Tyrolské Alpy

Fotografie (1)

V sobotu ve 20:00 odjíždíme z Prahy směr Plzeň, Rozvadov a pak dále přes Německo do Rakouska do údolí Pitztal. Cesta probíhá celkem rychle. Většinu noci v autobuse různě pospáváme. Nad ránem se ale probouzíme do pošmourného počasí. Prší, zatažená obloha, nízká oblačnost. Takto nás přivítaly Alpy. Fotografie z této oblasti: Neděle: Kolem 8:00 ráno jsme na místě. Údolí Pitztal. Okolní horské štíty si jen domýšlíme. Za neustávajícího deště se jdeme ubytovat. Většina je ubytovaná v turistické chatě. My a pár dalších necelý kilometr dál v malém penzionku. Neustále kontrolujeme oblohu, zda se neobjeví alespoň náznak zlepšení počasí, ale bohužel nic. Nakonec vyrážíme odpoledne na obhlídku okolí a na krátkou nenáročnou trasu. Sice stále drobně prší, ale sedět celý den doma nás nebaví. Bohužel díky mlze není vůbec nic vidět, tak dnešní trasa byla tak trochu pro aklimatizaci. Pondělí: Ráno se probouzíme opět do mlhavého deštivého rána. Počasí je téměř identické jako včera. Začínáme být mírně rozladěni. Z okolních hor jsme zatím neviděli vůbec nic. Díky špatnému počasí upravujeme program a vyrážíme autobusem na prohlídku lázeňského městečka pak dále na Rakousko – Italsko – Švýcarské pomezí. Při zpáteční cestě se zastavuje na prohlídku jezera se zatopeným kostelem. K večeru se zdá, že se počasí trochu vylepšuje. Přestalo pršet a dokonce se místy prodírá sluníčko. Stále je ale nízká oblačnost a tak nám i dnes okolní kopce zůstávají utajeny. No snad zítra. Optimizmus nám ale zkazí zjištění, že skupině před námi pršelo až na jedno dopoledne celých 8 dní. No uvidíme… Úterý: Na dnešní den je naplánována prohlídka města Imst, a soutěsky Rosengarten schlucht. Podle průvodce by se mělo jednat o obdobu Slovenského ráje. Ráno opouštíme dva odvážlivce, kteří se přihlásili na Raft na řece In. Ta je po vytrvalých deštích pořádně zakalená a vypadá dost hrůzostrašně. No snad to přežijí. Už zaškolení na souši vypadá dost zajímavě. Instruktor mluví pouze německy a přesto že naši odvážlivci něco německy umí, moc mu nerozumí. My pokračujeme dále do Imstu. Soutěska Rosengarten schlucht je pěkný přírodní výtvor. Proti Slovenskému ráji zde teče podstatně víc vody. Celý asi 2 kilometrový úsek je upraven betonovými chodníky, mosty, lávkami, atd… Pár úseků je pěkných, ale mi osobně připadá Slovenský ráj, nebo Malá Fatra daleko zajímavější a pestřejší. Odpoledne pokračujeme údolím říčky Pitze až k visutému mostu. Ten se nachází ve výšce přes 90 metrů nad údolím a někteří „blázni“ zde skáčí na gumovém laně. Počasí vypadá, že si dá říct a celé odpoledne už prosvítalo sluníčko. Všichni si přejeme ať to vydrží. Zítra je v plánu přechod ledovce a pro zdatnější turisti možnost výstupu na vrchol Hint 3438 metrů. Středa: Jako každý den stáváme před 7 hodinou. Při prvním pohledu z okna se okamžitě probouzíme. Nikde ni mráček a v Ostrém ranním slunci se třpytí Ostré skalní štíty pocukrované čerstvým sněhem. Prostě paráda. Po snídani vyrážíme autobusem dál do údolí Pitztal až do Manderfenu. Jak se blížíme ke konci údolí a nabíráme výšku, naskýtají se nám nádherné pohledy na Alpské hřebeny. Všechny okolní kopce jsou už pod sněhem. Vše co je nad 3000 metrů už má čerstvou sněhovou čepici. V Manderfenu je stanice