Týden na Šumavě - 5. den - okruh 15 km: Antýgl - geologická expozice - Klostermannova NS - truhlářský mlýn - Srní - Čeňkova Pila (MVE Vydra) - Vydra a NS Povydří - Turnerova chata - Antýgl

Bouřku jsme neslyšeli, ale někdy po půlnoci začalo pršet. V 8 hodin chceme vstát, ale stále poprchává. Vstávání odkládáme. Jenže poprchávat nepřestává. Po 9. hodině vstáváme. Snídáme pod hustým smrkem, tam téměř neprší.

Podle předpovědi má ještě  pršet, ale odpoledne se to má od západu zlepšovat. Snad bude lépe než včera, kdy nám pršelo téměř po celou dobu výletu. Nespěcháme. Okolo 11. odcházíme. Prší drobounce, kéž by se to nezhoršilo.

Jdeme z kempu zkratkou přes lávku přes Vydru a do jen asi 200 m dlouhého kopečka, ale hodně prudkého. Nemohu to udýchat. Tyhle změny počasí mi dávají zabrat. Navíc vždy začít do kopečka je pro mne to nejhorší, co mne může potkat. Jdu pomalu a ještě cik cak. Možná i diky tomu jsem našla první letošni houbu - hřiba kováře. Vylepšíme si večeři. Konečně jsem nahoře, nic jiného mi ostatně nezbylo.

Jsme u kanálu, ale okolo něj půjdeme až zítra. Dnes máme jiný program. Jdeme na druhou stranu. Mimo program pozorujeme na větvi stromu dvě malá sojčata, jak se chudinky k sobě tulí. Jsou to pěkná chlupatá mrňata. Kdyby neměla už sojčí pírka, těžko bychom poznali, kam je zařadit.

Jdeme k silnici okolo geologické expozice. Je to venkovní expozice s nejvýznamnějšími horninami Šumavy. Je u nich informační tabulka a na každém štítek se jménem. Tvoří téměř kruh, v jehož středu jsou informační tabule. Ale k těm jsme se přes mokrou trávu a bláto nedostali. Zmáčet boty hned na začátku si nechceme. Ani jsem si to neobešla okolo všech hornin.

Tady už začíná Klostermannova naučná stezka, kterou si chceme projít. Byla otevřena r. 2008 u příležitosti 160 let od spisovatelova narození v rámci Roku oslav spisovatele Karla Klostermanna. Je na ní 6 informačních tabulí, kde se seznámíme se životem snad nejvýraznějšího šumavského spisovatele Karla Klostermanna (1848 - 1923).

Po silnici jdeme jen kousek - za chvíli odbočujeme vpravo. Orientaci usnadňují dřevěné šipky. Téměř hned na začátku je první z informačních tabulí Místa Karla Klostermanna. Nejdřív si čteme úryvek z jeho díla, kde vzdává hold naší krásné Šumavě. Tady se dozvídáme, že se sice narodil v Rakousku, ale brzy se stěhovali na Šumavu, kde jeho otec lékař dostal práci. Právě však ze Šumavy pochází i jeho předci. Proto měl Šumavu tak hluboko v srdci. Nebudu se zde rozepisovat o tady napsaných dalších podrobnostech z jeho života, i když i ty jsou zajímavé. Navíc je to tady moc hezky napsané.

Trochu jsem měla strach, zda na cestě nebude moc vody a bláta, ale je to v pohodě. Jen začátek byl travnatý a vlhčí, ale pak se šlo 2 km lesem, relativně v suchu.

U 2. tabule Divoká příroda přestává pršet. Tady v dalším úryvku z tvorby Klostermanna zjišťujeme, že zažil na Šumavě šest hodin trvající vichřici, která smetla staré stromy. Vichřice byla v noci z 26. na 27. října 1870 a už tehdy následovala kůrovcová kalamita. Tehdy se na Šumavě vysadili nepůvodní smrky. Zajímavé jsou však jeho myšlenky, kdy r. 1919 navrhuje založit tady chráněné území. Jeho představou bylo nezasahovat do činnosti lesa, ponechat zde přírodní prales. Miloval cestu podél Vydry a těžko nesl, když r. 1888 byla úzká pěšinka nahrazena širokou ve skále vytesanou cestou. Však také tuto nádhernou řeku krásně popsal v dalším díle a zde zobrazeném úryvku.

