicko-tetovským kanálem u zázračného pramene. To se později stalo i poutním místem. Jenže kaple byla r. 1957 srovnána se zemí a místo bylo nepřístupné - stálo v hraničním pásu. Až poč. 21. století bylo místo pietně upraveno a zpřístupněno. I my bychom se tam rádi pozítří vypravili. Tak snad nám to vyjde. Zatím tedy stojíme u její miniatury.

To už skoro neprší, navíc se to skutečně vyjasňuje. U auta jsme za chvíli. Ničím se moc nezdržuji a rychle jdu ohřát zbytek omáčky od včerejška. Knedlíků moc nezbylo, vařením brambor se nezdržuji, chleba nám stačí. Zatím stále nevěřím náhlému zlepšení počasí

Než jsme se najedli, svítí sluníčko. Kdyby tu šlo zůstat, bylo by to ideální. I bychom se měli kde naložit do vody. Jenže musíme odjet. Tady se smí parkovat jen do 21 hodin.

Jen kousek odtud je pivovar U Zlatého srnce. Je to na samotě, dnes má zavřeno, tak by to tam možná šlo. Místo by bylo perfektní, ale Ota odmítá spát v CHKO, i když je to na parkovišti. Posléze zjišťujeme, že v pivovaru je majitel a popíjí se tam. To už i já usuzuji, že tady to nejde. Aspoň jsme zjistili, že otevírají už ve středu v 11 hodin (na jejich internetových stránkách mají napsáno, že až ve čtvrtek). To bychom měli zvládnout se tu zastavit.

Rozhodli jsme se, že další možnost přespání hledat nebudeme. Jsme v CHKO, nelze jen tak někde zastavit a tam přespat. Na zdejších parkovištích je omezená možnost nočního parkování. Jedeme do Antýglu do kempu. Ještě není sezona, ani víkend, tam by mohl být klid. Navíc z toho místa máme naplánován začátek dalších dvou výletů - podle Vydry a podle další části Vchýnicko-tetovského kanálu. Zaplatíme sice kemp, ale pak nebudeme muset platit parkovné. I to je výhoda.

Prostory jsou veliké, místo lze najít na obou stranách silnice. Je tu jen pár aut a stanů. Jenže najít rovné a suché místo je problém. Téměř vše je podmáčené. Nakonec se povedlo. Objevili jsme místečko na menši loučce, kde jsme sami. Budova s WC a sprchami je na okraji, takže relativně blízko.

Kemp je na soutoku Vydry a Hamerského potoka. K tomu to máme blízko, tam se jdeme podívat. Je tam i malá tůňka. Chvíli přemýšlíme, zda se jít osprchovat do teplé vody a nebo jít do potoka. Už včera jsme si říkali, ze by se nám líbilo spát u nějakého potoka. Nakonec ta studená voda vyhrála. Ne proto, že teplá je placená. Ale v té umývárně je hrozná zima. Navíc než v umyvadle začne téct teplá voda, trvá to docela dlouho. Poteče hned ve sprše? Navíc systém placení za teplou vodu se mi zdá hodně krkolomný. Je zde jeden automat na 5 sprch. Vždy tam svítí č. sprchy, kde si teplou vodu předplatím. Ale za kolik? To nemám tušení. Regulace vody tam není, nejde ji ani stopnout. Prostě něco teče a když náhodou přestane téct dřív, než by se mi to líbilo, musím nahá přeběhnout po studené dlažbě, zaplatit si vodu v další volné sprše a tam se jít doumýt. To je lepší ten potok, kde mi voda teče pořád.

Je skutečně ledová, ale to ponoření do ní je perfektní. Na to se vždy těšíme a to nejsme žádní otužilci. Od vody odcházíme nově zregenerovaní. Vytáhli jsme křesílka, dali si sušické pivo a je nám fajn. Už jsme ho ochutnali včera a shodli jsme se na tom, že dřív nám jejich pivo chutnalo víc. Ale nechá se pít.
Hodnotíme i dnešní den. Sice trochu pršelo, ale naštěstí to bylo převážně poprchávání. Navíc jsme se dozvěděli i celou řadu zajímavých informací. Takže i tento den hodnotíme jako příjemně prožitý.
K večeři jsme dali chleba s paštikou, moc hladu nemáme. Jen mi je líto, že tu nikde netočí Klostermanna. To je naše oblíbené šumavské pivo. Do zdejšího kiosku na Prazdroj za 70,- Kč jít nemusíme. To i u nás doma je levnější.

V 8 hodin sluníčko zapadá za stromy, ochlazuje se. Jdeme do auta. A začíná se to zatahovat.

Ještě není půl 10, oznamuji, že půjdu brzy spát, že jsem ospalá. Ota na mne koukne všeříkajícím pohledem. Tak brzy? Za chvíli na něj kouknu, poslouchá radio a spí. Ještě jsme počkali na zprávy, jak hrály tenistky a jdeme spát. Oba. V dálce se začíná blýskat.

Týden na Šumavě - 4. den: Kašperské Hory - hřbitovní kostel sv. Mikuláše; okruh 9 km - část NS Vchynicko-tetovský kanál: Mechov - zaústění kanálu - vodní zámek - odtokový objekt - akumulační nádrž - Srní - miniatura Hauswaldské kaple - Mechov na mapě