kabinkové lanovky vedoucí k jezeru Riffelsee, kde je rozcestí turistických tras. Lanovka začíná jezdit až v 9:00. Do údolí stále ještě nesvítí slunce a je pořádná zima. K jezeru přijíždíme mezi prvními turisty. Rázem jsme ve výšce 2290 metrů. Nahoře už je příjemné teplo. Po třech dnech poprvé vytahujeme opalovací krémy a sluneční brýle. Dnes budou určitě třeba. Možných tras kolem jezera Riffelsee je mnoho. My se rozhodujeme ještě s 3 „horaly“ a průvodce vystoupit a na vrchol Hint 3438 metrů. Moc se proto nezdržujeme a vyrážíme směr chata Taschach 2432 metrů. Máme před sebou asi 7 kilometrů a cca 200 metrů převýšení. Cesta vede téměř po vrstevnici. Jak se před námi otevírá konec údolí, postupně vidíme i ledovec (oficiálně cíl dnešní trasy). Panuje nádherné počasí. Nikde ani mráček, naprosté bezvětří. Prostě fantazie. Těsně před 12 hodinou přicházíme k chatě. Dále k ledovci už je to opravdu kousek Po krátké poradě padne definitivní rozhodnutí, že pokračujeme dále až na vrchol Hint. Dolů pak pojedeme lanovkou. Má to ale jeden háček. Poslední lanovka jede v 15:45. Pokud ji nestihneme, tak nás čeká celá cesta zpět a to za světla určitě nedáme. Dlouho se proto nezdržujeme a ve 12:15 vyrážíme směr ledovec a převýšení 1000 metrů na necelých 6 kilometrech. Až k ledovci postupujeme velice rychle. Všichni máme dost sil a popohání nás nadšení z nádherného počasí. Konečně jme na ledovci. Z počátku je to zvláštní pocit procházet se v 25 stupňovém vedru po obrovské mase ledu. Po pár minutách rozpačitých a velice opatrných kroků už nám to ani nepřijde. Po celé ploše ledovce tečou větší či menší potůčky tající vody. Občas zmizí v ledovcové prasklině někde hluboko pod námi. Děláme pár fotek a užíváme si nádherného počasí. V obrovských ledovcových prasklinách nad námi trénuje pár horolezců lezení v ledu. Chvíli je pozorujeme jak zápasí z ledovou masou. Čas nás ale tlačí a proto musíme rychle pokračovat dále. Stále nás čeká víc jak 800 výškových metrů. Z toho bude asi velká část v novém sněhu. Stoupáme prudkým suťovištěm až na vrchol ledovcové morény. Tento úsek cesty je velice vyčerpávající. Jednak prudce stoupáme a pak je obrovské vedro. Až se to nechce věřit jak se od rána oteplilo. S přibývajícími metry se začínají objevovat první zbytky nového sněhu, ze kterého Ostré slunce dělá kluzkou kaši. Po hodině stoupání se na chvíli zastavujeme a dopřáváme si krátkého odpočinku. Už musíme být blízko 3000 metrů. Čím více stoupáme, tím se nám naskýtají nádhernější pohledy na okolní vrcholky Alp. Konečně jsem u malé značky označující 3000 metrů. Ještě pár metrů a měli bychom vidět vrchol Hint, cíl dnešního výstupu. Obcházíme skalní masív a před námi se otevírá horský hřeben a velká sněhová pláň. Kontrolujeme hodinky, protože začínáme být dost unaveni a stále nám zbývá překonat nejhorší část cesty, převýšení 400 metrů v rozmoklém sněhu. Bohužel už nám nic jiného nezbývá. Zpět na Riffelsee a pak dolů do Manderfenu je to určitě horší než vylézt na horu k lanovce. Po půl hodině, kdy se místy brodíme do půl lýtek v rozmoklém sněhu a cesta nějak neubývá začínáme být mírně nervózní. Čas odjezdu poslední lanovky se neúprosně blíží. Čím více se blížíme do sedla pod vrcholem, tím je svah prudší a každý krok těžší. Přibývá také sněhu. Místy