Bohužel zcela pršet nepřestalo. Procházíme však hezkým lesem a déšť nám tady skoro nevadí.

Na 3. zastavení Obrázky krajiny je několik starých pohlednic, kde je vidět, jak Šumava vypadala dřív. Podle Klostermanna byl zde všude až na malé výjimky ještě původní prales. Je zde i stará mapa Šumavy z r. 1879, kde německé názvy jsou doplněny o současné české názvy. Jenže řada osad po vystěhování německy mluvících obyvatel zanikla a českých názvů se nedočkala.

Kdysi tu byla vyhlídka, ale dnes je to jen hezké místo na skalce, odkud je výhled minimální. Na mapy.cz je to jako vyhlídka však stále označené.

4. zastavení Život a smrt horalů je vzpomínkou nejen na jeho předky. Je u bývalé staré myslivny, která na rozdíl od ostatních dřevěných chalup byla postavená z kamene. R. 1845 usedlost koupili strýc s tetou (sestrou Karlova otce) a právě sem často malý Karlík jezdil na prázdniny. Na chalupě se hospodařilo do r. 1945. Dnes je po rekonstrukci a je tam penzion Kamenný dům. Zachoval si tedy název, pod kterým ho dříve všichni znali.

5. zastavení Cesta na Hrádky je vzpomínkou na zdejší nedalekou osadu, odkud pocházel Karlovo otec a kam malý Karel také často chodíval.

Poslední zastavení Klostermannovy kořeny je u silnice do Srní. Toto zastavení je pro nás poslední, ale ve skutečnosti je první. Seznamuje s historií rodiny Klostermannů na Šumavě. Snad první Klostermann přišel na Horskou Kvildu r. 1670. Cesta byla perfektně značené, informační tabule zajímavě napsané, jsme rádi, že jsme si to prošli a rozhodně to doporučuji.

Nyní nás čeká cesta po silnici až do Srní. Je sice značená jako naučná stezka, ale již se zde nic nového nedozvíme. Celou cestu střídavě poprchávalo a přestávalo, teď zase začíná, opět drobně.

Míjíme placené parkoviště, kde je návštěvnické centrum věnované zde žijícím šelmám. Odtud vede Vlčí stezka - je to okruh, jehož součástí je výběh s vlky - 300 m dlouhá lávka s pozorovacími přístřešky je ve výšce 3 - 4 m nad zemí, kde jsou zajímavé informace o komunikaci mezi vlky. Stezka seznamuje se stopami šumavských šelem i některými zdejšími rostlinami a stromy. Na stezku je možno vstoupit i z malého neplaceného parkoviště pro invalidy, které jsme cestou sem minuli.

Vpravo od nás - kousek od cesty je truhlářský mlýn s roubeným patrem a polopatrem. Je to bývalý vodní mlýn na Hrádeckém potoce, ke kterému byl připojen katr. Dnes tam nabízí ubytování Na Mlejně.

Cesta vede po silnici, mírně do kopečka, ale naštěstí moc aut nejezdí. Jen mně to najednou zase nějak nedýchá. V lese se mi šlo lépe. Jdu pomalu, to jsem zvědava, jak budu vypadat v cíli, resp, kdy dojdeme.

V obci nás skoro jako první chalupa vítá stará roubenka, jen střechu už má novou. Šindelová by jí slušela lépe.

Stejně jako včera se zastavujeme v penzionu Panenka na polévku. Potěšilo mne, že mají nejen vývar jako včera, ale také hrachovou polévku. Je výborná, hustá, s kousky uzeného a slaniny. Jen opečený chleba mi tam chybí, ale je skutečně hodně hustá.