se boříme až po kolena. Postupujeme jen velmi pomalu. V 15:00 hodin jsme konečně v sedle. Už nám zbývá posledních 100 výškových metrů. Cesta pokračuje dále po ostrém hřebeni. Je sice jištěna řetězy, ale za současného stavu sněhu je velice nebezpečná. Navíc v místech kde nesvítí slunce je vše stále zmrzlé a o to nebezpečnější. Opatrně překonáváme i tyto poslední metry. Všem se nesmírně uleví, když vidíme necelých 500 metrů před námi stanici kabinkové lanovky. Máme ještě 20 minut. Teď už je jasné, že lanovku stihneme. Pár posledních fotek a pohledů na okolní vrcholky. Z protějšího nejvyššího vrcholu Wildspitze 3768 metrů schází do údolí 2 skupiny. Výstup na tento vrchol už vyžaduje mačky a základní zkušenosti z ledovcovým výstupem. Není sice příliš obtížný, ale jdete po ledě a velká opatrnost je na místě. Kabinkovou lanovkou sjíždíme o 600 metrů níže ke stanici podzemní dráhy. 15 minut a jsme dole. K odjezdu poslední podzemky máme ještě necelé půl hodiny čas. Akorát na čaj, nebo pivo. Všichni jsem unavení, ale spokojení. Zbývá už jen cesta dolů, kde čeká autobus a jsme doma. Čtvrtek: Ze včerejší tury jsme pořádně spálení. Jo horské sluníčko, je horské sluníčko. I přes to neváháme, když se naskýtá možnost přechodu horkého hřebene mezi dvěma údolími. Dnešní program je opět prohlídka měst, jednoho vodopádu a jezera. Přidáváme se opět s průvodcem k malé skupince a máme v plánu přechod horkého hřebene a dojít ž do místa, kde bydlíme. Že to bude trasa velice náročná je víc než jasné. Necelých 20 kilometrů, ale 1600 metrů nahoru a 1600 metrů dolů. Vyrážíme v 9:30. Opět stejně jako včera panuje nádherné slunečné počasí. Nikde ani mráček, naprosté bezvětří. Z počátku stoupáme lesní cestou a občas potkáváme místní „taxi“, který vozí línější turisty pod stanici nákladní lanovky. Dá se takto překonat asi 700 výškových metrů. My ale statečně šlapeme po svých. Cesta lesem příjemně ubíhá a tak nám těch 700 metrů převýšení ani nepřijde. Horší část máme ale ještě před sebou. Posledních 600 metrů převýšení je prudké stoupání pod nákladní lanovkou až k horské chatě Erlanger a jezeru 2550 m. Toto stoupání opět pořádně prověřilo naše síly. Na chatě si dopřáváme krátký oběd (mysli, hrozinky, pivo). Bohužel čas je neúprosný a proto musíme rychle dále. Čeká nás ještě jedno horské sedlo, pak prudký sestup o 1600 metrů do údolí Pitztal a dále asi 4 km po silnici zpět domů. Na večeři přicházíme v půl sedmé večer unavení celodenním putováním. Pátek: Dnešní den je posledním dnem v nádherné oblasti Tyrolských Alp. Opět se nabízí několik možností. Cíl dnešního výstupu je vrchol Hochzeiger 2560 m. Nabízí se několik možností. Buď pěšky až nahoru. To je dnes slabých 1000 metrů převýšení, nebo se dá cesta zkrátit lanovkou. Do poloviny vede kabinková lanovka a dále se dá jet ještě sedačkou. My volíme pěší výstup. Dnes nemusíme nikam spěchat, tak máme dostatek času pozorovat okolní krajinu. Hochzeiger leží v severní části Tyrolských Alp. Proto jsou zde okolní nižší a až na výjimky bez sněhu. Zbývá jen dodat, že opět panoval nádherný slunečný den. Sobota: Dnes nás čeká už jen cesta domů. Nezbývá než konstatovat, že i přes první dva deštivé dny nám nádherně vyšlo počasí a poznali jsme alespoň malou část Alp. Fotografie z této oblasti