Pokračujeme po modré dál na sever. Kupodivu neprší. Nevěříme, že to dlouho vydrží, ale je to příjemné. Až na malou zkratku lesem nás čeká cesta po silnici. Je to z kopečka, jde se dobře. Naštěstí provoz je nepatrný.

 

Konečně jsme v Čeňkově Pile. Hned na začátku je malá vodní elektrárna Vydra. Její výstavba byla zahájena r. 1937. Do plného provozu byla spuštěna v lednu 1942. Využívá vody Vchýnicko-tetovského kanálu, odkud sem voda teče přes akumulační nádrž a potrubím z vodního zámku. U obojího jsme se včera zastavili.

V budově je expozice Šumavská energie, která seznamuje s historií hydroenergetiky na Šumavě. Jsou tam modely vodních elektráren Vydra i elektrárny na Černém jezeře, model Vchynicko-tetovského plavebního kanálu a přívodního potrubí k elektrárně Vydra. Proskleným průhledem je vidět strojovna této elektrárny. Jsou zde i venkovní informační panely s informacemi o této vodní elektrárně i o nedaleké malé vodní elektrárně Čeňkova pila, která je na soutoku Vydry a Křemelné.

Konečně přicházíme k Vydře, která začíná na Modravě soutokem Roklanského, Modravského (Březnického) a Filipo-huťského potoka. Část vody je odvedena Vchynicko-tetovským plavebním kanálem. Řeka pokračuje dále k Antýglu, kde začíná nejkrásnější a nejdivočejší její úsek - zařezává se do kamenného kaňonu plného velkých balvanů. Tady u soutoku s Křemelnou vzniká Otava. Nás čeká těch nejzajímavějších a nejkrásnějších 7 km podle Vydry až do kempu.

Na chvilku sprchlo, ale máme štěstí, dlouho to nevydrželo. Jdeme trošku do kopečka, jen občas se jde po rovině. Jde se mi však dobře, cestou se kocháme pohledem na řeku. Už jsem tudy šla několikrát, ale tohle se neokouká. Navíc dnes je vody skutečně hodně. V kopečku kousek od řeky je instalováno zařízení na poslech šumění řeky. Jenže dnes voda dělá takový rachot, že ani v tom zařízení není voda lépe slyšet. 

Míjíme obrovský žulový kámen, na kterém je vytesán letopočet 1877. Snad znamená dobu, kdy byla ukončena těžba dřeva po kůrovcové kalamitě, která byla způsobena vichřicí r. 1870, jak jsem psala při cestě po Klostermannově naučné stezce. Nic jiného se zde v té době asi nedělo.

Uteklo to docela rychle. Už jsme zhruba v polovině - u Turnerovy chaty. Máme štěstí, je skoro půl 5, v 5 zavírají. Tato chata je jediná veřejně přístupná chata na břehu řeky mezi Čeňkovou pilou a Antýglem. Pravděpodobně od r. 1864 tady stával srub. Sloužil prý hlavně jako přístřešek a k přenocování při stavbě cesty podél Vydry. R. 1908 tu byl postaven hostinec Thurnerhütte, kde se o rok později smělo začít točit pivo, ale pouze z kašperskohorského pivovaru. Chodili sem dřevaři, ale líbilo se zde i turistům, kteří objevovali krásu Šumavy. V létě r. 1932 chata vyhořela. I když město chtělo chatu postavit co nejdřív, vše se trochu protáhlo. Tato stylová roubenka byla postaven až v letech 1938 - 1939. A svoji podobu si zachovala do dnešních dnů.

Po válce sloužila jako rekreační zařízení různým státním podnikům, ale restaurace nabízela občerstvením i turistům. Nový majitel ji získal r. 1998, nákladně ji zrekonstruoval do původní podoby. I později se zde majitelé, možná nájemci střídali. Vím, že asi před 4 lety byla restaurace uzavřená. Dnes tu jsou Slováci, velice příjemní, milí a ochotní.

Já jsem byla ráda, že je otevřeno. Moc se nerozhlížím a jdu dovnitř. Těším se, že si konečně odpočinu. I když jsme moc nejedli, hlad nemáme, ale žízeň je veliká. Mám s sebou pití, ale je studené, tak jen občas trochu upíjím. Těším se na posezení v teple a na pivo. Dříve tu točili Klostermanna, na toho jsem se těšila. Bohužel ho tu prý už několik let netočí, mají Bernarda. Ani to není špatná volba.

A protože tu jsou lidi (narváno však v žádném případě není), nezavírají. Trochu jsme se zasekli, i já dala velké a malé pivo, Ota dal 3. Do cíle máme 3,5 km, spěchat nemusíme. Ota je rád, že za volant sedat dnes už nebude.

Je tady wifi, zajímá mne hlavně počasí, zda už konečně přestane pršet. Potěšilo mne to, dnes ani zítra pršet nemá, ale v noci má být jen 7 stupňů. To přežijeme.

Já si odpočinula a nabrala sílu na zbytek cesty. Trošku jsem si prohlédla i okolí chaty. Hned vedle ní mohutně bublá Zhůřský potok, který se zde vlévá do Vydry. Jen mne překvapila venku umístěná cedule, kde je psáno, že Turnerova chata byla založena r. 1884. Tento letopočet jsem nikde v článcích o historii chaty nenašla. Tak nevím, co je špatně. Asi dělám chybu, že neustále někde něco hledám a po něčem pátrám.

Pokračujeme podle Vydry. Tento úsek je snad ještě zajímavější. Přibývá velkých balvanů. Pamatuji si, jak jsme po nich jako děti běhali. Dnes v tom proudu by to asi bylo hodně odvážné. Cestou si čteme o obřích vodních hrncích, o viklanech a suťových polích. Kupodivu neprší, dokonce vylézá sluníčko. Pohled na řeku je o to hezčí.

Přicházíme k obloukovému Klostermannovu mostu, který r. 2012 nahradil nedaleko stojící původní lávku, která zde stála už v době, kdy žil Karel Klostermann. Most pro pěší je dlouhý 30 m a široký 2 m.

Tok řeky se zklidňuje, kamenů trochu ubývá. To už jsme v kempu v Antýglu. Musím se přiznat, že jsem byla ráda, že jsme v cíli. Mám toho docela dost. Asi i proto, že jsme toho cestou moc nesnědli. Svačinu jsme přinesli zpátky, měli jsme polévku a cestou jsme si dali ještě nějakou malou tyčinku. Však se už také těšíme na pořádnou večeři. Bylo to však skutečně nádherné i zajímavé. U té Vydry bych vydržela stát hodiny.

Stále ještě svítí sluníčko, teplo vsak není. Ota neváhá, jde se vykoupat do potoka. Já váhám, ale vím, že to bude úžasné. Bylo. Dokonce jsem našla ještě lepší tůňku, kam jsem si ještě lépe mohla lehnout. Ale jen na chvilku. Je to jako led.

Od vody jdu jako nový člověk. Bylo to skutečně perfektní. Když jsem u auta zjistila, že je venku 14 stupňů, tak jsem nechápala, že jsem to nevzdala. Ale i dnes se mi v umyvárně zdá větší zima než venku.

Teď teprv jdu dělat večeři. Je to rychlovka. Ze sobotní vepřové kýty jsme dostali kus masa, mám s sebou instantní kaši s cibulkou. Je to za chvilku a je to dobré. I když Ota plánoval pivo, uvítal změnu. Dáme svařák. Mam s sebou litr. Ohřáli jsme celý a na 2x vypili. Venku je pěkná zima, parádně jsme se zahřáli.

Sedíme v kabině a je nám fajn. Venku není zrovna jasno, ale teplota rychle klesá. V 10 hodin je venku 9 stupňů. Ta předpověď jim asi vyjde. Opět jsme prožili krásný den a těšíme se na ten zítřjší. 

Týden na Šumavě - 5. den - okruh 15 km: Antýgl - geologická expozice - Klostermannova NS - truhlářský mlýn - Srní - Čeňkova Pila (MVE Vydra) - Vydra a NS Povydří - Turnerova chata - Antýgl na mapě